Muzeum karosářských mistrů, Sodomka, škodovky a další pamětihodnosti. Vyrazili jsme do Vysokého Mýta

Tabule s několikakilometrovou vzdáleností do jedné z metropolí našeho karosářství značí jediné. Ještě pár kopečků a vítá nás půvab předválečných vilových čtvrtí, obří čtvercové náměstí a dvojice „jehel“ chrámových věží, tyčících se do míst, kam se jedinec upoutaný k zemi silou svých svalů nikdy nepodívá…

Vysoké Mýto, v hovorové češtině místních prý zásadně „Mejto“, město střední velikosti s dvanácti tisícovkami obyvatel, významem ovšem násobně překračující regionální, krajské i celostátní obyčeje.

Královské město, založené v polovině 13. století králem Přemyslem Otakarem II., je situováno na někdejší obchodní stezce, protínající tento kout východních Čech. Až po dlouhé procházce kolem celého náměstí, pojmenovaného po zakladateli města, pochopíte, že je skutečně největším čtvercovým náměstím celé republiky! Stinné stromy v jeho středu s příslušným odpočinkovým mobiliářem vám vrátí síly do znavených nohou. Můžete si přitom prohlížet Mariánský sloup a uvažovat, zda se podíváte na městské brány či půjdete obdivovat chrám sv. Vavřince, jehož boční zdi mají i „automobilový“ význam.

Ale o tom později…

U náměstí stojí nenápadný průchozí objekt, na němž spatříte tabulku „Muzeum českého karosářství“. Není tu dlouho, pouhých jedenáct let. A velmi brzy zase zmizí.

Bezmála šest set let stará budova má pohnuté osudy. Vznikla na konci husitské éry jako radnice a vězení, v dobách středověku zařízení kruté a nemilosrdné. V polovině 19. století se budova stala sídlem okresního soudu a dostala na přilehlém pozemku nové křídlo vazební věznice včetně potřebné služební infrastruktury (byty, sklady, kuchyně apod.). V roce 1871 se úřad radnice odstěhoval do jiného objektu a celou budovu získal soud.

Tento stav trval do konce padesátých let minulého století, kdy objekt už technicky a stavebně nevyhovoval. O dvacet let později se budova vyprázdnila a její osud zůstal nejasný, a to až do rekonstrukce, jejímž výsledkem bylo otevření expozice českého karosářství, a sice 6. září 2014.

Vstupujeme elegantní dvoranou do prosvětlených prostor a okamžitě oceňujeme architektonické i řemeslné ztvárnění rekonstrukčních prací. Expozice se nevěnuje pouze geniálnímu místnímu tvůrci Josefu Sodomkovi mladšímu (s přihlédnutím k jeho otci a rodinné firmě Carrosserie Sodomka), ale mnoha dalším věhlasným jménům z galerie výtvarně a technicky nadaných osobností, jako jsou Uhlík, Petera, Brožík aj.

Historické exponáty nedopřejí očím odpočinek, úchvatné karosérie se střídají s výzdobou stěn formou velkoplošných grafických ztvárnění inzerátů z dobového tisku, reklamních obrázků či jiných fotografií z archivního fondu muzea. Hledíme na jednoduché i složité karosérie vozidel, představující most mezi pokrokem minula a nostalgií dneška: Aero, Praga, Škoda, Tatra, Packard, Walter, Horch.

Nikoliv v pozadí pak stojí také koňské zápřahy, protože První východočeská parostrojní výroba kočárů (jak se podnik Josefa Sodomky staršího původně jmenoval), si „udělal jméno“ právě velkosériovou stavbou potahových vozidel, a to až do doby, kdy továrnu převzal jeho syn a přeměnil manufakturní výrobní postupy v sofistikované dodávky nejmodernějších automobilových karosérií podle individuálních objednávek i na základě smluv s továrnami.

A opět jsme ve věznici: úzká chodba, lemovaná množstvím pevných dveří a zamřížovanými okny, nám nedá pochybovat o tom, co se zde před drahnou dobou odehrávalo. Ale pryč je čas úsečných povelů, křiku dozorců a protestů vyšetřovaných. V tichu svatostánku českého karosářství procházíme jednu celu za druhou a prohlížíme si jejich obsah.

Ten nás odvádí od současnosti do doby, kdy základem individuální karosařiny byla smlouva, stisk rukou, několik studijních kreseb, poté pečlivé rozkreslení a zhotovení sestavných výkresů – a pak náročná a přesná práce. Při ní se uplatnili mistři práce s kovem, sedláři a čalouníci, odborníci na opracování dřeva (karosérie byly smíšeného typu s dřevěnou kostrou), autoelektrikáři či lakýrníci.

Každá bývalá cela je věnovaná jednomu oboru, a nejen to: expozice názorně ukazuje stav před/po, seznamuje se skutečností, že v Mýtu vznikaly nejen automobily všech druhů, ale i dětská vozítka, letecká technika a ojediněle i jednostopé stroje. V panujícím tichu k nám mlčky promlouvá jedinečné řemeslo s úžasnými finálními výrobky…

Vysoké Mýto ale není jen o Sodomkových autobusech a automobilech, ale také o hasičské technice. Té je věnovaná další část expozice, situovaná bezprostředně vedle domu s výstavou karosářských šperků.

Výstavka o historii firmy Stratílek, dodnes známé tisícům profesionálních i dobrovolných hasičů v celé naší zemi, dokumentuje dějiny společnosti pomocí skutečných technických lahůdek i dokumentace. Jen jsme zalitovali, že expozice má malé prostory. Zatím – to je nutné zdůraznit!

V letošním roce slaví Škoda Auto velké jubileum. Proto jsme vlastně do Mýta přijeli škodovkou, proto budeme pátrat po otiscích největšího československého/českého výrobce a po jeho spojení s uměním Josefa Sodomky, později podniku Karosa, a ještě později Iveco Czech Republic.

Vzpomenete si na ty hlavní? My vám pomůžeme. Už na konci dvacátých let minulého století karosoval Josef Sodomka vyšší střední třídu značky Laurin & Klement, která se poté spojila s plzeňskou Škodovkou a převzala jméno světoznámého strojírenského gigantu. Následovaly typy 4R a 6R, vycházející ještě ze značkové filozofie pánů Laurina a Klementa, a postupně se dostáváme k autobusům a nákladním modelům Škoda třicátých a raně čtyřicátých let, reprezentovaných třeba luxusní škodovkou 606.

A samozřejmě nesmíme opomenout elegantní a dodnes známé realizované návrhy na bázi malé Škody 1101, špičkové Škody Superb poválečné finální edice nebo dlouho utajované reprezentační Škody VOS.

A co by bylo Vysoké Mýto bez výroby autobusů? Ty poválečné a dodnes známé měly také v typovém listu jméno Škoda, například první poválečná Škoda 706 RO, její následovník 706 RTO či řada Šx11. To jsou pomníky, které nelze zbourat, odstranit či odsoudit k zapomenutí…

Pokud tento článek chápete jako pozvánku, jsme rádi, protože tím pádem splnil svůj účel. Ale jestli chcete vidět Muzeum českého karosářství ještě v původních prostorách vězení, musíte si pospíšit, a to nejpozději do konce září. Třebaže to na expozicích není vidět, muzeum je krátce před uzavřením. Důvod? Stěhování!

Je jasné, že v domě, situovaném do ulice nedaleko náměstí, nelze vystavit víc než jen několik málo kusů techniky, a je zde velmi problematická obměna. Řešením je tedy pouze přestěhování. A to se v brzké době stane. Muzeum získalo velkoryse pojatý komplex budov bývalé zemědělské školy ve vysokomýtské ulici Kapitána Rudolfa Poplera 272 na konci města ve směru na Ústí nad Orlicí. Nové označení bude Technické muzeum Pardubického kraje. 

Vzniká tady důstojný svatostánek oblékání strohých mechanických kompletů automobilových podvozků do uměleckých kreací tvůrčího ducha československých karosářů včetně nutných a potřebných prostorů pro přednáškovou činnost, studovny, prezentaci velkých a těžkých vozidel, depozitáře, kancelářské prostory či ateliéry. „Základ expozice bude opět tvořit historie firmy Sodomka a karosářství. Vedle toho tam budou další malé či větší expozice, které se budou věnovat cyklistice, domácím elektrospotřebičům, hasičské technice, speciální dopravě, letectví a technice v zemědělství. Součástí areálu je i hala s velkou technikou, sedm autobusů Karosa, hasičská erena, CASka, T613 a další. Ta sice nebude běžně otevřena, ale při různých příležitostech během roku bude veřejnosti zpřístupňována. Muzeum se částečně otevře na přelomu roku, v plném provozu by to mělo být v dubnu 2026,“ upřesnil pro Fotra na tripu Jiří Junek, ředitel muzea. 

Konečně tak nebude muset muzeum opečovávat například sbírku autobusů v pronajatých prostorách, bude se s nimi moci pochlubit, ať už po renovaci, nebo v nálezovém stavu. Atraktivní bude jistě pohled z ulice do prosklené novější části, kde se budou prezentovat čtyřkolové šperky nejen návštěvníkům budoucího muzea, ale i projíždějícím. 

Kdo chce zažít specifickou atmosféru expozice rozdělené do cel bývalé věznice, ten má poslední šanci. 

V pozdních odpoledních hodinách naše návštěva Vysokého Mýta končí. Ještě jsme se podívali na tradiční místo u chrámové stěny, kde Josef Sodomka mladší nechával fotografovat své excelentní návrhy. Pokud se na některé dobové propagační snímky podíváte, místo stoprocentně najdete. 

Poznali jsme další kus životopisu československé automobilové historie. Současná i připravovaná expozice se může zařadit mezi skutečné muzejní perly. Kromě jiného i díky vozům vycházejícím z modelů Škoda Auto. Do budoucna přejeme neutuchající fandovství, bez něhož taková instituce nemůže vzniknout ani existovat, spokojené návštěvníky a stále něco nového i lákavého… Brzy se do Mýta vrátíme, abychom prozkoumali nové muzejní prostory. 

Text: Miroslav Kubát
Foto: Lukáš Dittrich, archiv autora