Cykloturistika pro pokročilé. Vyzkoušejte Štiavnické vrchy, čekají na vás působivé trasy kolem jezer

Na naše čtyřdenní cyklistické soustředění jsme si vybrali kopcovitou oblast Štiavnických vrchů protkanou vodními nádržemi (tzv. tajchy). Ty byly vybudovány k získání energetických zdrojů pro těžbu a úpravu rud v hornictví.

Naše cyklistické putování začínáme na jižním Slovensku ve městě Levice. Až po Levice si pomáháme vlakem, využíváme služeb rychlíku Urpín a kolem oběda zahajujeme první etapu. Po vystoupení z vlaku však nejprve absolvujeme krátkou prohlídku města s malým občerstvením. Po lehkém obědě opouštíme město a směřujeme na málo frekventovanou cestu po trase Podlužany, Čajkov a Devičany. V Devičanech zastavujeme na Berianke. Jde o střelnici mechanizovaného praporu a jeden člen naší cyklistické party vzpomíná na časy základní vojenské služby, kterou zde absolvoval.

Stále pokračujeme mírným stoupáním až do vesnice Pukanec. Občerstvujeme se v místním pohostinství a ptáme se číšníka na cestu k vinným sklípkům, kterými je Pukanec známý. Po pár metrech za vesnicí nacházíme uličky se sklípky a taky největší sklep v Pukanci. Jde o historické důlní dílo upravené pro výrobu vína již v roce 1900. K naší smůle je však v tento den sklep zavřený, ale nacházíme vinohradníka, který přerušuje sečení trávy a velmi ochotně nás zavede na prohlídku svého sklepa.

Po obsáhlém výkladu se dozvídáme, že pan domácí, mimochodem i výrobce sudů a skvělý řemeslník, má pod palcem ještě další tři sklepy, kterými nás také velmi rád provede. Pukanské ľochy, jak se místní sklepy nazývají, jsou vytesány do sopečného podloží a celá tato oblast je protkána chodbami jako ementál. V minulosti tam lidé skladovali i potraviny, později sloužily už jen pro skladování vína. Pár vzorků koštujeme, ale vzhledem k tomu, že nás čeká ještě 20 kilometrů do cíle, zahajujeme odjezd. Po prudkém stoupání se konečně dostáváme k Velkému Richnavskému tajchu, odkud nás čeká už jen sjezd na Počúvadlianske jezero, kde máme rezervované ubytování.

Další den jsme se vydali k Velkému Richnavskému tajchu, kde se napojíme na lesní asfaltku a ve stínu stromů pomalu stoupáme. Sklon je tak prudký, že musíme volit nejlehčí převody na kolech, aby se dalo pokračovat. Následně nás čeká prudké klesání až do Hodruša-Hámre.

Po krátké pauze při zaslouženém poháru limonády v Banské Hodruši se část skupiny dělí a jede šotolinovou cestou k resortu Salamandra. Silnice se spojují až v sedle Červená studna ve výšce 790 m n.m., tady už mají všichni stoupání plné zuby. Potvrdily se nám indicie, které jsme viděli při plánování tras. V okolí Banské Štiavnice rovinu nehledejte. Ze sedla nás čekal prudký sjezd do města Banská Štiavnica. Toto historické královské důlní město je zapsáno do seznamu světového dědictví UNESCO.

Ve městě si dáváme oběd, zkoušíme místní štiavnickou zmrzlinu a obdivujeme historické památky města. Po prohlídce centra vyrážíme směr Štiavnické Bane. Po krátké pauze při Velkém Vindšachtském tajchu nás čeká poslední stoupání a spouštíme se na Počúvadlianske jazero do naší chaty.

Třetí den dává část kamarádů přednost výstupu na magický kopec Sitno (1009 m n. m). Tento kopec je velmi oblíbený zejména pro pěší turisty. Důkazem je přeplněné parkoviště u jezera již od časných ranních hodin. Na vrchol však vedou i cyklistické trasy, je však třeba počítat s převýšením cca 300 metrů na čtyřech kilometrech (trasa pro horská kola).
Kopec Sitno je opředen legendami o sitnianských rytířích: „Sitnianski rytíři prý přijdou na pomoc tehdy, když bude Slovákům nejhůř.“ Vše je velmi podobné pověsti o rytířích z hory Blaník.

Druhá část party se ale výstupu na Sitno vzdává a volí raději okružní trasu „kolem Sitna“. Jedeme proti směru hodinových ručiček do vesnice Baďan a následně Beluj. Cesta je téměř bez provozu, potkáme jen pár motorkářů a přijíždíme do vesnice Svätý Anton. Tady po 30 kilometrech děláme pauzu a rozhodujeme se opět pro návštěvu Banské Štiavnice, kde je několik restaurací a k obědu volíme pstruha s bramborami. Potom nás čeká už jen známá trasa přes Štiavnické Bane na Počúvadlianske jezero, kde relaxujeme až do příchodu druhé části skupiny.

V poslední den naší cesty hlásí přes oběd dešťové přeháňky. Po třech dnech ideálního slunečného počasí nechceme nechat nic náhodě a po snídani rychle vyrážíme směr Levice. Tentokrát volíme trasu málo frekventovanou cestou na Baďan a Jabloňovce.

Jde o prudký sjezd až do vesnice Bátovce. V deštivém počasí by to mohlo být dost nebezpečné. Naštěstí vše stíháme před přicházejícími mraky. V Bátovcích děláme ještě krátkou pauzu u místního barokního mostu, který byl postaven v roce 1780.

Pak nás čeká už jen mírně zvlněný profil krajiny až po nádraží Levice, kde nasedáme na vlak.

Zdroj: autorský text