Nadohled od místa, kde si ranní slunce namáčí konečky svých třpytivých prstů do miliónů zrcátek vodní hladiny Vranovské přehrady, stojí městečko Bítov. A v něm nenápadná a věkem již trochu omšelá hala, která během svého dlouhého života hostila například taneční sál s pódiem a přilehlým výčepem. Dnes je situace jiná. Najdete tady bohatou porci toho, co nabídla národu a světu někdejší Kopřivnická vozovka, tedy pozdější Tatra, sídlící právě na opačném konci Moravy.
Bohem požehnaný kout země – řekne si mnohý, když hledí z výšky na zrcadlící se hladinu přehradní nádrže. Ta ukrývá zbytky někdejšího Bítova. Dnešní městečko vzniklo podle plánu před zatopením údolí. Domky, zejména v jeho půvabné a nejstarší části, jsou spolu s kostelem a několika budovami nezbytných městských institucí svědky této krajinné proměny.
„Tatra veterán museum Bítov“ stojí na ceduli nad prosklenými vstupními dveřmi. Vedle nich ovšem spočívá pravý trucktrialový speciál, kdysi dávno upravený z legendární Tatry 805. Ten nám mlčky napoví, co můžeme v prosklené hale očekávat.
„Začátky tohoto muzea vznikly před více než pětadvaceti léty“, zpovídá se jeho majitel, organizátor, zakladatel – a na podzim i likvidátor – Ctibor Veleba. Jemu tatrovácká veřejnost neřekne jinak než Borek a který proslul svou dvoubarevnou šestsettrojkou v kombinaci růžové a bílé.
„Tehdy jsme jeli na jeden ze srazů tatrovek, který u Vranovské přehrady pořádal Zdeněk Pavelec, tehdejší předseda Tatra klubu Čech a Moravy. A jedním z cílů jízdy byl i Bítov. Tady ještě fungovala restaurace vedle tohoto objektu pozdějšího muzea. Když jsme se po jídle s Frantou (myšleno s loni zesnulým Františkem Proseckým z Bystřice nad Pernštejnem, jehož Tatra depozit muzeum jsme si nedávno připomněli) procházeli, nakoukli jsme okny do úplně vyklizeného prostoru haly.“ A bylo prý rozhodnuto – František Prosecký se Borka zeptal: „Vidíš to, co vidím já? Jo, Tatra muzeum! Přesně, to je vono, to samý mám v hlavě!“ A takhle jednoduše a přímočaře vznikají geniální plány, obohacující následně životy tisícovek lidí krásou a poučením.
„Tak jsme to domluvili, halu pronajali a před 25 léty jsme sem z Bystřice začali navážet auta. A chvíli nato nám tehdejší starostka, paní Anna Kundrátová, slavnostně přestřihla pásku a muzeum prošlo zahajovacím ceremoniálem,“ dodává.
V době, kdy čtete tento článek, slaví muzeum na samém jihu Moravy čtvrt století existence. Jenže od otevření neuplynul ani jeden rok, aby se expozice nerozšířila o nějaká auta či motocykly. Stroje přibývaly, ale kapacita haly zůstávala stejná. Navíc ani plechová stavba na ocelových nosnících s prosklenými boky nemládne.
Dědicové tehdejšího majitele a pronajímatele mají zcela jiné plány, věnují se pohostinské činnosti, za halou muzea si navíc postavili dům – a kam chtějí koukat? No přece na úhledné a tiché náměstíčko. A v tom jim brání právě bývalý „tanclokál“, dnešní Tatra muzeum Bítov. A tak se stalo přesně to, co už asi každý čtenář tuší: čas původní haly se naplnil…
Druhé čtvrtstoletí Borkovy expozice zahájí tento neúnavný ctitel a propagátor kopřivnických vozidel (ale i jiných, třeba Citroënů a „amerik“) stavbou a otevřením zcela nových prostorů – a to všechno hned v příští sezóně! My vám to tajemství ústy Borka Veleby trochu poodhalíme.
„Jedna část expozice – a sice ta hlavní, věnovaná tatrovkám – bude sídlit za hotelem Bítov, jehož majitel nám laskavě vyšel vstříc a nabídl pozemek za hotelovými bungalovy. Tady bude stát nová hala muzea, ale nebude tak velká, jako ta současná, kde právě sedíme. A ani to není potřeba, protože tady budou vystavené jen exponáty značky Tatra plus přidružené (například rakouské či německé tatrovky, montované v licenci – pozn. autora).
Další část výstavy, obsahující motocykly a osobní vozy jiných značek, chceme situovat do prostor Muzea veteránů v Lesné u Znojma, jehož provozovatel vloni zemřel za tragických okolností. Vdova po něm nám nabídla, zda bychom nechtěli svými silami v jejich rodinné expozici pokračovat.
Dohodli jsme se, že jednu budovu dostaneme k dispozici, protože, jak sami vidíte, máme tady škodovky, citroëny, sem tam se tady objeví nějaký americký křižník, a bylo by nám líto je ukrývat někde v depozitu. Historie se musí vystavit, protože – jak známo – kdo nezná svou minulost, nikdy nepochopí budoucnost,“ končí Borek Veleba nástin plánů, které se už za necelý rok stanou realitou, protože novými muzejními halami první návštěvníci projdou ještě před prázdninami 2025.
Takže, vážení čtenáři, máte ještě poslední šanci vidět expozici tak, jak jsme ji zažívali my, pravidelní návštěvníci ocelové haly na bítovském náměstíčku. Posledním zářijovým dnem se uzavře tato část muzejních dějin a zanedlouho půjde ocelová konstrukce k zemi. Zároveň se už dva týdny po skončení prázdnin rozběhne stavba nové haly v blízkosti hotelu Bítov.
Ještě, než před vámi symbolicky otevřeme vstupní dveře expozice, poohlédněme se za vozy, které tu kdysi Borek Veleba vystavoval. Mohli jste hned zkraje výstavní haly vidět modro-stříbřitý cestovatelský speciál Tatra 805 dvojice pánů Hanzelky a Zikmunda. Dvanáct čtverečních metrů zabíral světoznámý a exotický Cadillac ročníku 1959 či rozměrný Buick LeSabre.
Ze zaoceánské produkce zaujal i u nás takřka ojedinělý Kaiser nebo revoluční Chevrolet Corvair se vzduchem chlazeným agregátem v zádi, případně řada jednotlivých modifikací Tatry 805, ale i reprezentační Tatra 700. Asi největším exponátem byl tahač Tatra 138 4x4, populárně u nás zvaný „Kozel“. Všechny vystavené stroje nebyly a nejsou ve vlastnictví majitele expozice. Některé mu zapůjčilo muzeum firmy Tatra, jiné například syn známého dakarského jezdce, Leo Loprais, ale i další veteránisté.
A teď už vstoupíme do sluncem rozpáleného interiéru haly, kam se paprsky naší žhavé mateřské hvězdy cpou nejen každým kouskem prosklené plochy, ale doslova i každou škvírkou. Před sebou máme kulaté zádě dvou legendárních značek. Ta modrá patří kupátku Dodge z roku 1948 (vůz byl loni vyznamenaný na největším českém a jednom z největších evropských srazů amerických vozidel Lucky Cruisers Weekend, každoročně pořádaném redakcí českého časopisu Chrom&Plameny). Mohutný koráb silnic barokních tvarů dělá symbolickou „ochranku“ Borkovu erbovnímu vozidlu, Tatře 603.
U ní se mnozí zastaví kvůli jejímu netradičnímu nástřiku: růžovofialový ponton karosérie a bílá střecha. Jenže málokdo ví, že přesně v tomto odstínu byla v roce 1966 vystavená Tatra 603 v tovární expozici na tehdejším brněnském strojírenském veletrhu. A co dál?
Tak třeba ucelená řada lidových i dražších předválečných modelových řad Tatry, nabízející pohledy na vlastní i cizí karosérie a různé modifikace. Perličkou a absolutně světovým bonbónkem je jediný dochovaný proudnicový čtyřválec Tatra 90 s agregátem pod přední kapotou. Tatra vyrobila dva prototypy, jeden se nedochoval, druhý se z expozice na pařížském autosalónu vrátil - a dnes mu můžete stát doslova tváří v tvář.
Ale i ďábelský zloduch Fantomas tu má své zastoupení vedle ikonického DS 19, nechybí řada škodovek, z nichž některé jsme ještě nedávno viděli na silnicích, nějaká ta vojenská technika, ale i desítka kočárků, zemědělské nářadí a nástroje, elektrotechnika, výukové funkční i statické řezy základních strojových celků nákladních vozidel, hračky, motoristické doplňky, motocykly, jízdní kola – jednoduše všehochuť!
Určitě si prohlídkovou trasu ve tvaru podkovy neprojdete jen jednou. Jakým způsobem bude návštěvnický okruh uspořádaný v novém prostředí, prozrazovat nebudeme. Přijeďte teď a přijeďte příští rok, budete moci sami srovnávat, a navíc si uděláte radost pohledem z nejpříjemnějších…
Na závěr prohlídky ještě symbolické ohlédnutí na lehce rozevláté blatníkové karosérie tatrovek 57 a 75, na stříbřitou trojokou tvář těsně poválečné Tatry 87, na usměvavé „obličejíky“ malých citroënů, na přísně se tvářící příď Zetoru 25, na pestrobarevné motocykly, mopedy a skútry – a hlavně na usměvavého a mávajícího Borka Velebu.
On je živoucí to důkaz skutečnosti, že láska k relikviím automobilového dávnověku je nejlepším lékem proti stárnutí. A protože jmenovaný si v synu Jonášovi vychoval budoucího vlastníka a kurátora rodinného muzea, léčitele automobilových bolístek stáří a rozšiřovatele počtu exponátů, bude tu s námi bítovský ráj Tatrováků už navždy. Nebo aspoň do konce všech časů!
Přejeme krásný den i čas, loučíme se kamarádským objetím – a vás, naše čtenáře, zveme do expozice ještě ve stávající podobě. Nezapomeňte: do konce září – a pak příští rok. Budete moci srovnávat! Takže „wait & see!“
Zdroj: autorský text
