Pompeje a Vesuv aneb když sopka dokáže zastavit čas a výhled vyrazit dech

Na tento celodenní výlet jsme si odskočili z Neapole během našeho prodlouženého víkendu v metropoli Kampánie. Z Neapole se lze dostat na Vesuv s asistencí místních cestovních agentur, které nabízejí organizované autobusové výlety přímo z Neapole. My jsme však zvolili veřejnou dopravu do Pompejí, konkrétně kombinaci vlaku a autobusu.

Ráno jsme se přesunuli na hlavní nádraží v Neapoli a kupujeme si lístky na vlak do cílové stanice Pompei Scavi Villa Misteri. Zpáteční lístek stojí 6,60 eur. Cesta trvala přibližně 40 minut. Vystupujeme na nádraží se stejným názvem a hned naproti nacházíme zastávku, ze které by měl jet autobus až pod sopku Vesuv.

Přidává se k nám polská rodinka a společně čekáme na autobus. V době plánovaného odjezdu však místo autobusu přijíždí paní z místního infocentra a upozorňuje nás, že v sobotu tento spoj zastavuje jen na náměstí asi půl kilometru dál. Rychlým krokem se tedy přesouváme na avizované místo a naštěstí vše stíháme. Autobus postupně nabírá další turisty na následujících zastávkách a po řadě serpentin se asi za půl hodiny dostáváme až pod Vesuv.

Na samotný výstup je však potřeba zakoupit vstupenku, lze to jen online a na konkrétní čas. Na tuto situaci jsme byli připraveni a vstupenky jsme kupovali online již cestou v autobuse. V letní sezóně by to mohl být problém, neboť se může stát, že několik termínů může být vyprodáno.

Přímo pod Vesuvem se papírová vstupenka koupit nedá a není tam ani signál, aby se dala koupit online, proto je třeba na všechno myslet předem. Správci národního parku přece jen vycházejí vstříc i turistům, kteří by vstupenku neměli předem koupenou. Jako novinku vybudovali před vstupem volný wifi-point, kde si můžete vstupenku po registraci na webu zakoupit.

Přicházíme ke vstupu, máme koupený lístek na 10:15. Vzhledem k tomu, že není na trase mnoho lidí, jsou ochotní nás pustit už o půl hodiny dříve. Čekáme jen pár minut. Po naskenování vstupenek nám začíná výstup nahoru na sopku, který trvá i méně zdatným turistům přibližně 30 minut. Stoupání je pozvolné a mnoho lidí si dělá přestávky hlavně kvůli focení, jelikož výhled na Neapol a okolí je naprosto perfektní. Nám naštěstí přálo i počasí a máme stále slunečno a v prosinci krásných 12 stupňů v nadmořské výšce kolem 1000 metrů nad mořem.

Těsně pod vrcholem nás lákají místní prodavači do svého obchůdku se suvenýry a občerstvením, ale my pokračujeme dále, abychom neztráceli čas. Pobyt na tomto výstupu je totiž limitován jednou hodinou. Na vrcholu pořizujeme fotky majestátního kráteru a pozorujeme stoupající kouř. Postupně přejdeme asi do poloviny obvodu kráteru a pomalu se vracíme zpět s množstvím foto--přestávek kvůli panoramatickým výhledům.

V malé prodejně suvenýrů si kromě pár drobností na památku kupujeme také sklenku vína. V nabídce bylo bílé, červené i růžové víno místní odrůdy. Cena 2,50 eur za sklenku vína na vrcholu Vesuvu ve výšce 1281 m n. m. je více než sympatická. Potom nás už čekal jen pozvolný sestup dolů na parkoviště, kde byl již přistaven autobus směr Pompeje a odjezd měl za 15 minut, takže vše stíháme i s časovou rezervou.

Asi po půl hodině se dostáváme zpět do Pompejí a jelikož je čas oběda, hledáme restauraci. To se nám podaří po pár minutách, nachází se jen pár metrů od autobusové zastávky. Ristorante Pizzeria La Gare nás přivítala obrovským sezením v interiéru, kde hned při vstupu je pec na pizzu. My však po prostudování jídelníčku dáváme přednost místní specialitě – těstovinám s bramborami a měkkýši.

Jídlo bylo výborné a podobalo se grenadýrmarši, akorát bylo vyšperkováno kousky olihně. Posíleni se přesouváme směrem k místnímu vlakovému nádraží, asi v půli cesty však odbočíme na prohlídku archeologické lokality Pompejí. Na hodinkách sice bliká čas 14:30, park se zavírá v 17:00, ale když už jsme tady, musí nám stačit i necelé dvě hodiny. Po 16:00 už totiž zapadá slunce. U brány kupujeme vstupenky v hodnotě 18 eur a vcházíme dovnitř areálu.

Pompeje jsou známá archeologická lokalita, kde sopečná erupce sopky Vesuv v roce 79 n. l. pohřbila celé antické město pod metrovou vrstvou popela a pemzy, čímž ho dokonale zakonzervovala. Dnes nabízí unikátní pohled na tehdejší život s ulicemi, domy, lázněmi, amfiteátrem. Pod sopkou, na kterou jsme dopoledne vystoupili, se v současnosti nachází moderní město Pompeje (Pompei). Ruiny, které se nachází o kousek dále, jsou chráněny jako světové dědictví UNESCO.

Při procházení jednotlivých ulic jsme naprosto ohromeni, do některých staveb se dalo dokonce vstoupit i dovnitř. Obdivujeme spoustu detailů a doufáme, že slunečné počasí nám vydrží až do konce této prohlídky. Jsme fascinováni vytesaným vodovodem v místních komunikacích a zkoušíme si představit, jak se zde žilo obyvatelům Pompejí před přibližně 2000 lety.

Na závěr prohlídky jsme si nechali amfiteátr, přezdívaný také Teatro Grande Pompei. Při západu slunce působil grandiózně. Kousek od něj nacházíme i bufet. Paní za výčepem nás láká na drink, ale slušně odmítáme, neboť už je těsně před 17:00 a chceme stíhat vlak směr Neapol. Po pár minutách se dostáváme na nádraží, nástupiště je zcela přeplněné. Další vlak jede sice za půl hodiny, ale rádi bychom se vešli do tohoto, protože jsme už dost unavení z celodenního chození. To se nám nakonec i podařilo, ale celou cestu jsme si museli natlačeni odstát až po Neapol.

Po příjezdu do Neapole usedáme do pizzerie a dáváme si vytouženou večeři. Volba tentokrát padla na pizzu Siciliana, která má kromě rajčatového základu a mozzarelly i lilek. Pizza byla vynikající a den zakončujeme skleničkou limoncella.

Zdroj: autorský text