Atraktivní trip vhodný pro děti. Německý Maxhütte-Haidhof a jeho okolí je blízko a má řadu atrakcí

Kam vyrazit na Velikonoční svátky? O tom jsem přemýšlel už od začátku března, když k nám na Vysočinu přišlo předčasné jaro. Zvažoval jsem více lokalit, ale nakonec padla volba na Německo, konkrétně na oblast mezi Norimberkem a Mnichovem. Ve středu jsem zabalil věci do auta, ve čtvrtek jsem se ještě zastavil darovat krev v nemocnici a pak už frr po dálnici na Prahu, Plzeň, Pfreimd až k městu Schwandorf, kde jsem si udělal zastávku na „menší“ výlet. U Schwandorfu jsou totiž jezera, která mě již při plánování zaujala, a tak jsem se rozhodl jejich okolí trochu prošmejdit. Přiznám se, že jsem si od toho moc nesliboval, ale nakonec jsem byl mile překvapen a přišlo mi to jako dobrý tip do „naší“ komunity.

Auto jsem odstavil hned u sjezdu z dálnice na bezplatném parkovišti na kraji obce Wackersdorf. Odtud je to kousek přes silnici do parku, kde je výstava Bayerische Bergbau Industrie AG. 

Z parku jsem pokračoval k prvnímu ze dvou jezer, které jsem začal obcházet jihozápadně po cyklostezce. Jezero Knappensee s rozlohou 2,86 km² slouží především k rekreaci a jeho okolí k procházkám přímo vybízí. To hlavní ale nabízí až sousední větší jezero Steinberger See. 

Obě jezera vznikla po zatopení povrchových dolů na konci 80. let a především Steinberské jezero se stalo vyhledávanou lokalitou pro řadu vodních sportů, turistiku a rekreaci. U hráze mezi jezery je jedna z mála odstavných ploch pro plechové miláčky a začíná zde také velký pěší/cyklo okruh kolem většího jezera, které lze rozlohou přirovnat k našemu Velkému Dářku. Pod hrází, ze které jsem pozoroval v dáli cosi kulatého (o co šlo, to vysvětlím později), je rozlehlý přístav a park adrenalinových vodních sportů, kde vás mezi stožáry protáhne lanový mechanismus, a to na několika lajnách různé obtížnosti.

Po břehu jsem pokračoval stále jihozápadně kolem restaurací a kiosků až k pěknému minigolfovému hřišti, na kterém se vyřádí nejen děti. O kousek dále je další velké parkoviště s restaurací a zázemím včetně toalet a velké hřiště ve formě lanového parku se spoustou prolézaček a skluzavek pro děti. ¨

Konečně se dostávám k dominantě celého areálu a tou je již výše zmíněná obrovská koule. Jedná se o stezku v oblacích, na kterou se dostanete spirálou po jejím obvodu. Dolů si to buďto můžete pohodlně sjet točitou spirálou skluzavky, nebo opět po svých. Vstupné platí až děti od pěti let a to 8,5 eur, studenti to mají za rovných 10, dospělí za 11,5 a rodinné vstupné pak vychází na 28 eur. Ceny jsou tedy srovnatelné s těmi v Čechách. Na dohled od koule je několik moderních bungalovů a chatek, které jsou nově vybudované. Nacházejí se jak přímo na břehu, tak přes přilehlou cyklostezku. Řekl bych, že pro řadu Čechů by mohlo jít o zajímavé místo, a to i díky velice pěknému ubytování. Sám bych si zde dokázal představit pár dní s dětmi.

Pokračuji po cyklostezce k městečku Steinberg am See a vnímám nejen rozlohu jezera, ale i udržovanou krajinu kolem něj. Na zelené louce se pasou husy a dle spokojených zvuků, které vydávají, jim jarní tráva chutná. Za městečkem narážím na velké tábořiště nebo kemp pro karavany, ale ani stavbě stanu by nemělo nic bránit, neboť je podloží travnaté. Mimo elektrických přípojek, toalet a restaurace zde nechybí menší přístav a nějaké to hřiště nejen pro děti. Na dohled od kempu je vybudovaný bikepark Sunshine Bikes s moderní kavárnou. Ale to jsem již na druhé straně jezera a blížím se zpět k hrázi se sousedním jezerem. Nerušeně pokračuji po jeho jihovýchodním břehu a užívám si to liduprázdno. Kolem obou jezer je spousta laviček, vyhlídek a odpočívek, kde si lze pohodlně sednout a udělat si třeba piknik. Po zhruba dvou hodinkách se vracím do výchozího bodu a těším se, co mi tato oblast Německa ještě nabídne.

Usedám do auta a vracím se zpět na dálnici a mířím směr Maxhütte-Haidhof, kde mám díky aplikaci park4night vybráno místo prvního přespání. Před čtvrtou odpolední dojíždím na místo a vyrážím na krátkou procházku do centra. Cestou míjím místní kebabárnu, která krásně voní a tím láká, pojď si dát něco dobrého, nepodléhám a pokračuji dále na náměstí k radnici. Dále mé kroky vedou k místnímu kostelu St. Barbara v sousedství hřbitova a nedaleko cestou do pekárny míjím ještě jeden kostelík.

Vzhledem k tomu, že v pátek mají také Němci svátek a jsou zde zavřené obchody, zkouším se rukama nohama v pekárně doptat, jestli bude ráno čerstvé pečivo. Dozvídám se, že otevřeno bude dopoledne, a tak se těším na něco čerstvého a voňavého. Vracím se k autu a poprvé se chystám na plynové kartuši uvařit teplou večeři za pomoci mini vařiče. Vyndávám z autochladničky hotovky a následně si v zákrytu za autem užívám nikým nerušenou příjemnou večeři. Slunce zapadá, teplota klesá, a tak zalézám do spacáku a těším se na další část německého tripu.

V pátek se probouzím do hodně chladného rána. Krátce před svítáním se oblékám a jdu kousek za baráky kouknout na východ slunce. Všude klid, všichni spí, jen občas štěkne pes. Plán dne je přesun na kraj města Teublitz, kde si chci dát dopolední výšlap klidovou zónou u jezera a odpoledne, až se oteplí, konečně vytáhnout z auta kolo a dát si pořádně do těla. 

Cestou zastavuji v pekárně a přechází mi zrak z té obrovské nabídky, kterou jsem rozhodně nečekal. Beru pár kousků k snídani a přesouvám se za Teublitz. Parkuji na bezplatném parkovišti se značkami zákaz kempování. Je mi jasné, že zde přes noc raději dráždit zaparkovaným autem nebudu.

Je chladno, tak si vařím čaj na zahřátí a po snídani se vydávám na obhlídku městečka Teublitz a okolí velkého městského parku s řadou vodních ploch. Obcházím malé jezírko Strebelweiher, v jehož sousedství je i Velký Strebelweiher. Cestou narážím na prostorné a zastrčené parkoviště, kde stojí několik „bydlíků“ a hned vím, kde strávím páteční noc a nebude problém se ani osprchovat. Obcházím oplocenou část, za kterou se ukrývá divoký park Höllohe s chovem zvířat. Zde budou děti ve svém živlu. Spousta zvířat, která lze i nakrmit a pro rodiče bude příjemné, že vstup není nijak omezen a každý na provoz může přispět dobrovolně dle uvážení. Celá „ZOO“ se rozprostírá kolem jezírka Hölloheweiher a procházku i návštěvu sem rozhodně mohu doporučit. Areál opouštím kolem stáda divokých prasat, která si užívají jarní sluníčko v blátě a kalužích.

Mířím do centra Teublitz a nemohu bez povšimnutí minout pozůstatky kostelní kaple v přilehlém parku. Nedaleko radnice procházím kolem velkého kostela s vysokou věží, ale to již mířím po modré turistické značce zpět do přírody. Hned za obcí si připadám jako někde u Třeboně. Kam se podívám, všude je spousta rybníků, ptactva a zeleně. Za rybníky přecházím silnici a po lesní šotolinové cestě se stáčím zpět k výchozímu bodu. Posledních 500 metrů jdu souběžně s hlavní silnicí po kvalitní cyklostezce, po které by se na in-linech dalo pohodlně dojet až do sousedního města Katzdorf. Obecně je v celé lokalitě i díky mírnější krajině vedle silnic spousta asfaltových cyklostezek. Díky tomu i zde s malými dětmi můžete nerušeně zdokonalovat jejich zdatnost nejen na kole.

Po návratu k autu jsem se přesunul na vyhlídnuté parkoviště, ohřál si hotovku, připravil gravela a těsně po dvanácté jsem vyrazil za sportem. Po návratu rychlá sprcha a vydávám se pěšky do sousedního města Maxhütte-Haidhof na večeři. Je to příjemná pětikilometrová procházka po cyklostezce a následně dalších pět kilometrů zpět. Cílem je zmíněný kebab, který mě během vyjížďky na kole v myšlenkách zlákal. Cesty ani výběru z menu nelituji, výborně jsem si pochutnal a jako bonus jsem si skočil do sousední „irské“ restaurace na jednoho točenýho guinnesse. Cesta zpět utekla rychle, vyčistit zuby a spát.

V sobotu ráno jsem se rychle nasnídal a vydal zpět směrem Česká republika, kde byl mým cílem Beroun a jeho okolí, ale to si můžete přečíst v některém z dalších článků.

Text: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com