Za tisíc korun 83 sjezdovek, bohatá historie a pohádkové Vánoce. Vyrazili jsme lyžovat do Sestriere

Když se řekne Itálie, v kontextu lyžování českému turistovi/cestovateli asi automaticky vyskočí Livigno. Z Prahy to je sem něco přes 600 km a člověk si tu na lyžích užije až dost. Nakonec právě Livigno před lety zlákalo kolegy z televizního Autosalonu, aby sem vyrazili natáčet zimní speciál. 

Také naše redakce vyrazila před Vánocemi na lyže, ale hledali jsme něco, co je trochu mimo hlavní turistickou pozornost. Něco zajímavého a možná trochu neokoukaného. Vypravit jsme se museli mnohem dále, až do Západních Alp v Itálii. Tady najdete spoustu lyžařských středisek a střediskem „nejstřediskovatějším“ je Sestriere. No a právě v něm náš sjezdovkový průzkum v rámci speciálu Do Itálie na lyže začneme. 

V Sestriere se začalo lyžovat už ve 30. letech minulého století (viz samostatný box) a postupný rozvoj udělal z tohoto místa městečko plné restaurací a hotelů. Zajímavé vyžití se vám tady dostane i v létě, my jsme ale přijeli na lyže. Podle oficiálního webu tu je v současnosti k dispozici 83 sjezdovek, které obsluhuje 19 lanovek, vleků nebo takových těch pohyblivých pásů. 

Sestriere je zároveň nejznámější středisko „mléčné dráhy“. Tak se jmenuje komplex lyžařských středisek kolem města Cesana. Oficiální italský název je Vialattea, přičemž oficiálně je Sestriere označováno za „nejzářivější hvězdu“ ze všech. Tahle mléčná dráha v praxi znamená, že si koupíte jeden skipas a za ideálních podmínek jezdíte lanovkami a po sjezdovkách z kopce na kopec. Ze Sestriere se tak můžete kabinkovou lanovkou dostat na Monte Fraiteve a lyžovat buď v těsném okolí vrcholu, nebo sjet do Sansicaria, či případně do Sauze d'Oulx. Někdy je ještě v kontextu Vialattea jmenováno také středisko Pragelato, ale fakticky to jsou lanovky začínající ve vesničce Borgata Sestriere a prostě je to druhá část Sestriere. 

Každopádně pokud se ubytujete přímo v Sestriere, nebo pokud sem přijedete autem, pak za ideálních podmínek máte opravdu velmi široký výběr, kam se vypravit. 

Sestriere leží ve výšce 2035 metrů nad mořem. V historických článcích se píše, že když tady celá ta lyžařská éra začínala, bylo v roce jen velmi málo dnů, kdy se tu objevovaly zelené louky. Jinak tu byl pořád sníh. Proto také právě tady Giovanni Agnelli začal před skoro sto lety investovat do tehdy zbrusu nového sportu. Jenže tyhle časy jsou pryč. V první polovině prosince 2025 byl sníh jen na straně pod horou Monte Sises, a to ještě na sjezdovkách z velké části umělý. Na protějším svahu pod Monte Fraiteve nebylo nic. Do ideálních podmínek to mělo při naší návštěvě daleko. 

První týden pobytu, když jsme tu lyžovali, lanovka na Monte Fraiteve vůbec nejezdila a na svazích pod Monte Sises byly v provozu tak dvě třetiny sjezdovek. Sníh byl jen jedním z důvodů. Druhým důvodem bylo naprosté minimum lidí. V Sestriere nějací lyžaři byli, hlavně na lanovkách u centra městečka, ale stačilo sjet trochu vedle a sjezdovky byly skoro prázdné. Pouštět toho více by se asi nevyplatilo. 

Musím se ale přiznat k tomu, že tahle hlavní část Sestriere mne bavila jen jedno odpoledne. Červené sjezdovky pod Monte Sises jsou pěkné v horní části, pak jsou docela úzké. Černé sjezdovky přímo naproti městečku byly vždy dvě zabrané pro trénink a vlastně to jsou jen rovné pruhy svahu. Nejzajímavější byl sjezd od Monte Sises až dolů do Borgata Sestriere, což je kombinace červených a v závěru modrých tras. Abyste se ale dostali zpět, je pak potřeba využít hned dvě lanovky.

Na druhou stranu si nelze nevšimnout, že právě v Sestriere najdou využití opravdu úplně všichni lyžaři úplně všech úrovní, a to i takhle začátkem sezony, kdy ještě nebyla velká část areálu v provozu. Je tu hodně modrých sjezdovek, jeden umělý kopeček s jezdícím pásem nebo i mezistanice na krajní lanovce tak, abyste si vyzkoušeli jízdu na sedačce a zároveň mohli vystoupit ještě na modrém svahu. Pro rodiny naprostý ideál. No a komu to nestačí, ten sedne do kabinkové lanovky, nebo kousek popojede autem a rázem má k dispozici další sjezdovky. 

Když budete lyžovat na hlavních svazích v Sestriere, pravděpodobně časem skončíte až pod střediskem ve vesničce Borgata Sestriere (nebo se tady můžete třeba ubytovat).

Odsud se dá v ideálních podmínkách vyjet na sjezdovky pod Monte Motta. Tyhle sjezdovky vypadají na pohled zajímavěji než ty přímo v Sestriere, ale já jsem bohužel prakticky neměl možnost je vyzkoušet. Ze všech zdejších lanovek jela jen Nube - Argento, která vás doveze přímo k restauraci Aquila Nera. 

První den lyžování jsem přehlédl, že tahle lanovka jede, takže jsem se sem vypravil během týdne lyžování ještě jednou. Minimum lidí znamenalo, že jsem mohl naší Q5 Sportback zaparkovat přímo u sjezdovky. Jakože skutečně asi půl metru od sněhu. Nasadit lyže a skočit rovnou na lyže je vždycky super. Zpočátku jsem si pochvaloval, jak málo tady je lidí vzhledem k tomu, že jsme pořád v Sestriere, ale brzy jsem pochopil, proč. Dole jsem přehlédl malé upozornění, že vrátit se zpět lze pouze po černé. A dát si na úvod dne kilometrovou černou, která má místy sklon přes padesát stupňů, není úplně ideální. Nakonec jsem si zvykl. Popravdě je tahle černá mnohem zajímavější než ty, kde se v Sestriere trénuje. Má zajímavější profil, je trochu klikatá a je i delší a celkově náročnější. 

V této části areálu je i několik modrých a po červené se dá sjet až dolů do Pattemouche, odkud jezdí zpátky taková ta velká autobusová lanovka. Ta byla mimochodem postavena (jako řada jiných věcí tady všude kolem) kvůli olympijským hrám v roce 2006. V Sestriere najdete i bývalou olympijskou vesnici a pěkný je rozcestník ukazující vzdálenost k ostatním zimním olympiádám. Najdete ho u restaurace Mammalia na zdejší hlavní ulici vedoucí skrz městečko.  

Pokud byste chtěli ušetřit, tak se dá právě pro tuhle část koupit samostatný skipas. V tabulkách hledejte položku Pragelato - Banchetta. Využít můžete v podstatě všechny lanovky pod Monte Motta a stát to bude na den 35 až 40 eur. Platnost těchto skipasů je ale vždy od půl jedenácté, takže je to takový třičtvrtě den. 

Sestriere nabízí pro nelyžaře mnoho různého vyžití. V centrální části je například kluziště, na kraji směrem do údolí k Cesaně je pak také oficiální místo pro hraní si se sněhem (pro ty nejmenší) a malý svah určený pro bobování. Bobovat tady můžete za menší poplatek na svém pekáči, případně si pekáč můžete půjčit, ale je zde jedna podmínka. Je to bráno jako část sjezdovky a podle italského zákona musí mít na sjezdovce úplně každý povinně helmu. Takže byste i při bobování měli mít helmu vy, stejně jako vaše děti. 

Hned vedle je pak startovací plácek, odkud se pořádají vyjížďky na psích spřeženích. Protože naše děcko je ještě moc malé, tohle nám posloužilo jen jako statická atrakce. Šli jsme se podívat na „vaváky“, jak dcerka psům aktuálně říká. Abychom pak pochopitelně museli v jednom z řady obchodů se suvenýry koupit jednoho takového plyšového „vaváka“. Stál čtyři stovky. 

Nelyžaři pak mohou použít také dvě lanovky. Tu kabinkovou na Monte Fraiteve, kde bude určitě skvělý rozhled a kde je menší restaurace. Kapučíno nebo i croissant tady stojí dvě eura. První týden pobytu lanovka bohužel nejezdila, druhý týden pořád sněžilo. Na Štědrý den dopoledne se na moment mraky trochu roztrhaly, tak jsme zkusili udělat takovýto nelyžařský výlet, ale než jsme se nahoru dopravili, zase se zatáhlo. Takže jsme si prohlédli, jak to tam vypadá a viděli kus vznikající červené sjezdovky vedoucí z vrcholu k mezistanici lanovky. Tohle lyžování bude super.

Druhou takovouto lanovkou, kterou mohou nelyžaři použít i v zimě, je Garnel. Spodní stanice jsou v Sestriere hned vedle sebe, akorát že Garnel vás nevyveze do takové výšky a je to sedačková lanovka. Nicméně i tady pak můžete doklopýtat po sněhu až do restaurace. Moc pěkně vypadá i místní bazén, protože si plavete v hale, zatímco za sklem vidíte hromady sněhu a případně můžete plavat i venku, ale bazén byl během návštěvy v rekonstrukci. Pro úplnost, pokud sem přijedete obytňákem, i v zimě zde funguje velký stellplatz. Případně můžete auto zaparkovat kdekoliv jinde na placených zónách. Jen je potřeba pro parkování vybrat správnou kategorii auta. Na okraji Sestriere na hlavních lyžařských parkovištích je parkování zdarma. 

Celá tahle cesta s Audi Q5 do Itálie byla rozdělená na dvě části a vlastně nám to vyšlo skoro dokonale. První týden sice nebylo úplně moc sněhu, ale počasí bylo obstojné. Chvílemi bylo i jasno. To jsme lyžovali. Druhý týden byl už týden přes Vánoce. Říkal jsem si, že bych možná ještě na lyže zašel, ale jednak mne po sedmi dnech konstantního lyžování strašně bolely nohy, a jednak v neděli začalo sněžit a sněžilo až do pátku, kdy jsme odjížděli. Bylo zataženo, výše špatná viditelnost. Na lyže nic moc. Ale Vánoce nám to udělalo jak z pohádky. 

Několik večerů jsme proto hodili kočár do kufru (náš Thule kočár tak překonal svůj dosavadní výškový rekord a posunul ho na 2035 metrů nad mořem), popojeli do Sestriere, dítě jsme zabalili do naprosto skvělého fusaku Thule Elements, který teda dcerce závidím, protože takhle příjemný nemám ani svůj spacák, a vyrazili nasávat tu vánoční atmosféru. Krásně osvětlené ulice, náměstí se svítícím stromem, kolem mraky sněhu a 24. prosince se po městečku potuloval také místní Santa Claus, kterému v Itálii říkají Babbo Natale. Takhle pohádkově zimní Vánoce jsem nezažil ani nepamatuji. 

Kafe vám na cestu dají v některém z místních barů, v restauracích jsme s touto žádostí nepochodili. 

Sestriere vám bude asi znít povědomě, protože se tu jezdí i lyžařské závody a byla tu už ta zmíněná olympiáda. Pokud se vypravíte lyžovat do těchto končin, je to jistě zajímavé místo na výlet, ale určitě tu v sezoně očekávejte větší množství lidí. Svědčí o tom spousta hotelů i fakt, že už před Vánocemi tu bylo celkem živo, přestože mi místní říkali, že tam vůbec nikdo není. 

Jak už bylo řečeno, na jednom místě najdete vyžití pro všechny úrovně lyžařů. První den jsem z toho tady byl nadšený, ale když jsem se vypravil na průzkum dalších středisek kolem Sestriere, našly se i lepší sjezdovky. Ale o nich si něco povíme zase příště. 

Zdroj: autorský text