Po plážích tu jezdí tanky i auta a má temnou minulost. Navštívili jsme dost nevšední přírodní park
Místa popsaná v článku
- Přírodní park Vesterhavet (The North Sea Nature Park) je na západním pobřeží nedaleko města Varde. Je to velmi zajímavá krajina.
- Jsou zde dvě pláže, kde se dá jezdit autem: Vejers Strand a Børsmose Strand. Najdete tu ale také vojenský prostor, který je částečně přístupný veřejnosti.
- Spousta bunkrů připomíná, že tady byl nacistický Atlantický val.
- Zajímavý je také Blåvandshuk Fyr, maják, vedle kterého později vznikl také vojenský radar. Zároveň jde o nejzápadnější místo Dánska.
- V těchto místech se navíc táhne do moře tzv. „Ďáblův roh“. Zrádné mělčiny, které se staly pro řadu lodí osudnými.
- Na průzkum téhle oblasti jsme vyrazili se Subaru Crosstrek v rámci malého pětidenního tripu.
Když vám řeknu, že jsem navštívil „přírodní park“, asi si na první dobrou představíte krásnou přírodu, ale také spoustu omezení a poctivý seznam věcí, co se v takovém parku dělat nesmí. Prostě chráněná krajinná oblast, takže příroda tu hraje prim. No jo, jenže dánský přírodní park Vesterhavet to má jinak. Ano, krásná a zajímavá příroda tu je. Ano, některé věci byste tu dělat neměli. Ale na druhou stranu tu najdete také vojenský prostor a dokonce tady můžete také jezdit autem hned po dvou plážích.
Přidejme k tomu dost pestrou minulost, která ovšem má řadu temných stránek v podobě lodních katastrof a druhé světové války, přesto i tak dostanete hodně lákavé místo, kde můžete strávit klidně i několik dnů. Protože tu můžete lézt v bunkrech, pozorovat ptáky, vylézt na maják, koupat se a procházet se po nekonečně dlouhých plážích. Ano, tušíte správně. Líbilo se mi tady.
Maják Blåvandshuk Fyr na úvod
Do téhle lokality jsem se vypravil v rámci rychlého pětidenního „tripíčku“ do Dánska, kterému jsme dali v redakci název „Autem na pláž“. Vytipoval jsem několik autopláží a vyrazil se Subaru Crosstrek, střešním stanem a retrokolem na sever. Na úvod byly ostrůvky Mandø a Rømø, tohle vlastně byla druhá půlka cesty. Přijel jsem sem od Ribe, takže od jihu. A jako první zastávku jsem tak trochu náhodou zvolil maják Blåvandshuk Fyr. Ani jsem netušil, jak zajímavé tohle místo je.
Tak především jde o nejzápadnější bod celého Dánska. Na tomto místě tvoří maják Blåvandshuk Fyr nepřehlédnutelnou dominantu, která turisty láká. Se svým Crosstrekem jsem sem dorazil v pátek začátkem března kolem jedenácté dopoledne a bylo tady překvapivě rušno. Velké nezpevněné parkoviště naznačuje, že se tady očekává i mnohem větší účast. Nechal jsem tedy Subaru na opuštěné části parkoviště tak, abych auto mohl vyfotit s majákem, na kolo ještě vyvěsil mokrý ručník, protože ve stanu ho v té zimě prostě neusuším, a vyrazil jsem.
Na maják se k mému překvapení moc lidí nehrnulo a brzy jsem pochopil, proč tomu tak je, přestože se vám nahoře dostane fantastického výhledu na duny, moře a pláže. Maják je z roku 1900 a byl postaven coby náhrada za starší maják z roku 1888. Sám o sobě je vysoký 39 metrů, ale protože je na vyvýšeném místě, jeho vrchol je 55 metrů nad mořem. Za vstup se platí 75 dánských korun. Na úvod si můžete prohlédnout také malé muzeum větrných elektráren a pak se můžete vypravit vzhůru.
Vrchol jen pro štíhlejší postavy
Už si přesně nepamatuji, kolik schodů vede nahoru. Málo jich není. Ale to není ten největší problém. Jak budete postupovat vzhůru, bude se schodiště zmenšovat. Na úplný závěr vás pak čeká malinkatý žebřík a průlez na střechu majáku. Člověk běžného vzrůstu to má hodně akorát, lidé trochu více při těle se do průlezu dost možná vůbec nevejdou. Já to měl tak tak, batoh s objektivy jsem musel nechat o patro níže. Výhled do okolí ale za tu veškerou námahu stojí.
Kromě jiného totiž také uvidíte vlny, které se lámou podezřele daleko od pobřeží. Je to neklamné znamení zrádných mělčin. Říká se jim Horns Rev, nebo také „Ďáblův roh“. V dobách, kdy se námořníci řídili pouze orientačními body někde na pobřeží typu kostelních věží a ještě tu nestály žádné majáky, to bylo zejména za špatného počasí dost divoké. Různé proudy dokázaly loď odnést právě na tyto mělčiny, což nezřídka vedlo ke katastrofám. Dokonce tu kvůli tomu vznikla i záchranná služba, protože před tím pomáhali se záchranou místní rybáři, kteří na takovou činnost ale neměli ani vybavení, ani výcvik. A občas takové záchranné akce přinesly ještě větší katastrofu.
Kousek před majákem pak je jakýsi betonový podstavec, což je jeden z mnoha zdejších válečných pozůstatků. Šlo o jednu z částí nacistického systému pro odhalování letadel (viz samostatný box).
Radary u Blåvandshuku
Během německé okupace měl Blåvandshuk význam pro pobřežní dohled Wehrmachtu a vyhledávání nepřátelských letadel. První radary byly v Dánsku instalovány německým letectvem v roce 1940. Radar v Blåvandu byl součástí pokročilého systému, který pokrýval celou Německem okupovanou Evropu. V Dánsku bylo 16 takových stanovišť a informace se shromažďovaly ve velitelském bunkru Gyges v Karupu. Kvůli tomuto varovnému systému bylo během války nad Dánskem sestřeleno asi 500 spojeneckých letadel.
Po kapitulaci nařídily britské vojenské úřady veliteli roty Poulu Pleinesovi, aby předvedl svou práci s radary, čímž se podařilo získat jedinečné informace o přesnosti a technice německých radarů během války. Za války nesla věž s nápadnými železnými nosníky radar Würzburg-Riese. Ten byl vybaven otočnou částí tvořenou parabolickou anténou a řídicí kabinou.
Atlantický val: Nezapomeňte na baterku
Právě válečné pozůstatky jsou další místní atrakcí. Bunkry kolem majáku a na zdejších plážích byly součástí tzv. Atlantického valu. Byla to nacistická obranná linie vybudovaná během druhé světové války v letech 1942 až 1945 podél západního pobřeží Evropy od Španělska až po nejsevernější část Norska. Jen v Dánsku bylo postaveno 2000 bunkrů. Narazit na tyto objekty proto není žádný problém.
Přímo v těsné blízkosti majáku jich je hned několik, většinou jsou volně přístupné. Je to zajímavá procházka v písečných dunách, ze kterých tu a tam vykoukne kus betonu. V některých případech se pak objeví úzká cesta dolů a boční vchod, přičemž většina objektu je schovaná pod pískem. Pokud si chcete tyhle pozůstatky prohlédnout, určitě nezapomeňte na baterku. Uvnitř je pořádná tma. Taková, na kterou světlo z mobilu nestačí. Pro zajímavost, zhruba kilometr severně od majáku byl také tábor dánských dělníků, kteří pracovali právě na stavbě těchto bunkrů.
A samozřejmě kromě prohlížení těchto pozůstatků a lezení na maják se tady dá také koupat a procházet se. Fotka na pláži na oficiálně nejzápadnějším bodě Dánska je pak povinností.
Horns Rev aneb „Ďáblův roh“
Od Blåvandshuku směrem do moře se Horns Rev (nebo také Ďáblův roh) táhne jako mohutná podmořská bariéra z písku a kamenných útesů asi 40 km do Severního moře. Útes je rozdělen na dvě části: vnitřní Horns Rev a vnější Horns Rev. Tyto části odděluje 5 km široký a 20 metrů hluboký průliv zvaný Slugen. V dobách plachetnic byl tento útes mezi námořníky obávaný a považovaný za jeden z nejnebezpečnějších na světě. Uchovává tisíce příběhů o lodích, které tu uvázly na mělčině nebo ztroskotaly. Na Horns Rev zahynuly stovky námořníků a ztratilo se tu i nespočet cenných nákladů.
Dříve měli námořníci k dispozici jen mapy s plavebními směry, kompasové kurzy a místní znalosti, na které se museli spoléhat při plavbě blízko pobřeží. Na starých nizozemských námořních mapách je Horns Rev označen také jako „Duyvels Horn“, tedy „Ďáblův roh“. Aby kapitáni při plavbě podél pobřeží udrželi přehled o poloze lodi, používali přírodní orientační body, kostelní věže a další výrazné stavby. Námořníci, kteří neznali proudy u západního pobřeží, riskovali za bouřlivého počasí najetí na mělčinu a rozdrcení lodi vysokými vlnami. A pokud byla navíc tma a minimální viditelnost, bylo riziko ještě větší.
Dánský majákový úřad zpočátku odmítal zřizovat podél západního pobřeží Jutska majáky. Nechtěl dostávat lodě příliš blízko ke břehu a věřil, že majáky by pomohly jen omezeně. Nakonec ale k tomuto kroku úřady přistoupily. Ještě před tím ale během let 1876 a 1877 v letních měsících byla oblast zmapována a změřena hloubka vody. Ukázalo se, že útes zasahoval dále na západ, než se dříve předpokládalo, a že jeho tvar i morfologie se lišily od tehdejších map.
Přes vojenský prostor na Børsmose Strand
Od majáku a nejzápadnějšího bodu Dánska jsem pokračoval na další autopláž, kterou jsem si v rámci této cesty vytipoval. Je kousek severně a jmenuje se Børsmose Strand. V mapách ji najdete také jednoduše jako Autostrand. Oproti autopláži na ostrově Rømø je to docela jiný příběh a poznáte to už při příjezdu.
Tahle část Dánska totiž působí opuštěně. Poměrně dlouho se jede krajinou, kde jsou kolem jen nízké lesy a jinak nic. Není to náhoda, protože tady je vojenský prostor. Jak jsem později pochopil z informačních cedulí, pro armádu to je tradiční místo. Některé části jsou zcela uzavřené, do jiných ale veřejnost může. Ovšem za předpokladu, že se tu nekoná nějaké cvičení. Zda jsou vojáci „na place“, to označují sloupy s červeným kolem. Pokud je červené kolo dole, nic se v prostoru neděje, pokud je nahoře na sloupu, v prostoru se střílí a veřejnost tam lézt nesmí.
K Børsmose Strand vás tak přivede silnice uprostřed ničeho, která je zakončena odbočkou od velkého kempu. Ten byl v březnu ještě zavřený, takže tu spousta karavanistů před víkendem postávala pouze podél příjezdové cesty. Tolik obytných přívěsů na jednom místě jsem už dlouho neviděl (pokud nepočítám veletrhy typu For Caravan).
Trip Autem na pláž
V rámci této cesty jsme vyrazili do Dánska s jednoduchým cílem. V první řadě jsme chtěli prozkoumat pláže, kde se může jezdit legálně autem. Takových míst v Evropě moc není, ale v Dánsku je hned několik pláží, kam člověk smí přijet autem přímo až k moři a může tam parkovat celý den. Celé západní pobřeží Dánska je ale i jinak velmi zajímavé a pěkné, takže jsme v rámci této cesty navštívili i několik dalších míst. Všechny články z tohoto tripu najdete na stránce, kam se dostanete kliknutím na tlačítko „Další články“.
Tady už se čtyřkolka hodí
Børsmose Strand nabízí zhruba 1,6 km prostoru, kam lze zajet autem. Protože jste v divočejší části Dánska, jsou tu i duny podél pláže větší a místy je písek hlubší. Samozřejmě nejsem místní a je mi jasné, že podmínky na plážích se budou měnit, nicméně pláž vypadala, že s běžným osobním autem nebo dokonce obytňákem už by to místy mohla být větší výzva než na Rømø. Jednak se na pláž musí sjet z mírného svahu a jednak tu jsou místa, kde se asi dá zapadnout relativně snadno.
Já jsem (opatřen jistotou vysokého podvozku a čtyřkolky tohoto Subaru) dojel sebevědomě až na konec, kde skoro nikdo nebyl. Zapíchnul jsem to pod dunou a rozbalil vařič. Bylo nějakých patnáct stupňů, vítr hezky pofukoval a dostavila se únava. Nakonec jsem rozbalil stan a šel po obědě spát. Totální paráda! Jen moře, ptáci a vítr. Škoda, že se ani tady nesmí kempovat přes noc.
Stejně jako na Rømø je také zde předepsaná maximální rychlost 30 km/h a při řízení je potřeba dávat pozor. Na místa, kde byste se mohli zahrabat, ale také na lidi, děti a zejména psy. I zde pak je část pláže vyhrazená pro pouštění draků a pokud byste chtěli udělat dobrý skutek, můžete sesbírat nepořádek vyplavený mořem a hodit ho do k tomu určené nádoby u vjezdu na pláž.
Přírodní park Vesterhavet
Přírodní park Vesterhavet (North Sea Nature Park) je mladá, dynamická krajina, která se táhne jako až 9 kilometrů široký pás podél pobřeží a pokrývá území o rozloze přibližně 22 500 hektarů mezi Blåvandshukem a Nymindegabem. Příroda je zde silně ovlivněná mořem a tvoří ji především duny, vřesoviště a pobřežní jezera s bohatým životem rostlin a zvířat. Část parku zabírá vojenský prostor, a to včetně pláže.
Vejers Strand: Další autopláž a největší off-road
Navečer jsem přejel ještě k Vejers Strand. Vlastně to je pořád to stejné pobřeží a ta stejná pláž, akorát tahle je o pár kilometrů blíže k majáku. Příjezd k pláži je podobný jako u Børsmose Strand, ale zázemí je tu větší. Těsně před pláží najdete řadu krámků, apartmány a několik kempů. Jediný otevřený byl Stjerne Camping, kde jsem za místo, osobu a elektřinu zaplatil v přepočtu 300 Kč. Na pláž jsem pak dojel na svém retro kole, abych se večer pokochal západem slunce. V batohu jsem si k tomu vezl ještě nějaké ty tuborgy v plechovce.
Jenže plán na kochání se vzal brzy za své. Počasí se začalo kazit a veškerou romantiku utnula mračna, ze kterých později začalo pršet. Navíc úvodních třeba 100 m pláže byl dost měkký písek. Místní v této části vyjezdili trasu, ale vyjeté koleje byly pro některá auta moc hluboké. Během hodiny jsem pomáhal tlačit auto z písku hned třikrát. Jednou to byla mladá paní s malinkatou Toyotou, která sice zaparkovala hned na kraji pláže, ale už odtamtud neodjela. Pak to byl Crafter mladých hasičů, jehož řidič se pustil do vyjetých kolejí moc pomalu. A pak ještě jeden Focus, jehož řidič si jízdu na pláž rozmyslel a zapadl, když se otáčel. Tahle pláž byla jednoznačně největší off-road ze všech tří navštívených během této cesty. S obytným autem bych sem asi radši ani nejezdil.
Snídaně, dánské počasí a rozlučka
Noc v Stjerne Camping byla výborná. V tom kempu byli snad tři lidé. Check-in proběhl přes automat a přes noc nikde nic nesvítilo. Když jsem vykoukl ze stanu, byla tam naprostá tma. Za zády jsem měl les s vojenským prostorem, kde se později večer několikrát ozvaly nějaké výstřely (ale to asi byli spíš myslivci), z druhé strany bylo slyšet moře. Takové spaní prostě chceš.
Ráno jsem sbalil svých pět švestek a odjel ještě na dopoledne na pláž, abych se tam projel i s autem. Poučen večerním pozorováním některých nešťastníků jsem to tam poslal hezky svižně a s plynem u podlahy projel úvodní hluboký písek. Dále už je povrch celkem tvrdý.
Počasí bylo jak z dánské detektivky. Žádné slunce, jen chladný vítr a šedivá obloha. Na sezení venku to moc nebylo, ale i tak jsem si uvařil kafe, dal snídani a pořídil pár fotek. Pláž končí říčkou, která už patří do vojenského prostoru, ale pěšky se tam může. Na samotném konci pláže pak je prostor vyhrazený pro plážové buginy poháněné větrem, pokud nějaký takový stroj doma máte. Moc místa vám ale úředníci nenechali. Opět tady jsou celkem velké duny a opět, pokud chcete opravdu klid, můžete pokračovat pěšky dále. Jen je nutné sledovat, zdali si na daný den zrovna dánská armáda na téhle pláži nenaplánovala cvičení. Tohle už je vojenský prostor.
Já jsem se ještě zastavil na začátku pláže u velryby poskládané z klacků, obdivoval snad půl metru hlubokou díru, kterou tu vyhrabalo nějaké zapadlé auto a pak už jen skočil do Subaru a vypravil se zpět domů.
Dánsko je opravdu pěkné a tyhle nekonečné západní pláže se mi fakt líbily. Určitě se sem vrátím.
Čím jsme jeli: Subaru Crosstrek
Na tento dánský trip jsme vyrazili se Subaru Crosstrek. Kompaktní crossover je na podobné lehce off-roadové akce jako stvořený, protože má vždycky pohon všech kol a světlou výšku nadprůměrných 220 mm. Nechybí ani speciální režimy pro jízdu v terénu. Jinak je to vzhledem k vnějším rozměrům poměrně prostorné auto, které umí dlouhé cesty zpříjemnit asistenčními systémy EyeSight a vynikajícím podvozkem. Testovaný exemplář pak dostal z příslušenství navíc novou sadu zahrnující polepy vnější karoserie, další oplastování a gumové rohože na podlahu do interiéru. Vypadá díky tomu ještě více off-roadově a ty gumové rohože se speciálně pro pláže velmi hodí, protože pak písek jen jednoduše vysypete. Veškeré detaily týkající se technických údajů nebo cen najdete u v katalogu našich kolegů na Autosalonu.
Børsmose Strand: Často kladené otázky
- Dá se na Børsmose Strand dojet autem až na pláž?
Ano. Børsmose Strand patří mezi dánské autopláže, kam je možné legálně zajet autem přímo na písek. V mapách bývá místo uvedené i jako Autostrand. - Jak vypadá příjezd na Børsmose Strand?
Příjezd vede opuštěnou krajinou přes oblast u vojenského prostoru. Na pláž se sjíždí z mírného svahu a už cesta sem působí mnohem divočeji než na známějších a civilizovanějších místech. - Je Børsmose Strand vhodná i pro běžné osobní auto?
Opatrnost je na místě. Písek tu bývá místy hlubší, podél pláže jsou větší duny a některé úseky mohou být pro běžné auto nebo obytný vůz náročnější. Právě proto tu čtyřkolka a vyšší podvozek dávají větší smysl než na jednodušších autoplážích. - Jak je Børsmose Strand dlouhá a co tu platí za pravidla?
Autem se tu dá jet zhruba po 1,6 kilometru pláže. Platí maximální rychlost 30 km/h a při jízdě je potřeba dávat pozor nejen na měkký písek, ale i na lidi, děti a psy. Část pláže je navíc vyhrazená pro pouštění draků. - Dá se na Børsmose Strand kempovat přes noc?
Přes den je to skvělé místo na zastavení, vaření nebo odpočinek u dun, ale přes noc se tu kempovat nesmí. Na přespání je potřeba využít kemp nebo jiné oficiální zázemí v okolí.
Vejers Strand: Často kladné otázky
- Dá se na Vejers Strand jezdit autem?
Ano. Vejers Strand je další z dánských pláží, kam se dá legálně vjet autem, a patří ke stejnému pobřeží jako Børsmose Strand. Leží o pár kilometrů blíže k majáku Blåvandshuk Fyr. - Je Vejers Strand náročná na jízdu?
Ano, a docela výrazně. Úvodní část pláže měla měkký písek a hluboké vyjeté koleje, ve kterých zapadala i běžná auta nebo dodávky. Právě proto působila ze všech navštívených autopláží jako největší off-road. - Vyplatí se sem jet obytným autem?
Spíš opatrně. Nejproblematičtější je hlavně začátek pláže s měkkým pískem, kde se dá snadno zapadnout. Dál už bývá povrch tvrdší, ale s větším a těžším autem je rozumné dobře zvážit podmínky. - Jaké je u Vejers Strand zázemí?
Zázemí je tu lepší než u Børsmose Strand. Těsně před pláží jsou obchody, apartmány a několik kempů včetně Stjerne Camping, kde vyšlo místo pro jednu osobu s elektřinou přibližně na 300 korun. - Co je na Vejers Strand zajímavé kromě jízdy po pláži?
Pláž končí říčkou u vojenského prostoru, kam se dá dojít pěšky, a na samém konci je vyhrazený prostor pro plážové buginy poháněné větrem. Kdo chce větší klid, může pokračovat dál pěšky podél dun, jen je potřeba sledovat, zda armáda zrovna nemá v oblasti cvičení. Kolem je vojenský prostor.
Maják Blåvandshuk Fyr: Často kladené otázky
- Čím je maják Blåvandshuk Fyr zajímavý?
Jde o výraznou dominantu nejzápadnějšího bodu celého Dánska. Kromě výhledu na moře, pláže a duny je zajímavý i tím, že stojí v místě s bohatou námořní i vojenskou historií. - Jak je maják vysoký a kdy vznikl?
Současný maják pochází z roku 1900 a nahradil starší stavbu z roku 1888. Samotná věž má 39 metrů, ale protože stojí na vyvýšeném místě, její vrchol je asi 55 metrů nad mořem. - Kolik stojí vstup na maják?
Za vstup se platí 75 dánských korun. Před výstupem je možné projít i malé muzeum větrných elektráren. - Je výstup na maják náročný?
Ano. Schodů je hodně a směrem nahoru se prostor zužuje. Úplný závěr tvoří malý žebřík a úzký průlez na střechu, takže pro lidi silnější postavy může být výstup problematický. - Co je z majáku vidět?
Z vrcholu je krásně vidět pobřeží, duny i moře, ale také zrádné mělčiny Horns Rev, přezdívané Ďáblův roh. Právě ty byly v minulosti příčinou mnoha lodních katastrof a patří k důvodům, proč má tohle místo tak silný příběh.