Okolí Balatonu na gravelu: V říjnu tu na nás čekal nespočet výhledů, porce bláta i levandule

V pátek, po nočním dešti, před svítáním přijíždíme na dohled od maďarského Balatonu, kde parkujeme u lesa za obcí Mencshely a pěšky vyrážíme na vrchol nazvaný Halom. Jak se posléze dozvídáme, jde o kráter vyhaslé sopky. Z rozhledny Kossuth-kilátó si užíváme náš první východ slunce nad jezerem. Je zhruba 12 °C, slušně fouká a na rozhledně nám proto v kraťasech a tenké větrovce moc teplo není.

Na obzoru je pás mraků, a tak je východ slunce pomalejší. V okamžiku, kdy slunce začne vylézat, nám však začíná být pocitově tepleji. Během necelé půl hodinky prozkoumáme kráter a vracíme se k parkovišti. Po snídani chystáme gravel kola a začínáme řešit, co si oblékneme. V okamžiku, kdy se slunce přehoupne přes kopec a dosvitne až k nám, máme jasno. Bereme krátké cyklo oblečení, do batůžků pro všechny případy lehkou vestičku a návleky na ruce. Blíží se půl desátá a my se po modré turistické značce vydáváme na náš výlet.

První zjištění: Noční déšť asi nebyl jediný v posledních dnech, a tak ve sjezdu jedeme rozvážněji. Přejíždíme silnici a stále po modré objíždíme kopec s vrcholem Szent György. Opouštíme les a po levé straně vidíme samé vinice a v dáli třpytící se hladinu jezera Balaton. Vypadá to na krásný den v sedle. Krátký sjezd, ostrá levá, kde opouštíme modrou značku a po cyklotrase se dostáváme do míst, kde již těžko volíme stopu. Vlhká tráva střídá menší či větší kaluže a následně šotolinová cesta mění strukturu v mazlavé jílovité blátíčko, které docela slušně začíná obalovat nejen pláště, ale i části rámu či vidlice.

Místy se i jízda do mírného kopce, natož z kopce, stává hodně adrenalinovou, kdy nevíme, jestli nám ustřelí přední, zadní nebo dokonce obě kola naráz. Několikrát zastavujeme, zkoušíme kolo oklepat, což vede jenom k tomu, že se bláto dostává na řetěz a do jiných částí pohonu. To nám to pěkně začíná. Místy jdeme raději pěšky a v hlavách nám šrotuje, jak asi bude vypadat zbytek cesty. Nejhorší byla zhruba polovina kilometrového bahnitého úseku, vedoucího kolem pastvin s krávami.

Jsme zachráněni, po 15minutovém plácání se v blátě se dostáváme na silnici. Bereme klacek a snažíme se jílovité blátíčko z kol seškrábat, což skoro vůbec nejde. Nedá se nic dělat, to ke gravelu patří. Odbočujeme vlevo a vydáváme se na první vybraný bod na trase. Lehce stoupáme ke zřícenině kostela Szent Balázs (svatého Baláže), od kterého obdivujeme pohled přes vinice na Balaton. Na tomto místě najde každá romantická duše něco nezapomenutelného.

My však neztrácíme více čas, vracíme se k rozcestí, kde stáčíme vlevo na modrou a svižně sjíždíme po asfaltce z kopce a přitom odstředivou silou čistíme vzorky našich plášťů. Pod kopcem se napojujeme na silnici, která nás neomylně vede do městečka Szentantalfa, odbočujeme vpravo po zelené a následně kolem hřbitova po cyklostezce míříme na Monoszló.

Na hraně sjezdu do dědiny obdivujeme neskutečná daleká panoramata z krásné rozlehlé louky. V závěru sjezdu před Monoszló nás doslova udeří do nosu silný závan levandule a my si vpravo všímáme rozlehlé plantáže plné této rostlinky, což nás v půlce října docela překvapilo. V dědince se napojujeme na žlutou značku a po ní pokračujeme kolem obrovského stáda ovcí do Balatonhenye, kde si dáváme malou svačinku.

Napojujeme se na společnou modrou/červenou značku a začínáme ostře stoupat. Nejdříve jde o příjemnou šotolku, následně opět trochu bahnitější cestu a v závěru před vjezdem do lesa je to již stojka na tlačení, zde by se nám hodil horák, říkáme si. Po necelém kilometru lesem se dostáváme do přísně chráněné přírodní oblasti Fokozottan védett terület, která je díky své vegetaci opravdu pěkná a je úžasné, kde všude se lze v Maďarsku pohybovat i na kole.

V první části nás čeká průjezd menším pralesem, následně si užíváme náhorní plošiny obklopeni keři a bujnou vegetací, čerstvě podpořenou vláhou po deštích z předešlých dní. Začínáme opět stoupat k rozcestí, ze kterého vede krátký hřebínek k rozhledně. U rozcestí potkáváme skupinku místních turistů, kteří na nás spouští maďarsky. Rukama nohama jim vysvětlujeme, že vůbec netušíme, co nám chtějí, a proto přechází na angličtinu a upozorňují nás na „big stones“, které na cestě k rozhledně jsou a ukazují, kudy lze tuto nesjízdnou pasáž objet.

Vracíme se a pokračujeme souběžně s hlavním hřebenem až na žlutou značku, stáčíme vlevo a stoupáme k rozhledně Eötvös Károly, ze které je pěkný výhled na celé jezero a především na okolní krajinu. Počasí je na kolo i na focení takřka ideální a pomalu zapomínáme na ten šílený bahnitý kilometr a těšíme se na to, co nám okolí Balatonu ještě nabídne.

My pokračujeme k parkovišti, kde stáčíme vpravo a dál jedeme po trase Mária-út, která vede pěknou širokou úvozovou cestou až k loukám s krávami a především jednou obrovskou vodní lagunou. Úspěšně i tuto nástrahu překonáváme a o kousek dále z časových důvodů opouštíme značenou cestu a pokračujeme rovně až k silnici, stáčíme vlevo a míříme k dědince Diszel, kde jsme původně měli v plánu vrátit se na trasu. Bohužel trojkombinace značek na trase Mária-út ke zřícenině zámku Csobánc byla do opravdu pekelného kopce s mazlavým podložím a kdybychom to neotočili zpět, možná se tam drápeme ještě dnes.

Sjíždíme k silnici a po ní míříme k městečku Káptalantóti. Cestou se asfalt mění v prašnou šotolinovou cestu, která je jak stvořená pro naše gravelová kola a kocháme se vrcholky, které jsme z původního plánu museli nechtíc vyškrtnout. O důvod víc se k Balatonu ještě někdy vrátit. Po hlavní silnici 7344 jedeme bez přerušení až do města Badacsonytomaj, kde se napojujeme na pobřežní cyklotrasu vedoucí přes města Ábrahámhegy, Révfülöp, Balatonszepezd až do Zánka.

Celou trasu máme po levé či pravé straně železnici nebo silnici, vpravo jezero Balaton a užíváme si různé kvality místních cyklostezek. V obci Zánka si omrkneme, jak vypadá námi vybrané místo na přenocování a pokračujeme až do předměstí Balatonakali, kde stáčíme vlevo a začínáme se škrábat do závěrečného stoupání.

Slunce začíná klesat, teplota lehce také, ale nás zahřívá kopec, který vypadá, že snad nikdy neskončí. Pár metrů za obcí Dörgicse stáčíme mírně vpravo a po červené značce se drápeme pod vrchol Halom s rozhlednou, který zprava objíždíme a míříme k našemu autu. Rychlý servis kol, sprcha, večeře a při západu slunce se přesouváme na nocleh do obce Zánka. Byl to pěkný a originální podzimní gravel výlet, na který budeme ještě dlouho vzpomínat a věříme, že nebyl v této lokalitě poslední.

Zdroj: autorský text