Prohlédli jsme si Liaz předělaný na obytňák do nepohody za zhruba osm milionů. Tohle je jeho příběh

Každý, kdo někdy zavítal na nějaký ten veletrh obytných aut, určitě dobře ví, že v kategorií „bydlíků“ existuje obrovské množství. Někomu postačí obyčejná alkovna postavená na starším Fiatu Ducato, někdo dá přednost moderní vestavbě. Kdo chce pohodlí a hodně prostoru, volí větší integrovaný obytňák, ale nejvíc pozornosti vždy a všude budí expediční auta vycházející z nákladních vozů. Tím spíš, pokud jako základ poslouží nějaký starší model. Má to své nepopiratelné kouzlo. 

Přesně na jedno takové auto jsme se před časem byli podívat. Jako základ tady posloužil Liaz z roku 1998, který se dočkal pořádné péče. Výsledkem je velké obytné auto nabízející zajímavou kombinaci jednoduché a snadno opravitelné techniky, co se pohonu týká, a nástavby vybavené nejmodernějšími vymoženostmi dnešní doby. 

Obytný Liaz v době naší návštěvy parkoval v Dolních Břežanech kousek u Prahy v tak trochu zapadlém areálu. Právě zde sídlí společnosti XRV Adventures, která tady obytná auta také staví. Už od pohledu zajímavě vypadající Liaz stál u zrodu této společnosti. Přesně řečeno to bylo jedno z prvních aut, které postavil David Císař, spolumajitel XRV Adventures. 

„Tohle už je vlastně třetí auto, které jsme stavěli, nejdřív trošku amatérsky. Pak jsme to začali dělat jako firma, kdy jako základ používáme nová auta. Tohle je vlastně moje třetí Liazka. Celou jsem ji zrekonstruoval, byl to původně starý valník. Z něj jsem udělal 4x4 a výsledek odpovídá tomu, jak vypadala auta tenkrát na Dakaru,“ vysvětluje na úvod naší návštěvy a dodává: „Teď už se tím zabýváme profesionálně, ale tohle vzniklo čistě soukromě.“

A vysvětlení je to vítané, protože pozvánka slibovala obytné auto postavené „na dakarské Liazce“. Tohle auto tedy Dakar nikdy nejelo, ale úpravy kolem pohonu odpovídají tomu, jak samotná automobilka dříve dělala své speciály pro legendární závod. Na rozdíl od Tatry totiž ve své tehdejší standardní nabídce auto s pohonem všech kol neměla a musela postupovat formou dodatečných úprav. 

Na úplném počátku byl záměr vlastnit auto pro přežití. Tahle myšlenka Davida Císaře zaujala natolik, že se rozhodl pro realizaci. „To byla taková první idea, přišlo mi to hrozně zábavné. No a postupem času jsem zjistil, že cestování v tom je výborné,“ vysvětluje s tím, že obvykle s autem odjede v říjnu a vrátí se v dubnu. Na rozdíl od jiných cestovatelů ale není nonstop na cestách, jezdí tak nějak od letiště k letišti.

„Jedu třeba do Benátek, pak jedu dolů do Bari, pak to auto nechám na letišti, odletím zpátky do Prahy, pak se zase vrátím. To je vlastně pro mne nejlepší způsob, jak fungovat. Takže jsem třeba 14 dnů pryč, pak týden tady, 14 dnů zase tam a takhle cestuji,“ říká David Císař.

Jako základ pro tohle obytné auto posloužil Liaz z roku 1998 v provedení valník. Auto má původní motor, který už sice plní normu Euro 2, ale ve srovnání s moderními vozy je to pořád jednoduchý stroj. A hlavně nepotřebuje močovinu, jejíž doplňování může být v některých koutech světa nebo i Evropy docela problém.

Základní Liazka ovšem prošla kompletní renovací a hodně se upravoval podvozek. Jiné jsou například nápravy, aby vůz mohl jet 110 km/h. Renovace probíhala s cílem zlepšit pohodlí, nikoliv dodržet historickou původnost auta. Kabina tak dostala rozšíření, aby byla čtyřmístná. Palubka a řada dalších dílů uvnitř pochází z Manu. „Koupil jsem jeden nabouraný Man a palubovku vpasoval do Liazky, aby tam byly věci, které původně v Liazce nebyly, “ říká současný majitel. 

Proto má auto klimatizaci, displeje, spoustu ovladačů navíc nebo soustavu kamer. David to vysvětluje také tím, že často jezdí sám a při manévrování mu nemá kdo ukázat, takže to vyřešil kamerami. Jedna kamera je navíc připojená na internet a je možné se na její obraz podívat odkudkoliv, kde je internet. To aby bylo možné na dálku kontrolovat, jestli se kolem auta nic neděje. 

Stavba probíhala bez nějakých přesnějších plánů. Přípravy projektu trvaly asi tak půl roku a další rok a půl probíhala realizace. Jenže to neznamená, že je auto hotové. Pořád se na něm něco vylepšuje. V době naší návštěvy se předělávala koupelna, instaloval se internet Starlink a v plánu bylo i předělání vzduchového odpružení na přední nápravě. „Je to vlastně pořád nějaké dodělávání, mě to furt baví, takže to pořád někam posouvám. Vzduchové pérování budu předělávat, aby se to trochu zvedlo,“ dodává David. 

Jestliže základní technika je poctivá devadesátková (byť někteří na Liazky nadávají, možná i oprávněně), obytná část je úplně nová a obsahuje všechno, co dnes můžete tak nějak od obytňáků chtít. V první řadě ale nabízí především spoustu prostoru. Aby také ne, když má rozměry 6,3 m na délku, 2,55 m na šířku a 2,22 m na výšku. 

Nástavba je vyrobená ze sendvičových panelů z laminátového kompozitu, přičemž stěny mají necelých 8 cm. Kromě bočních vstupních dveří tu jsou také malé dveře umožňující přímý přístup do kabiny řidiče. Když vlezete dovnitř, zaujme zpracování nábytku ostře kontrastující s tím, co byste si možná v kontextu skoro třicetiletého náklaďáku představili. 

Vzadu je obrovská postel (má 2 x 1,6 m), které je ventilovaná a vyhřívaná. Na další lůžko se dá předělat sezení uprostřed auta a za kabinou je kuchyň obsahující třeba i myčku. Naproti je prostorná koupelna s klasickým záchodem. Nábytek je opravdu pěkný, všude spousta skříněk, LED osvětlení, nechybí lednice, 90l mrazák, plynový a indukční sporák, diodové osvětlení a tak podobně. Všechno se ovládá přes rozměrný ovládací panel opatřený řadou čudlíků a několika displeji. Tady se zkrátka co do komfortu bydlení mnoho kompromisů nedělá. 

Kompromisy se zde nedělají také kvůli technické stránce věci. Prakticky na celé střeše nástavby jsou solární panely disponující výkonem 2 kWp. Nástavba má 15kWh palubní baterii a obvykle se při běžném provozu nevybije pod 70 %, protože soláry to zase ráno velmi rychle dobijí. Je tu klimatizace, vodní topení, vzduchové topení, 450litrová nádrž na vodu, systém filtrace na pitnou vodu, 100litrová nádrž na šedou vodu, 80litrová nádrž na černou vodu (toaletu), 2kW naftový generátor, dvě nádrže na plyn a tak dále. 

Celkově je auto připravené na dlouhodobý pobyt mimo civilizaci a podle dosavadních zkušeností je limitem vlastně jen ta nafta, přičemž nádrž na naftu má objem 450 litrů. Zajímavé je mimochodem řešení uchycení nástavby, která není natvrdo přišroubovaná k rámu, ale je k němu uchycená přes kyvný mechanismus, což ve finále zlepšuje jízdu. 

Pokud jde o úložné prostory, tak do Liazky se vejde v podstatě všechno. Hlavní úložný prostor široký 2,4 m je vzadu pod lůžkem, majitel tam běžně vozí dvě jízdní kola. Vejde se sem ale také motor na člun. Další úložné prostory jsou na bocích a vzadu je masivní nosič, který slouží pro přepravu motorky. 

Liazka vypadá jako auto, které se terénu úplně bát nemusí, ale reálně se v něm moc nepohybuje. „Auto jede 110 km/h, takže to už je docela komfortní rychlost na to se s tím pohybovat. Hlavně ale není problém s tím jezdit víceméně všude, třeba po Albánii nebo tak. Když jsou kameny, tak je to jednoduché. Ale když je bahno, tak to můžete lehce zapadnout. Auto váží dvanáct tun, takže s ním není těžké někde uvíznout. Sice mám vepředu velký naviják, ale raději s tím moc neblbnu,“ říká David Císař. 

Zároveň dodává, že s Liazkou rád jezdí na menší prašné cesty, občas se někam nevejde, ale to už k tomu patří. „Za poslední rok a půl jsem najel 20 tisíc jenom tady po Evropě díky takovému různému popojíždění. Já říkám, že jezdím vždycky 100 km autem a 100 km na kole každý den, takže nejsem takový ten cestovatel, co pořád někam jede. Jezdím spíše pomalu od místa k místu,“ vysvětluje. Liaz tak projel Itálii, zmíněnou Albánii, Španělsko nebo Portugalsko. 

I když je auto připravené i na zimní kempování, všechny nádrže jsou mrazuvzdorné, David to moc nevyužívá. Coby vášnivý cyklista jezdí hlavně tehdy a tam, kde se dá jezdit na kole. 

Hodně zajímavě vypadající obytný Liaz by pro mnoho cestovatelů byl určitě splněným snem, ale jeho současný majitel auto asi pošle do světa. Nakonec, možná jste inzerát na prodej zachytili. „Vlastně už přemýšlím, jestli zase nepostavím něco na novém autě. Protože mě hrozně baví hlavně to stavět,“ říká David Císař. 

Případní zájemci si budou muset připravit poněkud větší finanční obnos. Práce, moderní nástavba, spousta techniky... To všechno něco stojí. Současný majitel si auto cení na zhruba osmi milionů. No ale zase až pak vypukne nějaká ta apokalypsa, vy už budete připraveni. 

Zdroj: autorský text