Dva tipy na prodloužený turistický víkend v Tatrách. Užili jsme si vodopád, řetězy i plesa

Na prodloužený víkend v Tatrách jsme si zvolili zázemí autokempu v Tatranské Štrbě. Po krátké aklimatizaci, kdy v nížinách panovala více než třicetistupňová vedra, jsme si museli zvyknout, že teploty v noci padaly pod 15 stupňů a během dne atakovaly jen 25 stupňů. Podle toho jsme si naplánovali i první túru a vyzbrojili se nejen oblečením s dlouhými rukávy, ale do batohu jsme přidali i pláštěnku.

První den jsme podnikli túru ze Štrbského plesa, přes Chatu pod Soliskem k Bystré lávce a přes vodopád Skok jsme se vrátili zpět ke Štrbskému plesu. Ti, kteří chtějí první úsek ze Štrbského plesa na Chatu pod Soliskem vystoupat po svých, mají dvě možnosti. První trasa vede podél lanovky, má délku 4 kilometry a celkové převýšení více než 500 metrů. Druhá cesta prochází přes Furkotskou dolinu, má délku 5,5 kilometru a celkové převýšení rovněž přes 500 metrů.

My jsme však vzhledem k celkové délce naplánované trasy zvolili třetí variantu - sedačkovou lanovkou jsme vyjeli ze Štrbského plesa až na Chatu pod Soliskem. Byl to prozíravý krok, protože ušetřený čas a energie se nám během dne hodily.

Je třeba však počítat s tím, že jednosměrný lístek ze Štrbského plesa na Chatu pod Soliskem stojí 18 €. Zpáteční lístek vyjde na 21 € a může být ideální variantou pro ty, kteří si chtějí udělat jednodušší půlhodinovou túru z Chaty pod Soliskem (1 840 m n. m.) na Přední Solisko (2 117 m n. m.).

Naším cílem však byla Bystrá lávka v nadmořské výšce 2 300 metrů. Od chaty pod Soliskem nás čekalo pozvolné stoupání, které postupně gradovalo. První pauzu děláme u Wahlenbergových ples ve výšce 2 000 m n. m., posilňujeme se sendviči a začínáme prudký výstup na Bystrou lávku.

Vzduch je stále řidší, při ztíženém dýchání se dramaticky zpomaluje i naše tempo. Zároveň musíme být při každém kroku čím dál více opatrní, neboť uklouznutí ve strmém kamenném srázu může mít fatální následky. Naštěstí nám počasí přeje a z mraků, které se v této oblasti držely, nespadne ani kapka.

V závěru výstupu nás čeká ještě asi desetimetrový úsek s řetězy, bez kterých by běžní turisté skalní překážku asi nepřekonali. Držíme se řetězů a pomalými kroky se s horolezeckým grifem přehupujeme na opačnou stranu Bystré lávky. Tu se nám po chvíli naskytne krásný výhled na Capie pleso. V dálce vidíme i Okrúhle pleso, kde se po okrajích drží ještě led. Vzhledem k tomu, že je červenec a před pár dny jsme byli ve 35stupňových vedrech, se nám to zdá až neuvěřitelné.

Stále pozvolně klesáme Mlynickou dolinou a vyhýbáme se turistům, kteří jdou proti nám. Třeba připomenout, že opačný směr této túry od vodopádu Skok ve směru na Bystrou lávku je více preferován. Mineme Nižné Kozie pleso a dostáváme se na památné místo nehody, při které v roce 1979 zahynulo sedm záchranářů na palubě havarovaného vrtulníku.

Po krátké pauze pokračujeme a máme na dohled Pleso nad Skokom. Koncentrace turistů je už dost vysoká, takže při sestupu v úseku s řetězy musíme chvíli počkat na uvolnění stezky. Po krátkém řetězovém sestupu se ocitáme u majestátního vodopádu Skok. Ten je zároveň častým cílem turistů, kteří si zvolí nenáročnou túru ze Štrbského plesa.

Po krátké pauze na focení klesáme dvě hodiny od vodopádu Skok na Štrbské pleso, kde naše první dvanáctikilometrová túra končí. Celkově nám trvala více než pět hodin a vystoupali jsme zhruba 600 výškových metrů.

Další den jsme si naplánovali túru z Tatranské Kotliny přes Kopské sedlo do Tatranské Javoriny. Byl to sice výšlap v nižších polohách, ale jeho délku jsme natáhli na dvacet kilometrů. Začínáme v Tatranské Kotlině nenáročným stoupáním, které vede převážně v chládku lesní stezky. Po pěti kilometrech se dostáváme na Chatu Plesnivec, kde se občerstvujeme točeným pivem a pokračujeme směr Kopské sedlo.

Po dalších pěti kilometrech se dostáváme k turistické křižovatce u Veľkého Bieleho plesa. Zde se setkávají čtyři trasy, takže místo je dost frekventované. Využíváme volnou lavičku a uděláme si obědovou pauzu. Počasí nám přeje, pořád je slunečno, takže pořád jedeme v krátkých rukávech majestátní Dolinou Bielych plies.

Těsně před Předním Kopským sedlem (1 778 m n. m.), což je nejvyšší bod naší trasy, nás čeká strmé stoupání. V hliněném chodníku přibylo i pár skal, ale výšlap hravě zvládáme. Pak už nás po chvíli čeká v nadmořské výšce 1750 metrů Kopské sedlo. To bývá i častým cílem polských turistů jdoucích od Tatranské Javoriny, hraniční obce na slovensko-polských hranicích.

Z tohoto místa už pokračujeme mírným klesáním až do Tatranské Javoriny. Nejdříve však procházíme částí Zadní Měďodoly a zastavujeme se u památníku věnovaném pasteveckým válkám. Na informačních tabulích porovnáváme kopce Belianských a Vysokých Tater – právě hranicí těchto dvou pohoří jsme procházeli.

Ve finále nás čeká už jen mírné klesání. Procházíme podél potoku Javorinka až do Tatranské Javoriny, kde nastupujeme na autobus a vracíme se k místu našeho startu v Tatranské Kotlině, kde jsme nechali auto.

Celková délka trasy byla dvacet kilometrů s převýšením 1 050 metrů a zabrala nám přibližně šest hodin času.

Zdroj: autorský text