Naše cesta do Dánska vzniká dost spontánně, jelikož se pro cíl týdenní dovolené rozhodujeme teprve několik dní před odjezdem. O dovolené na severu mluvíme poslední roky prakticky pořád, ale doteď vždy paradoxně vyhrávaly mainstreamové jižní destinace. Tentokrát ale (konečně) jdeme proti proudu a míříme na sever Dánska.
Z Česka vyrážíme ráno 23. června a první noc na cestě přespáváme na severu Německa, v malém přístavním kempu Marina Matzlow-Garwitz. Lokalitu vybíráme podle aplikace Park4night, která je „must have“ výbava každého cestovatele na čtyřech kolech. Přístav i kemp jsou malinké, kolem vody kempuje pouze pár Němců. Německo zrovna hraje zápas ME ve fotbale, takže je v kempu u televize pana domácího veselo.
Ráno začínáme idylickou snídaní s naší kempingovou výbavou, nicméně poměrně rychle balíme svých pět švestek a vyrážíme směr Dánsko. Hned po přejetí hranic je opravdu cítit, že jsme v Dánsku. Rychlostní limity na silnicích jsou mírně nižší než u nás, ale provoz je paradoxně daleko plynulejší. Cesty jsou krásně rovné, bez děr, a dálnice bezplatné. Kolem cest pěkná příroda, modrá obloha a něco kolem 25 stupňů. Začala dovolená pro nás i naše auto.
První zastávkou v Dánsku je ostrov Rømø. Zdejší obrovská písečná pláž Rømø Bilstrand je rájem všech vášnivých řidičů, protože je přístupná autem. My jedeme Foresterem s pohonem 4x4, takže se ničeho nebojíme, každopádně zdejší písčitý povrch je dost pevný na to, aby se ničeho nebáli ani řidiči s obytňáky.
Po tom, co uspokojím pár opatrnými obloučky mé řidičské já, jdeme hledat místo pro kempování. Na pláži nejsme zdaleka sami, ale je opravdu obrovská, takže najít místo „na samotě“ není vůbec problém. Několik hodin zde zevlujeme, sluníme se, procházíme se mořem a už pomalu hledáme místo, kde přespíme. Na pláži se totiž nesmí kempovat přes noc.
Cestou z ostrova se ještě zastavíme v městečku Ribe. Lidí potkáváme minimum. Místní architektura nám skoro vyráží dech a fotíme si téměř každý druhý dům. Podotýkám, že kromě pár německých karavanů jsme doteď v Dánsku nepotkali skoro žádného turistu.
V Ribe strávíme přibližně hodinovou procházku, vracíme se k autu a vyrážíme kempovat. I když kempování v našem pojetí spočívá spíše v tom, že si najdeme pěkné místo, kam zaparkujeme s naším Foresterem, maximálně vytáhneme ven kempingové židličky, ale spaní si vozíme přímo v autě.
Podle appky si vybíráme místo kousek od Esbjergu. Pár metrů od auta máme pobřeží, spoustu ovcí, v dáli vrtule větrných elektráren a zapadající slunce. V této chvíli nemáme pochyby o tom, že tuto „stanici v televizi“ nehodláme nikam přepínat a budeme se kochat až do tmy. No do tmy… V Dánsku je touto dobou světlo až skoro do půlnoci, takže nakonec jdeme spát unavení ještě za světla.
Po probuzení otevíráme zadní dveře, a ještě chvíli před vstáváním pozorujeme ten krásný výhled. Dobré ráno nám přejí ovce. Po snídani balíme věci a fičíme do blízkého Esbjergu.
Esbjerg je přístavní město a už na první pohled je trochu větší. Žije v něm zhruba 70 tisíc obyvatel. Nicméně industriální image Esbejrg nemá a opět se tak kocháme krásnou cihlovou architekturou.
Začíná být už poměrně horko, takže se jdeme schladit ledovou kávou do místního mekáče. Dvě ledové kávy vychází na 64 DKK, což je zhruba 210 Kč. S kofeinem v žilách vyrážíme na obchůzku města i přístavu a putování zakončujeme u čtyř devítimetrových soch Men by the Sea. Místo má své kouzlo a určitě stojí za návštěvu.
Blíží se pozdní odpoledne a my proto zase pomalu začínáme plánovat, kde tentokrát složíme hlavy. Nacházíme pláž Fjaltring Strand. V okamžiku příjezdu tušíme, že toto místo bude po návratu z Dánska atakovat přední příčky TOP navštívených míst. Pláž nese ocenění Blue Flag, takže je všude čisto, počínaje vodou a pláží, konče záchodem a sprchou. Ano, záchod a sprcha. Stojíme prakticky uprostřed ničeho, nikde žádný hotel, pouze nekonečná pláž, a i zde jsou čisté udržované sociálky. Troufnu si říct, že u nás v ČR asi jen těžko představitelná situace.
Po chvilce na pláži bereme útokem sprchu, kde sice teče pouze studená voda, ale to nás vůbec netrápí. Lidí je na pláži jen pár a vypadá to, že kempovat tady budeme téměř sami. A jelikož přímo u pláže je zakázáno kempovat přes noc, popojíždíme asi o 100 metrů zpět na malý plácek, kde nakonec přenocujeme spolu s jedním finským karavanem.
Jen co ráno otevřeme oči, přejíždíme těch 100 metrů zpět k pláži, kde si na dřevěném posezení chystáme královskou snídani a kocháme se prázdnou pláží a pohledem jako z tapety ve Windowsech.
Po snídani sedáme do auta a přejíždíme kolem pobřeží pouze o pár kilometrů dál k majáku Bovbjerg Fyr. Samotný maják i na něj nalepené domky, které mimo jiné slouží jako malé muzeum a kavárna, jsou postaveny v typicky červeném dánském stylu.
Maják je vsazený doprostřed zelených polí a luk, a zároveň stojí na pokraji mořského srázu Bovbjerg Klint, ze kterého je široký výhled na nekonečné Severní moře. Spolu s bílým pískem tak hraje tato scenérie velmi kontrastní a barevnou červeno-modro-zeleno-bílou podívanou (my jsme ještě k tomu měli jasně modrou oblohu). Už tradičně tedy cvakáme fotky ze všech možných úhlů, několik minut se kocháme výhledem a zhruba po půl hodině opět usedáme do našeho čtyřkolového povozu.
Další destinací je národní park Thy. Parkujeme u turistického centra a jdeme si prohlédnout muzeum. Expozice je věnovaná právě národnímu parku Thy a tedy všemu, co v něm můžete najít. Nejde o nic obrovského, vevnitř nestrávíte pravděpodobně déle než 30 minut, ale určitě návštěva stojí za to, protože vstup je zdarma.
Po prohlídce pokračujeme ven na pobřeží, kde je pěkné táhlé betonové molo. Když dojdete až na jeho konec, nabídne se vám pohled na dlouhé a zajímavě tvarované pobřeží. Akorát si dejte pozor na počasí, protože moře tady umí vykouzlit i několikametrové vlny a procházka po mole se tak může stát opravdu adrenalinovým zážitkem. Za nepříznivého počasí je vstup na molo na vlastní nebezpečí.
Poblíž turistického centra je na pobřeží pár restaurací a stánků s občerstvením. Jelikož v okolí je i pár ubytování, tak je zde už mírně poznat turismus. Lidí i aut na parkovišti je tady už více, ale stále je to s ohledem na začátek letní dovolenkové sezóny překvapivě málo. Na návštěvu tohoto místa si vyčleňte zhruba hodinu.
Pokračujeme na sever a zhruba po půl hodině jízdy stavíme u další destinace – Vigsø Batteriet. Jde o bývalou německou pobřežní baterii z období 2. světové války, nebo spíše o to co z ní zbylo. Bunkry jsou volně přístupné, takže v rámci procházky po pláži můžete nakouknout i do nich. Po zhruba půl hodině se vracíme zpět k autu a pokračujeme v cestě na sever.
Naším dalším cílem jsou písečné duny a maják Rubjerg Knude Fyr. Upřímně, před cestou do Dánska by nás neznalé ani nenapadlo, že právě tady narazíme na písečné duny. Parkujeme u přilehlého parkoviště, přibližně 15 minut chůze daleko. Procházka po dunách je jako z jiného světa a na chvíli zapomínáme, že se po nich procházíme právě v Dánsku. Docházíme k majáku, od kterého je opět skvostný výhled. Zajímavostí tohoto majáku je poměrně nedávný počin, a to sice, že byl v roce 2019 posunut o několik desítek metrů do vnitrozemí, protože mu kvůli erozi a přesunům písku hrozilo zřícení.
Zastávka je to přibližně na hodinu, a pokud pojedete do Dánska, nebo jím jen budete projíždět, stoprocentně se zde zastavte. Já osobně toto místo řadím na první příčku mezi navštívenými lokalitami v této zemi.
Opět si hledáme místo k přenocování podle appky Park4night, ale není to žádná věda. Na Dánsku je z pohledu kempingu úžasné to, že ať už se rozhodnete přenocovat zdánlivě kdekoliv, tak máte téměř stoprocentní šanci, že je kousek od vás schovaný oficiální kempingový plácek, což v Dánsku znamená většinou i uklizené záchody, koš na odpadky a někdy dokonce i sprchu. Nikde nezaplatíte ani korunu. Tentokrát si vybíráme poměrně nezajímavý spot uprostřed lesů. O to je ale tišší a klidnější. Nebo alespoň to si myslíme večer.
Ráno vytahujeme vařič a ohříváme si vodu na kafe. Když v tom ale najednou přijíždí autobus plný školáků. Dochází nám, že je konec školního roku a právě se nejspíš stáváme součástí zájezdu do přírody. Za prvním autobusem totiž přijíždí druhý, třetí a čtvrtý. Z autobusů vystupují davy školáků a radostně utíkají směrem k našemu plácku a do lesa. V jeden moment se tak ocitáme až v komické situaci, kdy ještě rozespalí sedíme ve spodkách a pyžamu na rybářských židličkách uprostřed louky, v ruce si držíme ranní kafíčko, a kolem nás pobíhá minimálně stovka dětí. Brzy tedy radši vše balíme, sedáme do auta a vyjíždíme.
Stále si razíme cestu na sever, ale brzy už to severněji autem nebude možné. Blížíme se totiž k nejsevernějšímu městu Dánska. Skagen si krátce procházíme, k vidění je hlavně přístav a velké rybářské lodi. Náš hlavní cíl je ale ještě zhruba o 4 km severněji, kam krátce přejíždíme.
Zde poprvé (a také naposled) platíme v Dánsku parkovné. Stojíme totiž kousek od nejsevernějšího bodu Dánska. A můžete si pomyslně vybrat hned ze dvou takových bodů (což může znít přinejmenším podezřele). Geograficky nejsevernější místo je totiž kousek vzdálená pláž Skagen Nordstrand, ale často se za neoficiální nejsevernější bod považuje písčitý výběžek na pláži Grenen, u kterého se potkávají proudy Severního a Baltského moře.
Když tedy dojdete až na pomyslný konec tohoto výběžku, tak současně stojíte v obou těchto mořích, každou nohou v jednom z nich. Pocit i zážitek je to skvělý. A jelikož dál už silnice po souši nevede, tak poprvé za naši cestu Dánskem vyrážíme směrem na jih. Grenen byl totiž cílem naší dánské cesty.
Z časového fondu nám zbývají ještě 2 dny, takže strávíme ještě nějaký čas v Aarhusu, ve druhém největším městě Dánska, které by si určitě zasloužilo i vícedenní návštěvu. Ve městě žije zhruba 300 tisíc obyvatel a každý pátý z nich je student. Z hlediska věkového průměru to tedy dělá z Aarhusu nejmladší dánské město.
To, že je Aarhus studentským městem, vám napoví například to, že v něm najdete největší a nejmodernější knihovnu Skandinávie. Knihovna je samozřejmě veřejně přístupná, takže neváháme a celou ji prošmejdíme. V budově nesoucí název Dokk1 najdete mimo knih například i otevřené televizní studio, které je možné si z prostor knihovny prohlédnout.
Za moderní knihovnou nezaostávají ani studentské kampusy a koleje, které zvenčí působí spíše jako moderní rezidence. Aarhuští studenti si tedy po stránce kvalitního zázemí určitě nemají na co stěžovat a bezpochyby je zde radost studovat.
Srdíčko a počasí nás zavádí ještě jednou na západní pobřeží na „naši“ pláž Fjaltring Strand. Auto parkujeme tak, abychom si mohli i vleže skrze otevřený kufr vychutnávat výhled na prázdnou pláž, a poslední večer i ráno tak trávíme v naprostém klidu a relaxu. Nic dalšího nás v Dánsku už na tomto roadtripu nečeká, takže druhý den vyrážíme domů.
Co zmínit v závěru? Dánsko pro nás bylo obrovským překvapením, a to po několika stránkách. Určitě jsme čekali více turistů, horší počasí a snad i větší náklady. Přiznávám, že na počasí jsme nejspíš měli obrovské štěstí, protože ihned po návratu do ČR se v celém Dánsku rozpršelo minimálně na 14 dní. A určitě jsem nečekal, že v Dánsku nachytám barvu vyzrálého rajčete.
Co se týče cen, tak v restauracích se lowcost určitě nenajíte a očekávejte zhruba dvojnásobné až trojnásobné ceny než u nás, ale pokud si vystačíte se supermarkety, tak počítejte se zhruba 50 % přirážkou oproti ČR. Na druhou stranu, téměř všechny parkoviště u turistických lokalit jsou zdarma, dá se bezplatně a pohodlně kempovat prakticky kdekoliv a nikdo po vás nebude chtít ani korunu ani při jízdě po dánských dálnicích.
Pokud tedy ještě váháte, nebo vás cesta do Dánska snad ještě ani nenapadla, určitě vyrazte a nebudete litovat. Uprostřed letní sezóny může být, koneckonců jako všude, situace s turismem trochu živější, takže bych preventivně doporučil jet těsně před, nebo po letní sezóně. My jsme jeli poslední týden v červnu a na většině míst po turistech nebylo téměř vidu ani slechu. A vzhledem k tomu, že jsme za ten týden v Dánsku potkali pouze jediné Čechy, usuzuji, že o tomto klenotu u nás zatím moc lidí neví.
Zdroj: autorský text
