Pěší výšlap na Lucký vrch s vánicí v patách aneb proč nás domovská Vysočina nikdy neomrzí

V návaznosti na reakce, proč nepíšeme články s tipy na výlety na Vysočině, když zde žijeme, jsme se rozhodli pro změnu a tentokrát jsme napsali článek, který vás pozve těsně za severní hranici kraje Vysočiny. Věříme, že uspokojíme zvídavé dotazy a náš tip se vám bude líbit, neboť se na Vysočinu v roce 2026 pokusíme zaměřit více.

Dva dny před koncem roku 2025 se přesouváme autem zhruba 2 kilometry za hranice kraje Vysočina, a to do obce Pustá Rybná, kde parkujeme na dohled od místního hostince Hlučák. Startujeme u nedalekého rozcestníku, kde pro začátek volíme červenou turistickou trasu a na zahřátí nás čeká krátká rovinka okrajovou částí obce. Po napojení na silničku se dáváme doleva a začínáme postupně nabírat výšku.

Na křižovatce, kde nemůžeme minout hastrmana z kovového odpadu, začínáme stáčet více doleva a serpentinou se dostáváme nad obec Pustá Rybná, kde se nám otevírá krásný pohled nejen na obec jako takovou, ale také na protější hřeben, kterému dominují Spálený kopec, Kaštánkův kopec a Holý vrch (všechny tyto kopce mají okolo 750 m n. m.). Pod ním leží jedno z nejnavštěvovanějších míst oblasti, přírodní památka Rybenské Perníčky.

O kousek výše se nám otevírá pohled severním směrem a vidíme i část, kterou se budeme kolem Blatinského kopce (731 m n. m.) vracet zpět a jižním směrem zcela zřetelně rozeznáváme radiolokační stanici řízení letového provozu na vrcholu Buchtova kopce (813 m n. m.).

Vzhledem k tomu, že nám krátce po vánočních svátcích lehce nachumelilo, není nouze ani o menší závěje a lehce pocukrovanou silnici, která nás stoupáním neomylně dovedla až do osady Kobylí, která spadá pod obec Pustá Rybná. Za osadou míjíme po levé ruce řadu vzrostlých topolů, křižujeme hlavní silnici č. 357 a pokračujeme stále rovně k cíli našeho výletu.

Po pravé straně se nám otevírá celé údolí obce Telecí, které se táhne až k obci Borovnici a nad kterou se nachází skalní vyhlídka Prosíčka (748 m n. m.) s mohutným dřevěným křížem. Je čas oběda a my po zhruba 3,5 kilometrech chůze přicházíme na Lucký vrch, kde se nachází již od roku 1941 turistická chata. Je sice označována také jako jediná horská chata na Vysočině, i když, jak jsme si výše vysvětlili, Lucký vrch již neleží na Vysočině. V časech nedávných se zde nacházela i vojenská zotavovna, ale naštěstí se jí po revoluci chopil nový majitel a vzkřísil její původní účel.

Vzhledem k poněkud větrnému počasí nás překvapuje, kolik zde stojí vozidel a kolik turistů se během naší návštěvy v chatě vystřídalo. Je tedy vidět, že je hojně navštěvovaná celoročně, což nás těší. Dáváme si něco na pití a výborný hráškový krém s osmaženou cibulkou a chlebem. Atmosféra je zde příjemná, stejně tak obsluha, a tak si nerušeně vychutnáváme, přes veliká prosklená okna, výhled do hlubokého údolí a na nedaleké vrcholky Vysočiny.

Dostatečně odpočatí vyrážíme po žluté turistické značce, míjíme vyhlídkové místo, odkud je vidět město Polička a na rozcestí Na Dědku odbočujeme vlevo proti větru, který je chvilkami dost nepříjemný. Pokračujeme přes osadu Dědek, po pravé straně máme pěkný výhled směrem na obec Borová a v dáli město Litomyšl. O kousek dále, u vyhlídkového místa s lavičkou, opouštíme asfaltku a šotolinovou cestou mezi poli scházíme k osadě Jeruzalém, která patří ke zmíněné obci Borová.

Na chvilku se schováváme před větrem mezi lesy a míříme k dalšímu vyhlídkovému místu, odkud je široký výhled na velkou část Svitavské pahorkatiny a v dáli, za lepší viditelnosti, bývá vidět až do Orlických hor či Jeseníků. Po půl kilometru na rozcestí Pod Blatinou stáčíme vlevo a po zelené naučné stezce procházíme osadou Blatina do nedalekého lesa. Za dalších 500 metrů na rozcestí Blatina-les odbočujeme opět vlevo na zelenou turistickou značku a za necelých 5 minut se nám při opouštění lesa naskytne pohled na rozlehlou louku. Vlevo vidíme již dříve zmíněný Blatinský kopec s vyhlídkou a uprostřed samotu Blatiny.

Vzhledem k tomu, že se na nás žene vánice, vypouštíme výšlap k vyhlídce a před prvními vločkami začínáme scházet do údolí. I přes zhoršenou viditelnost vidíme protější hřeben s Rybenskými Perníčky a Buchtův kopec. Klesání do údolí vede přímo po louce, jdeme svižně a proti nám se škrábe větší skupinka turistů, tohle stoupání jim opravdu nezávidíme.

Jsme dole, napojujeme se vlevo na silničku a míříme k prvním chalupám obce Pustá Rybná. U památníku věnovanému oběma světovým válkám si vpravo všímáme bílé fasády evangelického kostela. Zde se sluší podotknout, že mimo zmíněného kostela je v obci ještě kostel sv. Bartoloměje, který pochází z roku 1838. Při návštěvě nevynechejte ani krátké zastavení u nedaleké roubené stodoly, která je unikátní tím, že má osm boků a měla v minulosti co dočinění s církví. V současné době se zde nachází skromná výstavka zemědělských strojů.

Pokud budete parkovat u hostince jako my, určitě neuděláte chybu, když se uvnitř stavíte na něco dobrého do žaludku, protože zdejší kuchyně je poslední dobou slušně hodnocena. U auta máme v nohách něco málo přes 10 kilometrů a jsme rádi, že jsme se do tohoto mrazivého a větrného počasí vydali, protože zdejší příroda má určitě co nabídnout.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com