Na gravelu kolem Neusiedler See: 130kilometrový okruh si pro nás připravil mnoho krásných zastávek

Napotřetí, ale nakonec to vyšlo. Na podzim 2024 jsme náš plán objet jezero na pomezí Rakouska a Maďarska museli nadvakrát zrušit, ale tentokrát nám to vyšlo. A co víc, za naprosto luxusního počasí a bezvětří, což v této oblasti není zase tak časté, protože právě cílové jezero je rájem vodních sportů a to především těch s plachtami všeho druhu.

Je půl desáté a my parkujeme na rozlehlém a bezplatném parkovišti u města Neusiedl am See na dohled od jezera. Sluníčko začíná lehce topit, a tak jdeme omrknout vodu, dáváme malou svačinku a zjišťujeme, že venkovní sprchy na pláži jsou funkční. Paráda, po kole dáme první letošní osvěžení v jezeře!

Oblékáme letní cyklo oblečení, vyndáváme kola a v 10:30 vyrážíme po směru hodinových ručiček objet celé jezero. První metry nás vrací k okrajové části města Neusiedl am See, stáčíme vpravo a po značené cyklostezce B10, R1 a B29 kolem vysokých rákosů míříme na obec Weiden am See, objíždíme místní fotbalové hřiště a pokračujeme souběžně s železniční tratí.

Za obcí se asfaltový povrch mění v příjemnou, širokou a především rychlou šotolinovou cestu. To je ten správný povrch pro naše gravel kola. Po chvilce se blížíme k první rozhledně, nebo chcete-li pozorovatelně. Kolem celého jezera je totiž několik takových míst, ze kterých lze pozorovat ptactvo. Lidé si sem k pozorování berou dalekohledy, ale i kvalitní digitální techniku s obrovským ZOOMem. My se však nezdržujeme a pokračujeme až do městečka Podersdorf am See, kde míjíme dětský zábavný park se spoustou atrakcí i bazénem, až se dostáváme k molu, které vede k majáku, jež je dominantou tohoto města a je četným objektem velkých i malých fotografů.

Cestou ke kruhovému objezdu si na menším prostranství všímáme několika zlatých hvězd, z nichž nás asi nejvíce zaujala ta věnovaná legendárnímu belgickému cyklistovi Eddy Merckxovi. O několik desítek metrů dále si neodpustíme fotku rozčlenění zdejší infrastruktury. Vedle silničního průtahu městem je chodník a vedle něj speciální pruh pro cyklisty (po obou stranách silnice). Na tom by nebylo až tak nic zvláštního, ale zde je vše pěkně a vkusně rozděleno keři. Za nás geniální, a přitom bezpečné pro všechny uživatele.

Kousek za obcí, cestou k další vyhlídce, míjíme jeden z mnoha vinohradů, kterých je ve spodní části jezera rozeseto několik. Příjemným zjištěním pro sportovce i turisty je možnost si bezplatně u vyhlídky načepovat pitnou vodu. Krátkou zastávku dáváme až u další několikapatrové dřevěné pozorovatelny, ze které byl pěkný výhled na celé jezero a kopcovitý hřeben, jež se táhne z Maďarska až do Rakouska.

V nájezdu na silničku u obce Illmitz je u parkoviště vybudována bezbariérová pozorovatelna, která umožňuje pozorování ptactva i vozíčkářům. My od parkoviště stáčíme vpravo a po cyklotrase 07, E4 míříme směrem k jezeru, abychom po kilometru a půl silnici opustili. Stáčíme vlevo a po šotolce B20 mizíme mezi vinohrady, kde vyplašíme skupinku divokých hus. V oblasti zvané Sandeck narážíme na kovovou rozhlednu s opravdu strmým schodištěm, na kterém máme v cyklistických tretrách trochu problémy. Pod rozhlednou se pase stádo mezků a z rozhledny si všímáme i pěkně se klikatící cesty, po které zanedlouho pojedeme. Více se nezdržujeme, vyrážíme dále dle plánu a přes obce Illmitz a Apetlon se dostáváme až na hranice s Maďarskem.

Cyklostezka B10 vedoucí rovně mezi vzrostlými keři se zdá nekonečná. Projíždíme dědinky Fertőújlak a Sarród, za kterou po nás při průjezdu zemědělské usedlostí vystartovala dvojice větších psů a vůbec to nebylo přátelské přivítání. Zastavujeme a čekáme, co se bude dít. Nikde nikdo, jen my a psi, nic moc pocit. Po chvilce se zdá, že je štěkání přestává bavit a vrací se zpět k bráně usedlosti, ale při naší snaze nasednout zpět na kola se okamžitě vrací k nám. To se opakuje asi 3x, než nadobro odkráčí. No do kalhot jsme si nenadělali, ale příjemné chvíle to rozhodně nebyly.

Za samotou míjíme větší rybník Hegykői Horgásztó obklopený rybáři a ve městě Hegykő se začínáme ve 13:30 shánět po něčem teplém do žaludku. Jak posléze zjišťujeme, ač uvnitř restaurace není takřka žádný zákazník, obsluha nás s úsměvem odmítá na zahrádce obsloužit. To se nám stalo v tomto městě 2x po sobě, a tak si říkáme, že asi peníze nepotřebují, když nemají zájem o zákazníky. Proto za dědinou dáváme banán a opět mizíme mezi vinohrady.

Novinkou je v této části okruhu to, že rovina se poněkud zvlnila a místy jde o docela výživná stoupání. Tím se dostáváme výše a nabízí se nám pěkné výhledy, i když hladinu jezera takřka nevidíme. Jsme totiž na nejjižnějším místě okruhu a od hladiny jezera nás dělí zhruba 15 kilometrů mokřadů a rákosu.

Červená turistická značka nás kolem lesní samoty zavedla k hrobce Hanny Erdődyové. Žulová hrobka s bronzovými výjevy víry, naděje a lásky je obklopena kovaným plotem lemovaným obrovskými kavkazskými borovicemi. Hraběnka zemřela na poporodní horečku a hrobku nechal vystavět její manžel nedaleko od zámku Széchenyi, který dle fotografií vypadá také lákavě.

O pár kilometrů dále se dostáváme k dalšímu zajímavému místu s historickou vyhlídkovou věží, jež má vnitřní průměr 3 metry a tloušťku zdi 50 cm. V letních měsících bude zajisté vnitřek vytvářet příjemný stín a výhled z tohoto místa, které se nachází na nejvyšším bodě okruhu 186 m n. m., je opravdu moc pěkný. Tato netradiční vyhlídka se nachází kousek nad obcí Fertőboz a pokud zde budete projíždět jen autem, vede k vrcholu schodiště.

Po krátkém kochání dalekým výhledem opět mizíme mezi vinicemi a dostáváme se k vyhlídce, kde si rozhled užívá jeden pár středního věku se svým čtyřnohým hlídačem. Tato část jezera má prostě svoje kouzlo a je určitě zábavnější, než placka podél jezera, kterou již máme za sebou. Po průjezdu městečka Balf nás cyklotrasa B10 vede opět mezi vinice. Jsou již tři hodiny a před námi jedno z posledních maďarských měst Fertőrákos, kde narážíme na pěknou zahradní restauraci Kovács Kocsma, kde si konečně dáváme nealko Soproni a výborného grilovaného lososa se zeleninou a bramborem. Objednávka i příprava jídla proběhla rychle, ale poněkud jsme se zdrželi čekáním na zaplacení, ke kterému se obsluha jaksi neměla.

Po obědě je to již do Rakouska kousek, hranice jsme ani nezaznamenali, před městem Mörbisch am See stáčíme ostře vpravo a po trojkombinaci značek (červená, žlutá, modrá) hodně prudkým klesáním sjíždíme na úroveň jezera, kde míjíme úhledně upravené kužely vyrovnaného rákosu k sušení. Pro nás neznalé, hodně zajímavé a přitom pěkné i náročné takto vyskládat.

Napojujeme se opět na cyklotrasu B10 a podél Neziderského jezera míříme do 6 kilometrů vzdáleného města Rust. Nemůžeme si nechat ujít návštěvu zdejšího přístavu, ke kterému vede mezi rákosy vybudovaná silnice i cyklostezka a cestou nám neuniká ani řada stříšek obydlí, jež slouží k ubytování na hladině v rákosu. Hodně zajímavé a jak posléze zjišťujeme na internetu, ubytování je to až nečekaně moderní a pro většinu české populace cenově spíše dražší.

Přístav je hodně rozlehlý, nechybí restaurace, kemp, dětské hřiště, minigolf, krytý bazén ani menší venkovní aquapark s tobogánem. Na pláži je několik párů hus divokých s čerstvě vyvedenými mláďaty, a tak si je každý z návštěvníků fotí. Jaro je prostě krásné. Čas letí, slunce se začíná sklánět k obzoru a my se proto více nezdržujeme a pokračujeme dále. Kousek se vracíme, stáčíme vpravo a po trase 02A míříme na Oggau am Neusiedler See a následně kolem železniční trati směrem na Purbach am Neusiedler See.

Na trase míjíme pěkné odpočívadlo s posezením, dřevěný most, po kterém cyklostezka vede a do cesty se nám postavil i vodní příkop, jehož překonání byla trochu výzva, ale nakonec jsme si tretry nenamočili. Párkrát vystřídáme povrch prašný za ten asfaltový a již při západu sluce se proplétáme ulicemi Neusiedl am See a přijíždíme na parkoviště k našemu autu. V nohách máme bezmála 130 kilometrů a těšíme se, jak smyjeme prach v jezeře.

Byl to vydařený výlet, při kterém se nám povedlo najet slušné objemové jarní kilometry.

Zdroj: autorský text