Když se řekne Toskánsko, každému se asi vybaví prosluněná Toskánská atmosféra, cypřišové aleje a klikaté silničky. Co tam ale vyrazit s dětmi a karavanem v chladnějším období prvního termínu jarních prázdnin? Jsme rodina se dvěma dětmi. V minulosti jsme si 2x půjčovali obytku a vyrazili s dětmi po ČR. Na podzim nás však napadlo si koupit karavan…A protože myšlenka tohoto typu cestování se nám velmi zamlouvala, zanedlouho jsme si z prodejny přivezli starší, avšak pěkný karavan.
Samozřejmě jsme se těšili, až s ním někam vyrazíme. Kombinace pololetních a jarních prázdnin slibovala i s víkendy celých 10 nocí v karavanu, proto jsme chtěli vyrazit za hranice. A protože lyžaři nejsme, sjezdovka by pro nás znamenala téměř jistou smrt, volba padla právě na Toskánsko. Vše, co se týče nákupu karavanu a jeho vybavení, co musíte mít, co se hodí a co naopak ne, vám popíšu v jiném článku.
Z východních Čech se nám nabízely hned tři. Přes Plzeň a Mnichov, přes České Budějovice a Linec, nebo přes Brno na Vídeň a Graz. Tam jsme vyrazili přes Linec, zpátky přes Graz. Cesta přes Graz byla ve finále pohodlnější a nejlevnější, protože na této cestě přes Rakousko neplatíte žádné další poplatky, pouze známku.
Cestu jsme rozdělili do dvou dnů. Vyrazili jsme hned po práci a přespali v Rakousku v klidnějším koutu velkého dálničního odpočívadla. Ráno jsme vyrazili do Florencie, kam jsme dojeli kolem 8 hodiny večer.
Rakousko nerozlišuje, zda máte za autem přívěs, takže se známka, případně úsekové mýto, platí pouze za auto. Itálie pak už rozlišuje, zda máte zapřažené přípojné vozidlo a na mýtných branách auto s karavanem spadne do kategorie tříosých jízdních souprav. Dálnice v úseku Tarvisio (hranice s Rakouskem) – Florencie vychází na cca 53 euro.
Hned na úvod je třeba říct, že v zimním období má mnoho kempů zavřeno, ale ve Florencii jsme našli otevřený kemp Hu Firenze Camping in town. Kemp je velmi čistý, upravený, najdete zde vše potřebné, ve sprchách teče velmi teplá voda a je zde i restaurace, market a malé dětské hřiště. Kemp tedy nasadil laťku velmi vysoko. Noc zde vyjde na 40 euro. Z kempu jezdí zhruba každou hodinu shuttle do centra a zpět a lístky se kupují na recepci kempu.
Když se řekne Florencie, každého asi napadne Ponte Vecchio (Most zlatníků) a Cattedrale di Santa Maria del Fiore, kde bylo i v tomto období velmi mnoho turistů. Vynechat rozhodně nelze ani Piazzale Michelangelo, ze kterého je ikonický výhled na téměř celou Florencii.
Druhý den jsme nechali karavan v kempu a autem jsme vyrazili do ZOO u města Pistoia. ZOO je podobně velká, jako třeba ZOO v Jihlavě a vstupné pro rodinu je na české poměry poměrně vysoké. Za rodinu jsme platili v přepočtu asi 1900 korun. Odtud jsme následně jeli do nedalekého Montecatini Alto, odkud je nádherný výhled na přilehlé lázeňské město Montecatini Terme a do toskánské přírody.
Poté jsme navštívili centrum města Pistoia s Cattedrale di San Zeno. Centrum města je pěkné, a turisty nepolíbené. Dokonale jsme zde nasáli Italskou odpolední atmosféru, kdy Italové korzují mezi obchody světoznámých značek a užívají si volné odpoledne před tím, než se otevřou restaurace. Ty v Itálii otevírají kolem 19. hodiny.
Další den jsme opustili kemp ve Florencii a jeli jsme do cca 80 km vzdáleného městečka Volterra, ve kterém na každém kroku cítíte etruský původ. Zaparkovali jsme na parkovišti Docciola, kde jsme i přespali. Parkovné na 24 hodin stojí 15 euro a lze platit i přes aplikaci EasyPark.
Je zde možnost připojení k elektrice (na mince), vylít šedou vodu a napustit pitnou vodu. Ve městě je spousta vyhlídek do krásné toskánské přírody a bylo vidět i na zasněžené vrcholky Apuánských Alp. Určitě nelze vynechat naleziště Teatro Romano.
Následující den jsme vyrazili do 30 km vzdáleného San Gimignana, kterému se přezdívá Manhattan Toskánska. V San Gimignanu jsme parkovali na parkovišti P5 Santa Lucia, odkud můžete do centra města vyrazit pěšky, nebo autobusem. My využili autobus. Poté projdete bránou Porta San Giovanni a můžete se vydat směrem k náměstí Piazza del Duomo. Nádherný výhled na město a okolní krajinu je z hradeb v Parco della Rocca a děti ocenily dětské hřiště v parku Parco Giochi.
Poté, co jsme si zde užili nádhernou etruskou atmosféru, nekonečné množství olivovníků, výhledy na městské věže a mnoho krámků s místními produkty, jsme se vydali krásnou dvoukilometrovou procházkou s pěkným výhledem na město pěšky zpět na parkoviště. Popojeli jsme přespat do města Siena, ale zpětně bych spíše volil přespání právě zde. Byl tady krásný klid.
Další den jsme zavítali do kempu Alveare del Pinzi. Noc zde vyjde na 20 euro včetně připojení k elektrice. V kempu je poměrně mnoho místních koček, které se velmi rychle stanou miláčky návštěvníků a hlavně dětí. Odtud se můžete vydat na krásnou procházku po polní cestě až k nádherným vodopádům Cascate del Mulino. Léčivá sirná termální voda o teplotě 37 °C zde tvoří kaskádu vodopádů a přírodních bazénů.
O tomto místě jsme se dočetli, že zde bývá hlava na hlavě, ale na počátku února zde bylo poměrně klidno. Koupání bylo i v tomto období velmi příjemné. Voda byla opravdu teplá a díky slunečnému počasí jsme ani neměli pocit, že je stále zimní období. Toto místo nás naprosto okouzlilo a rozhodně to je naprosté TOP celých prázdnin. Dokonce tak moc, že jsme změnili plán cesty, abychom zde mohli zůstat ještě jeden den.
V blízkosti termálů se nachází další etruské městečko Pitigliano. Karavan jsme tedy nechali v kempu a vydali se sem pouze autem a dobře jsme udělali – v městečku je zatáčka, kterou bychom s karavanem nejspíš ani nevytočili. Kochat se zde můžete nádherným pohledem, starobylými uličkami a můžete si udělat i výlet do etruských kanálů, kde budete obdivovat co vše bylo možné vykopat pouze pomocí primitivních nástrojů. A po výletu šup zpět do vodopádů.
Poslední den jsme se vydali do města Bagnoregio, které se tedy už nachází v regionu Lazio. Karavan jsme nechali na placeném parkovišti uprostřed města a pěšky se vydali do starobylého městečka na skále Civita di Bagnoregio, kam se autem ani nelze dostat. Jediná přístupová cesta sem je po pěším mostě.
Zde můžete také posedět v jedné z několika restaurací. Tímto místem jsme se začali loučit s prázdninami a vydali jsme se na cestu domů.
Pokud jedete s karavanem, než někam vjedete, musíte si být jisti, že dokážete také vyjet. Soupravu neotočíte jen tak někde. Také se nám poslední den cesty stalo, že na plánované trase byla uzavírka a než jsem si vyhledal alternativní trasu, tak mi ji navigace přepočítala sama.
Bohužel jsem si trasu nezkontroloval, takže jsme skončili v prudkém kopci na úzké šotolinové cestě. Nápomocní Italové nám však pomohli a auto i s karavanem vytáhli traktorem. Samozřejmě toto byl největší zážitek celé dovolené, takže děti ihned po příjezdu všem napráskali, že táta s karavanem uvízl… A to chcete.
Pokud chcete ušetřit na dálničních poplatcích, mrkněte po alternativních trasách, kolikrát lze najít alternativní cestu po čtyřproudých silnicích, které však nejsou zpoplatněné. Dle navigace je takováto trasa pomalejší, ale na dálnici stejně s karavanem nikdy nepojedete 130 km/h, takže se rozdíl vypočítaný navigací z velké části smaže.
Cena pohonných hmot bývá v Itálii o zhruba 15 korun na litr vyšší než v ČR, takže doporučuji natankovat ještě v Čechách a potom před Italskými hranicemi ještě v Rakousku. V Rakousku ale pozor, na dálnicích bývá palivo ještě dražší než v Itálii. Najděte si čerpací stanici poblíž dálnice. Často se nachází jen kilometr od dálničního sjezdu a ušetříte okolo 50 centů na litr.
Rakušáci jsou však proslulý svým neúprosným přístupem ke hmotnosti jízdních souprav a pokuty za překročení hmotnosti se udělují už od 2 % nad celkovou hmotnost uvedenou v technickém průkazu. Proto jsem se rozhodl naložený karavan nechat před cestou převážit. Toto doporučuji všem. Váha se opravdu nasčítá.
Mostové váhy pro automobily mají snad ve všech sběrnách druhotných surovin a za menší úplatek vám obsluha ráda karavan převáží. V našem případě je celková hmotnost v TP 1400 kg, navážená hmotnost byla také 1400 kg. Tedy těsně, ale vlezli jsme se.
Na našem prvním výletě s karavanem jsme nakonec najeli téměř 3000 km. Toskánsko v nás zanechalo nezapomenutelný dojem. Na historické památky a krásné výhledy do malebné toskánské krajiny zde narazíte doslova na každém kroku. Počasí bylo i v tomto ročním období většinou slunečné a pokud jsme zrovna nebyli na návětrné straně, bylo zde na naše poměry příjemné teplo.
Návštěva Toskánska právě v tomto období měla jednu velkou výhodu. Tam kde obvykle bývá plno lidí, byl relativní klid. Dav turistů byl pouze ve Florencii. Spousta restaurací, kempů a jiných služeb má v turistických místech v tomto období zavřeno. Takže pokud třeba hledáte restauraci, nemáte takový výběr, ale vždy nějaká v provozu je.
Počítat však musíte s tím, že zdejší klikaté silničky jsou sice velmi malebné, ale také poměrně rozbité, což řízení s karavanem dělá poměrně obtížným. A jízda po těchto klikatých a rozbitých silnicích bude poměrně pomalá a vždy se za vámi budou tvořit kolony.
Toho se však nemusíte bát, Italové v klidu pojedou pomalu za vámi a na vhodném místě vás předjedou. Také zde mají značně volnější přístup k dopravním předpisům, takže zde běžně předjíždějí přes plnou čáru, avšak nikdy ne nebezpečně. Na čtyřicítce jedou klidně stovkou. Překvapit vás ještě může, že blinkr používají velmi zřídka.
Zdroj: autorský text
