Punkový londýnský maraton: Vyrazili jsme do Londýna, ušli 32 km, spali na letišti a hned letěli zpět

To takhle přijde fotr Plevouš z práce a mladý Plevič hodí do placu otázku: „Táto, nechceš příští sobotu do Londýna?“ Než se rozkouká, jsou objednané letenky (1000 Kč za osobu) a začínáme řešit kde to je a co nás čeká. Ne, že bychom nevěděli, kde je Londýn, ale netušili jsme, jak je velký a kolik má obyvatel. Schválně si tipněte, kolik obyvatel v něm bydlí (klidně napište do komentáře pod článkem)!

Popravdě, je to město, které je trochu mimo naše běžně sledované oblasti a tudíž nám tyto „detaily“ unikaly a vlastně jsme ani moc nevěděli, do čeho letíme. Jedno bylo ale jasné. Začátek února 2024 má toto změnit a nakoukneme pod pokličku toho, co Londýn může nabídnout.

Koukáme do mapy, jak se dostaneme z letiště do centra Londýna a následně zpět na druhé letiště a zjišťujeme, že 50 kilometrů není vlastně žádná vzdálenost. Jo, Londýn je fakt velký. Toť asi tak v kostce naše před odletové úvahy.

Dopoledne v den odletu nás čekal check-in letenek, při kterém nám dopravce Ryanair nabídl za výhodnější cenu (přes 300 Kč/osoba, tudíž skoro polovina běžné ceny) jízdenku na autobus z letiště do centra Londýna. Příjemný bonus k letence na poslední chvíli.

Odpoledne balíme pár nejnutnějších věcí a jídlo, přitom pokukujeme po e-mailu, do kterého nám stále nepřišlo nic, čím by se šlo v autobuse na letišti prokázat. Začínáme pátrat a zjišťujeme, že na zaslání mají 24 hodin. Nezbývá, než doufat, že to nějak dopadne. Je tu večer, se kterým přichází náš přesun vlakem a autobusem do Brna na letiště a po jedenácté večer odlet směr London Stansted. Trip nám začíná!

Po příletu na Stansted dle plánu hledáme klidné místo, kde by šlo relativně v bezpečí alespoň do 4 hodin přespat. V letištní hale je o půlnoci více podobných „bezdomovců“ a tak volíme volný prostor (se zákazem vstupu) za stánkem s taxi službou. Usedáme na topení a zkoušíme schoulení v sedě usnout. O pohodlí však nelze mluvit a o spánku už ani náhodou.

Kolem třetí ráno to vzdáváme, jsme jak zmlácení, zíváme a tak to zkoušíme rozchodit. Do plánovaného odjezdu autobusu zbývají 2 hodiny a my stále nemáme v ruce nic, co by nám umožnilo do něj nastoupit. Během několika koleček po hale a autobusovém nádraží víme, že oba stánky dopravce jsou zavřené a letecká společnost Ryanair nás odkazuje právě na stánek, které má prý otevřeno 24/7…

Jediné co se nám povedlo získat, byl snímek rezervačního systému letecké společnosti s uhrazením spoje do Londýna. Kolem čtvrté hodiny se letiště probouzí a začínají do něj proudit davy lidí. Vyndáváme z báglu snídani a pomalu se přesouváme na autobusové nástupiště.

V 5:20 přijíždí autobus, na který čekají i další tři turisté. My doufáme v zázrak, který se naštěstí splnil. Řidič se spokojil se snímkem rezervačního systému v mobilu a nechal nás nasednout. Cesta do centra na terminál London Victoria zabrala hodinku a půl a byl to zážitek. Z levostranného provozu nejen na kruhových objezdech, ale třeba i na dálnici při předjíždění kamionu, jsme měli zprvu takový divný pocit.

Blíží se sedmá hodina a my se vydáváme kolem historického vstupu na vlakové nádraží Victoria, směrem Buckinghamský palác. U paláce jsme první, děláme pár fotek i sousedního památníku Viktorie, který se svojí výškou 25 metrů tvoří ohromující dílo. Něco jiného je vidět londýnské památky v televizi či na fotkách a následně u nich stát osobně, ten pocit prostě nelze popsat.

Pokračujeme dále po třídě zvané The Mall kolem Sloupu vévody z Yorku a budovy Admirality až na Trafalgarské náměstí. Celá tato hlavní třída je až k paláci zbarvená do červena a navozuje pocit červeného koberce, což takto časně ráno však není moc patrné.

Předpověď počasí nezklamala. Docela fouká, neprší a teplota pomalu stoupá, čekáme až 12 °C. Vypadá to na příjemný den spojený s bloncáním po památkách. Na náměstí si kupujeme v obchodě limonádu a pokračujeme po ulici Whitehall, kde nás hned ze začátku zaujme boční ulička s hospůdkou Walkers of Whitehall.

Jedna fotka a pokračujeme směrem k Westminsterskému paláci, stáčíme ještě vpravo a jdeme krátce po ulici Victoria, kde nás zaujala historická budova vedle Westminsterského kostela. Vracíme se k paláci a míjíme Big Ben, který právě ohlašuje osmou hodinu ranní. Na Westminsterském mostě nás předjíždí patrové autobusy „double-decker“ a vlevo vidíme obrovské London Eye, které se tyčí na břehu Temže.

Za mostem stáčíme vlevo na nábřeží, kde neustále míjíme davy běžců a říkáme si, že asi trénují na londýnský maratón. Pohyb je všeobecně v Londýně hodně rozšířený. Přece jen je to velké město na rovině s hustým provozem, a tak je zde také hojně využívaným dopravním prostředkem jízdní kolo.

Na začátku náplavky narážíme na muzeum Shrek´s adventure, které by mohlo být zajímavým tipem pro ty z vás, kteří se do Londýna vypravíte s dětmi. My však pokračujeme dále, míjíme vysoké kolo a obdivujeme koruny stromů na náplavce. Zjišťujeme, že jsme moc rychlí a první část dne budeme muset časově poskládat trochu jinak.

Míjíme grafity vyladěný prostor označovaný jako Southbank Skatepark, kocháme se výhledy na moderní londýnské mrakodrapy, vynecháváme plánovanou zastávku v muzeu Tate modern s výstavou moderního umění (mají ještě zavřeno) a pokračujeme kolem Shakespear´s globe až k historické hospodě The Anchor. Budova hospody z roku 1615 je vskutku umělecké dílo, které jsme v této lokalitě ani náhodou nečekali. Je 8:50, a tak pokračujeme dále.

Při vstupu pod velký železniční most si všímáme na zdi pěkného portrétu Shakespeara a o kousek dále míjíme pozůstatky Winchesterského paláce z 12. století. Po pár metrech procházíme kolem velké plachetnice, repliky prvního anglického plavidla Golden Hind, které obeplulo zeměkouli. Zde mírně stáčíme od nábřeží a před katedrálou Southwark stáčíme vlevo, opět k Temži, kde na její hladině vidíme velkou válečnou loď HMS Belfast (C35), sloužící jako muzeum.

U City Hall si jako cyklisté nemůžeme nechat ujít fotografii na skulptuře se zvířaty na „xkole“ a již se blížíme k Tower Bridge. Tento most je skutečně kolosální stavbou a s okolím řeky jde o pěknou podívanou. Dáváme pár fotek a přecházíme po něm na druhou stranu Temže, míjíme hrad London Tower a jeho pěknou zahradu a míříme k vyhlídce z mrakodrapu Sky Garden.

Jde o obrovskou stavbu, kterou jsme celou dobu při chůzi po nábřeží měli na dohled a nyní stojíme pod ní. Na vyhlídku je však nutná rezervace a ta je na 14 dní dopředu vyčerpaná. Proto volíme alternativu s vyhlídkou v podobě stylová střešní zahrady „The Garden at 120“, která je jen o pár metrů dále, ale v podstatně menší výšce než zmíněný Sky Garden. I tak jde o slušnou podívanou, a co vás může potěšit - vstupné je zdarma.

Po prohlídce Londýna z ptačí perspektivy pokračujeme kolem historického kostela St Botolph's Aldgate a míříme do části, kde má mladej v plánu návštěvu několika obchodů. Jde o ulici Brick Lane se spoustou stylových obchůdků, domů a úzkých uliček, které ji křižují.

Naše další kroky vedou zpět k řece, cestou míjíme architektonický unikát v podobě budovy Lloyd's a následně historickou budovu královské burzy, centrální banky Velké Británie, a také budovu rybí restaurace Sweetings, která funguje od roku 1889. Temži tentokrát přecházíme po moderním mostě pro pěší a směřujeme k muzeu Tate Modern, které jsme zhruba před třemi hodinami míjeli. Vstupné je do hlavních částí expozic tohoto moderního muzejního stánku zdarma. Nejsme žádní znalci umění, natož toho moderního, ale i tak procházíme alespoň rychlým krokem jednotlivá patra a pořizujeme pár záběrů na památku.

Blíží se 13 hodin a my z muzea míříme na plánovaný oběd, cestou na křižovatce ulic Southwark a Great Suffolk nás zaujala jedna budova v typickém anglickém stylu, stejně jako hospůdka s hostelem Rose & Crown, která je naším cílem. Za barem je několik píp, a tak si vybíráme k hamburgeru každý jiné pivo, ať můžeme porovnat. Fotřík zkusil kávový speciál Fierce beer Cafe racer 6,5% a Plevič si dal Guiness. Výborný speciál barvou připomínal spíše hodně tmavé červené víno i díky tomu, že bylo bez pěny a Guiness připomínal i chutnal jako silnější pivo.

Po zaslouženém odpočinku, jsme vyrazili za další kulturou. Po přibližně dvou kilometrech, jsme došli k budově imperiálního válečného muzea, do kterého je rovněž vstupné zdarma. Před budovou nás vítají dvě obří lodní děla ráže 380 mm a uvnitř nacházíme řadu zajímavých exponátů. Kdo se zajímá o vojenskou techniku a válečnou historii, přijde si zde na své.

Netvrdíme, že z návštěvy bude nadšený úplně každý, ale v současné napjaté a nejisté době si minimálně připomenete, že svoboda a mír není samozřejmost. Vystavené exponáty jsou udržované, a kdo umí anglicky, může si na přiložených tabulkách, přečíst řadu zajímavých informací.

Po prohlídce se přesouváme na stanici metra Lambeth North, což je vlastně svým způsobem také muzeum. Stanice nás překvapuje již svým točitým schodištěm, po kterém se do metra vstupuje a dále doslova historickými vozy z roku 1972, které na severní lince jezdí. Metrem se „teleportujeme“ ke křížení s tmavě modrou severovýchod-západní trasou, kde vystupujeme a pokračujeme pěšky směrem do čínské čtvrti, která je krásně vyzdobená červenými balónky a v 15:45 jsou tady davy lidí.

Mísí se zde řada vůní čínské kuchyně a my pokračujeme dále do čtvrti s řadou módních značkových obchodů, které si přál Plevič navštívit. Značkové „kvalitě“ odpovídají i ceny, ze kterých se nám tají dech, takže si v jednom z vyhlášených obchodů, nejen basketbalové módy, dáváme na probrání kvalitní kávu a míříme na Oxford Street, kde na chvilku opět mizíme v podzemním labyrintu chodeb a linek metra. Je to veliké město a vyznat se v těch všech linkách metra, nadzemky a jiných dopravních prostředků je docela oříšek.

Máme štěstí, že ten mladší z nás se orientuje i díky znalosti angličtiny velice rychle a úspěšně se tedy dostáváme do čtvrti Camden Town, která je známá především u mladých. Oblast kolem vodního kanálu Regent’s je známá svým Camden Market trhem, módními obchody, nočním životem a výborným jídlem v nespočet restauracích, stáncích a vůbec všude kolem kanálu. Již je tma, všude se mísí vůně z výdejních okének a tak si dáváme placku nacpanou masem a zeleninou.

Jediné co nám chybělo, byla nějaká omáčka, takto to bylo takové nějaké bez chuti, ale nechceme říci, že by nám nechutnalo.

Máme zhruba dvě hodinky čas, a tak se kolem místní zoo, parky a různě uličkami dostáváme až k jednomu z nejstarších paláců v Londýně St James's Palace a po zhruba 9 kilometrech chůze se vracíme do bodu, odkud náš celodenní trip po Londýně začal.

Po tomhle celodenním chození a více jak 32 kilometrech, máme nohy již docela zničené a tak jsme upřímně rádi, že se výlet blíží ke konci. Kolem půl deváté večerní nasedáme na autobusovém nádraží London Victoria na autobus a vydáváme se na letiště London Gatwick. Do našeho odletu zpět zbývá něco přes 7 hodin, takže si opět hledáme místo, kde by se dalo alespoň trochu vyspat. Máme štěstí, ve vedlejší hale jsou bokem volné lavice, tak uleháme a zkoušíme zabrat.

Průběžně kontrolujeme, jestli nám někdo nekrade nabíjenou powerbanku a nebo něco z našich batohů. Fotřík si chce udělat pohodlí a tak si sundává boty, což se nakonec ukáže jako velká „blbost“. V průvanu a nevytopené hale jej kvůli vlhkým ponožkám po čase rozklepe kosa a tak ze spaní opět nic moc nebylo.

Chvilku se ještě převalujeme a následně potulujeme po letišti, abychom zabili čas před nástupem do letadla. Krátce po 6 hodině ranní odlétáme z Londýna, chvilku si užíváme pohledu z okýnka na východ slunce a nakonec usínáme.

Let utekl jako voda, v Praze sedáme na autobus a míříme na vlak, který nám jede v 16:30. Využíváme tedy čas na jídlo, nákupní zastávku a procházku po Václaváku. Z cesty vlakem si již moc nepamatujeme, ale vzpomínky na Londýn jsme si z cesty dovezly pěkné a nezapomenutelné. 

Přesnou trasu najdete na odkazech níže: 

• 1. část: https://mapy.cz/s/fuhanameba
• 2. část: od metra přes čínskou čtvrť a nákupní zónu na metro https://mapy.cz/s/pucomugulo
• 3. část: https://mapy.cz/s/dekezuroto