Lyžovačka v Itálii, Švýcarsku i Francii za jeden víkend? Projeli jsme ta nejlepší střediska

České hory se nevyplatí. To je heslo, které razím už nějaký ten čas a vyhýbám se jim obloukem. Lyžařské nebe jsem totiž našel v Alpách, ať už daný kousek patří kterékoliv zemi. Dokonce jsem zjistil, že za jeden víkend lze objet střediska hned v Itálii, Švýcarsku a Francii. Stačí ve čtvrtek skočit na letadlo do Ženevy a v pátek začít jezdit. Přesně tak jsem to udělal a můžu vám tak zprostředkovat zkušenosti ze všech tří zemí. Každé středisko má přitom potenciál potěšit jiný typ lyžaře.

Pokud pojedete do tohoto střediska směrem od Ženevy, čeká vás před samotnou lyžovačkou ještě jeden zážitek. Je to průjezd tunelem pod Mont Blancem. Pak se ale nesmíte leknout. Dolní stanice lanovky stojí uprostřed parkoviště a kolem dokola není po sněhu ani památky. Teprve velká kabina pro desítky cestujících vás vyveze nahoru a najednou se ocitnete v ráji.

Středisko je takové bludiště sjezdovek, překrývající se pisty a vleky znamenají, že se často netrefíte tam, kam jste chtěli jet. Nejhezčí část je na levé straně hory, kde jsou sjezdovky prosluněné. Tady jsou velmi široké červené, kde se nemusíte bát, že se s někým srazíte. A promyšlené modré s táhlými kopci, terénními vlnami a klikatým vedením, takže je zábavné je sjíždět jednu za druhou. Proto je toto místo velmi vhodné pro začátečníky. A jako bonus k tomu přidejme vynikající italskou kuchyni a je to ráj.

Tohle je jedno z nejluxusnějších středisek v Evropě, napovídá to už samotný charakter městečka Verbier. Nahoru vás vezme kabinka, ve které lze i stát. Pak můžete přesedat na nejrůznější další vleky, velkoprostorové lanovky a dokonce tu mají i takový systém, kde se kombinuje sedačka a vajíčko, stačí si počkat na tu správnou.

Verbier nese označení „čtyři údolí“, ve výsledku je tu tolik sjezdovek, že můžete jezdit celý den a nikdy nejet stejnou trasu. Fronty jsou nulové. A pozor – jde o výjimečné místo pro ty, kteří se chtějí vydat za dobrodružstvím mimo sjezdovky. Jízda kdekoliv je tu totiž nejen povolená, ale dokonce i podporovaná. Vše je samozřejmě pečlivě označeno a vybaveno příslušnými varováními.

Kdo na to má žaludek, může se velkou kabinou nechat vyvézt na nejvyšší horu střediska a pak ji sjet po ultra černé boulovaté sjezdovce, která se v polovině své délky promění v krásnou hladkou trať s neuvěřitelným výhledem. Nebo se lze vydat na výpravu do neznáma nekonečně širokým sedlem, jen s tou jistotou, že někde dole na konci na vás čeká moderní lanovka, která vás zase v maximálním pohodlí pošle zpět. Návštěva Verbieru byť jen na jeden den je takřka celoživotním zážitkem.

Tohle rodinné středisko má velkou výhodu v tom, že si nemusíte kupovat plnotučnou permanentku na všechny sjezdovky. Pokud máte s sebou děti, které si ještě nejsou jisté lyžováním, vyberete jim jen modré trasy určené pro začátečníky. Proto možná volba tohoto místa na nedělní lyžování nebyla ideální – všude bylo plno dětí, začátečníků či školních výprav.

Když jsem si ale přestal stěžovat, musel jsem uznat, že je tu krásně. Středisko se totiž rozkládá na několika „kopcích“ položených ve vlnách za sebou, takže čím dál budete od startovní pozice, tím tu bude volněji. A sjezdovky budou hezčí, širší a zábavnější. Ohromné jsou tu i výhledy. Pokud se totiž podíváte na fotografii nad tímto textem, můžete na ní spatřit majestátní Mont Blanc. Ano, tohle prostě nejsou Jizerky.

Za objevováním krás lyžařských středisek v okolí Ženevy nás pozvala mladoboleslavská automobilka. Do Ženevy jsme letěli a pak nás na cestování po lyžařských střediscích vybavila elektrickou Škodou Enyaq po faceliftu. Stačilo už nasadit jen obří rakev, do které se vešla kompletní lyžařská výbava a mohli jsme vyrazit za zábavou. Jak nový Enyaq v horských podmínkách jezdí, to se dozvíte na webu Autosalon.tv. Stačí kliknout na odkaz níže: