Po plážích tu jezdí tanky i auta a má temnou minulost. Navštívili jsme dost nevšední přírodní park

Když vám řeknu, že jsem navštívil „přírodní park“, asi si na první dobrou představíte krásnou přírodu, ale také spoustu omezení a poctivý seznam věcí, co se v takovém parku dělat nesmí. Prostě chráněná krajinná oblast, takže příroda tu hraje prim. No jo, jenže dánský přírodní park Vesterhavet to má jinak. Ano, krásná a zajímavá příroda tu je. Ano, některé věci byste tu dělat neměli. Ale na druhou stranu tu najdete také vojenský prostor a dokonce tady můžete také jezdit autem hned po dvou plážích. 

Přidejme k tomu dost pestrou minulost, která ovšem má řadu temných stránek v podobě lodních katastrof a druhé světové války, přesto i tak dostanete hodně lákavé místo, kde můžete strávit klidně i několik dnů. Protože tu můžete lézt v bunkrech, pozorovat ptáky, vylézt na maják, koupat se a procházet se po nekonečně dlouhých plážích. Ano, tušíte správně. Líbilo se mi tady. 

Do téhle lokality jsem se vypravil v rámci rychlého pětidenního „tripíčku“ do Dánska, kterému jsme dali v redakci název „Autem na pláž“. Vytipoval jsem několik autopláží a vyrazil se Subaru Crosstrek, střešním stanem a retrokolem na sever. Na úvod byly ostrůvky Mandø a Rømø, tohle vlastně byla druhá půlka cesty. Přijel jsem sem od Ribe, takže od jihu. A jako první zastávku jsem tak trochu náhodou zvolil maják Blåvandshuk Fyr. Ani jsem netušil, jak zajímavé tohle místo je. 

Tak především jde o nejzápadnější bod celého Dánska. Na tomto místě tvoří maják Blåvandshuk Fyr nepřehlédnutelnou dominantu, která turisty láká. Se svým Crosstrekem jsem sem dorazil v pátek začátkem března kolem jedenácté dopoledne a bylo tady překvapivě rušno. Velké nezpevněné parkoviště naznačuje, že se tady očekává i mnohem větší účast. Nechal jsem tedy Subaru na opuštěné části parkoviště tak, abych auto mohl vyfotit s majákem, na kolo ještě vyvěsil mokrý ručník, protože ve stanu ho v té zimě prostě neusuším, a vyrazil jsem. 

Na maják se k mému překvapení moc lidí nehrnulo a brzy jsem pochopil, proč tomu tak je, přestože se vám nahoře dostane fantastického výhledu na duny, moře a pláže. Maják je z roku 1900 a byl postaven coby náhrada za starší maják z roku 1888. Sám o sobě je vysoký 39 metrů, ale protože je na vyvýšeném místě, jeho vrchol je 55 metrů nad mořem. Za vstup se platí 75 dánských korun. Na úvod si můžete prohlédnout také malé muzeum větrných elektráren a pak se můžete vypravit vzhůru. 

Už si přesně nepamatuji, kolik schodů vede nahoru. Málo jich není. Ale to není ten největší problém. Jak budete postupovat vzhůru, bude se schodiště zmenšovat. Na úplný závěr vás pak čeká malinkatý žebřík a průlez na střechu majáku. Člověk běžného vzrůstu to má hodně akorát, lidé trochu více při těle se do průlezu dost možná vůbec nevejdou. Já to měl tak tak, batoh s objektivy jsem musel nechat o patro níže. Výhled do okolí ale za tu veškerou námahu stojí. 

Kromě jiného totiž také uvidíte vlny, které se lámou podezřele daleko od pobřeží. Je to neklamné znamení zrádných mělčin. Říká se jim Horns Rev, nebo také „Ďáblův roh“. V dobách, kdy se námořníci řídili pouze orientačními body někde na pobřeží typu kostelních věží a ještě tu nestály žádné majáky, to bylo zejména za špatného počasí dost divoké. Různé proudy dokázaly loď odnést právě na tyto mělčiny, což nezřídka vedlo ke katastrofám. Dokonce tu kvůli tomu vznikla i záchranná služba, protože před tím pomáhali se záchranou místní rybáři, kteří na takovou činnost ale neměli ani vybavení, ani výcvik. A občas takové záchranné akce přinesly ještě větší katastrofu. 

Kousek před majákem pak je jakýsi betonový podstavec, což je jeden z mnoha zdejších válečných pozůstatků. Šlo o jednu z částí nacistického systému pro odhalování letadel (viz samostatný box). 

Právě válečné pozůstatky jsou další místní atrakcí. Bunkry kolem majáku a na zdejších plážích byly součástí tzv. Atlantického valu. Byla to nacistická obranná linie vybudovaná během druhé světové války v letech 1942 až 1945 podél západního pobřeží Evropy od Španělska až po nejsevernější část Norska. Jen v Dánsku bylo postaveno 2000 bunkrů. Narazit na tyto objekty proto není žádný problém. 

Přímo v těsné blízkosti majáku jich je hned několik, většinou jsou volně přístupné. Je to zajímavá procházka v písečných dunách, ze kterých tu a tam vykoukne kus betonu. V některých případech se pak objeví úzká cesta dolů a boční vchod, přičemž většina objektu je schovaná pod pískem. Pokud si chcete tyhle pozůstatky prohlédnout, určitě nezapomeňte na baterku. Uvnitř je pořádná tma. Taková, na kterou světlo z mobilu nestačí. Pro zajímavost, zhruba kilometr severně od majáku byl také tábor dánských dělníků, kteří pracovali právě na stavbě těchto bunkrů. 

A samozřejmě kromě prohlížení těchto pozůstatků a lezení na maják se tady dá také koupat a procházet se. Fotka na pláži na oficiálně nejzápadnějším bodě Dánska je pak povinností. 

Od majáku a nejzápadnějšího bodu Dánska jsem pokračoval na další autopláž, kterou jsem si v rámci této cesty vytipoval. Je kousek severně a jmenuje se Børsmose Strand. V mapách ji najdete také jednoduše jako Autostrand. Oproti autopláži na ostrově Rømø je to docela jiný příběh a poznáte to už při příjezdu. 

Tahle část Dánska totiž působí opuštěně. Poměrně dlouho se jede krajinou, kde jsou kolem jen nízké lesy a jinak nic. Není to náhoda, protože tady je vojenský prostor. Jak jsem později pochopil z informačních cedulí, pro armádu to je tradiční místo. Některé části jsou zcela uzavřené, do jiných ale veřejnost může. Ovšem za předpokladu, že se tu nekoná nějaké cvičení. Zda jsou vojáci „na place“, to označují sloupy s červeným kolem. Pokud je červené kolo dole, nic se v prostoru neděje, pokud je nahoře na sloupu, v prostoru se střílí a veřejnost tam lézt nesmí. 

K Børsmose Strand vás tak přivede silnice uprostřed ničeho, která je zakončena odbočkou od velkého kempu. Ten byl v březnu ještě zavřený, takže tu spousta karavanistů před víkendem postávala pouze podél příjezdové cesty. Tolik obytných přívěsů na jednom místě jsem už dlouho neviděl (pokud nepočítám veletrhy typu For Caravan).

Børsmose Strand nabízí zhruba 1,6 km prostoru, kam lze zajet autem. Protože jste v divočejší části Dánska, jsou tu i duny podél pláže větší a místy je písek hlubší. Samozřejmě nejsem místní a je mi jasné, že podmínky na plážích se budou měnit, nicméně pláž vypadala, že s běžným osobním autem nebo dokonce obytňákem už by to místy mohla být větší výzva než na Rømø. Jednak se na pláž musí sjet z mírného svahu a jednak tu jsou místa, kde se asi dá zapadnout relativně snadno. 

Já jsem (opatřen jistotou vysokého podvozku a čtyřkolky tohoto Subaru) dojel sebevědomě až na konec, kde skoro nikdo nebyl. Zapíchnul jsem to pod dunou a rozbalil vařič. Bylo nějakých patnáct stupňů, vítr hezky pofukoval a dostavila se únava. Nakonec jsem rozbalil stan a šel po obědě spát. Totální paráda! Jen moře, ptáci a vítr. Škoda, že se ani tady nesmí kempovat přes noc. 

Stejně jako na Rømø je také zde předepsaná maximální rychlost 30 km/h a při řízení je potřeba dávat pozor. Na místa, kde byste se mohli zahrabat, ale také na lidi, děti a zejména psy. I zde pak je část pláže vyhrazená pro pouštění draků a pokud byste chtěli udělat dobrý skutek, můžete sesbírat nepořádek vyplavený mořem a hodit ho do k tomu určené nádoby u vjezdu na pláž. 

Navečer jsem přejel ještě k Vejers Strand. Vlastně to je pořád to stejné pobřeží a ta stejná pláž, akorát tahle je o pár kilometrů blíže k majáku. Příjezd k pláži je podobný jako u Børsmose Strand, ale zázemí je tu větší. Těsně před pláží najdete řadu krámků, apartmány a několik kempů. Jediný otevřený byl Stjerne Camping, kde jsem za místo, osobu a elektřinu zaplatil v přepočtu 300 Kč. Na pláž jsem pak dojel na svém retro kole, abych se večer pokochal západem slunce. V batohu jsem si k tomu vezl ještě nějaké ty tuborgy v plechovce. 

Jenže plán na kochání se vzal brzy za své. Počasí se začalo kazit a veškerou romantiku utnula mračna, ze kterých později začalo pršet. Navíc úvodních třeba 100 m pláže byl dost měkký písek. Místní v této části vyjezdili trasu, ale vyjeté koleje byly pro některá auta moc hluboké. Během hodiny jsem pomáhal tlačit auto z písku hned třikrát. Jednou to byla mladá paní s malinkatou Toyotou, která sice zaparkovala hned na kraji pláže, ale už odtamtud neodjela. Pak to byl Crafter mladých hasičů, jehož řidič se pustil do vyjetých kolejí moc pomalu. A pak ještě jeden Focus, jehož řidič si jízdu na pláž rozmyslel a zapadl, když se otáčel. Tahle pláž byla jednoznačně největší off-road ze všech tří navštívených během této cesty. S obytným autem bych sem asi radši ani nejezdil. 

Noc v Stjerne Camping byla výborná. V tom kempu byli snad tři lidé. Check-in proběhl přes automat a přes noc nikde nic nesvítilo. Když jsem vykoukl ze stanu, byla tam naprostá tma. Za zády jsem měl les s vojenským prostorem, kde se později večer několikrát ozvaly nějaké výstřely (ale to asi byli spíš myslivci), z druhé strany bylo slyšet moře. Takové spaní prostě chceš. 

Ráno jsem sbalil svých pět švestek a odjel ještě na dopoledne na pláž, abych se tam projel i s autem. Poučen večerním pozorováním některých nešťastníků jsem to tam poslal hezky svižně a s plynem u podlahy projel úvodní hluboký písek. Dále už je povrch celkem tvrdý.

Počasí bylo jak z dánské detektivky. Žádné slunce, jen chladný vítr a šedivá obloha. Na sezení venku to moc nebylo, ale i tak jsem si uvařil kafe, dal snídani a pořídil pár fotek. Pláž končí říčkou, která už patří do vojenského prostoru, ale pěšky se tam může. Na samotném konci pláže pak je prostor vyhrazený pro plážové buginy poháněné větrem, pokud nějaký takový stroj doma máte. Moc místa vám ale úředníci nenechali. Opět tady jsou celkem velké duny a opět, pokud chcete opravdu klid, můžete pokračovat pěšky dále. Jen je nutné sledovat, zdali si na daný den zrovna dánská armáda na téhle pláži nenaplánovala cvičení. Tohle už je vojenský prostor. 

Já jsem se ještě zastavil na začátku pláže u velryby poskládané z klacků, obdivoval snad půl metru hlubokou díru, kterou tu vyhrabalo nějaké zapadlé auto a pak už jen skočil do Subaru a vypravil se zpět domů. 

Dánsko je opravdu pěkné a tyhle nekonečné západní pláže se mi fakt líbily. Určitě se sem vrátím.