Navštívili jsme německý Karibik. V oblasti najdete řadu nádherných jezer a jedno „plzeňské“

Dalším z navštívených jezer v oblasti kolem Mnichova bylo Walchensee. Troufám si říct, že Walchensee je takovým německým Karibikem. Jeho voda je tyrkysově modrá, na jedné straně vítr a vlny pro windsurfaře a kitesurfaře, na druhé straně je hladina klidná pro pohodovou jízdu na paddleboardu.

Trochu problematické je to tu s parkováním. Všechna parkoviště jsou zpoplatněna a přes noc tu můžete být v podstatě jen v kempu nebo na parkovišti Nachtparkplatz Einsiedl am Walchensee u jižní mýtné brány, které je vyhrazené pro noční stání za 15 €. Popřípadě v Urfeldu je hned na začátku malé parkoviště za 10 € na noc. Je nutné ale předem zavolat na telefon uvedený buď u parkoviště, nebo i v aplikaci P4N a domluvit se s majitelem.

Přes den je tu plno osobních aut, ale většina na noc odjíždí. Zaparkovala jsem přes den tedy na jednom z parkovišť, kde mě pán navedl na místa pro autobusy. Za 9 € si zaplatíte celodenní parking do 22 hod, což vlastně není nic hrozného.

Pokud nechcete hned k vodě, můžete vyjet kabinovou lanovkou na vrchol Herzogstand. Já jsem tady byla už v minulosti, kdy bylo počasí nádherné a nahoře byl ještě sníh. Nicméně lanovka je poměrně strmá (stoupání až 88%) a tak pokud jste jako já, budete se asi pár minut bát. Samozřejmě na vrchol můžete vyjít i pěšky.

Výhled je k nezaplacení. Pokud chcete klidnější parkování, pak na západní straně jezera je několik poměrně prázdných parkovišť za 10 € na den pro obytná auta. Vjezd sem je ale zpoplatněn mýtem. Na jižní i severní straně jsou mýtné brány, tedy k ceně parkování je potřeba připočíst ještě mýtné, které je 6 € pro osobní auta a 12 € pro obytná auta a autobusy.

Kolem jezera vede cyklostezka. Určitě stojí za to si jezero objet a najít to svoje místečko na koupaní. Pokud budete mít počasí jako já, pak se budete koupat každou chvíli. Směrem k Urfeldu je jezero o poznání chladnější. Pokud jste cíťa jako já, doporučuji i mít sebou boty do vody.

Celkem trasa čítá zhruba 30 km a nečeká vás žádný extra prudký kopec. Většinu času jedete sice po silnici, ale kromě části trasy z Urfeldu k Silbertsgrabenu je velmi málo frekventovaná. A i tento úsek lze občas jet mimo hlavní silnici po boční stezce. Výlet je to opravdu nádherný a díky parkování do noci tu můžete strávit krásný den sportem, výlety i lenošením, aniž byste tu zůstávali přes noc.

Tu jsem nakonec strávila na malém bezplatném parkovišti u silnice u jezera Kochelsee. Najdete ho i v aplikaci P4N a je to v této oblasti jedno z mála bezplatných parkovišť, navíc bez zákazu nočního stání. Překvapivě jsem kolem 20:30 byla jediná, kdo sem přijel. Následně tu zakotvila ještě další posádka obytňáku.

Přes den je silnice poměrně dost frekventovaná, ale v noci byl klid, takže vše bylo super. Tady jsem Zlaťáka i následující den nechala a jela na cyklovýlet kolem Kochelsee.

Pro tento výlet doporučuji mít buď velmi dobrou fyzičku, nebo dostatečně nabitou baterii elektrokola. Čeká vás totiž jeden velmi prudký kopec, kdy musíte překonat část mezi dědinou Altjoch a městečkem Schlehdorf. S posledním dílkem baterie a dojezdem 6 km mi nebylo úplně dobře.

Když se vyškrábete nahoru, čeká vás ale při sjezdu nádherný výhled na jezero. Pozor, není to ale technicky úplně nejjednodušší trasa. Povrch je štěrkový a kopec jak nahoru, tak i dolů poměrně dost prudký. Pro bezpečný sjezd je dobré znát alespoň základní techniku pro downhill a rozložení těžiště.

V městečku Schlehdorf am Kochelsee mne zachránila nabíječka pro elektrokola. Vlastně přemýšlím, proč neexistuje aplikace, která by jejich vyhledávání spolehlivě uměla. Teď může někdo namítnout, že to umí mapy.cz, ale na to odpovím, že to minimálně v zahraničí umí dost mizerně. Tato nabíječka v nich ani v jiných mapách není a nejbližší ukazuje v 5 km vzdáleném Großweilu.

Naopak mě tu zklamalo jídlo v restauraci hned vedle. Těšila jsem se na výbornou německou Nudellsuppe, a místo toho, jsem za 5,50 € dostala velmi malou porci vývaru s pár nudlemi. Nu což, ne vždy je vše perfektní. Čekání na dobití baterie sem pak strávila na koupališti vzdáleném pár minut chůze.

Kochelsee je ze všech jezer nejstudenější. A pokud se při stoupání do prudkého kopce na chvíli zastavíte a sejdete k tekoucí říčce vedle, hned pochopíte proč. I tak ale v horkém počasí do vody rádi vlezete.

Trasa kolem Kochelsee byla skoro nejkratší a zároveň nejnáročnější. Jako jediné jezero nemá totiž Kochelsee možnost objet jezero podél břehu. Lze to pouze pěšky, protože tato trasa je ohraničena závorou, která umožňuje vstup pouze pro pěší. Baterie se za necelé dvě hodinky nabila na zhruba 50% a tak jsem vyrazila zpět ke Zlaťákovi. Pak jsem pokračovala k dalšímu jezeru.

U tohoto jezera bylo nejkomplikovanější najít možnost parkování přes noc. Vzhledem k oblíbenosti místa byla všechna dostupná parkoviště obsazena. Ostatní jsou obestavěna značkami zákaz parkování od 22 do 7 hod nebo rovnou zákazem obytných vozů.

Tentokrát jsem po hodině hledání poprvé nocovala tzv. na divoko. Už jsem byla opravdu unavená a tak jsem našla v asi 5 km vzdálené oblasti místo u opuštěného stavení. A upřímně jsem se už dlouho nevzbudila v takovém neskutečném tichu. Ráno jsem se v klidu nasnídala a popojela na jedno z denních parkovišť na severní straně jezera a vydala se na další cyklovýlet.

Cyklostezky tady jako tradičně mají perfektní. Pokud tuto oblast neznáte, pak po příjezdu k městečku Schwangau pochopíte, proč je podstatně více navštěvované než jiné oblasti. Nachází se zde totiž nádherný disneyovský zámek Neuschwanstein vystavěný Ludvíkem II. Bavorským, který si zámek postavil jako své útočiště. Byl nazýván také pohádkovým králem právě díky zámkům, které nechal vystavět.

Kromě Neuschwansteinu také nechal na zámek přestavět sídlo svého otce Linderhof a postavil také na ostrově Herreninsel na jezeře Chiemsee zámek Herrenchiemsee zvaný nové Versailles. To proto, že je skutečně postavený podle francouzského zámku a zrcadlová síň je téměř věrnou kopií té francouzské (více se dozvíte v článku Jezerní roadtrip: Tip na předsezonní výlet kolem německých a rakouských jezer).

Neuschwanstein je jedno z nejnavštěvovanějších míst v Německu. Ročně zámek navštíví na 1,4 milionu turistů z celého světa. Naproti tomuto zámku leží jen nepatrně méně atraktivní Hohenschwangau, kde Ludvík II. vyrůstal a jeho matka zde žila ještě i několik let po jeho záhadné brzké smrti.

Přes hojnou navštěvovanost těchto zámků není většinou problém si vstupenku zakoupit i na místě. Nicméně raději doporučujeme ji objednat předem online. Vybrat můžete i různé zvýhodněné kombinace vstupného na oba zámky a muzeum. Jen počítejte opravdu s více lidmi.

Z městečka Füssen jsem se pak vydala ještě k vedlejšímu menšímu jezeru Weißsee. Není tak kýčovitě atraktivní jako Forggensee, ale o to méně lidí tu potkáte. Jeho název vznikl z barvy vody, která není průzračná, ale mléčně bílá. Následně jsem se pak přes Hopfensse vydala zpět podél západního břehu k autu se zastávkou na malém koupališti v městečku Rieden. Celkově trasa byla necelých 55 km kolem 3 jezer.

Vzhledem k dojezdu posledních 2 km na baterii kola jsem tentokrát hledala pro přenocování nějaké místo s možností připojit auto k elektřině. Nemám totiž zatím dořešenou možnost nabíjet ho přes baterie v autě. Našla jsem nedaleko jezera Ammersee malý Wohnmobile-Stellplatz ve městečku Weilheim im Oberbayern.

Za 24 hodin tu zaplatíte 13 € za parkování a 0,50 € za 1 kW elektřiny. Tento den byl jeden z nejteplejších, takže se i hodila možnost zapnout si klimatizaci. Noc tady byla klidná. I proto mám ráda menší Stellplatzy než kempy. Zlaťáka jsem tu i následující den nechala a díky plně nabité baterii na kole se vydala už odtud k 10 km vzdálenému Ammersee.

Cyklostezka už z Weilheimu je úchvatná a začíná hned pár desítek metrů od parkoviště. Vede samostatně v podstatě celou dobu podél řeky Ammer až k jezeru. Kolem tří jezer pak najedete sice nějakých 70 km, ale po rovinkách či mírném stoupání.

Malá část stezky na východní straně je trochu dobrodružnější, úzká cesta hned u vody s pár místy, kde musíte přejet malý přítok, ale nic co by nezvládl každý cyklista. Pokud by se vám trasa zdála dlouhá, můžete se různě přiblížit lodí. Stejně jako si můžete den zpestřit okružní plavbou např. kolesovým parníkem Herrsching.

Stejnojmenné městečko nabízí veškeré služby, mnoho restaurací a všechny běžné obchody. Najdete tu malou mořskou vílu či malý zámek v parku Kurpark. Odtud jsem nejela kolem břehu jezera, ale k vedlejšímu ještě krásnějšímu menšímu jezeru Pilsensee a následně kolem Wörthsee zpět k severnímu břehu Ammersee.

Úžasné na těchto cyklovýletech kolem jezer je, že cyklostezky vedou většinou lesem a tak ani v parném počasí to není žádný problém. A i Ammersee, Pilsensee či Wörthsee nejsou výjimkou a najdete tu nespočet míst ke koupání či relaxu.

Cestou zpět jsem se musela jet podívat blíže k místu, které bylo vidět už při cestě tam a působí jako nějaká vesmírná základna. Za městem Raisting jsou na polích rozeseté obrovské satelity a kopule. Jedná se o základnu první komerčně provozované pozemní satelitní stanice v Německu.

Byla vybudována v letech 1963 - 64 a byla využívána pro mezikontinentální rádiovou komunikaci prostřednictvím zpravodajských družic. Dnes je možné si ve vymezené časy domluvit i případnou prohlídku. Otevírací dobu a ceny vstupného najdete na stránkách radomraisting.de.

Za 7 dní jsem navštívila 14 jezer a všechny jsem pro vás otestovala, čímž mohu posoudit, že ve všech je příjemná teplota vody a jsou krásně čistá s výjimkou Staffelsee. Nejstudenější z nich bylo Kochelsee. Nejkrásnější je bezesporu Walchensee, nejnavštěvovanější Forggensee a největší z nich Starnberger See a Ammersee.

Najela jsem celkem zhruba 1000 km autem a 220 km na kole. Kolem všech jezer s výjimkou Kochelsee není nikde nikterak velké převýšení a většina tras vede po vlastních cyklostezkách či málo frekventovaných silnicích. Určitě stojí za to k některému z jezer zajet třeba ještě na některý ze zářijových víkendů.

Zdroj: autorský text