Žďárské vrchy na kole: Čtyři dny, čtyři výlety a několik zapadlých, ale zato příjemných míst

V první den pobytu jsme se vydali směr město Polička. Nejdříve jsme projeli málo frekventovanou cestou přes Odranec a Kuklík do Sněžné, tady si dáváme pauzu na kávu v místním hotelu. Za Sněžnou měníme asfalt za lesní cestu, která nás dovede až do Telecí na místní zemědělské družstvo, dále pokračujeme značenou cyklostezkou až do Poličky. Ve sjezdech musíme dávat pozor na odvodňovací žlaby, naštěstí na ně upozorňují i dopravní značky.

V Poličce, městě s 9000 obyvateli, obdivujeme v městské památkové zóně Palackého náměstí do tvaru čtverce s radnicí a kašnami. Je zde kašna se sochou sv. Michaela Archanděla a kašna se sochou sv. Jiří. Je čas oběda a tak využíváme nabídky místních restaurací a dáváme si polední menu. Na náměstí je i možnost dobít e-bike a je zde také veřejné pítko na doplnění vody.

Dále pokračujeme směr Jimramov, do kterého padáme dlouhým sjezdem od vesnice Korouhev, kde se napojujeme na hlavní silnici. V Jimramově navštěvujeme Just - místní penzion s restaurací. Jak prozrazují majitelé na svém webu, je to měšťanský dům z druhé poloviny 19. století obohacený o inovace, které mají přinést novou užitnou a designovou hodnotu bez toho, aby byla dotčena památková ochrana.

O tom se přesvědčujeme na vlastní kůži, na terase restaurace je 3D tisk betonu levitujícího oblázku kamene z řeky Svratky, který slouží jako sezení. Už při vstupu si však všímáme při parkování kol pozoruhodného hasicího přístroje, který vypadá jako interiérový obraz. Nejvíce se nám však líbilo velkoformátové sklo při vstupu do restaurace z terasy. Krásnou architekturu na maloměstě si užíváme při doušcích precizně načepované dvanáctky z pivovaru Polička.

Z Jimramova pokračujeme luční cestou na Modráskovu naučnou stezku. Ve středu louky nacházíme u potoka samoobslužný bar. Sortiment je v Lučním baru široký, kromě piv a Radlerů, které jsou chlazené vodou z potoku je zde i Prosecco, džusy a sladkosti. Platí se hotovostí do pokladničky. Tento krásný nápad jsme museli jednoznačně pár drinky podpořit.

Další den jsme se vydali obkroužit vodní nádrž Vír ve směru hodinových ručiček. Vodní nádrž Vír s hrází o výšce 76,5 m na řece Svratce nad obcí Vír byla vybudována v letech 1947 až 1957. K přehradě také náleží hydroelektrárna se třemi turbínami a stanice pro úpravu na pitnou vodu.

Trasu začínáme asi tříkilometrovým silným stoupáním z Jimramova na Ubušín, naštěstí převážná část kopce je v chládku, který zajišťují okolní lesy. Pokračujeme na Ubušínek, kde se nachází i vesnická památková zóna díky zachovalým starým domům s typickou architekturou. Z Ubušínka pokračujeme na Dalečín, kde využíváme možnosti občerstvení v místní hospodě.

Po krátké pauze vystoupáme kopec a směřujeme přes Veselí, Hluboké, Chlum až do vesnice Vír. Nejdříve však obdivujeme monumentální hráz přehrady. Po sjezdu z přehradní zdi nacházíme hospodu s názvem Hospoda v Továrně, kde je v nabídce místní řemeslné pivo Tovar 11. Po příjemném osvěžení nacházíme ve vesnici hotel Vír, kde využíváme nabídky poledního menu.

Sluneční oblohu vystřídali mraky, ale obešlo se to jen s pár kapkami, výstrahy před bouřkami se nepotvrdily, tak nám nic nebrání pokračovat v trase, která dále kopíruje vodní nádrž po její jižní trase. Na této cestě se kocháme množstvím výhledů na vodní nádrž a také meandr této přehrady. Postupně jsme se opět překousali až do Dalečína, kde opět navštěvujeme hospodu, ve které jsme byli dopoledne a osvěžujeme se limonádou před posledními kilometry trasy.

Třetí den se nám ochlazuje na 19 stupňů a je zataženo, ideální cyklistické počasí dokud nepřibydou dešťové kapky. Máme štěstí, pršet nezačalo, odpoledne slunce přebije mraky a máme opět jasno. Ráno nás však čekal strmý výstup mezi Jimramovskými Pavlovicemi a Míchovem, který místy dosahoval sklon 18 procent. Solidní rozcvička v úvodu etapy, později se profil poněkud ustálil a nebyl až tak dramatický. Stoupání a klesání měly mírnější sklon a přes Nové Město na Moravě jsme dojeli až do areálu Vysočina Arény, kde se konávají v zimě biatlonové závody.

Po krátké prohlídce areálu a rychlé kávě pokračujeme v mírném stoupání až k rybníku Sykovec a Třem studnám, kde se trasa ubírá na východ. Krásnými cestami obklopenými loukami se dostáváme přes Fryšavu pod Žákovou horou a Kadov opět do Sněžné, kde jsme byli během první etapy. Tentokrát však pokračujeme na Lišnou a po cestě s nulovým provozem se pozvolným sjezdem dostáváme do Jimramova. Zde nás tentokrát zaujala stylová kavárna s názvem Kovářova kobyla. Kromě vynikajících zákusků je zde v nabídce také řemeslné pivo Hejkal z Nového Města na Moravě, které si také nemůžeme nechat ujít.

V poslední den tripu volíme málo frekventovanou cestu přes Javorek a Krásné do Borové. Před vesnicí Krásné kopíruje cesta Krásenský potok a později i Svratku. Pozvolný profil si užíváme v chládku až po Borovou. Tady dáváme oběd a pak se vracíme opět ke křižovatce za Pustou Rybnou, odkud nás čeká dlouhý sjezd přes Telecí až do Jimramova.

Dáváme si však ještě jednu zastávku, ve vesnici Borovnice nás upoutal napravo od cesty zrekonstruovaný mlýn. Když přijedeme blíže, zjišťujeme, že funguje jako penzion s restaurací. Obsluhuje nás sám majitel střídavě s dcerou. Pěkně zrekonstruovaná budova mlýnu s mnoha historickými artefakty v interiéru je zasazena do krásného prostředí, kde minimálně hodinu odpočíváme při zvucích točícího se mlýnského kola poháněného řekou Svratkou.

Zdroj: autorský text