Na kole kolem maďarského moře: Potkali jsme paprikový dům, levandule a ohleduplné řidiče

Na náš cyklistický pobyt jsme se vydali k Balatonu. Je to největší jezero ve střední Evropě o rozloze 591 km², kterému se přezdívá maďarské moře. Voda jezera je mělká s maximální hloubkou 11 metrů.

Cestou k Balatonu si ale děláme ještě zastávku na hradě Sümeg. Tento zachovalý středověký hrad, jehož počátky se datují do roku 1260, se nachází přibližně 30 kilometrů od Balatonu. Hrad působil monumentálním dojmem již při pohledu z parkoviště. Postupně se dostáváme mírným stoupáním po vydlážděném chodníku až k pokladně, kupujeme vstupenky v ceně 3000 HUF za dospělého (cca 7,70 €) a vydáváme se na individuální prohlídku hradu.
V areálu hradu se nachází také bufet a mini kinosál, kde se promítá animovaná historie hradu. Na hradě jsme strávili asi hodinu a půl a poté jsme pokračovali na místo ubytování do obce Tihany u Balatonu. Ta leží na stejnojmenném poloostrově jezera.

První den pobytu jsme se vydali z Tihany podél Balatonu na sever. Hned po prvních kilometrech nás překvapily tabule informující cyklisty o kilometrických vzdálenostech dalších obcí na trase. Nebylo by na tom nic neobvyklého, ale tyto směrovky jsou na cyklostezce každý kilometr, takže tady se opravdu nedá zabloudit.

Celý pobyt jsme vedle Balatonu jezdili výlučně jen po cyklostezkách. V případě, že cyklostezka křižovala místní komunikaci, byl při cestě proveden bezpečný přechod. Někdy nás značení poslalo do bočních uliček vesnic, kde samospráva pro zvýšení bezpečnosti dala téměř vždy maximální rychlost 30 km/h pro auta. K bezpečnosti cyklistů dost přispívá i chování řidičů a tady se nám vícekrát stalo, že když jsme se blížili k přechodu, kde se křižovala cyklostezka s hlavní silnicí, tak vozidla jedoucí po silnici rychleji než my po cyklostezce vždy zastavila a počkala, než přejdeme na druhou stranu. Bez problémů by řidiči stihli projet, aniž by nás ohrozili, ale raději zastavili a tímto nás místní řidiči velmi pozitivně překvapili.

Asi po deseti kilometrech se dostáváme do Balatonfüredu. Je to větší letovisko, kde je i přístav, ze kterého plují trajekty do Siófoku a lodě na vyhlídkové plavby po Balatonu. Chvíli jsme z místního mola obdivovali okolní lodě a přes malé náměstíčko jsme se vydali na občerstvující drink. V bufetu si vybíráme radler a ptáme se, zda se dá platit platební kartou, vše jde bez problémů.

Později už se ani neptáme a všude při placení automaticky vytahujeme platební kartu. Je jedno, zda se jedná o restauraci, bufet, hospodu nebo minimarket, vždy měl provozovatel připraven platební terminál. Tuto informaci jsme měli již před pobytem, proto jsme si forinty ani nevyměňovali. Dále pokračujeme do Alsóörs, zastavujeme u místní mariny, kde je zakotveno množství plachetnic. Po krátké přestávce se posouváme až do Balatonalmádi, který je cílem dnešní etapy.

Do Balatonalmádi přijíždíme v době oběda, vybíráme bufet pár metrů od vody a z nabídky jídel volíme halászlé. Jde o rybí polévku, cena je 4000 HUF. To je v přepočtu cca 10 €, což se nám zdá v prvním momentě dost, ale když nám přistane na stole asi půllitrový kotlík polévky plné vykostěných kousků ryby, jsme spokojeni a jako přílohu dostáváme navíc ještě chléb. Halászlé je výborné a během pobytu ho zkoušíme ještě vícekrát. Cena se i na jiných místech pohybovala kolem 4000 HUF. Po skvělém obědě se vydáváme na cestu zpět, tentokrát zastavujeme na jiných místech trasy a děláme už jen pár přestávek na občerstvení ve směru do Tihany.

Po krátkém stoupání před Tihany, jednom z mála na Balatonu, vjíždíme do vesnice, kde se zastavujeme na náměstí Ference Mádla. Navštěvujeme pár obchůdků se suvenýry. Vše je na téma levandule, která se zde pěstuje na okolních políčkách a ve vesnici se nachází také manufaktura na její zpracování.

Levandule je zde téma číslo jedna, rozmanitost výrobků a suvenýrů z ní nemá konce. Počínaje kosmetickými přípravky, pokračujíc sušenými variacemi, konče levandulovým vínem, ginem a dokonce i pivem. Levandule je zobrazena na všem - magnetky, hračky, pohlednice, nástěnné hodiny a různé druhy textilu.

My však dáváme přednost jiné atrakci, hned vedle náměstí se u hlavní cesty nachází „paprikový dům“. Jde o místo, kde můžete koupit všechny možné druhy chilli papriček a výrobků z nich. Průčelí domu zdobí množství sušených papriček. Toto vzezření má dům již několik desetiletí. Kupujeme pár produktů – ostrou pálivou pastu v tubě, sušenou uzenou papriku do vaření. Je to jediné místo, kde se nedalo platit kartou, berou však bez problémů i eura.

Druhý den pobytu jsme se vydali z Tihany podél Balatonu na jih. Předpověď počasí není moc ideální, neboť kolem oběda má začít pršet, proto balíme na kola i pláštěnky. Naším cílem je Badacsonytomaj, obec známá také svými vinařskými sklepy. Tak jak rychle přibývají první kilometry, tak se začínají kupit i první mraky. Za vesnicí Zánka, kde jsme objevili park vojenské techniky, začaly první kapky. Nebylo to nic dramatického, ale asi deset kilometrů před Badacsonytomaj déšť zesiluje, oblékáme pláštěnky a zahajujeme ústup, točíme zpět směr Tihany.

Čím blíže jsme k Tihany, tím je déšť slabší, nakonec přestává úplně, etapu končíme krátkou prohlídkou místního přístavu a studujeme harmonogram trajektů na další den. Máme v plánu přeplavit se na jižní stranu Balatonu a projet na kole opačnou stranu, ale o tom si povíme až v druhé části.

Zdroj: autorský text