Za krásnými výhledy nemusíte do Tater. Kremnické vrchy stojí za návštěvu po celý rok

Na náš turistický víkendový trip jsme se tentokrát vydali do oblasti Kremnických vrchů na Slovensku. Kremnické vrchy jsou sopečným pohořím v centrální části Slovenska. Náš trip jsme zahájili ve městě Turčianske Teplice, odkud jsme se po vydatném obědě přesunuli do vesnice Čremošné, kde již začalo naše pěší putování.

Hned na úvod turistiky nás čekalo příjemné teplé slunečné počasí. Přestože je duben, teploměr ukazuje 20 stupňů, takže svlékáme bundy a šlapeme v tričkách. První zastávku provádíme hned za vesnicí Čremošné, kde navštěvujeme místní salaš. Využíváme nabídky prodejny na salaši a kupujeme ovčí sýry, někteří z nás zkoušejí i žinčici. Na úvodní trase není žádná možnost občerstvení, a proto ještě kontrolujeme zásoby vody v batozích a vyrážíme směr Flochová.

Se svojí výškou 1317 m n. m. je Flochová nejvyšším vrchem Kremnických vrchů. Na úvod nás čeká mírné stoupání po staré asfaltové silnici, kde si fotíme železniční viadukt, a po pár kilometrech začíná prudší nástup v lesním terénu. S přibývajícími výškovými metry začíná klesat i teplota, což nás nutí se obléknout. V hustém lese nacházíme i zbytky sněhu, který ještě nestihl roztát. Těsně pod vrcholem nás čekají i úseky, kde se musíme brodit ve sněhu téměř ke kolenům, neboť terén není prošlapaný.

Na vrcholu děláme zaslouženou pauzu a vydáváme se mezi sněhová pole do nižších poloh směrem na Kordíky, k místu našeho ubytování. Duben nezůstává nic dlužný své pověsti a slunečné počasí se během pár minut mění na déšť a musíme vytahovat pláštěnky. Naštěstí to není nic dramatického a asi po půl hodině znovu svítí slunce. Napojujeme se na Cestu hrdinů SNP po červené značce a pomalu klesáme. Na místo ubytování přijíždíme až v podvečer, odkládáme batohy a vyrážíme do místní hospody na večeři.

Na sobotu jsme si naplánovali výstup na vrch Skalka (1231 m n. m.). Do batohů dáváme jen nejnutnější věci, ostatní necháváme v pronajatém domě. Předpověď je ideální, opět nás čeká slunečné počasí a na trase máme také občerstvovací bod v podobě penzionové restaurace, která se nachází kousek pod samotným vrcholem Skalky.

Z obce Kordíky nás nejprve prověřilo mimořádně prudké stoupání až po Kordícke sedlo, přičemž nás hned v úvodu čekal náročný terén přes polom, kde jsme překračovali množství spadlých stromů. Postupně jsme vystoupali až do výšky 1283 m n. m. na vrch Vyhnatová, odkud se po krátké pauze posouváme dál a opět kličkujeme mezi menšími sněhovými poli. Následně nás čekalo Sedlo Tunel, odkud to byl už jen kousek ke krásnému vyhlídkovému bodu zvanému Titanic.

Po pár minutách se dostáváme k cílovému vrcholu Skalka. Nás zde zajímá Vysílač Suchá hora, postavený na vrchu Skalka. Je to rozhlasový a bývalý televizní vysílač, který je se svou výškou 302 m druhou nejvyšší stavbou na Slovensku (1. místo patří vysílači Dubník se 318 metry). Vysílač Suchá hora byl postaven v roce 1960 a namontovali jej pracovníci podniku Tesla Hloubětín. Vysílač patří mezi nejvýše položené supertally (stavby vyšší než 300 metrů) v Evropě.

Od vysílače sestupujeme o kousek níže a usedáme do předvybrané restaurace, kde si dáváme oběd. Po delší pauze se vydáváme na zpáteční cestu, tentokrát však po překročení lyžařské sjezdovky odbočujeme na Barborskou cestu a k Sedlu Tunel se dostáváme z druhé strany. Sedlem Tunel prochází turistická magistrála Cesta hrdinů SNP a setkávají se na něm 3 značené stezky.

Největší atrakcí je však Görgeiho tunel, který zde byl vybudován ve 14. století a pod horským hřebenem usnadňoval přechod tzv. Zlatou cestou z Banské Bystrice do Kremnice. Během své historie se k němu vážou mnohé významné události, například 28. července 1764 prošel tunelem budoucí císař Josef II. nebo v noci ze 4. na 5. října 1944 se během Slovenského národního povstání převážel přes tunel zlatý poklad ze Státní mincovny v Kremnici do Národní banky v Banské Bystrici. Tunel byl od roku 1955 zasypán, ale v letech 1996-1997 byl znovu obnoven. My jsme tedy také neodolali a přes krátký tunel jsme se prošli a přes Barborskou cestu pokračovali směr Kordíky.

V neděli po snídani balíme batohy a opouštíme ubytování. Čeká nás přesun do obce Turček, odkud máme v plánu jet autobusem do Turčianských Teplic a následně na vlak. Počasí opět super, na obloze ani mráček. Na úvod jsme měli výstup na známé Kordícké sedlo, tentokrát však volíme delší trasu, abychom se vyhnuli polomu s náročným terénem. Poté už nás čekal jen pozvolný terén s minimálním převýšením, přičemž trasa zčásti kopírovala říčku Turiec.

Po asfaltové cestě Králická zkratka se dostáváme až k vodní nádrži Turček. Ta je s plochou 54 hektarů situována nad stejnojmennou obcí na soutoku dvou řek - Turiec a Ružová. Slouží k akumulaci vody pro výrobu pitné vody pro okresy Martin, Žiar nad Hronom a Prievidza. Po párminutové pauze u vodní nádrže nás čekal už jen krátký přesun do vesnice, kde jsme unaveni počkali na náš autobus.

Zdroj: autorský text