Jednodenní návštěva Bělehradu: Celodenní jízdenka za 25 Kč, historie a tramvaj jako horská dráha

Pokud budete někdy projíždět přes Bělehrad, doporučujeme se v něm alespoň na jeden den zastavit a trochu ho prozkoumat třeba tak jako my. Naše zastávka v Bělehradě byla plánována cestou z Řecka a rozhodně toho jednodenního zdržení na cestě domů nelitujeme. Jde nejen o historické město, ale také o moderní evropskou metropoli, o čemž jsme do doby plánování našeho roadtripu do Řecka neměli tušení.

Je sobota 22. července a my se krátce po 6. hodině probouzíme. Rychlá snídaně, zabalit vše potřebné na celodenní pobyt venku. V půl osmé opouštíme apartmán a ulicí, kterou známe z předešlého podvečera, jdeme směrem, odkud jezdí autobusy do centra. Po večerní bouřce je na ulici hodně kaluží, ale obloha vymetená, sluníčko začíná stoupat nad okolní domy a předpověď slibuje krásné letní počasí. Cestou máme v plánu zakoupit celodenní jízdenku na místní MHD, která by měla jít údajně zakoupit v každé trafice.

Jak nakonec zjišťujeme, tak jednoduché to nebude. Ani jedna z trafik žádné jízdenky nenabízí a nakonec nic takového neumožnuje zakoupit ani řidič, který navíc za jízdenku do centra požaduje platbu v hotovosti, kterou nemáme. Pátráme na internetu, kde mimo prodeje jízdenek v trafikách nabízí dopravce prodej v jejich zhruba deseti pobočkách. Bohužel, žádná není v okolí a do centra to máme 6 km pěšky. Dáváme se do hovoru s jedním z místních, kterému se snažíme vše vysvětlit a ten nám nakonec domlouvá u řidiče bezplatný (že zaplatíme dodatečně) odvoz do centra na autobusové nádraží, kde prý jízdenky můžeme zakoupit.

Po zhruba 30 minutách vysedáme u autobusáku a jdeme hledat, kde jízdenky zakoupit. Za přepážkou sedí „sympatická“ paní, která je zaneprázdněna pilováním nehtů, slušně se domáháme jízdenek a paní bez mrknutí oka ukazuje někam tam, kde si je prý máme koupit. Někde tam nic nenacházíme a tak to vzdáváme, stejně nás čeká nyní pěší prohlídka města.

Je 8:30 a my vyrážíme na předem naplánovanou trasu. První kroky nás vedou kolem historické budovy hotelu Bristol z roku 1912, míjíme historickou budovu bělehradská družstevní společnosti z téhož roku a po třídě Karađorđeva pokračujeme až k velkému mostu přes řeku Sávu, vystavěném na kamenných základech, které se tak často nevidí. Začínáme stoupat k bělehradské pevnosti. Cestou míjíme Francouzskou ambasádu a procházíme rozlehlým parkem Large Kalemegdan, kde jsou patrné stopy řádění bouře z předešlé noci. Procházíme kolem fontány se sochou rybáře a opodál vysokého pomníku, jež je věnován z vděčnosti Francii a byl slavnostně odhalen 11. 11. 1930, v den 12. výročí konce první světové války.

Při vstupu do pevnosti si všímáme výstavy dinosaurů a o kus dále i vojenské techniky. Z hradeb je krásný výhled na město a především na řeku Sávu, která se vlévá pod pevností do Dunaje. Po prohlídce pevnosti a hradeb míříme Despotovou bránou ke schodišti, které vede kolem kapličky Svatého Petra, a scházíme na nábřeží Sávy. Stáčíme vlevo a vracíme se po cyklochodníku zpět k centru, míjíme přístaviště, kde je několik větších lodí a především historická válečná loď Sava (původně od roku 1904 jménem Bodrog) s děly velké ráže, kterou si lze i v podpalubí prohlédnout, neboť se z ní stalo plovoucí muzeum.

Po mostě Branko´s se dostáváme na druhou stranu Sávy a stáčíme vpravo k muzeu moderního umění a následně do parku, kde nás zaujalo přírodní bludiště. Od labyrintu se vracíme směrem k mostu, ten podcházíme a dostáváme se zpět ke břehu, ze kterého vpravo pozorujeme historický železný most s jedním obloukem, po kterém jezdí tramvaje.

Ten kravál co se tu všude rozléhá nelze ani popsat, to je třeba zažít. I tento most podcházíme a kocháme se výhledem na moderní zástavbu, která na protějším břehu za poslední 4 roky vyrostla.

Při plánování výletu nás uchvátilo, jak se dle fotografií na Google Maps toto místo změnilo. Z jednoduchých starých domečků a příbytků z vlnitého plechu zde vzniká moderní evropské město s řadou mrakodrapů a budov nevšedních tvarů. Dáváme svačinu a vracíme se zpět k železnému mostu, který přecházíme zpět v době, kdy po něm zrovna jede tramvajová souprava a celý most vrže, praská a chvěje se. Z mostu několikrát fotíme mrakodrapy a následně scházíme na moderní náplavku, míjíme spoustu obchůdku a restaurací v suterénu moderních budov a pokračujeme dále až k nákupní galerii, kde je řada značkových obchodů.

Po ulici Woodrow Wilson Boulevard pokračujeme zpět k autobusovému nádraží a dále k nejdostupnější centrále (adrese Knez Mihailova 6), kde by mělo být možné zakoupit celodenní jízdenky na MHD. Cena jedné celodenní jízdenky nás zde vyšla na 120 RSD, což je směšných 25 Kč. V jakém městě v ČR můžete tak levně celý den cestovat? Tipujeme, že nikde!

Je krátce po půl jedné a v nohách již máme zhruba 14 kilometrů. Na Náměstí republiky si prohlížíme památník prince Mihaila, který stojí před budovou národního muzea, a v nedalekém parku se rozhodujeme, odkud a kam se vydáme na oběd. Vzhledem k tomu, že je v centru poněkud draho, volíme směr k chrámu svatého Sávy, což je jedna z nejvýznamnějších budov Bělehradu a jeden z největších pravoslavných kostelů na světě.

Po krátké zastávce v chrámu a přilehlém rozlehlém parku se tramvají přesouváme dále, až se dostáváme do okrajové části Bělehradu, kde zkoušíme najít nějaké vhodné místo k obědu. Bohužel nenalézáme nic, co by nás oslovilo a tak se vracíme zpět k centru a vystupujeme u zoo. Krátký pěší přesun na zastávku tramvaje u vstupu do parku u pevnosti. Jedeme směrem k řece Sávě, kde koleje vedou prudce z kopce, ale především díky několika zatáčkám se z jízdy stal adrenalinový zážitek, kdy bylo nutností se pořádně držet. Jízda se nám líbila natolik, že jsme si ji na závěr dne ještě jednou zopakovali, prostě taková větší horská dráha.

Následně přesedáme na autobus a cestou mimo centrum si v mapách všimneme oblasti, kde je větší výběr stravovacích možností. Vystupujeme a jdeme do rychlého občerstvení Pizza Box s jednoduchým, ale příjemným posezením a hlavně obrovskou, výbornou a levnou pizzou. Následně se vracíme do centra, dáváme si zmrzlinu a krátkou pauzu na lavičce. Celodenní jízdenka nás neomezovala, a tak jsme si dopřáli i jízdu tramvají po výše zmíněném železném mostě až na druhý břeh Sávy a následně ještě zpět do centra. Cestou si všímáme několika poškozených paneláků a budov od střel z dob jugoslávské války, nebyl to zrovna příjemný pohled ani pocit.

Kolem sedmé hodiny odpolední si říkáme, že toho již máme dost, a tak přicházíme na zastávku, ze které jede autobus na okrajovou část Bělehradu, kde bydlíme. Při cestě od autobusu nás však zastihla tak prudká sprcha, že nám nezbylo než se okamžitě schovat. Naštěstí to bylo možné do nedaleké restaurace Green. Asi to byl osud, ale jídlo i pivo v ní bylo vynikající a ta hodinová sprška nám tak pěkně utekla.

Platíme a pokračujeme mírně z kopce k našemu apartmánu, kde náš den v Bělehradě končí. Sprcha, zabalit věci na ranní odjezd a jdeme spát.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com, autorský text