Gravelem nebo na horském kole: 70 km dlouhý okruh v Bavorsku hned za hranicí nadchne cyklisty
Místa popsaná v článku
Pokud rádi navštěvujete nová místa a nebráníte se ani jízdě na kole, měl bych tip na pěkný okruh mezi městy Teublitz a Nittenau kousek za německými hranicemi. Trasa je náročnější a vhodná pro milovníky jízdy na horském kole, dá se ale bez větších obtíží zvládnout i na aktuálně oblíbeném gravelu.
Ač se to z mapy nezdá, v okolí najdete i nějaké ty kopečky. Některé z nich jsou docela prudké, ale o tom až později. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednu z prvních vyjížděk, naplánovaná trasa mi dala fyzicky docela zabrat. Komu by to ale bylo málo, okruh lze snadno protáhnout.
„Pivní" stezka vede k singletracku
Auto zaparkuji na bezplatném parkovišti u jezera Strebelweiher za obcí Teublitz a vyrážím. První metry vedou podél hlavní silnice po asfaltové cyklostezce vlevo. Po zhruba půl kilometru stáčím ostřeji vlevo a pokračuji po šotolinové cyklotrase značené jako „Ma, Marienthalradwanderweg“. Trasa vede do táhlého, ale příjemného stoupání až na rozcestí ve tvaru T. Na křižovatce odbočuji vpravo a po modré turistické trase číslo 12 pokračuji přes hlavní silnici a přes hráz mezi rybníky.
Lesní cesta mě přivádí na rozcestí, kde měním barvu značky za žlutou a pokračuji po stezce s příjemným názvem „Bier“. Po pár metrech podjíždím železniční trať, kde zrovna projíždí motorák a mířím na obec Katzheim. Za Meßnerskreith se sklon terénu začíná opět zvedat a na rozcestí se stáčím vpravo a po „pivní“ žluté mířím na dědinku Binkenhof. Následuje úsek vedoucí podél lesa, ale ten již vede po červené značce „Burgensteig 3: Regental“.
Červená značka přibírá na rozcestí zelenou a později se připojuje i žlutá. Ale to již sjíždím po široké šotolinové cestě, kde není nouze o menší či větší volné kameny. Krásný a svižný sjezd plný zatáček má na gravelu šmrnc. Ostrá levá ze šotolky ústí mezi stromy na krásnou klikatou pěšinku (takový přírodní singletrack) s docela příjemným sklonem. To byla jízda!
Až na hranu fyzičky
Na rozcestí zahýbám vpravo a přijíždím do městečka Hirschling. Míjím místní zámek a přes most překonávám řeku Regen. Pokračuji na jejím pravém břehu a mířím po asfaltové cyklostezce „REG, Radroute Regental“ na Marienthal. Zde opouštím asfalt a opět mizím po pěšince a šotolce v hlubokých lesích. Začínám stoupat po červené značce „O42“ na horu Franzenshöhe, jejíž vrchol se tyčí v nadmořské výšce 510 metrů.
V závěru stoupání opouštím šotolku a uzoučkou pěšinkou se hrabu na hraně svých fyzických schopností a převodových možností mého stroje k nejvyššímu bodu. Chtělo by to horáka, posledních pár výškových metrů absolvuji po vlastních. Na vršku stáčím vpravo k vyhlídce Peilstein, ke které vede zábavná cesta po větších balvanech či kamenných plotnách. Je brzké jaro, a tak výhled ze skály je sice pěkný a daleký, ale nehraje bujnou zelení ani jinými barvami. Velký podíl má na tom také kůrovec, jehož úřadování je patrné na rozsáhlých plochách.
Vracím se zpět na trasu a pokračuji střídavě po náhorní rovině či mírnými sjezdy a výjezdy až k vyhlídce Riedelhöhe, kde se z malé kamenné rozhledny kochám výhledem na údolí Regental. O kousek dále zastavuji u seskupení balvanů a skal pojmenovaného Wackelstein, které je pokryté lišejníkem. Jak jsem se později dozvěděl, název Wackelstein patří balvanu, který díky bodové opoře umožnuje dvěma osobám balvan lehce rozhoupat.
Po cyklostezce k zámku
Od balvanů na vrcholu kopce Hohenstein pokračuji po krásném šotolinovém sjezdu až k rozcestí „Spinne“. Zde stáčím vpravo a po červené trase „O42“ klesám až k rozcestí. Na křižovatce pokračuji vlevo po červené trase 02 a brzy se napojuji na silnici. Po zhruba půl kilometru opouštím hladký asfalt a točím ostře vpravo na červenou značku „Burgensteig 3: Regental“.
Táhlým stoupáním se dostávám až k místu, kde zleva objíždím pozůstatky hradu Zangenfels. Následným sjezdem za odměnu se dostávám až do dědiny Untermainsbach, kde stáčím vlevo na cyklostezku. Pokračuji údolím řeky Regen přes městečko Hof am Regen a vjíždím pod skalní masiv, na kterém se nad městem Stefling tyčí pěkný zámek. Ten je vidět široko daleko a je jednou z dominant údolí.
Za městem přejíždím řeku Regen a vracím se po modré značce „Jakobsweg“ až na úroveň dědiny Untermainsbach nacházející se na druhém břehu. Projíždím samotu Entermainsbach a přes další most se dostávám do města Nittenau, kde znovu přes most překonávám řeku. Míjím místní aquapark, zatáčím vpravo na hlavní silnici a začínám mírně stoupat ke kruháči, za kterým sjíždím vlevo.
Za posledním krpálem čeká sešup borůvčím
Přes rozlehlý statek Bleich se dostávám až k červené značce „01“. Projíždím přes Tiefenhof, kde zrovna probíhá drezura koní. V lese opouštím červenou a najíždím na modrou značku „Drei Burgen Weg“, po které pokračuji až do Fischbachu. Po cyklostezce se dostávám do obce Brunn a pokračuji po silnici až do obce Haiderhöf, za kterou je to hodně ostře vlevo.
Po trojkombinaci značek žlutá/červená/černá pokračuji až k řece Regen. Stáčím se vpravo a následující tři kilometry do obce Hirschling jedu po krásné pěšince vedoucí po břehu řeky. Cestu mi místy zpestřují kořeny, kameny a jiné terénní záležitosti.
Napojuji se na žlutou trasu č. 8 a stoupám do posledního krpálu. Na rozcestí přejíždím na červenou „Burgensteig 3: Regental“ a převážně po rovince či mírným klesáním na šotolinovém povrchu ukrajuji posledních osm kilometrů. Neznačenou cestou a následným drsným sešupem mezi borůvčím a kořeny se dostávám k silničce vedoucí z Haihofu. Odbočuji vpravo a na křižovatce se stáčím vlevo směrem na Taublitz. Po kilometru opět mizím vpravo na již pro mě známé šotolince, která mě vede k cyklotrase „Ma, Marienthalradwanderweg“. Přijíždím k silnici, stáčím vlevo a mám před sebou poslední kilometr po cyklostezce k autu na parkovišti.
Byl to krásný gravel výlet v krásné přírodě a mimo čilý velikonoční ruch, takřka bez lidí. Celý den jsem si neskutečně užil a naladil mě k dalšímu průzkumu přírody, cyklostezek a turistických tras Německa. Pokud někoho můj článek motivuje k návštěvě zmíněné lokality, nebylo jeho sepsání zbytečné a budu se těšit na reakce.
Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com, autorský text