Reklama
Pěšky

Nemusíte ani do Alp. I zimní túra v Krkonoších může být zážitkem na celý život

Kterak se prosincový výšlap na Dvoračky stal téměř bojem o přežití
Zdroj: Plevíci na tripu

Na horách pomalu začínala zima, ale u nás na Vysočině to zatím byla bída. Proto jsme chtěli využít volný víkend a „první“ sníh k pěknému výšlapu na horskou boudu Dvoračky. Do Krkonoš to máme autem něco přes dvě hodinky, proto byl budíček už v pět. Cesta je vymrzlá a bez sněhu, což se mění za Jilemnicí. V Rokytnici nad Jizerou je pod mrakem, mrzne a v 9:30 se město probouzí. Na parkovišti je sotva deset čísel sněhu a nic nenasvědčuje tomu, že by na hřebenech mohlo jít i o život. 

Zaregistrovat se

Chcete také přispívat na web Fotrnatripu.tv?

Zaregistrovat se

Kdy se vydat na výšlap?

Myslíme, že trasa je (mimo extrémních zimních podmínek) schůdná celoročně. Je třeba počítat s rychlou změnou počasí na hřebenech. Pro méně zdatné lze trasu zkrátit a vyrazit ze sedla pod Dvoračkami přímo na Dvoračky.

Boříme se po rozkrok

Náš trip začíná stoupáním podél hlavního tahu obcí do Horní Rokytnice, kde stáčíme doleva po modré turistické značce. Sněhu postupně přibývá. Následuje krátká zastávka u Huťského vodopádu a pokračujeme kolem Huťského potoka až na sedlo pod Dvoračkami, kde je přibližně 20 centimetrů sněhu. Zde obdivujeme vybudovanou útulnu, která umožnuje přenocování těm, kteří holdují vícedenním přechodům hor na lehko. My neztrácíme čas, měníme barvu značky za zelenou a sestupujeme podél Kozelského potoka ke křížení s Vídeňskou cestou, po které pokračujeme až k parkovišti Dolní Mísečky. V nohách máme již něco přes 10 kilometrů, je čas oběda, a tak si v autobusové zastávce dáváme svačinu.

Po krátké pauze se napojujeme na žlutou značku a stoupáme na Horní Mísečky. Vítr zesiluje, teplota klesá a my jsme rádi, že máme kompletní zimní výbavu, kterou si i díky svižné chůzi dostatečně zahříváme. Míjíme Jilemnickou boudu, nad kterou pokračujeme po Masarykově silnici a červené značce až na „Vrbatku“. Cestou se nám na několika místech naskytuje neskutečná podívaná na okolní zasněžené vršky. Za Vrbatovou boudou chvilku tápeme, kam se máme dále vydat. Sněhu je zde o poznání více, slušně fouká a orientace ve všudypřítomné bílé není nic moc. Je 13:30 a my na krátko zastavujeme u mohyly Hanče a Vrbaty, nevynecháváme ani Vrbatovu vyhlídku, ze které toho však moc nevidíme, spíše nic.

Od rozcestí Nad Kotelní jámou pokračujeme zcela zafoukanou cestou směrem na Harrachovy kameny (1 421 m n. m.). Začínáme se bořit do hlubokého nafoukaného sněhu! Cesta neubývá, boříme se po rozkrok a postupně zjišťujeme, že je lepší jít po kolenou, a tím rozložit celou váhu na více bodů. Vybavujeme si osud Hanče a Vrbaty, snažíme se pokračovat, ale je to stále složitější.

Horská chata Dvoračky

V současné době je horská chata Dvoračky z důvodu napadení dřevomorkou zbourána, ale majitel by měl postavit její věrnou kopii. Můžete se však občerstvit v hotelu Štumpovka.

Zkřehlé údy rozehřeje polévka s vyhlášenou houskou

Po opravdu krizových 300 metrech se dostáváme na hřeben, kde je sněhu méně, ale hlavně je vytvrdlý! Konečně se dá kousek normálně jít. Říkáme si, že by to chtělo sněžnice, které bohužel nemáme. Za hřebenem začínáme klesat a cestou na Růženčiny zahrádky se střídají vymrzlá místa s návějemi, do kterých se propadáme. Naštěstí již boření není tak intenzivní, ale i tak je cesta neskutečně náročná a hlavně nekonečná. Po této zkušenosti se již ani nedivíme, pokud někdo netrénovaný a bez kvalitního vybavení na horách umrzne.

Opouštíme zelenou značku a po červené turistické pokračujeme po hřebeni. Následně scházíme na Dvoračky, kde si kolem třetí hodiny odpoledne dáváme polévku s houskou. Ono být na Dvoračkách a nedat si jejich věhlasnou housku z vlastní pekárny, by byla chyba! Blíží se noc, a tak není čas více vysedávat. Rukavice vlhké od chůze po čtyřech se nám naštěstí povedlo u kamen natemperovat. Boty, ač impregnované a s membránou, máme stále namáchané od sněhu, který se do nich dostal. K autu to je zhruba šest kilometrů, to dáme! Venku se ještě chvilku kocháme výhledem na široké okolí Rokytnice nad Jizerou a po zelené značce vedoucí přes sjezdovky scházíme na rozcestí Ručičky. U kiosku Ručičky se stáčíme vlevo, během chůze po žluté značce míjíme Kostelní vrch a přes rozcestí Studenov – Kostelní cesta scházíme již za šera do Rokytnice k autu.

Byl to povedený výšlap. Ale přechod vrcholových partií Krkonoš, kde jsme se brodili hlubokým nafoukaným sněhem, byl neskutečně obtížný. Nepamatujeme si, že bychom něco tak náročného, kdy bychom se dostali až na pokraj našich fyzických sil, absolvovali. Propříště si snad raději pořídíme sněžnice.

Martin Pleva, web: plevicinatripu.blogspot.com
Reklama

Diskuze

Milada Kubátová - 05.02.2024 12:06:37
Tomu říkám dobrodružství :)

Rumunsko: Cesta za medvědy, kempování na divoko a české vesnice ukryté v horách

Vydejte se za nedotčenou přírodou do země, kde cesty stále brázdí koňské povozy
29.12.2023 07:37
|
0
Reklama

Schválně si je spočítejte - 15 lyžařů na 5 kilometrech sjezdovky. Takhle se lyžuje v Sarikamiši

Jste asi 80 km od hranic s Arménií a 150 km od hranic s Íránem. Ten zážitek ale stojí za to!
15.01.2021 09:23
|
4

Lyžaři, namaž skluznice! Turecko nabízí pět ski areálů, co zaručují sníh po celou sezónu

Turecká lyžařská střediska leží mezi 2000 - 3400 m n.m. a mají díky tomu velké šance na dost sněhu
29.12.2020 08:44
|
0

Großglockner Hochalpenstraße na kole: Déšť, sníh a zima i v létě, ale nás to nezastaví

Chvílemi to vypadala, jako hodně špatný nápad, ale stálo to za to
21.03.2024 07:12
|
0

Mystická oblast Meteora: Skalní kláštery vystavěné mnichy vás ohromí nejen svojí atmosférou

Bylo to řecké dobrodružství, které jsme ani nečekali. Navíc s divokou bachyní v zádech
12.02.2024 15:46
|
0

Východ slunce nad Olympem aneb po Fotrových stopách v Řecku

Trek k bájnému sídlu bohů je zážitkem, na který se nezapomíná
11.12.2023 07:57
|
0
Reklama
Fotr na tripu