Přes Gibraltar jižním Španělskem směr Tarifa a Cádiz: Vítr, moře, duny, pláže, památky a opice

Pokud se nacházíte v jižní části Španělska, byla by škoda neudělat si výlet na britské území a neodškrtnout si toto místo v cestovatelském seznamu. Vydali jsme se sem poměrně pozdě, a tak jsme si nějakou dobu postáli v koloně Britů vracejících se ze Španělska domů. Nemusíte se bát ježdění po tomto území, neboť přestože Gibraltar je britské zámořské teritorium, silniční pravidla jsou tu stejná jako v ostatních státech s levostranným řízením. Pro prohlídku města je ideální parkoviště na jižním bodě Europa Point, které je dostatečně velké i pro obytná auta a je zdarma. Nocovat se zde ale nesmí a upozorní vás na to už na hraničním přechodu při kontrole, kde ke vstupu do země postačí občanský průkaz. Platit na území můžete buď platební kartou nebo si vybrat britské libry z některého bankomatu. 

Na konci parkoviště se nachází nejjižnější cíp poloostrova a při dobré viditelnosti je vidět zhruba 20 km vzdálené Maroko. Kromě tohoto místa je hlavní dominantou poloostrova bezesporu Rock of Gibraltar, do výšky přes 400 m tyčící se skála, na které se nachází přírodní rezervace a samozřejmě je odtud nádherný výhled do dalekého okolí. Můžete se nahoru vydat buď pěšky, pokud máte dostatek času a fyzických sil, nebo dojít (či dojet autobusem č.2) do zhruba 3 km vzdálené stanice lanovky Cable Car, která vás na vrchol během pár minut vyveze. 

Oblíbenou atrakcí je hned kolem výstupní stanice lanovky volně žijící poměrně velká tlupa asi stovky makaků, kteří se sem dostali na lodích právě z Maroka a zjevně se jim tu daří dobře. Pozor, dodržujte pravidla, která jsou všude kolem vyobrazena, především si dobře hlídejte všechny své věci a nesnažte se s opicemi nijak navazovat kontakt, protože jsou opravdu rychlé a celou dobu se tváří naprosto nepřítomně, než vám účelově přijde sebrat batoh, který jste si na chvilku odložili a přestali mu věnovat pozornost - byli jsme toho přímým svědkem a sebrat ho opici zpět je v podstatě nemožné, jsou mazané a rychlé, navíc pak prostě přeskočí zábradlí a je i s vaším batohem v tahu.

Mláďata běhající po terase jsou roztomilá a hrají si, provokují ostatní a běhají kolem vás, dospělí jedinci ale budí velký respekt. My jsme měli štěstí na opravdu krásné počasí a výhled byl nekonečný. Auta i lidi dole vám připadají jako malé hračky. Zpět dolů se pak můžete projít přes přírodní rezervaci, do které se platí vstupenka zvlášť, nebo se vrátit lanovkou zpět na dolní stanici. Pěšky vám sestup zabere několik hodin, pokud si budete chtít prohlédnout i další atrakce, které se tu nachází.

Nedaleko horní stanice lanovky je prosklená vyhlídka Sky Walk, dále cestou pak jeskyně Saint Michael’s Cave, která je nazvaná podle skalního útvaru podobajícímu se archandělu Michaelovi s roztaženými křídly. A také mnoho kilometrů tunelů, které se budovaly v době napoleonských válek a byly využívány i následně během těch světových. O něco dále pak narazíte na Windsor Suspension Bridge - lanový most, ze které je také úžasný výhled. Poslední atrakcí Gibraltaru při návratu zpět na španělské území je bezesporu průjezd přes letiště, které protíná čtyřproudá silnice a provoz je regulován závorami. Bohužel, průjezd přes letiště byl v době naší návštěvy uzavřen, cesta tak vedla zpět po silnici Kingsway kolem něj.

Z Gibraltaru pokračujeme podél pobřeží na další oblíbené místo, a sice do města Tarifa. Nachází se zde nejjižnější bod kontinentální Evropy Punta de Tarifa, které je zároveň také místem, kde se setkává moře s oceánem a tak se na jedné straně můžete vykoupat ve Středozemním moři a o pár metrů vedle na druhé pláži v Atlantickém oceánu. Návštěvu Punta de Tarifa je nutné si předem domluvit v infocentru, neboť se jedná o uzavřený prostor a jeho návštěvu je možné absolvovat pouze s průvodce a ve vymezený čas. 

Tím, že je Tarifa vystrčená ven od pevniny, která ji tak ani z jedné strany nechrání, je tu většinu času poměrně dost větrno a když říkáme poměrně dost, znamená to vítr běžně kolem 20-25 m/s. Místo je jedno z nejoblíbenějších míst pro kitesurfing a každý, kdo tento sport provozuje, již o Tarifě ví a určitě ji má ve svém hledáčku. Přímo u pláže vedle restaurace Balneario Beach Club Tarifa najdete ukazatel větru - velkou rybu, která se otáčí podle druhu větru a na zemi vidíte, na který ukazuje. Nejčastěji se tu vyskytují dva druhy větru, a to Poniente a Levante. Poniente je západní slabší vítr vanoucí od moře a milují ho všichni kiteři, kterých jsou zde desítky a někteří jsou opravdu borci. Je vidět, že znají místní proudění vzduchu a využívají každý poryv, který se tvoří nedaleko skal kolem Punta de Tarifa, k neuvěřitelným kouskům. Levante je většinou velmi silný vítr, který fouká naopak od východu a to se pak kituje spíše v blízkém okolí Tarify. Tento vítr se vytváří v centrálním Středomoří a při přechodu přes Gibraltarský průliv dosahuje až 100 km/h. 

V této části Španělska je nejsilnější a často způsobí pozastavení provozu přístavů v okolí (stejně jako při naší návštěvě). Tento druh větru také způsobuje horké, suché a větrné počasí na západní straně Andalusie, kdežto na východní stranu Španělska často přinese oblačnost a déšť. Kolem gibraltarské skály pak vytváří speciální formaci mraků, kterou místní nazývají Barbas del Levante (plnovous Levante). Rekordní rychlost tohoto větru v nárazech byla historicky 198 km/h v roce 1960. 

Od Tarify na západ se vine přes 6 km dlouhá nádherná pláž. Přestože je Tarifa primárně kitesurfové město a oblíbenost tohoto sportu tu vidíte na každém kroku, najdete tu i krásnou historickou část. Hned na pobřeží se tyčí bohužel uzavřený hrad Castillo de Santa Catalina a o kousek dál za přístavem pak veřejnosti přístupný Castillo de Guzmán el Bueno s možností vstupu i na městské hradby. Nedaleko tohoto hradu na konci pěší pasáže podél ulice Av. De la Constitución najdete turistické centrum (Officina de Turismo), kde si můžete domluvit prohlídku Punta de Tarifa. Velmi oblíbené jsou zde také výlety lodí za kosatkami a delfíny. Agentur nabízejících tyto výlety je tu vícero, tak se nejprve informujte na dostupnost a ceny. Bohužel se i často stává, že právě kvůli větru nelze na moře či oceán vyplout. Jako téměř v každém španělském městě se tu nachází býčí aréna a několik parků, kam se můžete schovat před všudypřítomným větrem na pobřeží.

Cestou dál podél pobřeží se určitě zastavte alespoň na krátkou zastávku podívat na Duna De Valdevaqueros. Je to opravdu velká hromada písku a má na rozdíl od jiných dun tu zvláštnost, že se skrz ní můžete projet autem. Na začátku před ní stojí bagr, ve kterém „spí“ pán, který několikrát denně tuto silnici prohrne. O kousek dál je ještě Duna de Bolonia, ale k té musíte dojít pěšky, proto jsme ji cestou do Cádizu už vynechali.

Toto město se může pyšnit hned několika zajímavostmi. Kromě pláže, po které pobíhal Pierce Brosnan v jednom z dílů Jamese Bonda (ač záběry měly suplovat kubánské pláže), se jedná patrně o nejstarší dosud stojící město jihozápadní Evropy, které bylo založeno ještě před rokem 1000 před n.l. a také z místního přístavu vyplouval Kryštof Kolumbus na své výpravy. Město je jedno z těch velmi přátelských pro cyklisty. Je rovinaté a cyklostezky zde najdete napříč celým městem i mimo něj. Osobně se po větších městech nejraději pohybuji právě na kole, pokud to místní situace dovolí, protože se tak dostanu i na vzdálenější místa a díky obytňáku zaparkovanému mimo město na parkovišti poblíž pláže, kde jsem i nocovala, to byla jasná volba. 

Podél pobřeží vede krásná dřevěná stezka až do města, která vás doslova vyplivne v ruchu pobřežního života, které je plné restaurací a obchůdků. Podél celého pobřeží se nachází dlouhá pláž vedoucí až k vyhlídce Mirador de Santa Maria del Mar, odkud je to už jen kousek k mostu, který spojuje původní pevnost na ostrově Castillo de San Sebastián s městem a kde se nachází další krásné pláže. Pevnost je bohužel veřejnosti nepřístupná, ale samotná cesta k ní je příjemnou procházkou. Navíc je most využíván i jako pouliční tržiště a z mnoha míst vedou schody na skály, ze kterých se můžete zchladit v oceánu. 

Kousek vedle tohoto místa najdete druhou pevnost Castillo de Santa Catallina. Toto místo se vstupným zdarma nabízí krásný výhled na zmíněnou pevnost San Sebastián. Pokud budete pokračovat po pobřeží dál, dovede vás cesta po původních hradbách k dalším pevnostem Baluarte de la Candelaria a Murallas de San Carlos, kde najdete i děla směřující k moři pro původní obranu města. Na konci této pevnosti se nachází památník Monumento a la Constitución de 1812 připomínající velmi důležitý milník španělské historie, že právě zde byla přijata první španělská ústava. Této důležité historické události je věnován i moderní most (Puente de la Constitución de 1812) spojující tento poloostrov s pevninou, který byl slavnostně otevřen roku 2015. Stavba je to vskutku krásná a velkolepá a jedná se o jeden z největších zavěšených mostů na světě s rozpětím 540 m mezi pylony.

Ve španělských městech, především podél pobřeží, je často část města stále vojenským prostorem nepřístupným veřejnosti a přísně hlídaným vojáky a nejinak tomu je i tady. K pevnosti Castillo de San Lorenzo del Puntal se tak nelze dostat ani do její blízkosti, vojáci u vstupu jsou opravdu nekompromisní. Po druhé straně poloostrova jsem se tedy po krásné cyklostezce vrátila zpět k autu a odtud pokračovala do vnitrozemí do dalšího krásného španělského rozpáleného města Sevilla.

Zdroj: autorský text