Místo moderních skládacích kol jsme si radši koupili legendární retro. Eska je super ještě dneska

Už nějakou dobu jsem si chtěl koupit přibližovadlo, na kterém by bylo možné jezdit kolem apartmánů nebo kempů na nákupy nebo třeba na pláž. V dnešní době se nabízí elektrické koloběžky, ale my jsme chtěli radši klasické jízdní kolo. Ne vždy totiž bude k dispozici silnice. Občas bude potřeba jezdit po prašných cestách. Měli jsme dvě kritéria. Chtěli jsme skládací kolo, aby se dalo případně složit i do malého auta a nemuselo se vozit na nosiči. A za druhé jsme za to nechtěli dávat moc peněz. Výsledek? 

Za 2500 Kč jsem nakonec koupil naprostou legendu, skládačku Eska. Jenže je otázkou, zda tahle věc v dnešní době ještě vůbec může být použitelná, nebo zda spíš už nepatří leda tak do muzea, nebo rovnou do zapomnění. 

Jméno Eska bude pro spoustu čtenářů určitě dobře známé, protože řada lidí na těchto kolech vyrostla. Do historie ale nebudeme moc zabrušovat. Já osobně se v cyklistické minulosti příliš neorientuji, moc podrobností o tomto kole jsem nenašel a „zaručené“ pravdy od AI publikovat nechceme. 

Každopádně historie téhle značky sahá až na počátek 20. století a název odkazuje na zakladatele, kterými byli pánové Ambros Swetlik a Heinrich Kastrup. Vezměte první písmena jejich příjmení a jsme doma: es a ká = Eska. Samotná skládačka se poprvé objevila v 60. letech minulého století. Důvod, proč takové kolo vzniklo, byl stejný jako dnes. Mělo to být skladné kolo, které složíte a strčíte jednoduše do kufru auta, případně ho snáze odvezete nějakým autobusem. 

Těmto kolům se říká „folder“ a vyrábí se stále. Jen v dnešní moderní době jsou z jiných materiálů, jsou často složitější, ale také jsou skladnější a na jízdu předpokládám, že budou pohodlnější. Když jsem se koukal, co by se tak dalo koupit, tak ta nejlevnější kola stojí necelých sedm tisíc. Cenově se pak můžete dostat klidně i přes třicet tisíc. My jsme ale chtěli něco jednoduchého a levného. Na inzerát jsme tak naší zelenou Esku koupili za 2500 Kč. 

Konstrukce skládačky je fakt masivní. Člověk se nediví, že to kolo i po padesáti (nebo kolika) letech pořád drží. Základem je lešenářská trubka rozpůlená pantem, kde je jednoduchý mechanismus, pomocí kterého se rám zajistí. Kolečkem dotáhnete, páčkou pak rám definitivně zajistíte. Malé kolečko je nasazené na takovém šroubku a když kolo dorazilo, nešlo to dotáhnout a tudíž rám nešel zajistit. Možná proto se majitelé kola zbavili celkem levně. Vyřešilo to co? Ano, „védéčko“. 

Kolo je jinak udělané tak, že i řídítka se dají snadno povolit a otočit dolů, aby tolik nepřekážela. A sedlo s poctivými pružinami se dá také snadno spustit. V obou případech je zde utahovák s dírou, kam strčíte šroubovák nebo prostě něco, co zrovna máte po ruce a povolíte/utáhnete. Nevím, jestli se k tomu dodával nějaký speciální klíč, ale postačí jakákoliv kovová tyčka. Všechny části, až na hliníkové blatníky, navíc vypadají fakt kvalitně a pěkně. Blatníky z kola nakonec dám pryč, i když jsem je původně chtěl nechat. Překáží jak při jízdě, tak při přepravě. 

Velkou výhodou skládačky je vzhled. Nemohu si pomoci, ale oproti současným skládacím kolům je to fakt velká paráda. Viděl jsem i renovované kousky a ty vypadají super. Jenže někteří za ně chtějí třeba 15 tisíc. Já jsem kromě pořizovací ceny investoval do nových duší a plášťů a kolo jsem trochu vyčistil. Jo a ještě jsem za pár stovek koupil přední brzdu, která zde je ale stejně spíše symbolická. Jinak se brzdí jako na starých BMX. Přes pedály. 

Esku jsme vzali na náš trip do Itálie a na Sardinii. Plán byl jezdit na kole do blízkých obchodů, případně někam na pláž. Na tohle použití kolo bohatě stačí a navíc je sranda na něm jezdit. Přehazovačku tady nečekejte, ale jeden převod je takový univerzální a dá se na něm vyjet i větší kopec, jen se musíte postavit. No a když už je to moc, tak holt kolo kousek vytlačíte a pokračujete dál. Samozřejmě kolo také trochu skřípe a hlavně je dost těžké, což poznáte především tehdy, kdy ho někam chcete odnést nebo uložit pro přepravu. I poctivá masivní konstrukce zkrátka má své nevýhody. Další nevýhodou je pak fakt, že když kolo sklopíte, tak nikde není něco, co by vám ty dvě půlky k sobě zajistilo. A bez toho se kolo rozkládá, jakmile ho vezmete do ruky (takže jsme půlky k sobě přivázali). No a nakonec jsem nepřišel na to, kam uložit kličku s kolečkem, která jinak zajišťuje pant. Je to přesně taková ta drobnost, která se snadno ztratí a bez které je kolo nepoužitelné. 

Řekněme si otevřeně, že třeba 60 km (jako moji rodiče) bych na tom jet nechtěl, ale na popojíždění kolem kempu to je super. A když na to přijde, tak to kolo je i docela skladné. Takže ano, účel to splnilo. Chtělo by se říci, že jasnou výhodou je i to, že vám takové kolo nikdo neukradne, ale tím si nejsem tak jistý, protože pod nálepkou „retro“ mnozí vidí drahý poklad. Nicméně šance na odcizení je asi nižší, než když před obchodem necháte elektrokolo za padesát. 

Takže závěr je jasný. Eska je super ještě dneska, i když už má na svém skládacím rámu mnoho desítek let. Jen člověk nesmí být moc náročný. A kromě toho se na tohle kolo v našich končinách každý rád podívá, protože si ho pamatuje z dětství. 

Zdroj: autorský text