Výšlap na Svatý kopeček je zážitek i pro nevěřící. Morava si člověka prostě umí získat

Kde je Mikulov a Svatý kopeček, to ví snad každý, ale že lze i u Mikulova zdarma zaparkovat, pěkně se projít a na závěr výšlapu příjemně vykoupat v lomu, už tak samozřejmě tvrdit nelze. A proto přijměte naše pozvání do Mikulova.

Při cestě do Rakouska parkujeme bezplatně u lomu Janičův vrch. Původní vápencový Janičův vrch byl odtěžen a vzniklý lom byl zatopen. Lokalita se řadí k významným paleontologickým nalezištím a celou svou rozlohou spadá do Ptačí oblasti Pálava. Od roku 2014 byl Lom Janičův vrch vyhlášen přírodní památkou. Vstup do lomu je volný, jen v letních měsících (červen až září) je vstup zpoplatněn a regulován na max. 100 návštěvníků. Nás však čeká pěší trip, který startujeme modrou turistickou značkou, vedoucí od parkoviště zpět směrem k severovýchodnímu okraji Mikulova. U rozcestí Mariánský mlýn odbočujeme vlevo a začínáme stoupat. Čeká na nás naučná stezka a přírodní rezervace Svatý kopeček, do kopce to ovšem není úplně zadarmo.

Po zhruba 700 metrech přicházíme na první místo, ze kterého je pěkný jihovýchodní výhled. Pod námi vidíme vinice, v dáli výpadovku na Valtice a dohlédnout lze až za bývalou železnou oponu do Rakouska. Po pár metrech míjíme rozcestí „Pod Božím hrobem“ a stále po modré míříme k první stavbě, která na Svatém Kopečku stojí. Jde o kapli Božího hrobu, od které stáčíme vpravo a kolem kapličky Zmrtvýchvstání Krista, která je posledním a čtrnáctým zastavením křížové cesty, se dostáváme na vyhlídku, ze které je pěkný výhled na severní až severozápadní část Mikulova a zřetelně odtud vidíme i celý hřeben Děvína.

Po krátkém klesání kolem Božího hrobu a mírnějšího výstupu se dostáváme k další kapličce křížové cesty a především k nedaleké kapli Panny Marie Bolestné až k největší stavbě na Svatém kopečku, kterou je kaple sv. Šebestiána, vedle které stojí ještě zvonice.

V tuto chvíli se patří říci, že nejsme věřící a na Svatém Kopečku jsme byli vůbec poprvé, ale tak nějak si nás toto místo získalo. Pěkná příroda, podpořena nezapomenutelnými výhledy, a k tomu zmíněné stavby posouvají celý zážitek o level výše. Dáváme pár fotek, kocháme se výhledem na Mikulov a především jeho dominantu, ke které naše kroky, stále po modré značce, míří.

Jde o mikulovský zámek, ke kterému však je třeba ještě sejít docela prudké klesání, v našem případě po křížové cestě až k ulici Novokopečná s historickou kamennou cestou, kde míjíme dominantu Piaristický dům. Ulicí Svobody se dostáváme na Mikulovské náměstí, v jehož horní části míjíme sousoší Nejsvětější Trojice a po pravé straně si všímáme Dietrichsteinské hrobky. Kolem sousoší a nedaleké kašny míříme do zámeckého parku a na samotný zámek. Nejsme hrado- ani zámkologové, a tak nám stačí nahlédnout do exteriérů a vzápětí pokračujeme z městských ulic zpět do přírody.

Na rozcestí „Pod Olivetskou horou“ stáčíme po zelené značce ke skalnímu útvaru Olivetská hora, od kterého je snad ten nejhezčí pohled na mikulovský zámek. Zelená značka dále vede při úpatí Olivetské hory a pod Svatým Kopečkem směřuje pěšinou k rozcestí „Pod Božím hrobem“, kde se nakrátko vracíme na modrou značku. Po pár metrech jdeme po naučné stezce na vyhlídku, nad bývalým lomem, Svatý kopeček – sever, ze kterého je vidět i zaplavený lom Janičův vrch. V tento podzimní čas hraje okolí lomu ve spojení se západem slunce všemi barvami, krásná podívaná!

Z vyhlídky scházíme strmé klesání neznačenou cestou k modré turistické značce, kterou jsme náš výšlap začínali a nyní v protisměru se vracíme k autu na parkoviště. Je sice konec října, ale teplota je ještě rozumná a tak bereme v autě plavky, ručník a jdeme se do lomu svlažit. Čistota vody byla skvělá a teplota docela řízná, ale i tak jsme se v lomu v podvečer nekoupali sami. Něco nám říká, že jsme zde nejen na koupání nebyli naposledy.

Zdroj: autorský text