Máte rádi výhledy a historii? Výšlap na zříceninu Pustý hrad se vám bude líbit. Zvládnou ho i děcka

Je červen, středa dopoledne a my parkujeme na rozlehlém parkovišti za zimním stadionem, kde je pusto prázdno, žádné auto, žádný pěšák. Na hrad se dá dostat buďto po modré turistické značce, kterou volíme i my, nebo po široké šotolinové cestě, která je také značená jako cyklotrasa a je vhodná i pro méně zdatné turisty.

Od parkoviště se tedy vydáváme po ulici Pod Dráhami a po pár metrech přicházíme k turistickému rozcestníku „Pod Haputkou“, s nadmořskou výškou 284 m. Stáčíme vlevo a po modré značce se okamžitě začínáme sápat do prudkého kopce.

Celé stoupání do svahu je naštěstí zmírněné serpentinami. Je po vydatných deštích a tak je výstup o to náročnější. Podklad je směs hlíny či mazlavého blátíčka, kluzkých kořenů a kamenů. Před první značenou vyhlídkou docházíme dvě starší dámy, které toho mají očividně dost, čemuž se nedivíme. Přibližně v polovině stoupání odbočujeme z modré a jdeme k vyhlídce, ze které je krásný výhled západně na údolí Hronu včetně Štiavnických vrchů a severně na Kremnické vrchy. Trochu se vydýcháváme, doplňujeme tekutiny a pokračujeme směrem vzhůru. Po zhruba půlhodince přicházíme na planinu, na které se rozkládají hradby zříceniny, o které vám nyní něco povíme.

Pustý hrad nebo chcete-li Zvolenský hrad, jak název napovídá, najdete nad městem Zvolen. Hradní komplex o rozloze 7,6 ha se rozkládá nad soutokem řek Hron a Slatina. Hradní zřícenina se dělí na dvě části, kdy dolní a horní část se rozprostírá v nadmořské výšce 475 – 571 metrů. Dolní a horní hrad spojuje 400 metrů dlouhá spojovací část. Pustý hrad je jednou z největších hradních zřícenin ve střední Evropě a pátým největším hradním komplexem na Slovensku. Nejvíce zachovalé části hradu jsou věž na dolním hradě, vstupní brány obou hradů a bašta na horním hradě.

Z planiny a spodního hradu jsou krásné výhledy do celé oblasti, a tak bereme za vděk jedné z laviček a dáváme si menší svačinku. Užíváme si těch panoramat a jsme rádi za těch pár náročných metrů stoupání, které nás přenesly do úplně jiné doby! Svačinová zásoba došla, a tak pokračujeme po spojovacím valu, který je také stále do kopce, až k hornímu hradu. Kdo má rád široké a daleké rozhledy, bude si připadat právě na horním hradě jako v ráji. V dáli je mimo jiné vidět celý hřeben Nízkých Tater, včetně vrcholů Chopok a Ďumbier.

Prostor celého areálu doplňují dřevěné sochy uherských králů a socha sv. Alžběty v nadživotní velkosti, které vytvořili slovenští řezbáři. Na hradě se konají různé společenské akce, které jsou atraktivní i pro menší děti. Nechybí každoroční národní výstup na hrad, včetně řady představeni, divadel, koncertů, šermířských a lukostřeleckých událostí, samozřejmě v dobovém oblečení. V době naší návštěvy se na hradě nic nekonalo a bylo zde sotva pět turistů a jeden cyklista, což je na takto velké ploše nic. Kochání bylo dost a tak ještě pár snímků a vyrážíme zpět k parkovišti.

Pro sestup jsme si zvolili zmíněnou druhou variantu, tedy nejdříve stále po modré až k rozcestí „Pod Pustým hradem“ a následně po široké šotolinové cestě, která je v mapách značená jako cyklotrasa N2551. První část od brány horního hradu je dosti strmá, ale jinak jde o celkem příjemnou cestu, na rozdíl od cesty, kterou jsme museli vyšlapat nahoru. Dolů by se serpentinami po modré značce šlo o poznání hůře. Nakonec nám celý okruh, který měřil něco málo přes 6 kilometrů, zabral s focením a svačinkou zhruba dvě a půl hodinky v přírodě a bez davů turistů.

Kdo tedy zavítáte na Slovensko a budete poblíž, máte tip, kam se podívat. Jako bonus, celý okruh zvládnou i caparti.

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com, autorský text