Pěší trip okolo hory Matterhorn: Náročná túra nádhernou a častokrát až kýčovitou přírodou

Náš původní plán byl užít si volný den v kempu po přesunu z ČR. Vzhledem k tomu, že na další dny hlásili pro oblast Matterhornu rapidní zhoršení počasí, nezbylo nám nic jiného, než oželet odpočinek a vyrazit hned druhý den. Je prvního července a my ve 3 h ráno vstáváme v kempu Campéole La Dranse u Ženevského jezera a před námi je 175 km (2,5 h) cesty do našeho výchozího bodu v obci Täsch.

Dál se vlastně ani v údolí oficiálně dostat nelze, neboť vjezd vlastním vozem do Zermattu je zakázán. V Täsch máme na sedmou hodinu domluven odvoz dodávkou do dědinky Ottafe, která leží východně od údolí ve 2200 m n. m. Od řidiče se dozvídáme, že námi plánovaná první část trasy je zavřená a budeme muset nepatrně improvizovat, ale i to patří k objevování. Je 7:30 a náš trip právě začíná.

Vracíme se tedy po silnici, mezi originálními horskými baráčky v Ottafe, přičemž klesáme o 200 metrů k neznačené cestě, kterou nám ukázal řidič jako alternativní trasu. Prvních pár metrů od silnice je skutečně hodně ostrých, ač je docela zima, rychle se díky tomu dostáváme do provozní teploty. Metry přibývají a jsme zpět ve 2200 metrech a napojujeme se na naši původně plánovanou trasu. Stáčíme vpravo a pokračujeme lesem po trase značené jako Swiss Tour Monte Rosa. Je krátce před devátou a my přicházíme na vyhlídku, ze které vidíme to, proč tuto trasu podnikáme.

Před námi se tyčí Matterhorn, se svými 4478 metry a máme obrovské štěstí. Ranní brzké vstávání se nám odměnilo pohledem, kdy jeho vrcholek není zahalen v mracích, což je zde velice časté. Pořizujeme několik fotek na památku a pokračujeme po traverzu, kde se místy přidržujeme ocelových lan nastřelených do skalní stěny. Matterhorn máme stále jako na dlani. V údolí pod masivem vidíme zimní středisko Zermatt, cíl našeho dnešního výšlapu, kam se však dostaneme až za několik hodin. Procházíme přes lavinové pole a představujeme si, jak to tady asi může vypadat v zimě.

Po přibližně hodině a půl neustálého mírného stoupání, se dostáváme do výšky 2300 metrů na horskou samotu Tufteren. Naše další cesta povede nyní vlevo neznačeným traverzem, ale my ještě na skok scházíme k místní vyhlášené restauraci s nezapomenutelným výhledem nejen na Matterhorn. Neskutečné místo s řadou původních chaloupek.

Vracíme se o pár metrů zpět a začínáme se drápat do prudkého svahu s klikatící se pěšinkou, kterou sdílíme i se skupinkou odvážných bikerů. Ti mají však svoje celoodpružené stroje zcela pod kontrolou a užívají si sjezdu proti nám. Trochu jim závidíme, protože nás stoupání už začíná docela bolet. Potíme se a funíme, ale to k vysokohorské turistice prostě patří.

Míjíme několik samostatných skalních útvarů a postupně se dostáváme do 2550 m n. m. ke stanici lanové dráhy, která lyžaře v sezóně dostává na vrchol Unterrothorn (3104 m n. m.). Před námi je nyní cesta vedoucí po náhorní plošině až k jezírku Stellisee. Jde o první, ale zároveň o to největší z mnoha horských jezírek, která nás na trase ještě čekají.

Neváháme a obcházíme celé jezírko a kocháme se pohledy na horské masivy v okolí, včetně dvou ledovců Gornergletscher a Findelgletscher, které jsou přímo nad ním. Blíží se 13. hodina, a tak vyndáváme z baťůžků svačiny. S takovouto fantastickou přírodní kulisou se i z housky se salámem stává sváteční oběd.

Dost kochání, vyrážíme dále po široké cestě, která se klikatí v úbočí a scházíme na dohled jezírka Grindjisee. Opouštíme cestu a pěšinou jej severně obcházíme. Na hladině jezírka se odráží Matterhorn přesně tak, jak jsme si to i díky fotkám z internetu představovali. Skoro až kýčovitá podívaná, která se ale neomrzí. Zvládáme několik povedených fotek a pokračujeme dále. Čeká nás další jezírko, ke kterému musíme sestoupat. Jezírko Grünsee pro změnu obcházíme z jižní strany.

Slunce hřeje, voda je ve 2300 m n. m. slušně řízná, ale ani to nás od osvěžení nohou neodrazuje. Při brodění narážíme i na pulce, kteří si užívají neskutečně čistou vodu jako my. Počasí nám přeje, je skoro jasno a špička Matterhornu se zatím do mraků nehalí. Z diskuzí víme, že toto není pravidlem a máme kliku, že nám počasí tuto podívanou nabízí. Kousek pod jezírkem je horská chata Ze Seewjinu, kde se mohou turisté občerstvit nebo i ubytovat.

Po pár metrech opouštíme vlevo širokou šotolinovou cestu a klikatým traverzem mezi stromy scházíme k jezírku Mosjesee, jehož voda je až neskutečně vápencově zbarvená. Před námi je poslední stoupání, kdy překonáváme něco přes 100 m vzhůru a přicházíme k poslednímu horskému jezírku Leisee.

Začíná mírně foukat, a tak se nezdržujeme a u stanice lanové dráhy se napojujeme na značenou turistickou trasu Tour Monte Rose tappa 9. První metry vedou prudce dolů po sjezdovce a naše nohy dostávají slušně zabrat, až si říkáme, jestli už nebylo lepší to drápání nahoru do svahu.

Je 16:30 a kolem vrcholu Matterhornu se začínají kupit mraky a vypadá to, jako by se z jeho špičky kouřilo.

Míjíme restauraci Adler Hitta a po pár metrech opět mizíme v lese, kde se klikatí stezka vedoucí k vyhlídce na historický most, po kterém zrovna přijíždí souprava místní zubačky. V dáli za mostem se tyčí kouřící masiv Matterhornu.

Přecházíme přes koleje a vcházíme do okrajové části Zermattu. V uloženém jízdním řádu zjišťujeme, kdy nám jede vlak do sousedního městečka Täsch, kde parkujeme. Máme to dobře načasované, stíháme i pár fotek v centru Zermattu, přicházíme na vlakové nádraží, kupujeme jízdenky a usedáme do pohodlných sedaček.

Je 18 hodin a vlak se rozjíždí a my se kocháme pohledy na hřeben, který jsme velkou část dnešního dne přecházeli. Cestou projíždíme několika tunely a křižujeme se s protijedoucí soupravou. Vlakem jezdíme celkem hodně, ale v takovém prostředí je to nezapomenutelný zážitek. Vyzvedáváme auto a máme před námi ještě celkem slušnou porci kilometrů do našeho kempu.

Cestou se zastavujeme na naše vůbec první švýcarské teplé jídlo a fotíme západ slunce u Ženevského jezera. Blíží se desátá hodina noční a my jsme konečně v kempu.

Celou trasu této túry najdete na Mapy.cz. 

Zdroj: Martin Pleva, plevicinatripu.blogspot.com