V Německu je největší safari v Evropě. Během 10 kilometrů jsme tam absolvovali cestu kolem světa

Dolní Sasko. Destinace, která vás při plánování dovolené asi jen tak nenapadne, nicméně by byla škoda ji trochu lépe nepoznat. I ona má totiž co nabídnout a když už se sem vypravíte, není od věci spojit výlet do nečekané divočiny s návštěvou Autostadtu ve Wolfsburgu. Ten jsme navštívili jako první a následně jsme se přesunuli do kempu Aller-Leine-Tal, ze kterého jsme to měli druhý den na safari už jen asi 20 minut jízdy.

V kempu jsme se střešním stanem od Thule zaujali pozici poměrně nevídané atrakce. Jeden Holanďan od vedle se nás zeptal, jestli se bojíme zvířat, když spíme na střeše... Myslím, že naše nadcházející návštěva safari parku mu odpověděla za nás.

V případě, že bychom Autostadt vynechali a vyrazili z Prahy rovnou do Hodenhagenu, kde se safari Serengeti Park nachází, doba strávená za volantem by se za normálního provozu a využití úseků s neomezenou rychlostí na německých dálnicích rovnala zhruba 6 hodinám, vzdálenost je necelých 700 km.

My jsme na cestu využili plně elektrickou Škodu Enyaq Sportline 85, která si zejména kvůli střešnímu stanu vyžádala dvě zastávky na nabíjení. Ty jsme spojili s občerstvením, takže nám to trvalo o něco déle. Reálný dojezd v rychlejším tempu německých dálnic byl kolem 280 km, při zvolnění se dostal i přes 300 km. Na poměry elektrických aut to jsou dobrá čísla. Tím spíš v kontextu toho stanu. 

Jednotlivé výběhy jsou rozděleny podle kontinentů, případně jejich částí nebo zemí. Na návštěvníky tedy čeká nespočet zvířat z různých koutů světa na jednom místě, takže by si všichni měli přijít na své. Vždyť se jedná o největší safari v Evropě!

Jeho rozloha činící přes 200 hektarů a nabízí bezmála 10kilometrovou projížďku napříč různými kontinenty světa, během které se na vás těší až 1500 z většiny exotických zvířat. Perspektivou běžných Evropanů takové množství uchvátí, ve světovém srovnání by se ale toto safari nedostalo ani do TOP10.

Po celou dobu našeho průjezdu parkem jsme nejeli rychleji než 30 km/h. Nevšimli jsme si sice žádného rychlostního limitu, ale pomalá jízda a ohleduplnost v tomto prostředí se dostaví tak nějak samy. Není samozřejmě problém si kdekoliv cestou zastavit u krajnice a sledovat zvířata delší dobu. A někdy vás zvířata k delší zastávce přinutí, protože se prostě šikovně postaví přes cestu. 

Protože jsme byli v parku jako jedni z prvních, moc aut jsme při průjezdu nepotkávali, a i kdyby, cesta je dostatečně široká, aby se dalo předjíždět (popřípadě objíždět zvířata), takže si každý může jet svým tempem. Určitě sledujte značení, na velké části komunikace mají jezdit osobní vozy návštěvníků vlevo a vpravo nechat prostor pro turistický safaribus.

Sice je zde ve většině výběhů zakázáno stahovat si okýnka, ale i tak jsme se cítili v kontaktu s přírodou, jako nikdy dřív. Zvířata nám stála častokrát v cestě, koukala nám zvědavě do okýnek nebo se před turisty předváděla. Jediné zvíře, které se nepohybovalo přímo mezi projíždějícími auty, byl tygr, který se hrdě procházel za plotem. U výběhu se lvy pak seděl hlídač v autě, ostatní zvířata si opravdu dělala, co chtěla, jako kdyby byla ve své domácí volné přírodě.

Celý obrovský park ovšem není pouze o safari, ale také o jiných atrakcích pro rodiny s dětmi. Mezi ty oblíbené patří krmení lemurů, návštěva otevřeného opičího výběhu nebo Dinopark. Část safari si můžete projít také pěšky po stezce pár metrů nad zvířaty, anebo si připlatit za komentovanou projížďku autobusem či jinými safari vozidly.

A co víc! I zde najdete kousek zábavy pro nadšence do motorismu. Jízda po jezeře v rychlostním člunu rozhodně není zábava jen pro děti a to stejné se dá říct i o projížďce terénním autem, případně bigfootem přes všelijaké překážky.

Den pak můžete zakončit v přilehlém ubytování nebo v jedné z restaurací, v obou případech jak jinak než v safari stylu.

Důvodem, proč jsme vzali moderní elektromobil Škoda Enyaq do prostředí plné volně pobíhajících zvířat, hledejme v rámci oslav výročí 130 let automobilky Škoda v legendárních dálkových jízdách, které vozy Škoda podnikaly zejména ve 30. letech minulého století. Minimálně upravené automobily se tehdy vydávaly na úctyhodné cesty po Evropě, Asii, Americe i Africe. V roce 1934 například ujela Škoda Popular téměř 15 000 km z Prahy do Kalkaty, aby o dva roky později zvládla jízdu dlouhou 25 000 km vedoucí Evropou, Spojenými státy a Mexikem.

V letech 1936-1938 se vydal model Škoda Rapid na 52 000 km dlouhou výpravu nekompromisní africkou divočinou. Symbolickým vyvrcholením fascinující série prvorepublikových dálkových jízd vozů Škoda se stala „Cesta kolem světa za 97 dní“, na kterou se vypravil pražský podnikatel Břetislav Jan Procházka s navigátorem a zároveň mechanikem Jindřichem Kubiasem. Jejich jen mírně upravený otevřený vůz (polokabriolet) Škoda Rapid zvládl za tu dobu ujet 27 700 km!

Zdroj: autorský text