V údolí Malty jsme navštívili dva vodopády. V létě to je osvěžující, v zimě krásné

V lednu se nám poštěstilo užít si super čtyřdenní běžkování v Alpách a vzhledem k tomu, že zbylo trochu času také na relax, zapátrali jsme v mapách, co dalšího údolí nedaleko našeho ubytování ve městečku Malta nabízí. No, není toho zrovna málo, takže jen tak v rychlosti...

Mimo velice pěkného historického náměstí města Gmünd a nedalekého hradu, který se nad městem tyčí, je to především nespočet kilometrů cyklostezek podél řek Lieser a Malta. Na konci údolí Malta je silnice zakončena ostrým stoupáním k nedaleké přečerpávací vodní elektrárně, která má výkon jako jeden jaderný blok Temelínu.

Dolní nádrž Galgenbichl se rozprostírá v nadmořské výšce 1700 m n. m. a ta horní, Kölnbrein, o 200 metrů výše má mimo jiné největší hráz v Rakousku. Kolem vodních ploch se tyčí vrcholky hor s výškou kolem 3000 m n. m. a minimálně podle dostupných fotografií se jedná o velice zajímavé místo.

Naším plánem bylo vyjet autem právě k horní nádrži, ale vzhledem k zákazové značce a informaci, které jsme zrovna moc nerozuměli, jsme tento plán vzdali. Mimo to za mýtnicí bylo vyžadováno použití řetězů a ty se nám nasazovat úplně nechtěly. Proto jsme raději využili další z mnoha možností, které údolí Malty nabízí. Mezi ně patří jednoznačně nespočet vodopádů, z nichž jsme dva v dosahu silnice navštívili. U obou vodopádů je bezplatné parkoviště, ale zapomeňte na parkování přes noc, nebo dokonce přespání v autě, je zde doplňková tabulka, která toto jasně zakazuje.

Z parkoviště, kde najdete i WC, je to k prvnímu vodopádu Gößfälle pár desítek metrů po zpevněné cestě. Záměrně píšu „k prvnímu vodopádu“, protože jich je na říčce Gößbach rozeseto mezi skalami kaskádovitě několik. U vodopádu je menší jezírko, do kterého voda padá a mimo vyhlídky s dřevěným betlémem jsou zde i lavičky. Od jezírka vede po pravém břehu turistická značka, po které se vydáváme také my. Zde již končí pevná cesta a musí se stoupat do prudších schodů a místy i přes kořeny. Méně zdatní jedinci se trochu zadýchají, ale děti to tu budou milovat.

Vzhledem k tomu, že jsme zde byli v lednu, místy šlo spíše o ledopády než vodopády, ale díky menšímu průtoku nebyl žádný problém sejít až do samotného koryta říčky a přejít suchou nohou na druhou stranu, kde se nám naskytl trochu jiný pohled na celé vodou vyhlazené kamenné koryto. Nikde nic ale neklouzalo, kameny byly čisté, bez řas a jiných kluzkých přírodních usazenin, a tak stačilo pouze překonat úzkou ledovou plotnu, pod kterou tekl proud říčky.

Více z atmosféry vám nastíní naše krátké video.

Pokračovali jsme k dalšímu ze série vodopádů a následně k dřevěné vyhlídce, která částečně trčí nad hladinou. Říčka má místy hodně kolmé stěny, na nichž se držely ledové plotny, které vznikly díky menšímu proudu a mrazu z předešlých dní. Jediné, co trochu k úplné dokonalosti chybělo, byla takřka nulová přítomnost sněhu. Cesta po pravém břehu se ke konci cesty již tolik nezvedala a byla spíše mírná, ale bylo třeba stále dávat pozor na kořeny pod nohama.

Cesta se následně začala stáčet více doleva a před dřevěnou lávkou, po které se dostáváme na druhý břeh, míjíme horní nádrž Gößkar. Od horní nádrže je to k autu již z kopce po lesní silničce, která byla místy lehce poprášená sněhem nebo tenčí vrstvou ledu. Cestou se můžeme na několika místech kochat výhledem na protější skalní hřeben s vrcholem Loibspitze 2229 m n. m.

Sedáme do auta a přesouváme se na nedaleké parkoviště, na dohled dalšího z vodopádů. Již z parkoviště vidíme za domy dědinky Brandstatt proud padající vody z vrcholku vysoké skály. Od auta jdeme rovně přímo směrem k vodopádu Fallbach, vlevo si všímáme zavřené restaurace a pokračujeme vpravo kolem stánku, kde se v létě platí vstupné na dětské hřiště a také na místní ferraty, které vedou až těsně k vodopádu. Obcházíme z pravé strany oplocený prostorný pozemek s venkovní posilovnou ve spodní části u pokladny a navazující hřiště plné dětských atrakcí včetně dlouhé tobogánové skluzavky či malého jezírka s dřevěným vorem. Tohle je dětský ráj, kde musí být v létě narváno.

Stále stoupáme až na vyhlídku, odkud je pěkný pohled do údolí. Takto v zimě je hukot vody díky slabšímu proudu takřka neznatelný, ale ze zkušenosti z nedalekého Slovinska si dokážeme představit, jak hlasitě se tu může voda valit v jiném ročním období. I tak je to opravdu impozantní podívaná na vysokou skálu, ze které padá proud vody. Chvilku se kocháme pohledem na vodopád a okolní hory a potom se již vracíme k autu.

Cestou zpět do našeho penzionu se zdržujeme ještě letmou prohlídkou města Gmünd, kde si na náměstí dáváme ve stylové restauraci výbornou polévku s celestinskými nudlemi. Byl to pěkný odpolední výlet, při kterém jsme nikam nemuseli spěchat.

Zdroj: autorský text