Kousek od Bratislavy leží opuštěná raketová základna, lidé tu dnes procházejí bunkry. Byli jsme tam

Je začátek října, počasí takové všelijaké a my cestou vymýšlíme, kde by šlo zastavit a navštívit něco zajímavého. Aplikace, kterou léta používáme pro předpověď počasí, hlásí v okolí Bratislavy tříhodinové okno a my parkujeme na bezplatném parkovišti na dohled od zříceniny hradu Devín.

Naším cílem je kopec Devínská Kobyla (514 m n. m.), který je součástí jihozápadního okraje CHKO Malé Karpaty a dle dostupných informací by na něm měla být bývalá protiletadlová raketová základna. Je příjemně teplo, oblékáme letní oblečení, větrovku kolem pasu a od parkoviště se vydáváme po společné žluté a červené značce (v mapách značená jako „cesta hrdinov SNP“), která vede okrajovou částí městečka Devín, na dohled od hradeb zříceniny hradu Devín.

Cestou míjíme Kostel svatého Kříže a procházíme chatovou osadou, kde stoupání přidává na sklonu. Úvozovou cestou a následně pěšinkou pokračujeme hlouběji do lesa, až přicházíme na rozcestí Úzky les, kde je řada zajímavě rostlých stromů a začínající prales. Opouštíme žlutou značku, stáčíme ostřeji vlevo a po červené stoupáme k vrcholu. Křižujeme širší šotolinovou cestu, od které vedou naše kroky do skutečně ostrého srázu, kdy v závěrečné pasáži je cestička namotána do několika serpentin mezi stromy, které jsou pokroucené do všech možných směrů.

Přicházíme na rozcestí Devínská Kobyla, kde nechybí přístřešek s posezením. My se však nezdržujeme, zatím neprší, a tak nechceme ztrácet čas. Míříme raději směrem k samotnému vrcholu, kde trasa vede průchodem v plotě a za ním míjíme první z mnoha budov bývalého areálu základny. Po pár metrech zahlédneme rozhlednu na vrcholu kopce, a tak naše kroky vedou právě na její ochoz.

Konstrukce rozhledny z roku 2020 je docela nevšední, ale výhled z ní je pěkný, a to na všechny strany. Vidíme nedaleký rozlehlý areál výrobního závodu automobilky Volkswagen, hranice sousedního Rakouska s řekou Dunaj a Bratislavu s televizní věží na vrcholu Kamzík. Při dobré viditelnosti je prý vidět až do Vídně, což se nám v našem případě nedaří, blížící se oblačnost míří právě z Rakouska.

Nás však zajímá, co ukrývá samotný vrchol Devínská Kobyla, a tak scházíme z rozhledny a jdeme prozkoumat oplocený areál, kde mimo několika budov narážíme na podzemní prostory, které v časech ne ještě tak dávných ukrývaly protiletadlové raketové systémy. Podle dochovaných dokumentů bylo na Kobyle zhruba dvacet staveb, čtyři odpalovací rampy s jednou pozorovatelnou a až osmnáct ruských raket z kompletu S-125 Něva, připravených k obraně Východu před Západem. Je to zajímavé místo a objekty duchů na nás působí tak nějak zvláštně.

Procházíme různé objekty, z nichž většinu již pohltila okolní příroda, a necháváme se na malý moment pohltit zdejší atmosférou. Vracíme se na křižovatku pod rozhlednou a scházíme zpět k rozcestí Devínská Kobyla, tentokrát ale pro sestup volíme zelenou značku. Ta zprvu vede pěknou cestičkou mírně z kopce, ale to se po pár metrech změnilo a čekal na nás nefalšovaný prales se spoustou popadaných větví a vyvrácených stromů. Vzhledem k tomu, že v mobilu na meteoradaru vidíme, jak se na nás valí srážkový mrak, část trasy vynecháváme a neznačenou lesní pěšinkou si zkracujeme cestu ke žluté turistické značce. Zde ještě narážíme na pěknou vyhlídku nejen na Dunaj, ale také na onen velký dešťový mrak, který se na nás řítí.

Není nač čekat, přidáváme do kroku a po žluté, která se klikatí na úbočí kopce, pokračujeme až k rozcestí Pod Devínskou Kobylou. Dále pokračujeme po modré značce a z vyhlídek cestou kromě samotného městečka Devín vidíme v dáli na rakouské straně vrtule větrných elektráren. Ty nám připomínají, že začíná zesilovat vítr. K autu nám naštěstí zbývá už jen zhruba kilometr. Scházíme kolem zahrádkářské kolonie a starší zástavbou scházíme s prvními kapkami deště k hlavní silnici. Na parkoviště to zvládáme dojít tak tak, sotva usedneme, začne docela solidní sprcha, ale to nám již nevadí, čeká nás Balaton, a to bude jiná písnička, tedy článek.

Zdroj: autorský text