Cyklo-lodní putování po Dalmácii. Od želv u jezera přes vodopády vzhůru k obří Panně Marii

Naše cyklo-lodní putování po Dalmácii se blíží ke svému konci. Po tom, co jsme prozkoumali zajímavosti a krásy ostrova Dugi otok, pokračujeme dále. Tentokrát nás čeká přejezd z Biogradu k Vranskému jezeru, okolí řeky Krka a malebné městečko Primošten.

Z Biogradu jsme na kolech jeli sedm kilometrů po šotolinové cestě až do Pakoštane a po krátké prohlídce letoviska jsme pokračovali do vnitrozemí k Vranskému jezeru. Jezero je od moře odděleno přibližně dva kilometry širokým a třináct kilometrů dlouhým pásem země. Rozloha jezera je 30,16 km² a hloubka dosahuje přibližně čtyřech metrů.

Na severozápadním břehu se nacházejí pozorovatelny zvěře. Dá se zde sledovat ptactvo i vodní živočichové. My jsme neměli tolik času, abychom se zdrželi na pozorování, ale cestou jsme natrefili na želvy, které zde volně žijí.

Po severní straně jezera jsme se dostali přes Banjevci a Kašič znovu k moři do letoviska Pirovac. Následně jsme pokračovali kousek po hlavní cestě z Pirovace směrem na Vodice. Těsně za Pirovacem se nachází restaurace Marin, ve které se na venkovním grilu točí jehněčí a vepřové maso. Gril lze zpozorovat už z kruhového objezdu a pečínka tak láká posádky kolemjedoucích aut k zastavení na polední pauzu.

Vnitrozemskou etapu jsme začali v městečku Skradin, které je vstupní branou do národního parku Krka. Dostanete se do něj po šotolinové cestě kopírující řeku Krka, pět kilometrů východně od Skradinu. Po řece Krka se lze dostat až na moře, což využívají i mnohé výletní lodě, které vozí turisty na vyhlídkové plavby z pobřežních letovisek a přes ústí Krky plují až k národnímu parku, kde mohou návštěvníci absolvovat prohlídku.

Vstupné za dospělou osobu je od listopadu do března 7 euro, v dubnu, květnu a říjnu vstup stojí 20 euro a v hlavní sezóně od června do konce záři vstupenka vyjde na 40 euro. Národní park díky svým přírodním scenériím určitě stojí za návštěvu, ohromí vás zejména svými vodopády. Přes národní park vedou naučné stezky a lze se tam i občerstvit, takže na Krku si můžete naplánovat klidně půl dne.

Ze Skradinu jsme se vydali přes Lozovac a Tromilju bočními cestami do Šibeniku. Město má asi 50 000 obyvatel a leží u ústí řeky Krka. Nejznámější pamětihodností je bezpochyby katedrála svatého Jakuba, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. V 17. století tady byl vybudován také systém hradeb a čtyř pevností. Jedna z nich, pevnost svatého Michala (Tvrđava Sv. Mihovila), se tyčí nad městem. Velmi zajímavé je i historické centrum města, kde se ve spletitých uličkách toulá mnoho turistů.

Následně jsme pokračovali po jadranské magistrále, případně vedle ní přes Brodaricu, Žaborič, Grebaštici až do Primoštenu. V okolí Brodařice byly vidět ještě pozůstatky po letních požárech, na svazích místních kopců probíhá dosud těžba ohořelých stromů, které se svážejí do přilehlých vesnic a slouží jako palivo k topení. Z Brodařice byl také krásný výhled na protilehlý ostrůvek Krapanj.

Primošten nás přivítal svými rozlehlými oblázkovými plážemi, na kterých probíhala předsezónní úprava. Vesnice Primošten se původně nacházela na malém ostrově v blízkosti pevniny, se kterou byla spojena mostem. Později byl most nahrazen hrází a od té doby vznikl název Primošten (od slovesa přemostit). Přes úzké uličky poloostrova se lze dostat na nejvyšší bod, kde stojí kostel sv. Jiří i s hřbitovem.

Největší novodobou pamětihodností Primoštenu je však socha Panny Marie Loretánské, která je patronkou města. Socha se nachází na vrcholu 173 metrů vysokého primoštenského vrchu Gaj. Je to jedna z nejvyšších soch Panny Marie na světě a byla inaugurována v roce 2017 na svátek Panny Marie Loretánské.

Socha má spolu se základnou výšku 17 metrů. Pomník je z betonu, povrchová úprava je mozaiková, ze zlata, stříbra a barevného skla. Na hlavě Panny Marie je starobylá chorvatská koruna obložená drahými kameny. Obec Primošten se po dohodě s představiteli italského projektu Cammini Lauretani zařadila do mezinárodních poutních cest spojených s Pannou Marií Loretánskou.

V seznamu jsou také evropská města Řím, Krakov, Lisabon nebo Vídeň. Na vyhlídku (chorvatsky Vidikovac Gospe od Loreta) vede asfaltová cesta s prudkým stoupáním, které místy dosahuje až 18 %, těsně pod vrcholem se nachází parkoviště. Na vyhlídce je také kavárna s příznačným názvem Madona Bar.

Na poslední etapu jsme se vydali z Primoštenu do kopcovitého vnitrozemí ve směru na Mitlo, odtud jsme pokračovali na Rastovac a pak nás čekal dlouhý sjezd až do Mariny, kde jsme si dali pozdní oběd v místní konobě. Grilovaná orada neměla chybu a pak už jen přesun pár kilometrů po magistrále do Trogiru, kde nás čekala v přístavu loď na poslední přeplavbu.

Zdroj: autorský text