Prodloužený turistický víkend na Slovensku: Přes kopce a údolí do typické slovenské vesnice Blatnica

Naše listopadové turistické putování začínáme v turčianské obci Mošovce. Nejdříve však doplácíme na těsnou kombinaci vlakově-autobusových spojů v ranních hodinách. Po zmeškání autobusu z Turčianských Teplic jsme nuceni povinně hodinu pauzovat při čekání na další spoj. To využíváme k ochutnávce piva z lokálního pivovaru regionu Turiec s názvem Martins, které kupujeme v místní vinotéce-pivotéce. Jak prozrazuje název, pivo pochází z nedalekého města Martin a je vynikající.

Kolem půl jedenácté konečně nastupujeme na trasu. Po pár kilometrech za Mošovcemi se zastavujeme u Révaiovského pramene, je to jeden z mnoha pramenů Turca. Doplňujeme zásoby vody a při zamračené obloze pokračujeme mírným stoupáním od rozcestníku Barónov hrob. Vstupujeme do lesního terénu, do pohoří zvaného Bralná Fatra.

Naším cílem je nejvyšší bod prvního dne - kopec Drienok ve výšce 1268 m n. m. Polovina party zůstává v Sedle pod Drienkom a tento výstup vynechává kvůli přibývající mlze. Terén začíná být mírně namrzlý a při strmém stoupání a následném klesání je třeba být mimořádně opatrný.

Vedoucí skupina nakonec vrchol bez větších problémů zdolává a vydává se následovat druhou část party směřující do Blatnice, kde máme zajednané ubytování. Finální část trasy již vede Blatnickou dolinu vedle Blatnického potoka po asfaltové cestě. Je to pro nás výhoda, neboť kvůli zmeškanému rannímu spoji máme hodinový skluz a začíná se stmívat, což by v hustém lesním terénu mohl být problém. Nakonec vše dobře dopadlo a po 6hodinové túře přebíráme apartmán v soukromí rodinného domu. Trasa měla celkem 22 kilometrů s převýšením cca 800 m.

Další den jsme se vydali na oblíbený okruh v okolí Blatnice. Trasu začínáme v Gaderské dolině, před jejím vstupem se nachází i pár vystavených zbraní z druhé světové války. Po krátké foto-pauze pokračujeme asfaltkou Gaderské doliny, která je i častým cílem cyklistů díky krásnému prostředí a zákazu automobilové dopravy

V Gaderské dolině se zastavujeme u naučné tabule věnované největší kočkovité šelmě Evropy – rysovi ostrovidovi, oblast Fatry je jeho přirozeným prostředím, ale vidět ho v lese se podaří jen málo komu. Větší šance je v této oblasti potkat medvěda hnědého, pána fatranských lesů, ale doufáme, že ani k tomuto setkání nedojde.

Po pár kilometrech odbočujeme doprava do Vápenné doliny. Začíná prudké stoupání, které končí až u jeskyně Mažárná ve výšce 830 m n. m. Jeskyně je volně přístupná. Po krátké pauze pokračujeme ve stoupání, následuje i úsek po skalách s řetězy, ale je to jen pár metrů, které hravě zvládáme. Opět vstupujeme do lesního porostu a začíná finální stoupání na vrchol Tlstá (1373 m n. m.), který nás vítá větrným počasím, ale i krásnými slunečními paprsky. V nižších polohách panuje mlha, takže panorama vrcholů Velké Fatry v dálce vypadá jako kdyby se kopce koupaly ve šlehačce.

Dále pokračujeme po hřebeni přes Bágľov kopec po zeleném značení až na Zadní Ostrou, odkud jsou při přetrvávajícím slunečném počasí nádherné výhledy. Odtud je to po žluté značce už jen kousek na Sedlo Ostrej (1200 m n. m.), ti zdatnější pokračují až na vrchol Ostrá (1263 m n. m.) za pomoci řetězů ve skalním útesu, výstup trvá přibližně 10 minut. Před výstupem doporučuji nechat batoh na těch pár minut v Sedle Ostrej a šplhat na vrchol „na lehko“.

Pak nás čekal už jen sestup přes Konský dol, prvních 40 minut z Ostré je mimořádně prudkých a jelikož na tuto stranu nedopadají odpoledne sluneční paprsky, čekal nás mírně zmrzlý terén, dokud jsme neklesli do výšky 1000 m. V kombinaci s trčícími kořeny schovanými pod listy hrozilo téměř stálé uklouznutí, tak jsme museli být velmi opatrní.

Začal nás však opět tlačit i čas, neboť kolem 16. hodiny se začalo stmívat. Zhruba v polovině Chodníku Janka Bojmíra jsme proto nuceni zapnout čelovky a světla na telefonech, poslední 3 kilometry trasy jedeme už téměř za tmy. Naše druhá trasa měla celkem 21 kilometrů s převýšením cca 1000 m.

Zdroj: autorský text