Čtyři skalní vyhlídky nad Rokytnicí nabízejí parádní výhledy. Výlet zvládnou i děti

Pro některé jsme možná objevili Ameriku a ti již zřejmě číst dále nemusí, pro ostatní přinášíme skvělý tip na výlet, který zvládnou i menší děti. Náš výlet začíná na bezplatném parkovišti na dohled od městského úřadu města Jablonec nad Jizerou. Na start výletu se můžete vydat buď vlastním vozem, vlakem nebo autobusem, který má zastávku přímo na parkovišti. Velkým bonusem tohoto výchozího místa jsou udržované bezplatné veřejné toalety.

První naše kroky vedou přes železniční přejezd a po červené turistické značce začínáme mírně stoupat obcí, následně obcházíme mateřskou školku, až nakonec mizíme v nedalekém lese, kde se cesta začne opět více zvedat. Podloží je zde přírodní a s přibývající nadmořskou výškou se složení pěšinky mění na kořenité až kamenité, ale stále nic náročného, čeho by se bylo třeba bát. Je sice po dešti, ale cesta není bahnitá a jde se nám dobře, místy les zasažený kůrovcem je již vytěžen, a tak se nám naskytují celkem slušné výhledy do údolí pod námi.

Po zhruba kilometru stoupání opouštíme lesní pasáž a procházíme samotou Na Končinách, kde narážíme na stylovou roubenku a několik domečků, které si zachovaly historický ráz horského prostředí.

Je jaro a kvete zde spousta stromů, krásné a klidné místo, zdravíme místní a pokračujeme na dědinu Končiny, kde je vpravo z náhorní rovinky pěkný pohled na podhůří Krkonoš. Cestou k hotelu Stráž míjíme po levé straně mezi párem vzrostlých stromů velký kamenný kříž, jedná se o kulturní památku z roku 1826. V úrovni hotelu potkáváme první turisty a postupně opět mizíme v lese.

Na rozcestí Na Stráži odbočujeme vlevo a začínáme se drápat do hodně ostrého stoupání, kde není nouze ani o pořádné spletence kořenů, které místy tvoří přírodní schodiště. Přicházíme na vykácenou mýtinku, ze které se  na rozcestí stáčíme vpravo a na dohled od vrcholu Stráž. Ten měří 782 m n. m. a míříme na první ze skalních vyhlídek.

Takřka bez povšimnutí míjíme dřevěnou vyhlídku Ovce, ze které by stejně přes vzrostlé stromy nebylo nic vidět a míříme na nedalekou vyhlídku Horník. Vyhlídka Horník je tvořena lávkou, která se nejdříve musí podejít a přes kovový žebřík se následně dostanete na skálu, která je lávkou propojena s větší skálou a na ní vybudovanou vyhlídkou.

Vyhlídka svým tvarem dle nás připomíná hornickou těžařskou věž a cestou nahoru na nás čeká slušná porce schodů. Na vyhlídce jsme sami, mírně pofukuje, obloha se kaboní, ale výhledům na okolní kopce a hřeben Krkonoš táhnoucí se nad Rokytnicí nad Jizerou nic nebrání.

Dáváme pár záběrů a fotek na památku, vracíme se zpět na cestu, opět míjíme vyhlídku Ovce a míříme k vyhlídce Medvěd, která je vybudována taktéž na skále, ale výhled z ní je z větší části zastíněn vzrostlými stromy.

Na úpatí kopce se však nachází poslední vyhlídka zvaná Liška, nebo lépe řečeno dvě vyhlídky na jednom skalním masivu. Nechybí zde ani posezení, kde si můžete vychutnat nějakou tu svačinku a přitom se kochat nádherným výhledem na okolní hřebeny Krkonoš.

Vpravo je jedna menší lávka, která je na jednom konci ukotvena ke skále, zatímco druhý je volně v prostoru a pod vámi tedy není nic. Pod námi, zhruba 800 metrů vzdušnou čarou, je okrajová část Rokytnice nad Jizerou, vpravo na hřebeni jasně vidíme Dvoračky a nad nimi se tyčí Lysá hora a Kotel, vysoký 1435 m n. m.

Po chvilce přecházíme na druhou a větší z vyhlídek, která tvarem připomíná právě lišku, kdy jako by její ohon levitoval nad srázem a je z něj krásný výhled dolů do údolí a také na západ až do Jizerských hor. Sotva si vše stihneme prohlédnout, začíná poprchávat, až přichází hodně intenzivní déšť. Scházíme o pár metrů níže pod úpatí a schováváme se pod skalní římsou, dáváme svačinku a čekáme, až přeháňka přejde.

Radar ukazuje několik dalších přeháněk, krátce se tedy vracíme ještě na Lišku, slunce se klube přes mraky, ale ke vzniku duhy to bohužel nestačí, ale i tak se pohled z vyhlídky během těch pár minut dost změnil.

Dáváme pár posledních snímků a vracíme se zpět na červenou značku, ale tentokrát pro sestup volíme tu společnou s naučnou stezkou vedoucí po široké šotolinové cestě a není tedy tak náročná na fyzičku a lze ji tedy doporučit pro méně zdatné jedince i k cestě Na Stráž.

Přicházíme zpět na rozcestí Na Stráži, kde červená stáčí vlevo z kopce po hladkém asfaltu. Míjíme „sochu“ dřevěného sloupu prokládaného kameny, který je omotaný ostnatým drátem a na rozcestí Pod Stráží měníme barvu za žlutou a dáváme se po louce doleva.

Cestou po pěšině míjíme pás keřů a stromů, jež nás neomylně vede k silničce v okrajové části Rokytnice n. Jiz. - Horní Ves, kde na rozcestí opět měníme značení za modrou barvu. Míjíme několik samot a chalup, až silnička skončí a my po rozlehlé louce, s pěknými výhledy po okolí a prvními kapkami deště scházíme do Dolní Rokytnice, kde míjíme studánku U dvou topolů.

Po místní komunikaci opouštíme turistickou značku a scházíme až k hlavní silnici, dáváme se doleva a pokračujeme až k čerpací stanici, před kterou scházíme do podchodu, kde se po kovové visuté lávce dostáváme společně s hučícím proudem Huťského potoka pod hlavním tahem na Harrachov.

Lávka následně pokračuje přemostěním na druhý břeh řeky Jizery, kde se napojujeme na zelenou turistickou značku a přes samoty Zadní Blansko souběžně s korytem řeky se stáčíme zpět k Jablonci nad Jizerou. Přecházíme koleje, míjíme kostel sv. Prokopa, nad náměstím si dáváme točenou vanilkovou zmrzlinu a po zhruba 10 kilometrech přicházíme zpět k autu.

Za nás moc pěkný výlet přírodou a místy, která jsme doposud neznali, čehož trochu litujeme. Okruh je to převážně jednoduchý, ale doporučujeme minimálně nízké trekové boty a hole pro severskou chůzi se mohou také hodit.

Pokud trefíte pěkné počasí, počítejte s tím, že na vyhlídkách může být trochu živěji. Za nás je ideální období jara, kdy se příroda probouzí, nebo podzim, kdy bude příroda zbarvená do podzimního hávu a hlavně nebude takové vedro jako v létě. Jste v podhůří, nezapomeňte si přibalit větrovku, počasí se může velice rychle změnit.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com, autorský text