Trip k Ligurskému moři: Kus Řecka v Německu, adrenalin ve Švýcarsku a kolem Monaka malebné pobřeží

Trip k Ligurskému moři jsme plánovali asi deset let. Konkrétně do městečka Finale Ligure. Můj přítel tam jezdil s rodiči lézt na skály, když byl malý. Tuto cestu jsme stále odsouvali jenom z toho důvodu, že nikdy nebyla na trase našich jiných cest. Mysleli jsme, že se tam zdržíme maximálně dvě noci. Nakonec jsme tu však byli skoro týden a byl z toho nádherný relax, který na našich cestách většinou nestíháme, nebo už to spíš ani neumíme.

Přichází den D a my vyjíždíme. Chvíli přemýšlíme, jestli zabalit do auta i matrace a spacáky. Říkali jsme si, že tentokrát chceme relaxovat a zamluvit si ubytování, ale jako vždy je stejně sbalíme…co kdyby náhodou? Vždy je lepší být připravený na všechno.

Nakonec nás zachraňuje moje kamarádka, která bydlí ve Wiggensbachu, u které jsme mohli pohodlně přespat a jako bonus jsme dostali výbornou večeři. A jelikož jsme s touto nabídkou získali i trochu času navíc, po cestě k ní se ještě stavíme v Německu u památníku Walhalla. Cesta může začít!

Před časem jsem na internetu zahlédla odkaz na zmíněný památník, ale nikdy nevedla naše cesta okolo, takže jsem si odkaz uložila do map a zapomněla na něj. Teď ovšem konečně přišel čas vytáhnout tento odložený výlet ze šuplíku. Kdo by v Německu čekal obří megalomanskou stavbu ve stylu řeckých monumentů?

My rozhodně ne, a proto ji musíme vidět! Tento monstrózní počin dal v letech 1830–1842 postavit král Ludvík I. Bavorský podle plánů architekta Leo von Klenze, jako památník významných osobností „německého jazyka“. Stavba byla inspirována nebeskou Valhallou.

Při příjezdu zaplatíte pouze parkování a vydáte se krátkou procházkou k památníku. Vstup platíte jen tehdy, pokud chcete památník navštívit i uvnitř (5 €), venku se můžete kochat zdarma. V okolí je i pár food trucků, kde si můžete zakoupit něco na zub, a zatímco okusujete párek v rohlíku, nasáváte antickou atmosféru. Památník najdete u obce Donaustauf nad řekou Dunaj, asi 10 km východně od Řezna.

Po kvalitním spánku a příjemné snídani u kamarádky se vydáváme směrem k cílovému městu Finale Ligure. Je teprve deset dopoledne a nás už zase honí roupy a nechce se nám sedět celý den v autě. Do cíle je to sedm hodin čisté jízdy, to chce výlet! Jedeme přes Švýcarsko, jelikož má nádhernou přírodu a navíc, když už jsme si koupili jejich roční dálniční známku, musíme ji přece pořádně využít.

Stavíme nakonec u soutěsky Viamala, v překladu „špatná cesta“ – přesně něco pro nás! Nachází se v kantonu Graubünden, zhruba třicet kilometrů od města Chur. Vstupné činí 8 švýcarských franků, a už u vchodu můžete rozdýchávat závratě, jako já.

Nebojte, vše je bezpečné, já akorát nemusím ty pohledy do útrob hluboké rokle. Ale tahle je vážně nádherná – na jejím dně se blyští krásně modrá voda. Chytám se zábradlí a pomalu sestupuji na dno rokle. Vybudované schodiště a cestičky vás provedou téměř celou soutěskou. Čím hlouběji sestupujete, tím více mizí i zvuk automobilů z hlavní silnice. Na dně už slyšíte jen zurčení vody a můžete se kochat pohledem na krásný starý most, přes který drandí auta a procházejí turisté.

Je to příjemná procházka na zhruba jednu hodinku. Jen upozorňuji na počet schodů, přeci jenom sestupujete na dno rokle! Po návratu startujeme našeho černého oře a vyrážíme směr Itálie. U moře jsme zhruba za šest hodin, i s přestávkami. Po cestě bookujeme ubytování, dáme pár zastávek na kávu a večer jsme konečně na místě.

Ráno se probouzíme do deštivého italského dne ve Finale Ligure. Měníme tedy plány a vyrážíme do Monaka. Jsme od něj něco přes sto kilometrů, takže naprosto ideální destinace na jednodenní výlet. Knížectví má pouhých 39 000 obyvatel na ploše 2,02 km², ale co mu chybí na velikosti, dohání luxusem. Dělí se na čtyři čtvrti: Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine a Fontvieille.

Zaparkovali jsme v garážích pod oceánografickým muzeem, které se nachází ve čtvrti Monaco-Ville, a vydali se na procházku. Pomalu a klidně jsme se prošli do Monte Carla. Cesta vede přes přístav, který leží ve čtvrti La Condamine, takže zhruba za dvě hodinky i se zastávkami na fotky projdete klidně tři čtvrtě Monaka.

Asi nejznámější casino na světě je právě zde v Monte Carlu. Každý jsme o něm určitě slyšel a pokud ne, tak ho stoprocentně viděl v bondovce nebo ve filmu Vyměřený čas, kde si Justin Timberlake zahrál na high rollera. Do casina můžete nakouknout, i když nechcete hrát, ale bohužel jen do hlavní haly.

Pokud chcete dál, musíte zaplatit deset euro a pak je prohrát. Nebo možná budete mít štěstí? To zjistíte až od 14 hodin, protože do té doby tam smí jen držitelé monackého pasu. Fun fact: V casinu mohou jako krupiéři pracovat pouze obyvatelé Monaka, ale paradoxně si v něm nesmějí zahrát.

Pod kasinem fotíme slavnou zatáčku z Formule 1, pak navštěvujeme nákupní centrum v podzemí, pár zelených parčíku, které vás teleportují z ruchu města do oázy klidu a pomalu se vracíme do Monaco-Ville, kde je knížecí palác. Cestou zpět nás už samozřejmě bolí nohy, nebo alespoň mě. Ale našli jsme geniální zkratku. Výtahy! A světe div se, jsou i na mapy.cz. Rozhodně doporučuji je využívat. Projdeme kolem paláce, pořídíme pár fotek, mrkneme z výšky na poslední čtvrť Fontvieille, kde se tyčí obří stadion a konečně vyrážíme zpět směr Itálie.

Další den nás budí krásné počasí. Teď před sebou máme tři slunečné dny u moře. Konečně si užijeme válení u vody! Finale Ligure se skládá ze tří částí – Finalmarina (přímo u pobřeží), Finale Pia (východní část) a Finalborgo (ve vnitrozemí). Pobřeží je spíše skalnaté, ale najdete tu malebné zátoky i dlouhé písečné pláže, které dodávají oblasti své kouzlo.

Vybrali jsme si pláž v části města Finale Pia, kde jsme také ubytovaní. K hlavní pláži to máme zhruba pět minut chůze, ale zdá se nám přelidněná, a tak projdeme tunelem trochu dál, kde objevujeme to pravé místo! Sem tam skála, méně lidí, hlavně místní. Kousek od nás plážový bar.

Pokládáme ručníky a hurá do moře, které je tu nádherně čisté a modré. Takovou barvu vidíte málokde. Nemusíte jít kilometry daleko, už po pár metrech je hloubka. Občas tu bývají větší vlny, ale nám to nevadí, pořádně si to užijeme! Já už mám totiž jasno. Tohle je moje nové oblíbené místo.

Po takovém tréninku ve vlnách si zasloužíme pořádnou večeři. Hledat nemusíme dlouho, restaurací a roztomilých kavárniček je tu dost. Jedli jsme každý večer někde jinde a nikdy se nám nestalo, že by nám nechutnalo. Ceny jsou trošku vyšší, ale to jsme čekali, přeci jen jsme blízko Francie a Monaka.

Promenádou jsme se vydali do Finalmariny. Kolonádu zdobí krásný vítězný oblouk a kousek za ním najdete Baziliku San Giovanni Battista. Nejlepší na těchto uličkách je, když se ztratíte a necháte se vést atmosférou města.

Další den si kromě koupání dopřáváme i trochu túry a kultury. Vydáváme se do Finalborga. Jakmile tam dorazíte, okouzlí vás dokonale zachovalé středověké centrum, které vypadá jako vystřižené z pohádky. Tahle vesnice má za sebou bohatou historii, byla hlavním městem markýzství Del Carretto už od 13. století. Zažila víc bitev, přestaveb a dramat než průměrná telenovela. Impozantní hradby dodnes působí dojmem „zkuste nás dobýt“. A přesto vás překvapí její klidná, téměř zdrženlivá atmosféra… Nebo možná ta nenucená italská elegance, kterou dýchá každý roh.

Po troše historie se přesouváme dál do vnitrozemí. Tyčí se tu skalní masivy, vápenec s mořským charakterem a perfektně přístupné skály. Zkrátka ráj pro lezce! My samozřejmě nikde nelezeme, to raději necháváme zkušeným lezcům a přítel si asi taky rád ušetří pohled na mé zlomené končetiny. Radši všechno hezky prozkoumáváme zespoda.

Přítel se mezitím snaží vzpomenout, kam přesně chodili lézt, kde že to kempovali, když byl malý a kam chodili do hospody a na procházky. Ukazuje mi to slavné parkoviště, o kterém jeho maminka mluví s takovým nadšením, že byste skoro uvěřili, že tam objevili horolezectví. Tam, kde ho nechávali čekat se suchým rohlíkem od štěrku, zatímco jeho rodiče zdolávali vrcholky. A ano, až tohle bude číst, pište si, že mi okamžitě zavolá. A také přesně vím, jak to bude znít: „Jak jsi mohla napsat, že jsme mu dávali suché rohlíky? Když my jsme mu někdy přece vzali i paštiku!“

Počasí se nám bohužel začalo kazit, takže bylo na čase vydat se zpátky domů. Trip trval šest dní a každá chvíle za to stála. Najeli jsme necelé tři tisíce kilometrů a byl to zatím ten nejhezčí relax, který jsme zažili. Abych nezapomněla, kdyby mi někdo řekl, že strávím skoro týden na místě, kam jsem původně chtěla jen mrknout, asi bych se mu vysmála. Ale co, život má rád překvapení, že? I ty plánované na poslední chvíli.

Malý tip na závěr pro všechny dámy a možná i pány: Pokud váš přítel, manžel, zkrátka vaše polovička, kouká na peníz, vezměte ho na místo, kde trávil dovolené s rodiči. Protože na takových místech se dějí kouzla. Pamatujete, jak nám kdysi říkali „NE“ na každou druhou věc, zmrzlinu, toužebné pohledy do restaurace? Zapomeň. Teď přijde ta odložená náprava. Najednou slyšíte samé „ANO!” Chcete zmrzku? Máte ji. Chcete místo uklohněné svačiny ze zbytků čerstvý toast v restauraci? Máte ho! Chcete každý večer večeři při svíčkách a s vínem? Naprosto žádný problém.

Víte co? Vůbec vám to nepřijde podezřelé. Je to jako malý dárek od vesmíru za to, že jste vydrželi všechny ty roky kompromisů a výčitek za každou „zbytečnou“ kávu.

A já? Já už mám jasno. Finale Ligure jsme nenavštívili naposledy.

Zdroj: autorský text