Elektromobilem kolem světa: Jedem do Afriky, jedeme do Zimbabwe aneb africké safari na vlastní kůži

Pokud pojedete do Itálie přes Brenner a následně klasickou trasou po A22 směr Verona a pak někam dál na jih, měl bych jeden tip, jak si tuhle cestu zpestřit. Zejména tehdy, pokud máte děti. Nedaleko Verony, v podstatě přímo vedle dálnice, je zajímavá zoo Parco Natura Viva. Já jsem se tady zastavil v rámci cesty Kolem světa po Evropě, protože kromě klasické návštěvy zoo samotné tu mají také možnost vjet do areálu autem a zažít něco jako africké safari. A to do našeho příběhu o „cestě kolem světa“ zapadalo přímo ideálně. 

Takže poté, co jsem v Dolomitech hledal místa podobné Aljašce, jsem se tříhodinovou jízdou posunul rovnou do Afriky. Tedy přímo... Po cestě ještě bylo nutné něco málo nabít a hlavně vyřídit oběd. Kdo tuhle jízdu Evropou sledoval, ten ví, že na restaurace se nehrálo. Pěkně jsem si vařil v kastrůlku konzervy, které jsem vezl s sebou.

Chvíli jsem hledal nějaké hezké místo na rychlý piknik a na konec to vyšlo na oběd u řeky u města Calliano. Dnes už vím, že jsem se měl podívat do mapy trochu lépe, protože pár kilometrů vedle jsou vodopády Cascate Zambel del Rio Cavallo. Tak příště. Však se tady tudy jezdí na různé výlety do Itálie poměrně často a i já tudy letos (doufám) ještě pojedu. 

Koho by to zajímalo, tak na tenhle oběd jsem si z mojí jídelní krabice vylosoval masové koule v rajské omáčce. Výhoda těchto hotovek z plechovky je v tom, že je to normální jídlo, jen je prostě v konzervě. Takže to stačí ohřát a případně k tomu uvařit nějaké těstoviny. Za chvilku je na světě plnohodnotný oběd, který zvládnou uvařit i lidi, kteří jinak vůbec vařit neumí. Jako třeba já. 

Z tohoto místa to pak už bylo do Parco Natura Viva necelou hodinku, respektive nějakých 70 km. 

Parco Natura Viva je přibližně dvacet kilometrů od centra Verony. Park samotný se rozkládá na ploše 42 hektarů, je zde zhruba 1500 zvířat, respektive 200 různých druhů zvířat a celá zahrada je rozdělená na čtyři části. Základem je tradiční prohlídka pěšky, velkou atrakcí je ale i africké safari, kam se dá vjet autem. Další část s označením House of Dragon je věnovaná různým krokodýlům nebo plazům a poslední část se jmenuje Jurassic Adventure a věnuje se dinosaurům. Ty tu také najdete, ale pochopitelně nejsou živí. 

Já jsem měl namířeno primárně na safari, protože představa, jak se projíždím v elektrickém Exploreru za naprosté tichosti mezi žirafami, se mi velice zamlouvala. Samotné africké safari nabízí 22 různých druhů zvířat, které lze pozorovat přímo z auta. Jede se hezkým parkem, kolem jsou různé rybníčky a vše je udělané tak, aby tudy projela i obytná auta, pokud to nebudou úplně gigantické stroje. Žádný off-road nečekejte, což je na druhou stranu možná trochu škoda. 

Při příjezdu vás cedule navedou buď na parkoviště, pokud půjdete do zoo jako turisté, nebo k vrátnici, kde si koupíte vstupenku v podobném stylu, jako kdybyste platili za dálnici a pak už přes závoru vjedete ve svém autě do areálu. Základní vstup stojí 25 eur, pokud si koupíte samostatně návštěvu zoo, nebo safari v autě. Dá se koupit i kombinovaná vstupenka do obou těchto částí, která stojí 29 eur. 

Tu jsem chtěl i já, ale přijel jsem až kolem půl čtvrté. Ve čtyři už by mne na safari nepustili a po čtvrté už se začínají v zoo zvířata postupně „uklízet“. Chtěl jsem tedy koupit kombinovanou vstupenku s tím, že si odpoledne projedu safari a druhý den ráno půjdu do zoo, ale takhle to nefunguje. Obě části se musí navštívit v jeden den. Takže jsem nakonec jel pouze na safari. 

Po průjezdu vstupní branou se dáte vpravo a projede další bránu, která je vyvedena tak, aby působila jako obrostlá nějakými keři. Tady to začíná být zajímavé. Vpředu nikdo nejel, chvíli se zdálo, že tu jsem sám. Ostatně byl všední den a konec března, ale zároveň bylo dost teplo na to, aby se na plácku kolem motala nejrůznější zvířata, která slibuje mapka na oficiálním webu. 

Je to zábava a trochu zvláštní pocit. Zvířata jsou evidentně zvyklá, takže se nebojí. O ploužícím se elektrickém Fordu pomalu ani nevěděla. Jen se spokojeně věnovala své běžné denní činnosti. Pořídil jsem nějaké fotky a pak jsem musel zastavit, protože mi cestu zatarasila žirafa. Na mne a na můj Explorer se shlížela shůry a moc se neměla k tomu, aby uhnula. Popravdě si nejsem jistý, co přesně má návštěvník v takové chvíli dělat, protože troubit na zvířata se samozřejmě nesmí. Tak jsem si žirafu vesele vyfotil, když tak pózovala a počkal, až velmi pomalu odkráčí na kraj cesty. 

Mezitím se za mnou už vytvořila kolona dalších pěti aut. Safari je evidentně oblíbené a docela navštěvované i mimo sezonu. Když jsem pak koukal na satelitní mapu areálu, úplně jsem se zhrozil. Satelitní snímky ukazují, jak to tady asi vypadá v létě. Je to skoro nepřetržitý had aut šinoucí se zahradou. Jestliže já jsem s přimhouřenýma očima mohl říci, že trochu té atmosféry ve stylu safari jsem snad i zažil, tak v létě si budete spíš připadat, jako když stojíte v koloně. 

Cesta je namotaná tak, že některá místa si prohlédnete z různých stran. To je fajn, protože někdy má lepší výhled řidič, jindy spolujezdec. Z některých zvířat jde trochu strach, protože si člověk sedící v autě uvědomí, jak jsou vlastně obrovská právě ve srovnání s tím autem. A že možná by ani auto coby ochrana úplně nestačilo. 

Kolem rybníčku jsem se vydal dále do menšího kopce, kde mi zahradily cestu pro změnu antilopy. Zvířata jsou zvědavá a nebojí se přijít přímo k oknu auta. Člověk si musí počínat opatrně, aby je nepřejel. Ale je to sranda. 

Přes kopec se pak dojede do závěrečné části, která je věnována masožravým šelmám. Těch tu není úplně mnoho, ale přece jen vidět hyenu nebo lva se smečkou lvic jen tak opodál s tím, že minimálně na první pohled mezi vámi a těmito zvířaty není žádná jiná zábrana než dveře vašeho auta, je docela zajímavé. I když zrovna lev vypadal, že už má na svém kontě spoustu roků a jen líně se vystavoval opodál. Úplně posledním zvířetem, které můžete obdivovat, je gepard. 

Paní na pokladně mi říkala, že cesta přes safari zabere padesát minut. I s focením jsem byl za půl hodiny venku. Mimo jiné i proto, že Italové jedoucí ve svých autech za mnou vypadali, jakože to celé chtějí projet co nejrychleji a že je zdržuju. Naštěstí se tu dá zajet na kraj a rychlíky nechat předjet. 

Přesto jsem si říkal, že za těch 25 eur by mohlo být té zvířecí muziky možná o trochu více. Pokud člověk jde ještě do zoo a za safari si v rámci kombinované vstupenky vlastně připlatí jen pár eur, pak se to vyplatí. Je to sranda a dětem se to stoprocentně bude líbit. Návštěva safari samotná ale za něco přes 600 Kč asi nestojí. Zas tolik zvířat tu není a některá samozřejmě uvidíte jen obtížně, protože zrovna budou někde schovaná nebo budou daleko od cesty. 

Moje tichá projížďka utekla dost rychle, následovalo ještě nějaké focení před zahradou a pak už jsem se vypravil vstříc kempu. Původně jsem chtěl spát ve stejném kempu přímo ve Veroně, kde jsem spal při cestě s Fiatem, ale nakonec jsem to přehodnotil a vybral jeden kemp u Lago di Garda. Bylo zde docela plno, ale cena za parcelu s elektřinou byla symbolická a zázemí výborné. 

Po cestě jsem ještě zastavil u nabíječek Ionity ve městě Affi. Je jich tu 18, takže celkem velké nabíjecí místo a Explorer se tady z tohoto typu nabíječek umí dobít do 100 procent za zhruba 40 minut, tedy to je celkem rychlé. Stanice jsou navíc před obchodním domem, kde jsou kavárny nebo i klasická sámoška. Tam jsem nakoupil nějaké ty italské pochutiny včetně dvou flašek italské zelené, která mne dost zaujala. No a po zhruba tři čtvrtě hodiny dobíjení jsem přejel do kempu, kde jsem si užil parádní západ nad jezerem. 

Byl jsem v pokušení zde zůstat ještě další den, protože Lago di Garda je nádherné místo a jeho jižní část už dost připomíná moře, jenže počasí bylo proti. Na další dny předpověď slibovala déšť, takže jsem druhý den ráno stan zase naroloval do krabice a větším přejezdem se posunul až do Nice. 

Ale o tom zase příště. 

Zdroj: autorský text, Parco Natura Viva