Malé a zároveň velké Dánsko ve 4 dnech: Cesta za vikingskou historií, hrady a ostrovy

Tak jsem sáhla do svého kouzelného šuplíku vzpomínek a vytáhla další cestovatelský poklad, výpravu do Dánska, která se konala na podzim roku 2022. Bylo to sice rychlé, větrné a občas jsme drkotali zuby, ale co bychom to byli za dobrodruhy, kdyby nás trocha severského chladu odradila? Máme rádi výzvy! A taky horký čaj, teplé ponožky a útulné bary, ale to už je jiný příběh…

Do Dánska jsme dorazili v pozdních večerních hodinách a první noc strávili na malebném statku nedaleko Ribe. Ubytování jak z pohádky, starý statek přestavěný na útulný penzion, self check-in (který miluju, protože socializace po dlouhé cestě není náš styl) a klíče schované v boxíku na dveřích. Přivítala nás kočka, se kterou jsem se hned pomazlila, evidentně tu měla na starost recepci. Odpověděla spokojeným předením, takže check-in proběhl úspěšně. Pak už jen šup do hajan, protože nás čekal velký den.

Ráno jsem si udělala kávu a při pohledu na plně vybavenou kuchyň s cukrem, čajem a dalšími nezbytnostmi jsem si řekla, že tady bych zvládla bydlet i déle. Vstávala jsem kolem osmé, přítel ještě vyspával dlouhou cestu. Při pohledu z okna mi došlo, no jo vlastně, jsme na severu, tady vychází slunce později. Hlavně na podzim.

Takže zatímco v Česku už by ranní ptáčata dávno snídala druhý rohlík, tady teprve obloha dostávala první nádech růžové. Romantika jak z katalogu na severské hygge (dánské slovo, vyjadřující pohodový přístup k životu, spjatý s pohodlným bydlením a uměním najít si něco krásného v každém okamžiku), jen bez těch dekoračních svíček.

Po snídani jsme vyrazili do Ribe, nejstaršího města Dánska i celé Skandinávie, kde se historie táhne jako dlouhá nudle až do roku 854 a dodnes si uchovalo vikingského ducha. V centru jsme si prohlédli vykopávky, které ukazují, jak tu lidé žili před staletími. Nechali jsme se unášet atmosférou města, došli jsme až k Riberhus Castle. Dnes už to jsou jen ruiny hradu, který kdysi stával v srdci Ribe. Byl postaven ve 12. století jako královská rezidence a pevnost, která měla chránit obchodní cestu a sloužit jako sídlo dánských králů při jejich návštěvách Jutského poloostrova. V průběhu staletí byl několikrát přestavován a rozšiřován, ale v 17. století byl z velké části zbořen, protože už nebyl strategicky důležitý.

I když dnes z hradu zbyly jen základy a pár zdí, atmosféra tu pořád dýchá středověkem a výhled na Ribe odtud rozhodně stojí za to. Uprostřed ruin stojí výrazná socha dánské královny Dagmar, která byla původem česká princezna. Dagmar, vlastním jménem Markéta Přemyslovna, se v roce 1205 provdala za dánského krále Valdemara II. a stala se jednou z nejznámějších královen Dánska. Dánové ji dodnes vnímají jako symbol laskavosti a spravedlnosti. Tak jsme zase našli nějakou tu českou stopu ve světě.

A pak jsme narazili na první cestovatelskou výzvu. Náš plánovaný výlet na ostrov Mandø se nekonal, protože silnice k němu byla pod vodou. Ano, tohle je to pravé dánské dobrodružství, nikdy nevíte, jestli vaše cesta bude spíš výletem, nebo pokusem o přechod moře po suchu. Tak jsme místo toho zamířili na jiný ostrov Rømø, kde se dá jezdit autem přímo po pláži, což nám přišlo jako skvělý nápad.

Prošli jsme se, udělali pár fotek a sledovali auta, která se při odlivu vydala dál mořem směrem k německému ostrovu Sylt. Chvíli jsme přemýšleli, jestli bychom si taky neměli vyzkoušet řízení v oceánu, ale nakonec jsme se rozhodli zůstat věrní pevnině a naší Kia Proceed, která přece jen není ponorka. A udělali jsme dobře! Vítr zesiloval a moře se rychle blížilo ke gumám naší Kiušky, raději jsme nasedli a vyrazili do vnitrozemí.

Dánsko má sice menší rozlohu, za to ostrovů má několik. Celkem jich tu mají 406. Největším a nejlidnatějším ostrovem je Sjælland, kde leží hlavní město Kodaň. Další důležitá pevninská část je Jutský poloostrov, který se dánsky jmenuje Jylland (ano, Dánové mají trochu jiný přístup k pravopisu). K Dánskému království patří i Faerské ostrovy a Grónsko, ale tam se na téhle dovolené fakt nechystáme, na iglú nemáme správné vybavení.

My jsme si raději projeli tři hlavní oblasti: Jutský poloostrov, ostrov Fyn a Sjælland. Po náročném dni jsme dorazili do Faaborgu, kde jsme si dali rychlou procházku přístavem, ulovili něco k snědku a pití (protože hladoví cestovatelé nejsou šťastní cestovatelé) a pak už jsme padli do postele. Spánek byl zasloužený, protože další den nás čekalo dobrodružství na hradě Egeskov.

Ráno jsme si dali kávu, zabalili naše věci do auta a pak zamířili na hrad Egeskov, jeden z nejkrásnějších v Dánsku. Podle pověsti na jeho stavbu padl celý dubový les, což mu dalo i jméno (Egeskov totiž znamená „dubový les“). Když jsme dorazili, zjistili jsme, že hrad je zavřený. To pro nás už ani není překvapení, protože my máme talent jezdit na výlety mimo sezónu, kdy je všechno zavřené, včetně našich cílů, které si chceme prohlédnout.

Naštěstí jsme si mohli užít rozlehlý areál, kde se nachází několik muzeí. Muzeum automobilů? Ano! Zde se nachází snad všechny ikonické modely včetně DeLoreanu z Návratu do budoucnosti (věřte mi, že tu opravdu cestujete časem) Muzeum historické módy? Jasně! Místy na nás dýchla i trocha tajemna, v jednom z koutů jsem se docela lekla! Takové menší muzeum hrůzy zde totiž také najdete. Muzeum hasičské techniky? Proč ne! A dokonce i muzeum letadel, campingu i zemědělství! Chybělo snad jen muzeum muzeí, ale třeba ho tam brzy otevřou.

Nejvíc nás ale bavila stezka korunami stromů a obří bludiště, kde jsem na chvíli uvažovala, že tam nechám přítele napospas a půjdu si v klidu dát kafe. Areál je rozlehlý a my jsme zde strávili přes tři hodiny, a to jsme areál procházeli docela svižným tempem a určitě jsme něco vynechali, ale snažili jsme projit vše, co bylo momentálně přístupné. Věřím, že i s návštěvou hradu zde strávíte celý den.

Po dopoledni stráveném na hradě jsme dorazili do Kodaně a rovnou si zabookovali ubytování. Rychle hodíme věci na ubytko a mažeme do centra. Hned si všímáme, že Kodaň je město cyklistů (na kole tu nakonec jezdil i Fotr). Máme pocit, že se tu na kolech snad i rodí. Dokonce mají speciální mosty jen pro cyklisty, takže my pěší a motoristé jsme tu tak trochu druhořadí občané. No nic, jedeme autobusem, ale cítíme se skoro provinile.

První zastávka, Kastellet. Pevnost ve tvaru pěticípé hvězdy, kterou obklopuje voda. Krásný výhled, ale co nás zaujalo víc? V dálce vidíme spalovnu. To by samo o sobě nebylo nic extra, kdyby se na ní nedalo lyžovat. Ano, slyšíte správně, zatímco my doma máme lyžování na horách, Dánové si ho hodili rovnou na spalovnu. To je teprve ekologický sport!

Cestou do víru velkoměsta míjíme královský palác Amalienborg. Uděláme pár fotek, zamáváme královně a pokračujeme dál. Naše další mise? Najít nejdražší pivo na světě. A povedlo se! Dáváme si fish & chips a zapíjíme je pivem, jehož cena nám na moment přivodí lehkou arytmii. Raději se soustředíme na chuť, ať si to za ty peníze aspoň užijeme. Jelikož jsme posledních pár dní jedli jenom bagetu, opravdu si to jídlo zasloužíme!

Po tomto finančním otřesu se rozhodujeme najít něco levnějšího. Opravdu, někde v dálce bylo slyšet, jak přítelova peněženka brečí, možná to byl přítel, ale já se raději neohlížela a snažila se najit levnější pivo. Vydáváme se tedy směrem z centra k ubytování. A hele! Po chvíli narážíme na bar, kde už pivo nestojí jako nové pneumatiky na auto. Sedáme venku a vychutnáváme si každý doušek s pocitem, že jsme právě vyhráli jackpot. Uvnitř je sice plno a venku chladno, ale to nám nevadí. Hlavní je, že tady už nás účet nezruinuje a taky si trochu užijeme té městské atmosféry.

Návštěvu Kodaňské zoo jsem si nemohla nechat ujít, hlavně kvůli pandám! zoo patří k nejstarším v Evropě a od roku 2019 se tu pyšní krásným pavilonem pro pandy. Moje cestovatelská úchylka je navštěvovat zoo v každé zemi, kde jsme, a pandy už jsme viděli ve třech státech! Ano i v Evropě jsou, co by kamenem dohodíte. Po návštěvě zoo se vydáváme směr Stevns Klint, vápencový útes na ostrově Sjælland ve východním Dánsku. Tohle místo je nejen pastvou pro oči, ale taky pokladnicí zkamenělin. Něco jako přírodní muzeum bez vstupného. Útes je 15 km dlouhý, místy až 40 metrů vysoký a od roku 2014 se pyšní zápisem na seznamu světového dědictví UNESCO.

Při pohledu na vrstvy vápence si uvědomujeme, že tohle místo je vlastně geologická verze stroje času. Pod našima nohama jsou fosilie ryb a mikroskopického planktonu, což jsou takové dávné instagramové momentky života na Zemi. Každá zkamenělina tu vypráví svůj příběh, o starověkých ekosystémech, změnách klimatu a o tom, jak kdysi naši planetu ovládali úplně jiní tvorové. Prostě něco mezi Jurským parkem a lekcí dějepisu.

Cestou zpět narazíme na Muzeum studené války. Bohužel je zavřené, takže si ho můžeme prohlédnout jen přes plot, což nám dává trochu autentický pocit špionů z dob železné opony. Uděláme pár fotek (samozřejmě nenápadně, aby nás nikdo neodhalil), a pak už hledáme naše poslední ubytování v Dánsku.

Nakonec nocujeme ještě na ostrově Sjælland, kousek od mostu na ostrov Fyn. Poslední noc na dánské půdě, poslední pivo v dánském obchodě a poslední myšlenka před spaním? Kolik těch zkamenělin asi bude, když my sami budeme jednou fosilie? No doufám, že až za hodně, hodně moc dlouho. Ráno, nasedáme do auta, uděláme pár posledních fotek mostu a tradá domů.

Za pět dní a čtyři noci jsme najeli přibližně 2500 km, každý den jsme spali jinde a viděli jsme toho opravdu hodně. A ne, nebyli jsme jen v autě, jak by si někdo mohl myslet! Nejvíc času nám samozřejmě zabrala cesta tam a zpět, ale tři dny jsme věnovali poznávání a denně zvládli dva až tři výlety.

Celkově, krátký, ale intenzivní výlet, který doporučuji každému, kdo se nechce nudit! Jo, a taky jsme snědli hromadu baget z benzínek, vypili spoustu kafe a i piva. Díky za dobrodružství, Dánsko! Vidíme se na další cestě.

Zdroj: autorský text