Prodloužený víkend v zázračné Neapoli: Italský blázinec, hluk, řemeslná piva a spousta zážitků

Využili jsme nabídky výhodné ceny letenek a jako cílovou destinaci na náš prodloužený prosincový víkend jsme si zvolili metropoli Kampánie - město Neapol. Leží v neapolském zálivu a má přibližně 900 000 obyvatel. Historické centrum města bylo v roce 1995 zapsáno do seznamu světového dědictví UNESCO, takže rozhodně bude co k vidění.

Do Neapole přilétáme ve čtvrtek večer. Z letiště jezdí autobus do centra vzdáleného přibližně pět kilometrů v ceně 5 €. Využíváme však taxi, abychom urychlili přesun kvůli check-inu při přebírání našeho apartmánu.


Taxikář bravurně kličkuje mezi auty a mopedy v neapolské zácpě a my na vlastní oči vidíme, jak funguje dopravní džungle tohoto města. Domácí si umí promptně vytvořit z jednoho jízdního pruhu dva a tímto stylem vjíždíme i na kruhový objezd. To, že jsou před námi v autě karabiniéři, nikoho netrápí, rozhoduje pouze klakson a rychlé vtěsnání se do volného prostoru.

Po převzetí apartmánu hledáme místo k večeři, na ulici Via Casanova nás zaujala restaurace O Marenaro s pískajícím číšníkem Raffaelem. Při přebírání objednávek i roznášení jídla si neustále popiskuje a baví přítomné hosty, jídlo v podobě pizzy a těstovin bylo perfektní a vše za výborné ceny. Při placení ještě zjišťujeme, že dva nápoje ze čtyř nebyly vůbec účtovány, tak kromě coperta (poplatek za stolování uváděný na účtence) přidáváme ještě spropitné v hodnotě chybějících drinků. Raffaelo nás při odchodu všechny objímá a teatrálně nám děkuje.

Později s odstupem času si čteme recenze tohoto podniku a zjišťujeme, že to dělá běžně záměrně a jako poděkování některým hostům neúčtuje drink nebo nějakou položku jídla na účtu. Po této úsměvné příhodě jsme se vydali ještě na krátkou procházku na ulici Via Tribunali a pomalu si zvykali na neustálý hukot mopedů a klaksonů v tomto městě. Je třeba být obezřetný i ve zcela úzkých uličkách, neboť auta a mopedy vyletují ze všech směrů i na místech, kde byste to vůbec nečekali.

Pátek začínáme snídaní v kavárně nedaleko apartmánu. Zvykáme si na systém obsluhy v kavárnách, nejprve musíme zaplatit u pána, který je u pokladny a přebírá objednávky. Až pak můžeme oslovit obsluhu, která nám podá zaplacenou koblihu a přinese kávu.

Testujeme sfogliatelle – tradiční vrstvené italské pečivo z oblasti Kampánie, známé svou křupavou, lístkovou texturou a sladkou náplní. Jsou to ikonické neapolské sladkosti, které se nejlépe podávají teplé, s kávou. Vybíráme si pistáciové a spolu s lahodným kapučínem byly excelentní.

Po sladké snídani se vybíráme do úzkých uliček historického centra a obdivujeme místní památky. Před vstupem do neapolské katedrály Duomo vidíme vojáky, kteří hlídkují před kostelem se samopaly. Takové vojenské hlídky jsme viděli i v blízkosti hlavního nádraží, je to asi preventivní bezpečnostní opatření. Po vstoupení do katedrály zůstáváme v němém úžasu, kostel je nádherný a majestátný. V katedrále se nachází také barokní kaple, která na místě stála ještě dříve než samotný dóm. Jsou v ní uloženy dvě ampulky krve sv. Januaria a jeho lebka. Krev svatého Januaria označuje slavný zázrak v Neapoli, kde se jeho zaschlá krev nacházející v ampulkách pravidelně rozpouští a mění na tekutou, červenou tekutinu, což je považováno za znamení přízně a ochranu Neapole před katastrofami a tento fenomén se koná vícekrát do roka, obvykle v květnu, září a prosinci.

Dále pokračujeme úzkými uličkami, kde se čas od času objeví mezi chodci kromě troubících mopedů i auto. Auta jezdí v těsných prostorách se sklopenými zpětnými zrcátky a odvaha místních řidičů nezná hranic. Náhodně jsme natrefili na prodejnu s čerstvými rybami, obdivujeme čerstvě ulovené plody moře a postupně začínáme uličkami stoupat vzhůru až k hradu Castel Sant'Elmo – pevnost na kopci a bývalé vězení ze 14. století. Prohlídku pevnosti jsme neabsolvovali, ale užíváme si panoramatických výhledů na město.

To, co jsme nastoupali, jsme museli opět vyklesat a dostáváme se do čtvrti Quattro Spagnoli. Věděli jsme, že se zde někde nachází i Murale Diego Armando Maradona – památné místo tohoto fenomenálního fotbalisty s nástěnnými malbami s jeho podobiznou. Když jsme onu Diegovu siluetu spatřili, zůstali jsme stát jako přikovaní. Množství turistů z celého světa, hluk, hudba, neuvěřitelná atmosféra a všichni se fotí u Diegových podobizen.

Diego působil v Neapoli v letech 1984-1990 po přestupu z FC Barcelona a přivedl SSC Neapol k prvním dvěma titulům v italské lize plus na evropské úrovni triumfoval Neapol v roce 1989 i v Poháru UEFA. To byla tehdy pro klub z jižní Itálie věc nevídaná, a i díky tomu je zde zázračný Maradona mimořádně uctíván.

V době oběda jsme se ocitli v uličce plné tratorií, tak neváháme a jednu vybíráme, abychom se posílili, parťáci si vybírají pizzu a ryby, já dávám přednost rizotu s mořskými plody (risotto alla pescatora). Jídlo bylo vynikající a čekali jsme na něj jen přibližně 15 minut. Posíleni pokračujeme k trajektovému přístavišti, kde se nachází moderní budova čekárny pro cestující. Cestou však obdivujeme architekturu historické budovy Galleria Umberto I, kde se nacházejí luxusní obchody. Galerie je podobná té v Miláně.

Krátkou zastávku si děláme i u Castel Nuovo – středověké pevnosti nacházející se u moře, kde začínáme být žízniví. Kromě běžných italských piv, které si můžete dát leckde, jsme měli v hledáčku výčep s řemeslnými pivy s názvem Kitebeer. Na ulici Vico Medina podnik snadno nacházíme a jsme překvapeni, že na kohoutech je v nabídce až osm druhů piva, vše řemeslné, zastoupeny jsou ležáky, svrchně kvašené, stout i pšeničák. Koštujeme pivo typu IPA z regionu Abruzzo a jsme mimořádně spokojeni.

Den ukončujeme návštěvou pizzerie De´Figliole, která funguje nepřetržitě od roku 1860. V této pizzerii pracovaly vždy jen ženy a tato tradice se drží dodnes a zaměřují se zde na místní specialitu – pizza fritta. Ještě nikdy jsme fritovanou pizzu nejedli, tak jsme se rozhodli, že to musíme zkusit. Pizza vypadala na talíři jako řízek a chuťově a konzistencí byla něco mezi langošem a pizzou. Při stoupání posledních schodů do apartmánu aplikace parťáků hlásí, že jsme překročili hranici 30 000 kroků. Slušný výkon pro celodenní chození po Neapoli.

V sobotu jsme se rozhodli, že si odpočineme od přeplněné Neapole a neustálého hluku, přece jen byl první den velmi intenzivní. Proto jsme si naplánovali, že vystoupíme na sopku Vesuv a navštívíme Pompeje, ale o tom si povíme až v samostatném článku.

V neděli ráno opouštíme apartmán i s batohy, které budeme nosit celý den. Tomu přizpůsobujeme i plán poslední procházky po městě – abychom se vyhnuli dlouhým přesunům a minimalizovali výškové metry. Trasu směřujeme podél moře a dostáváme se k fontáně del Gigante, která je však v rekonstrukci a my tak pokračujeme po nábřeží stále jižněji. V dálce zpozorujeme množství stanů, netušíme, o jakou akci jde, ale přibývá i množství procházejících se lidí. Nakonec zjišťujeme, že se jedná o depa závodních aut, protože se koná Napoli Racing Show. Tato třídenní akce jsou závody na trati, kterou vytvořili organizátoři na místní komunikaci na nábřeží a těší se velké popularitě. Obdivujeme nadupané vozy v depech a za rachotu motorů obcházíme závodní trať.

Lidí stále přibývá, až to začíná být v některých uličkách neúnosné. Přispěl k tomu i fakt, že kromě Napoli Racing Show je večer fotbalový zápas SSC Neapol - Juventus a navíc je v Itálii v pondělí 8. 12. státní svátek, takže mezi masami turistů je i velké množství domácích, kteří si užívají prodlouženého víkendu. Na jedné ulici ve čtvrti Chiaia je už taková tlačenice, že už to hraničí s overturismem, z tohoto důvodu při první možnosti zahýbáme do vedlejší uličky a měníme trasu na nejkratší přesun k vlakovému nádraží, odkud nám jede autobus na letiště.

Cestou k nádraží ještě dáváme pozdní oběd v trattorii, ale podaří se nám to asi až v desáté v pořadí, neboť všechny ostatní, které jsme navštívili, byly beznadějně obsazeny a v některých se tvořily řady lidí, kteří čekali, až se uvolní nějaký stůl.

Tak zase někdy příště, zázračná Neapol, arrivederci!

Zdroj: autorský text