Děti tu trhají rekordy a v nouzi bruslaře zachrání vlak. Další paráda ve Flaeming Skate

Bruslařský okruh s označením RK5 jsme si naplánovali hned druhý den po odpoledním zdolání čtyřky s jejími 43 km. Na bruslích, kole a s kočárkem jsme byli na Lužických jezerech a ve Flaemingu už několikátý den po sobě a únava se pomalu začínala ozývat – nejvíc na Elence, která se ráno probudila s vědomím, že ji čeká náročná výzva a v prvních kilometrech se rozjížděla trochu ztěžka.

I když se na pětku nedá z „našeho“ kempu Flaeming Camping přímo najet, nechali jsme opět expediční Volkswagen California odpočívat a rozhodli se, že se k okruhu dostaneme vlakem. Vyrazili jsme tak na nádraží v Oehně vzdálené asi 1,5 kilometru. Elenka jela na kole, Richard v kočárku a my nazuli brusle.

Jízdenku jsme nestihli pořídit předem a chtěli si ji koupit až ve vlaku od průvodčí, už proto, že na nádraží v Oehně není žádná pokladna ani automat. Průvodčí se ale během dvou stanic nedostavila, a tak jsme měli první jízdu zdarma. Raději to však nezkoušejte napodobit, zpětně jsme se dozvěděli, že kdo si nekoupí jízdenku alespoň do 10 minut po nástupu do vlaku přes aplikaci, musí počítat s pokutou minimálně 60 eur. Cesta vlakem do Luckenwalde proběhla hladce – první vagón byl uzpůsobený pro kola i kočárky, nástup i výstup byl díky nízkopodlažnímu systému pohodlný.

V Luckenwalde jsme šli kousek od nádraží pěšky, ale brzy jsme spatřili ceduli navigující na Flaeming Skate, takže jsme obuli brusle. Chvíli nás značení vedlo po městských ulicích, ale brzy jsme se dostali na cyklostezku a postupně se napojili na okruhy RK1, RK2, a poté konečně i RK5. V tu chvíli už jsme ale měli najeto skoro deset kilometrů a to nás čekal ještě padesátikilometrový okruh, což mi manžel opatrně sděloval a já doufala, že to neuslyší Elenka. Ta se totiž neustále ptala, kdy už tam budem… Slíbili jsme jí totiž na závěr cesty termální bazén, což se ukázalo jako dvojsečné. Na jednu stranu se těšila, na druhou chtěla mít jízdu na kole rychle za sebou.

Začátek bruslení na okruhu RK5 nás zdaleka nenadchl tolik jako předchozí RK4. Například městečko Jänickendorf se skoro celé projíždí po chodníku vedle silnice, což není úplně nejkomfortnější ani nejhezčí. Ale v rámci objektivity je nezbytné zmínit, že i průjezd městečkem je udělán tak, aby byl pro bruslaře co nejjednodušší. Další pasáže vedly často po cyklostezce podél hlavní silnice. V Holbecku jsme minuli restauraci Zu den Eichen – jednu z mála možností občerstvení přímo na trase.

Na konci vesnice jsme přehlédli špatně značenou odbočku, ale přejeli jsme jen pár stovek metrů. Správná cesta nás pak dovedla k rybníku Holbecker See. Na jeho jihovýchodním břehu se nachází malá přírodní pláž, kde je možné se vykoupat. Za rybníkem začala nádherná lesní pasáž lemovaná kapradinami, zahlédli jsme i několik krásných motýlů – velkých baboček admirál.

Během lesního úseku jsme potkali paní na procházce se psem. Jakmile nás uviděla, i se psem připnutým na vodítko ustoupila ze stezky do lesa. Takové ohleduplné chování nebruslících uživatelů bruslařských stezek je pro Flaeming typické – během stovek najetých kilometrů jsme nikdy nepotkali volně pobíhajícího psa. I díky tomu se po zdejších trasách jezdí s takovým klidem. Jaký to rozdíl proti spoustě bezohledných českých pejskařů!

S přibývajícími kilometry sílila Elenčina únava a Ondrova nervozita. Bylo jasné, že okruh pojedeme mnohem déle, než plánoval. Jeho severovýchodní část navíc vede téměř neustále do kopce. Na Elenku už moc nezabírala ani malebná panoramata a kontrasty v podobě starých větrných mlýnů a moderních větrných elektráren, kterých je v okolí jak pampelišek. Musela jsem z batohu vytáhnout pytlík sladkostí a cukrový doping ji poskytovat přímo za jízdy.

Kousek za Petkusem jsme se konečně dostali do nejvyššího bodu okruhu. Přišel zasloužený sjezd lesem – rychlý, zábavný, plný voňavého vzduchu a zatáček. Na jeho začátku varovala značka před prudkým klesáním, ale i s kočárkem byl bezpečný. Od té doby jsme sice více klesali než stoupali, ale za vesnicí Wahlsdorf jsme se otočili proti větru. Bylo zřejmé, že dokončit celý okruh a dojet zpět do Luckenwalde už nebude v Elenčiných silách. Nastal čas hledání plánu B.

„Svezeme se z Jüterbogu do Luckenwalde znovu vlakem,“ vymyslel manžel. A přestože to ve finále znamenalo úsporu jen asi sedmi kilometrů, Elenka pookřála. Nejdříve tedy protestovala, protože si myslela, že kvůli tomu přijde o rekord a neujede 50 kilometrů. Když jsme jí ale vysvětlili, že padesátku překoná i tak, jen nebude muset ujet více než šedesát kilometrů, ochotně souhlasila.

Cesta z Wahlsdorfu do Markendorfu značená také jako S12 patří k tomu nejkrásnějšímu, co lze v oblasti Flaeming Skate na bruslích zdolat. Vede zcela mimo silnice mezi poli a loukami. Asfalt tady nemá chybu a jede se spíše z kopce. Silný protivítr a narůstající únava se ale na Elence podepisovaly čím dál více, takže jsme museli častěji zastavovat. Před Jüterbogem překonala naše pětiletá cykloslečna svůj rekord – 50 ujetých kilometrů. Ani neměla moc síly to slavit, chuděrka.

Cestou na nádraží jsme museli sjet z okruhu RK5. Přestože jsme celou dobu jeli po značené cyklostezce, vedla po chodnících ze zámkové dlažby, nechyběly přechody a semafory. Poslední kilometr jsme se dokonce potáceli po úzkém hrbolatém chodníku. Zkrátka jsme byli rádi, že jsme v Jüterbogu opět seděli ve vlaku. Tentokrát i s jízdenkami z automatu

Z nádraží v Luckenwalde to byl jen necelý kilometr k Flaeming-Therme - cíli, který Elenku celý den držel nad vodou. Dvě hodiny v teplé vodě a na tobogánech byly zaslouženou odměnou, která ji až nečekaně dobila energii. Takže když jsme se po 57 ujetých kilometrech vrátili večer z nádraží v Oehně do kempu (z Luckenwalde do Oehny jsme jeli opět vlakem), jezdila ještě po jeho areálu až do tmy na kole a šlapací motokáře.

Rundkurs 5 možná není v rámci Flaeming Skate tím nejhezčím okruhem, ale určitě si jeho zdolání budeme dlouho pamatovat. Každopádně bychom ho doporučili spíše zkušenějším bruslařům s dobrou fyzičkou. Potěší možnost alespoň trochu si pomoci vlakem. Zdoláním okruhů číslo 4 a 5 jsme vlastně z velké části absolvovali také nejdelší a královský okruh RK1 s délkou více než 90 km. Ondra už si ho kdysi zajel celý na jeden zátah. Snad to v nejbližších letech zvládneme všichni dohromady a napíšeme vám o tom.

Zdroj: autorský text