Vsetínská Bečva: Cestu devíti mostů si cyklisté užijí, bruslaři zapláčou nad povrchem

Oficiální stránky Cyklostezky Bečva popisují úsek ze Vsetína do Velkých Karlovic jako vhodný i pro jízdu na kolečkových bruslích, tak jsme ho na nich společně s ročním synem v kočáru a pětiletou dcerkou na kole otestovali. Dokonce nadvakrát. A zjistili, že je to tady o něco lepší než na Rožnovské Bečvě, ale zase horší než na Bečvě mezi Přerovem a Hranicemi. Úsek se na inlinech sjet dá, ale na bruslaře čeká množství nástrah včetně pár stovek metrů zcela rozkopaného asfaltu nebo několika kilometrů zrádné zámkové dlažby. Na druhou stranu potěší hezká příroda okolních hor a relativně kvalitní mosty přes Bečvu, kterých jsme napočítali devět.

První pokus o projetí Vsetínské Bečvy jsme absolvovali 19. července 2025 hned poté, co jsme projeli Rožnovskou Bečvu. Nevýhodou bylo, že jsme startovali pozdě odpoledne. Než se syn protáhl po celém dni stráveném v kočáru a v autě, ukazovaly ručičky čtyři hodiny odpoledne. Zaparkovali jsme ve Vsetíně přímo u stezky a Bečvy na bezplatném parkovišti u sportovišť.

Cesta ze Vsetína směrem proti proudu Bečvy se nejprve nese ve znamení relativně hezkého asfaltu, takže se nám jelo pěkně. První horší úsek přišel až v Janové, kde se jede po nekvalitní záplatované silnici. Cesta dál směrem k Hovězí a Huslenkám je opět o něco lepší. Kvalita asfaltu tam kolísá kolem průměru. V Hovězí určitě zvolte stezku vedoucí podél řeky (v mapě je tato pasáž označená číslem 2) a vyhněte se průjezdu vesnicí. Stopku nám ale vystavil rozkopaný úsek v Bratřejůvce. Chvíli jsme uvažovali, zda hledat alternativní cestu na druhém břehu Bečvy, ale syn proti takovému nápadu hlasitě protestoval. Nezbylo, než se otočit a vrátit se zpět k autu.

Ve Vsetíně jsme si ještě ověřili, že ani bezproblémový průjezd městem podél Bečvy směrem na Valašské Meziříčí aktuálně neexistuje. Nedostali jsme se směrem od sportovišť dále než k rozkopanému okolí vsetínského nádraží.

Do Vsetína jsme se vrátili skoro o měsíc později, 11. srpna. Tentokrát se zcela jiným plánem. Auto jsme sice nechali na podobném místě, ale vydali jsme se na nádraží. Ze Vsetína do Velkých Karlovic totiž jezdí poměrně často vlaky uzpůsobené k převozu jízdních kol.

Dojeli jsme na konečnou do Velkých Karlovic, nazuli brusle, osedlali kolo a kočár a vydali se vstříc jedné nástraze za druhou. Elenka se hned na startu při otočce vymázla. Nebylo se čemu divit, hodně ošklivý povrch s kamínky je už na cestě z nádraží k cyklostezce. A když na cyklostezku dojedete, moc si na bruslích nepomůžete. Průjezd Velkých Karlovic se totiž odehrává po chodnících vytvořených z různých typů zámkové dlažby. Po chvíli nám brněly nohy a v některých místech jsme byli rádi, že jsme dlážděný úsek vůbec projeli bez újmy. Podélně seskládaná zámkovka totiž vytváří efekt kolejí, které mohou bruslaře vystřelit buď do silnice, nebo do plotu. Žádný zázrak nejsou ani přejezdy přes silnici, které jsou také lemované zámkovkou. Zkrátka jsme se slzou v oku vzpomínali na bruslařský ráj ve Flaemingu, kde jsou průjezdy obcemi řešené mnohem elegantněji.

Bruslařům, kteří by chtěli kopírovat náš plán, rozhodně doporučujeme vystoupit o zastávku dřív – ušetří si nervy i kotníky. Na půli cesty mezi Velkými Karlovicemi a Karolinkou se stezka konečně odpojuje od hlavní silnice a začíná moc hezká pasáž podél řeky se spoustou přejezdů přes Bečvu po kvalitně udělaných mostech, kterých se nemusejí bát ani bruslaři. Nechybí ani dětská hřiště nebo hospůdky. Manželovi se tahle „rallye“ líbila na Vsetínské Bečvě ze všeho nejvíc. Člověk se tu opravdu ani na chvíli nenudí, zatáčky střídají mosty a okolní krajina zážitek ještě povyšuje. Nejhezčí úsek ale končí před Novým Hrozenkovem a má pouze něco přes čtyři kilometry. Pak už kvalita asfaltu zase kolísá.

Za zmínku stojí také koupaliště Balaton mezi Karolinkou a Novým Hrozenkovem, kde se dá v létě svlažit a občerstvit. V jedné recenzi Vsetínské Bečvy pro bruslaře se psalo, že je úsek kolem Balatonu nebezpečný, ale není to pravda. Další pasáž se zámkovou dlažbou přichází v Novém Hrozenkově, naštěstí je výrazně kratší než ve Velkých Karlovicích. Následuje pěkný úsek kolem Halenkova a ukončený velkou zradou u Bratřejůvky.

Tam jsme nejprve narazili na vyfrézovaný úsek těsně před přejezdem hlavní silnice, a pak onu zcela rozkopanou pasáž, která nás zastavila v červenci. Nakonec se ukázalo, že jde jen asi o dvě stě metrů, které ale musíte opravdu přeťapat, nebo si brusle sundat. Jet se tu vážně nedá.

Shodli jsme se, že Vsetínská Bečva je pro bruslaře o něco lepší než ta Rožnovská. Potkali jsme tu méně cyklistů, víc se nám líbilo i okolí trasy a kvitovali jsme kvalitně provedené mosty přes Bečvu. Směrem ze Vsetína do Velkých Karlovic vede trasa víceméně stále do kopce. Ani na jednom místě jsme ale neměli pocit, že by stoupání bylo prudké. Nebezpečné nám nepřipadalo cestou zpět ani žádné klesání, prudší jsou pouze několikametrové pasáže u mostů, které jsou nad úrovní cyklostezky.

Někde se píše, že je Vsetínská Bečva perlou mezi českými bruslařskými stezkami. Za nás je to ale hodně optimistické tvrzení. Spíš se mi chce napsat něco o bižuterii. Okolní krajina je tu sice pěkná, ale abychom se mohli bavit o bruslařských perlách typu německých Lužických jezer a Flaemingu, nebo v českých poměrech okruhu u Lesního hřbitova v Hradci Králové, chtělo by to celou stezku kompletně přeasfaltovat a pravidelně čistit. Cyklisté si však stěžovat nebudou. A bruslařům doporučíme si to tady alespoň jednou projet, nicméně stačí v jednom směru. Druhý absolvujte raději vlakem.

Zdroj: autorský text