Krásnou cyklostezku podél Bečvy kazí úsek se zakázaným průjezdem. Bruslaři tu lezou po poli

Cyklostezku Bečva tvoří tři ramena stejnojmenné moravské řeky a v součtu na ní můžete v jednom směru ujet 76 kilometrů. Pro inline bruslaře jsou sjízdné úseky mezi Valašským Meziříčím a Dolní Bečvou (21 km), Vsetínem a Velkými Karlovicemi (30 km) a Přerovem a Hranicemi na Moravě (25 km). S manželem rok co rok (naposledy letos 10. srpna) navštěvujeme zejména poslední úsek, který nám připadá pro inline bruslení ze všech nejlepší. Sice nevede mezi horami jako úseky na Rožnovské a Vsetínské Bečvě, zato nabízí suverénně nejlepší asfalt. Bohužel už je na něm několik let pasáž, která dojem z této stezky kazí. A situace se na ní bohužel nelepší, naopak je rok od roku horší.

Stezka vede v hezkém prostředí podél řeky Bečvy, od které se odklání pouze výjimečně. Z údolí se můžete kochat výhledy na kopce lemující Moravskou bránu s krásným hradem Helfštýnem. Okolní pole jsou u Přerova a Hranic doplněny lesními pasážemi a sem tam potkáte i rybník, ve kterém se můžete svlažit.

Profil je rovinatý (mírné klesání či stoupání ani nezaznamenáte) a až na podjezdy pod mosty a nesjízdný úsek, kterému se budeme samostatně věnovat (jeho poloha je v mapě označená č. 3), nečeká ani na začátečníky žádné nepříjemné překvapení. Po levém břehu Bečvy ujedete 25 kilometrů, dalších 5 kilometrů lze nasbírat na břehu pravém mezi obcemi Lipník nad Bečvou a Osek. Šířka stezky značně kolísá, některé pasáže dosahují tří metrů, v jiných jste rádi, že se vyhnete protijedoucímu cyklistovi. Obecně je stezka spíše užší. Je nutné počítat se skutečností, že stezka spadá do katastru několika obcí a tomu také odpovídá kvalita údržby. Při posledním průjezdu v srpnu 2025 jsme ale byli velmi mile překvapeni a na celé trase jsme nezaznamenali výraznější znečištění.

Obzvláště pro bruslaře je příjemná skutečnost, že se asfalt na některých místech stezky v posledních letech renovoval, zejména na obou koncích stezky. Mezi nejlepší pasáže tak patří jak úsek v Přerově, tak nový okruh kolem Pískáče v Hranicích.

Služby jsou na velmi dobré úrovni. Podél cyklostezky najdete spoustu stánků s občerstvením i několik restaurací. Děti i dospělí se mohou protáhnout na několika venkovních hřištích. Nechybí možnosti koupání ať už v řece nebo okolních rybnících.

Mapa trasy: Za náš start i cíl jsme zvolili parkoviště u stezky v Lipníku nad Bečvou. Bod č. 3 označuje uzavřený úsek u Oldřichova.

Míst na bezplatné parkování je podél stezky celá řada. My pro odstavení auta pravidelně využíváme parkoviště u přírodní rezervace Škrabalka v Lipníku nad Bečvou, kde můžeme brusle nazout hned u auta. Jedná se o strategickou startovní pozici, Lipník leží zhruba v polovině trasy Hranice–Přerov, a tak po absolvování poloviny stezky jedním směrem bruslař lépe odhadne své síly na druhou část. Parkoviště je přímo u stezky, místo najdete vždy a před nějakou dobou na něm přibyl stánek s místním pivem. Stačí si vybrat, zda pojedete nejprve s proudem Bečvy nebo proti němu.

Pro začátek obvykle volím oblíbenou trasu proti proudu směrem do Hranic na Moravě. To lepší se má sice nechávat na konec, ale zejména s dětmi v zádech (často stezku brázdíme i s aktuálně rok a půl starým Richardem v kočáru a šestiletou Elenkou na kole) raději volím jistotu, že se k tomu „lepšímu“ vůbec dostanu. Naposledy jsme tu sice byli s manželem sami, takže jsem věděla, že celou trasu v pohodě zvládneme, přesto jsme zůstali u tradičního schématu.

Od parkoviště jedeme směrem k Týnu nad Bečvou, kde na trasu shlíží hrad Helfštýn. Úsek do Týna nemá příliš kvalitní povrch, nicméně na něm nenajdete ani zásadní vadu. Širší stezka vykompenzuje zvýšený pohyb výletníků směřujících ke zrekonstruovanému hradu. V Týně se povrch zlepšuje, stezka zužuje. Minete občerstvení U pošťáka i hezké hřiště, na kterém jsou jednotlivé prvky pro děti i dospělé rozmístěny ve stínu stromů.

Za Týnem následuje má oblíbená pasáž. Zatáčky, občas vlnka, není to nuda. Bohužel v první části je stezka rozdělena středovou čárou, která je vyvedená pro bruslaře nepříjemnou plastickou bílou barvou. Stezka není dostatečně široká a bruslař nemůže zůstat na své polovině. Nicméně tu pravidelně hraju hru „každá druhá“ a levou bruslí trefuji prázdný prostor mezi dvěma přerušovanými čárami. Manžel zase mezi nimi na jedné brusli kličkuje. Brzy středová čára mizí a bruslařův život pro změnu komplikuje zámková dlažba na přejezdech pro zemědělskou techniku. Za mostem na Drahotuše najdete v Rybářích občerstvení Stodola u Bečvy. My odbočku míjíme a vjíždíme do stínu lesa.

Tady je stezka široká, zato zvlněná blízkým vodním živlem. Předloni jsme tu museli dávat pozor na úctyhodné muldy, loni míjeli spíše propady komunikace, snahy o opravu i naporcovaný spadlý strom. Vše bylo dobře označeno a obehnáno červenobílým mlíkem. Letos už je to tady spravené. Ne úplně dokonale, ale určitě se tu jede lépe než v letech minulých.

Za lesní pasáží začíná chatová oblast u Hranic na Moravě. Dříve tu byl konec stezky sjízdné pro bruslaře. Už loni nás tady ale čekalo překvapení v podobě zbrusu nového asfaltu. Závěrečná část je tvořena parádním okruhem kolem rybníku Pískáč, který si povrchem nezadá s tím, co známe třeba z okolí Lužických jezer. Míjíme nový skatepark, boulder i venkovní posilovnu. Nechybí ani skříňky na uskladnění kol či batohů.

Namlsaní to zkoušíme dál do centra Hranic, jestli se už třeba nedá městem projet směrem na Valašské Meziříčí. To by znamenalo propojení s Rožnovskou Bečvou, kterou jsme už letos také stihli obhlédnout. Zatím nedá, ale na některých úsecích se tady pracuje, takže třeba příští rok přijdeme s další příjemnou novinkou.

Zpátky se zastavujeme ve Stodole u Bečvy na rychlé občerstvení. Přesně tomuto účelu místo slouží. Na Mapách Google má v době psaní této recenze nádherné hodnocení 4,7. My bychom byli minimálně o dvě desetinky přísnější, hlavně kvůli nepříliš bohaté náplni tortilly. Stále jde ale o velmi slušnou kvalitu rychlého jídla za rozumné peníze.

V Lipníku míjíme zaparkované auto, zkontrolujeme ho pohledem a vydáváme se na druhou stranu směrem k Přerovu. Cestou k Oseku po levém břehu Bečvy je příjemně hladký asfalt, ale po zkušenostech z let minulých tušíme, že brzy za Osekem idylka skončí. U odbočky do štěrkovny míjíme ceduli s varováním, že břeh s cyklostezkou je podemletý a dopravní značku se slepou ulicí. Množství prachu a kamínků se zvyšuje, stezka je přehrazená závorou a betonovými panely. Stejně jako loni.

Závažnost situace se snaží zdůraznit dopravní značky se zákazem vjezdu i vstupu chodců (v interaktivní mapě v úvodu článku je uzavřená pasáž označená číslem 3). Značení však nikdo nerespektuje. Ani cyklisté, ani bruslaři. Pro ně se situace proti rokům minulým zhoršila v tom, že nelegální objízdný úsek v poli je výrazně delší, asi padesátimetrový. Je vidět, že tady voda při loňských povodních zase úřadovala a podemlela další kus. Zatímco loni linii stezky lemoval asi čtyřmetrový sráz, letos se jeho hranice ještě posunula a stezka v kritickém místě zcela chybí. Nejsou vidět žádné pokusy o řešení situace. Loni tu byl aspoň bagr.

Kousek za touto největší kaňkou na cyklostezce Bečva čeká bruslaře druhá zrada – podjezd mostu mezi Radslavicemi a Prosenicemi. Světlo a různé typy povrchů v podjezdu vytváří optický klam a bruslař může snadno nabýt dojmu, že ho v podjezdu čeká pád ze schodů. Když jel manžel poprvé tento úsek ve vysoké rychlosti, zpanikařil tak, že se rozvěsil na kovové zábradlí podél stezky. Teď už sice víme, že tam schody nejsou, přesto průjezd nikdy není příjemný.

Dál je cyklostezka úzká, popraskaná a místy zvlněná kořeny stromů. Obdobná „kvalita“ stezky je i za Občerstvením Grymov, kde si můžete odpočinek proložit hrou ping-pongu. Následuje zábavná lesní pasáž, která dokáže mnohé vynahradit. Stezka je stále úzká, vlní se mezi starými stromy a brzy se otvírá do širokého nového úseku vedoucího až do centra Přerova. Je smutné, že přes nedávnou rekonstrukci je nový asfalt v závěrečné pasáži na nábřeží už zase zvlněný kořeny stromů.

Cestou zpátky u Oseka odbočujeme a zkoušíme stezku projet i po druhém, tedy po pravém břehu Bečvy (ve směru toku). I ten je v úseku mezi Osekem a Lipníkem na bruslích sjízdný. Loňská rekonstrukce mostu u Oseka skončila, takže si nyní cyklisté i bruslaři mohou vybrat, jakému břehu Bečvy dají přednost. Na tom pravém počítejte s větší koncentrací lidí, kteří se z Lipníka vydávají k Hospůdce U Splavu nebo za koupáním k rybníku Jadran. Na rozdíl od toho levého tu také jezdí auta. U Jadranu můžete krom občerstvení najít i větší parkoviště, dětské hřiště a na odlehlém břehu nudapláž.

Téměř šedesát kilometrů bez dětí uteklo jako velká voda v Bečvě, takže zbývá dostatek času doplnit vypocené ionty pivním speciálem a místní limonádou ve stánku u parkoviště v Lipníku nad Bečvou.

Stezku mezi Přerovem a Hranicemi mám moc ráda a jezdíme na ni každý rok, takže v závěrečném shrnutí potěšeně konstatuji, že se tady věci v porovnání s roky minulými pohnuly dopředu i z hlediska bruslařského využití. Některé úseky se opravily, na obou koncích trasy přibyl zcela nový asfalt. Stezka nám také letos připadala mnohem čistší než loni. Tak snad se v roce 2026 podaří i výstavba přeložky úseku zříceného do řeky u Oldřichova, aby tady nemuseli bruslaři porušovat zákazové značky a potácet se několik desítek metrů po poli.

Cyklostezku Bečva mezi Přerovem a Hranicemi doporučím zkušeným bruslařům s touhou ujet co nejvíce kilometrů vysokou průměrnou rychlostí i začátečníkům. Úplně ideální místo pro učení se na bruslích je okruh kolem Pískáče v Hranicích. Potěšující je také možnost kombinace jízdy na bruslích či kole s vlakem nebo autobusem. Díky délce lehce přes padesát kilometrů a spoustě možností zábavy a občerstvení podél trasy jde i o trasu, kterou může jako celodenní výlet absolvovat rodina s dětmi. Kromě bruslařů tady jezdí i spousta cyklistů, pro které jde o velmi nenáročnou a pohodovou trasu, kterou si ale mohou na rozdíl od bruslařů výrazně protáhnout třeba směrem do Valašského Meziříčí, Vsetína nebo Rožnova.

Zdroj: autorský text