Cyklovýlet podél Dunajce a návštěva jedné z nejdelších vesnic Slovenska. Jmenuje se Osturňa

Místa popsaná v článku
- Během dnešního výletu jsme se nejednou ocitli i v Polsku.
- Cyklostezka podél Dunajce leží ve stínu okolního lesu, což z ní dělá skvělou volbu i pro rodiny s dětmi.
- Osturňa leží na kopci, takže jsme si užili i pomalejší jízdu, ale za to s krásnými výhledy.
Dunajec je horská řeka, která patří mezi nejčistší řeky střední Evropy. Je častým cílem turistů, kteří chtějí absolvovat splav Dunajce na vorech. Tato místní turistická atrakce začíná na slovenské straně v Červeném Klášteře, odkud se turisté plaví na vorech nejčastěji do Lesnice u ústí Lesnického potoka.
Zde si drtivá většina účastníků půjčí kolo a cestu zpět absolvují po cyklostezce kopírující Dunajec. Proto je třeba počítat v hlavní turistické sezóně s velkým počtem cyklistů. A my jsme nyní jedni z nich!
Cyklovýlet podél řeky Dunajec
Náš cyklovýlet podél řeky Dunajec jsme začali na polské straně. Přes Krościenko nad Dunajcem jsme se dostali do Szczawnice, což je známý bod vodáků, kteří se rozhodli splavovat Dunajec, hraniční řeku Polska a Slovenska. Tento pravostranný přítok Visly vzniká soutokem Bílého Dunajce a Černého Dunajce pod svahy Vysokých Tater.
Už ve Szczawnici jsme zaznamenali poměrně hustý provoz na cyklostezkách, který gradoval až do Červeného Kláštera. Szczawnica nás přivítala krásným novým cyklomostem, pak jsme krátkou prohlídku Szczawnice završili návratem k Dunajci a místnímu přístavu pro vodáky. Zde jsme se už opět napojili na cyklostezku kopírující Dunajec.
Drtivá většina trasy je v chládku díky hustému lesnímu porostu a má rovinatý charakter, takže je ideální i pro malé děti a méně zdatné cyklisty. Během trasy jsme kromě množství vorů a vodáckých plavidel obdivovali i okolní přírodu. Přibližně po 7 kilometrech jsme se dostali do Červeného Kláštera do kempu. Oběd jsme vyřešili v nedaleké restauraci slovenskou klasikou – brynzovými haluškami.
Cíl Osturňa
Po polední pauze jsme se přes most dostali opět na polskou stranu a Dunajec jsme kopírovali po polské straně až do Sromowce Wyżne. Po pár fotkách u přehrady jsme pokračovali opět směr Slovensko a naším dalším cílem byla vesnice Osturňa - rázovitá zamagurská obec.
Osturňa patří se svou délkou přes devět kilometrů k nejdelším obcím na Slovensku, a i proto má její nadmořská výška rozsah od 600 m n. m. do 900 m n. m. Severní hranice obce tvoří také státní hranici s Polskem.
Celý katastr obce patří do ochranného pásma Pieninského národního parku. Strmé stoupání směr Osturňa nám začalo už v obci Spišské Hanušovce a vyvrcholilo u Velké Frankové. Zde nás při turistickém přístřešku překvapil e-bike point, místo, kde byla umístěna interaktivní obrazovka s mapou a přípojka na dobití elektro-kol. To ocení hlavně cyklisté, kteří podcení kopcovitý terén a mohou zde tedy doplnit kapacitu baterky.
Osturňa byla v roce 1979 vyhlášena památkovou rezervací lidové architektury. Je zde zachovalých několik původních goralských staveb, typických dřevěnic. Celkem je v obci přes 150 památkově chráněných objektů.
V obci se dá i občerstvit v místní Macově kolibě, což jsme ocenili, neboť nás čekalo ještě velmi strmé stoupání po cyklostezce na polskou stranu, které místy dosahovalo až 18 procent. Na hranici s Polskem jsme byli odměněni krásným výhledem na Belianske Tatry a čekal nás zasloužený dlouhý sjezd až do Niedzice, kde naše cyklo-putování končilo.
Zdroj: autorský text