Se Škodou Road z Prachatic do Krumlova a zpět: Tip na 108 km nádhery i dřiny pro zdatné cyklisty

Zní to romanticky a lákavě. Start z nádherného náměstí v Prachaticích, přes kopečky Pošumaví do Českého Krumlova s možností projet si jeho centrum na kole, a zpátky jinou cestou přes CHKO Blanský les do místa startu. Krásná města s malebnými a starobylými centry, kopečky v Pošumaví, letní louky a lesy plné vůní a hub. Kdo by takový cyklovýlet nechtěl absolvovat. Jenže...

Já jsem kývl na nabídku šéfredaktora Lukáše, abych trasu zajel v rámci horské etapy letošního podniku L´Etape Czech Republic by Tour de France. Jde o součást mezinárodního projektu, který má fanouškům silniční cyklistiky každoročně ve více než dvaceti zemích na celém světě přiblížit atmosféru nejslavnějšího závodu. A to je trochu jiný cyklovýlet. 

Soutěžení na kole mám moc rád, jenže v poslední době mi kvůli práci, rodině a spoustě dalších koníčků chybí čas trénovat. A každý, kdo alespoň trochu závodil na kole, ví, že cyklistika je sportem spravedlivým a odměňuje či trestá závodníky přesně podle toho, kolik stačili před sezonou našlapat.

V mém případě to byla letos do začátku srpna sotva tisícovka kilometrů. Krátkou etapu L´Etape v okolí Prahy s délkou 66 km a pár kopečky jsem sice zvládl v pohodě, ale pošumavská horská se 110 km délky a 2200 metry převýšení budila respekt. Stejně jako pohled na předpověď počasí.

Při vyplňování dotazníku jsem byl se svým plánovaným rychlostním průměrem velmi opatrný, a tak jsem vyfasoval startovní číslo 942 mezi tisícovkou přihlášených, což mě řadilo až na samý závěr startovního pole daleko za malebným prachatickým náměstím se startovní bránou.

Start ve 13 hodin jsme tak my se startovními čísly od 700 dále zaregistrovali jen díky vykřičeným hlasivkám hlasatele. Trvalo další více než dvě minuty, než jsme se vůbec mohli v tlačenici rozjet. Propustnost prvních desítek metrů trati v Prachaticích pod úzkou bránou byla podobná hrdlu láhve od vína. Na druhou stranu, když už jsme se „odšpuntovali", nečekala nás jízda za zaváděcím vozem, který už byl s čelem pelotonu fuč, ale rovnou jsme mohli pod náměstím začít závodit.

Před startem jsem neustále sledoval meteoradar a vypadalo to, že bychom mohli první dvě hodiny závodu až do Českého Krumlova jet v suchu. Radar míní, příroda mění. Ve 13:06, tedy šest minut po startovním výstřelu, začalo pršet. A i když v první polovině závodu občas z mraků kapat přestalo, cákala na mě voda téměř od startu až do cíle. Jakmile totiž jednou silnice zmokne, je celkem jedno, jestli voda crčí shora, nebo zdola od galusek kola vlastního i ostatních. „Ty vole, kluci, proč nemáte blatníky,“ snažil jsem se zbavit stresu blbými vtipy.

Naštěstí vedly první kilometry závodu neustále do kopce, takže se tělo i při teplotách mezi 15 a 20 stupni celkem rychle zahřálo a zimnici jsem si užil až v cíli. Mnohem více než voda po celém těle mi ale vadila snížená viditelnost. I když mám kvalitní brýle s větracími otvory, tak se mi rychle zamlžily a zasvinily blátíčkem ze silnice.

Viděl jsem jak stoletý stařec, nebo spíš jeho slepý pes. Když jsem v zoufalství zkusil brýle sundat, měl jsem při prudkém sjezdu pocit, že mě někdo bodá jehlami do očí, takže jsem musel skoro zastavit, umatlané brýle vytáhnout z kapsy dresu a znovu nasadit.

Tím pádem se mě moc neptejte na krásy přírody kolem trati závodu, byť byl jejich popis jedním z mých úkolů. Je ale fakt, že za rozmazanými brýlemi převládala zelená barva, a když jsem je alespoň v prudkých stoupáních občas sundal, viděl jsem krásné lesy a louky Pošumaví, kterým letošní vlhký červenec dodal spoustu života a vůní.

V nejprudším kopci na Kleť jsem bez brýlí dokonce kolem trati spatřil spoustu bedel a červených mochomůrek. Více ale ze závodu rozhodně uvidíte v Lukášově fotogalerii, kterou najdete v úvodu článku. Když jsem ji popisoval, tak jsem byl až překvapen, v jak nádherných kulisách jsme závodili.

Když už jsme u profilu trati, tak první polovina trati po dlouhém stoupání z Prachatic na Libínské sedlo po silnici číslo 141 už vedla až do Českého Krumlova skoro pořád z kopce. V posledních kilometrech před Krumlovem dokonce z příjemně pozvolného, kde se dalo jet opravdu vysoké tempo. Jelikož jsem i kvůli malému počtu naježděných kilometrů v posledních letech mnohem více sjezdař a tempař než vrchař, tak se mi dařilo docela rychle se pelotonem prokousávat ze zadních pozic dopředu.

To ale skončilo v Krumlově. Pořadatelé nám tam sice připravili unikátní možnost projet historické centrum bez rizika srážky s auty nebo chodci, ale to vše za cenu jízdy na mokrých kočičích hlavách. Řeknu vám, už jsem jel na lepších površích. Měli jsme možnost alespoň trochu poznat, co zakoušejí cyklističtí profesionálové na jednorázových závodech jako jsou ikonické francouzské „Peklo severu“ Paříž - Roubaix nebo belgické Ronde van Vlaanderen (Okolo Flander).

No a jen jsme se oklepali z kočičích hlav, tak přišlo brutální stoupání z Českého Krumlova na Kleť. V jeho průběhu mě předjela snad stovka závodníků. Ano, vrchař ze mě rozhodně aktuálně není.

Mezi třetím a čtvrtým kilometrem vrchařské prémie nás čekala stěna s průměrným sklonem 10 procent, což už je číslo, za které se nestydí ani některé legendární kopce na skutečné Tour de France. V těch chvílích jsem volal po lehčím převodu. Ploužil jsem se průměrnou rychlostí nižší než 8 km/h.

Po zdolání Kleti už to do cíle bylo neustále nahoru a dolů. Snažil jsem se v sílícím dešti jet hlavně tak, abych přežil. Zakázal jsem si nakopávače, gely a kolu, což jsou ingredience, které sice dopují srdce, ale pravidelně u mě způsobují křeče. Na občerstvovačkách jsem se cpal salámy, sýrem a banány, zapíjel to ionťákem.

Symbolicky na kilometru s pořadovým číslem 100 se mi sice lehká křeč zakousla do levého stehna, ale naštěstí stačilo zvolit lehčí převod a vyšší frekvenci, prodýchat to a uvolnit se, aby mi až do cíle dala pokoj.

V Prachaticích pod cílovou branou jsem se dokonce pokusil o něco jako sprint. Výsledné 557. místo z tisícovky přihlášených je sice daleko od umístění, na která jsem zvyklý z lehčích závodů, ale tentokrát jsem si ním byl spokojen. A hlavně z toho, že jsem se dostal celý a zdravý do cíle.

Tam jsem se nezdržel ani o vteřinu déle, než bylo nutné. Oželel jsem jídlo a pití zdarma i slosování o super kolo. To škodovácké, které jsem při závodě testoval, jsem v rámci možností způsobených zimničními vibracemi celého těla rychle hodil na nosič, strhal ze sebe promočené oblečení, hodil na sebe suché, zapnul naplno topení a vyhřívání sedačky i volantu, a zamířil domů. Až teď u počítače mi dochází, jak skvělý zážitek jsem vlastně absolvoval!

Každopádně trasu závodu, kterou najdete v článku i na oficiálních stránkách soutěže, doporučuji každému fandovi cyklistiky. Nejde úplně o rodinný výlet, to vzhledem k více než 2200 nastoupaným výškovým metrům leda tak na elektrokole, ale s přestávkami v některé z mnoha hospůdek na trati a prohlídkami krásných měst Prachatice a Český Krumlov může jít o parádní celodenní program pro všechny, kdo rádi jezdí na silničním kole nebo gravelu.

A pokud máte „horáka“, lze v okolí trasy závodu najít alternativu i pro něj. Cyklotrasy totiž mezi Prachaticemi a Českým Krumlovem tvoří hodně hustou pavučinu.

Závod jsem pojal zároveň jako test nového silničního kola Škoda Road. Jde už o několikátou generaci silničky s logem Škoda a po závodě můžu napsat, že se kola obrandovaná barvami automobilky posouvají generaci od generace směrem k většímu komfortu na nerovnostech. A to se tentokrát zejména na úsecích s dlažebními kostkami velmi hodilo.

Aktuální generace kola Škoda Road je v podstavě dvojčetem doprodávajícího se kola Superior X-ROAD 9.3 GF. Nejlevněji se modle Road prodává na webu společnosti CB díly za 41 564 korun. To je na slušnou karbonovou silničku famózní cena, zvlášť když si uvědomíme, že Superior X-ROAD 9.3 GF byl k dostání za ceny mezi 60 a 65 tisíci korunami.

Cena je dokonce nižší než u starších variant modelů Škoda Road, což je ale zároveň vykoupeno o něco vyšší hmotností kolem 8,5 kilogramu. Jinak jde o moderní všestrannou silničku s velmi slušnou, odolnou a servisně nenáročnou výbavou a možností montáže plášťů šířky až 45 mm (osazeno 30 mm). Potěšil například tuhý, odolný a bezdušově připravený set kol a plášťů, byť právě výměna kol DT Swiss C 1800 za něco lehčího může být krokem ke snížení hmotnosti celého bicyklu.

Pro mě osobně největší problém je aktuální dostupnost rámu pouze ve velikosti L, který je podle tabulek určen jezdcům o velikosti 180 až 195 cm. Pro mých 174 cm by byl vhodný rám S, tedy o dvě velikosti menší. Přestože jsem měl sedlo v nejnižší poloze, měl jsem celou dobu pocit, že se tahám se zbytečně velkým kolem, což se samozřejmě zejména při delším závodě negativně projeví. Přesto jsem se trápil méně, než jsem očekával.

Snímky nového silničního kola Škoda Road naleznete ve fotogalerii. Stejně jako snímky kola Slavia, které vyráběla dílna Laurin & Klement, předchůdce automobilky Škoda, koncem 19. století.