Andalusie: Skvostné hory, nádherná jezera, sjezdovky i historické památky v jednom regionu

Tento region nabízí vše, na co si jen vzpomenete - města plná nádherných památek, nekonečné pláže, vykoupat se můžete na jedné straně ve Středozemním moři a na druhé straně v Atlantickém oceánu, nespočet přírodních parků a rezervací, nejvyšší pohoří Španělska, pozůstatky dávné historie, obranné systémy a mnohem více. Fakt jsme si to tady užili. 

Po krátké zastávce v přímořském letovisku La Herradura, kde jsem navštívila své známé, jsem se vydala do vnitrozemí Andalusie do pohoří Sierra Nevada, které je po Alpách nejvyšší pohoří v západní Evropě a také je zde nejjižnější lyžařský areál v celé Evropě a nejvýše položený ve Španělsku. Ocitla jsem se najednou z 0 m n. m. v 2 300 m n. m. a teplota z 25 stupňů klesla na 14. Pro výlet do pohoří jsem vzala svůj e-bike a nějak jsem si vnutila myšlenku, že se chci dostat do 3 000 m n. m. 

Bohužel má povaha mi pak nedovolí z myšlenky couvnout a tak jsem tento poměrně náročný 30kilometrový výlet nakonec zvládla, i když upřímně s určitými obtížemi, jelikož se mi v řídkém vzduchu poměrně těžce dýchá a motá se mi hlava. Navíc teplota v této výšce se přiblížila k nule a místy ležely ještě i až 2 metry sněhu. Posledních 50 výškových metrů jsem nakonec šla pěšky, protože už v tom množství sněhu na kole jet opravdu nešlo. Dosažení cíle mi ale dodalo energii na cestu dolů a přestože jsem musela cestou dvakrát zastavit a zahřát si zmrzlé ruce, protože jsem už téměř nedokázala držet brzdy, zážitek to byl naprosto neskutečný a když se do mě pak dole opřelo hřejivé slunce, cítila jsem víc než kdy jindy, jak se mé zmrzlé tělo zahřívá. Navíc při krásném počasí, které jsem po většinu času měla, jsou odtud neskutečné výhledy do dalekého okolí.

Ze Sierra Nevady jsem zamířila do blízké Granady, jednoho z dalších měst, které je až nepřátelské vůči cyklistům. Samozřejmě, že zrovna sem jsem se rozhodla se na kole vydat a tak jsem většinu času kolo vedla. Uličky jsou povětšinou jednak úzké, ale hlavně často mají schody - ač nízké a i uzpůsobené pro bezpečné sjetí - je to ovšem kvůli kočárkům a vozíčkářům, nikoli kvůli cyklistům. V celém městě jsem nenarazila na jediný stojan na kola, ke kterému by šlo kolo zamknout a projít se pěšky. V komplexu Alhambra, kam jsem se z města dostala jak jinak než po schodech (je poměrně náročné tlačit 25 kg těžké kolo nahoru do schodů), mě přišel i pracovník bezpečnosti upozornit, že tam s kolem nesmím.

Na dotaz, kam ho mohu zamknout, mi řekl, že někam támhle za budovu, což se nakonec vzhledem k přítomnosti již dvou dalších kol, ukázalo jako „oblíbená“ a zjevně jediná možnost, takže jsem kolo zamkla k mříži a šla na obchůzku pevnosti. Město je vskutku krásné, a tak jsem mu ten odpor k cyklistům rychle odpustila a už si pomalu začínám zvykat (moje fyzička nikoli), že většina španělských měst je prostě do kopce. Malebné uličky dlážděné kamínky někdy v různých obrazcích plné krámků s maurskými suvenýry (neodolala jsem) v ulicích centra města, výborná paella v Baru Mirador de la Lona a malá náměstíčka mu dávají atmosféru odlišnou od většiny měst. Nádherná katedrála de Granada, Plaza de Isabel la Católica či Plaza Nueva de Granada a samozřejmě Alhambra či palác Charlese V. a okolní park jen dokreslují celkovou krásu města.

Jak je město nepřátelské pro jízdu na kole, tak nad ním se nachází park, který naopak má vytvořené ideální podmínky pro horská kola a sjezdy různých náročností. Doporučuji si podrobněji prostudovat. Některé trasy jsou opravdu jen pro ty nejzkušenější. Já se (nechtěně) vydala po středně těžké trase a děkovala tomu, že jsem před lety absolvovala kurz singltreku, protože jinak bych tam zřejmě seděla, brečela a čekala, až mě někdo přijede, nebo spíš vzhledem k terénu přiletí, zachránit. Nicméně jsem byla vděčná, když jsem se ocitla dole ve městě u svého auta.

Na cestování obytným autem je úžasná kromě svobody i další věc, a to, že ač máte zhruba nějaký cíl, neznamená to, že do něj musíte dojet podle plánu. Cestou je totiž spoustu nástrah ve formě krásných míst a úžasných dalších zastávek, jako například město Antequera, kterým jsem projížděla cestou z Granady do Caminito del Rey. No a na této trase právě na Antequeru sjedete z dálnice, pokud nechcete jet o 30 km delší trasou kolem Málagy. Při průjezdu městem mě zaujala upoutávka a pak nový areál archeologického muzea, které je v provozu teprve 2 roky a kromě nalezených nástrojů a lidských kosterních pozůstatků se zde dozvíte mnohé z období neolitu a doby bronzové, ze které tato naleziště pochází. 

Pod ochranou UNESCA se od roku 2016 nacházejí dolmeny Menga, Viera a opodál ležící Tholos de El Romeral společně s přírodními úkazy Peña de los Enamorados, což je vápencová skála tyčící se kousek za městem, na kterou míří právě Dolmen Menga a krasové pohoří El Torcal de Antequera vzdálené od města asi 18 km. Dolmeny se používaly v neolitické době k pohřbívání mrtvých a jsou jednou z nejvýznamnějších staveb evropského pravěku. Vstupné je zdarma a u všech míst se nachází parkoviště. Následně ale zjistíte, že toto městečko rozhodně není zajímavé pouze tímto archeologickým nalezištěm, takže nakonec jsem zaparkovala na místním Area Autocaravanas s výhledem na hrad a zůstala do dalšího dne. 

Druhý den jsem se vydala nejprve na hrad Alcazaba (pozor, pokud používáte Google mapy, mají u tohoto hradu chybný odkaz na zakoupení vstupenek a pokud si koupíte vstupenku přes odkaz na oficiální web, nekoupíte si vstupné sem, ale do Alcazaby v Málaze!!). Lze na pokladně zakoupit kombinovanou vstupenku na hrad a vedlejší katolický kostel Real Colegiata de Santa Maria la Mayor. Při výstupu do hradu podle mapky a audioprůvodce se dozvíte, že i tento hrad je nasměrovaný výhledem na posvátný vrchol Peña de los Enamorados. Když se na skálu zadíváte, všimnete si, že vypadá jako ležící indián. Z hradu je tradičně krásný výhled na celé město. Z náměstí Plaza De Santa Maria ležící před kostelem jsou pak vidět působivé archeologické nálezy částí římských lázní, stejně jako okolní kopce ideální pro delší výlety pěšky i na kole. Za návštěvu v tomto krásném městečku určitě stojí i procházka k náměstí Plaza de Castilla. Na kruhovém objezdu najdete historickou městskou bránu a vedle asi nejhezčí býčí arénu, do které se běžte podívat, i když stejně jako já nejste příznivcem těchto zápasů, které jsou téměř po celém Španělsku stále oblíbenou atrakcí.

A i když to byla zajížďka tam a zpět, rozhodnutí jet se podívat do nedalekého pohoří El Torcal ještě umocnilo ohromující dojem z celé této oblasti a rozhodně nelituji dvoudenního zpoždění na cestě do dalšího cíle. El Torcal je otevřený 24 hodin a nahoře je velké parkoviště a infocentrum, které je v provozu do 19 hodin.

Z Antequery už má cesta pokračuje dál do oblasti jezer a skal rezervace Los Gaitanes, kam navigace ukazuje dobu jízdy necelou hodinu a vzdálenost asi 35 km - většinou se dálnicím vyhýbám záměrně a používám je jen pro delší přejezdy a často se tak ocitám na podobných „výletech“ horskými serpentinami plnými zatáček. Naštěstí španělské silnice jsou většinou velmi kvalitní, i když někdy poměrně úzké.

Nejvyhledávanějším cílem této oblasti je bezesporu kaňon Caminito del Rey tvořený místy až 300 m vysokými skalními stěnami. Stezka vznikla původně kvůli lepšímu transferu pracovníků vodní elektrárny mezi vodními zdroji v letech 1901 až 1905. Má zhruba 3 km, vede asi 100 m nad řekou a je umístěna na kolmých stěnách skal o maximální šířce 1 m. Původní stezka pracovníků samozřejmě nebyla tak „bezpečná“, jako je dnes turistická cesta. Části původní stezky můžete stále na trase vidět a udělat si obrázek, jak nebezpečný přechod to byl. Pro veřejnost byla stezka z důvodu nebezpečí a katastrofálního stavu uzavřena dlouhých 14 let v letech 2001 až 2015. Dle informací na webových stránkách není možné zakoupit vstupenku na dřívější termín než za asi 1-2 měsíce. Nicméně pokud jako jednotlivec přijdete ke vstupní pokladně, vstupenku vám bez problémů prodají. Samozřejmě je třeba přijít co nejdříve a chvíli si počkáte, ale návštěva stojí za to a i když je návštěvníků opravdu hodně, průvodci mají prohlídky velmi dobře zorganizované.

Kromě tohoto zážitku je v okolí nádherná příroda a tyrkysová jezera, ve kterých je sice koupání povolené, jen najít místo, kde by bylo možné k vodě bez problémů dojít, je vzhledem k roky trvajícímu suchu a ustupující hladině poměrně málo, protože jezera mají velmi strmé břehy. Ale kdo hledá, najde. V oblasti se nachází i např. Bobastro Ruiny - pozůstatky vojenské pevnosti a křesťanského chrámu z 9. století či jeskyně Cueva de Ardales, kde najdete malby od neandrtálců datované až do 45 000 let vzdálené historie.

Posledním místem v tomto článku (nikoli však v Andalusii) je turisticky známé město Ronda, kde jsem naopak díky prudkým kopcům a i tomu, že jsem auto zaparkovala nedaleko Rondy na vyhrazeném parkovišti (Area Autocaravanas, kterých je Španělsko naštěstí poměrně protkané) v městečku Arriate, velmi ocenila možnost dostat se všude na kole (samozřejmě e-biku, jinak bych ty kopce nezvládla). Návštěvu začněte co nejdříve a nejlépe jako první zařaďte most Puente Nuevo přes 120metrový kaňon mezi oběma částmi města, díky kterému je město tak známé a turisticky oblíbené. 

Čím dříve tuto část města navštívíte, tím méně lidí tam bude. Na pokladnách do památek můžete zakoupit (doporučuji!) Multipass - Mono Municipal, kdy máte na vybrané památky zvýhodněné vstupné - já koupila za 12 € vstup na 6 památek (Punte Nuevo, Casa del Gigante, Baňos Arabes, Palacio de Mondragón, Convento de Santo Domingo a Museo Joaquín Peinado) - nicméně já ho dostala za 9 € - netuším proč, ale setkávám se s tím poměrně často, že mi dají vstupné snížené jako pro skupiny či studenty, alternativa je za 16 € na 10. 

Všechny památky jsou relativně blízko u sebe, nejdále jsou arabské lázně, které jsem si nechala nakonec. Ty jsou velmi zajímavé a zachovalé. Záleží, kolik máte času a fyzické kondice, nicméně nádherný je pohled na město a most i z dolních vyhlídek. Samozřejmě si pak ten poměrně prudký kopec musíte vyšlápnout zpátky - i na elektrokole to bylo poměrně náročné vzhledem k teplotě 30 stupňů. V muzeu Joaquín Peinado jsou vystavena nejen díla tohoto umělce, ale i malá část obrazů Pabla Picassa - jedná se však o výstavu dočasnou, i když dlouhodobou. Při návratu k mostu kolem 14 hodiny odpoledne už bylo místo turisty obsypané, proto opravdu vyrazte co nejdříve.

V dalším pokračování o Andalusii navštívíme pobřežní i vnitrozemské časti jižní části směrem k Portugalsku včetně Gibraltaru. Podrobnosti, tipy a inspirující fotky přineseme v dalším článku.

Zdroj: autorský text