Představte si, že vám osud dopřeje takové malé setkání s alternativní realitou! Jak to myslíme? Jednoduše! Každý správný Tatrovák přece ví, že cestovatelská Tatra 138 z proslulé Expedice Lambaréné odpočívá v relativně nedávno založené expozici nákladních automobilů proslulé kopřivnické značky, kam se přestěhovala po dlouhodobém stání v původním továrním muzeu. A teď ji najednou potkáváme v srdci Horácka, v okolí půvabného Nového Města na Moravě – pod zlátnoucím listím časného podzimu? A dokonce se vynořuje zpod lesních velikánů, aby do dalekého okolí odeslala poselství svého řvoucího osmiválce. Jak to tedy je?
Oteplení mezinárodních vztahů v druhé polovině šedesátých let dalo vzniknout mnoha zajímavým projektům v politické, národohospodářské i kulturní oblasti. Do které se řadí iniciativa, na jejímž konci stojí start ostré Tatry 138 VN „Lambaréné“? Zřejmě do každé, protože jen v době politického tání mohla z Československa odstartovat mezinárodní expedice s cílem ve Schweitzerově nemocnici v africkém Gabonu.
Tehdy také bylo možné skloubit snahu vysokoškolských studentů Karlovy univerzity s mnoha podniky a institucemi. Například s kopřivnickou Tatrou, s ministerstvem těžkého strojírenství či Podnikem zahraničního obchodu Motokov. Ten měl v gesci dovoz a vývoz silniční dopravní techniky včetně těžkých plněpohonných vozidel značky Tatra. A v neposlední řadě máme na mysli kulturní výměnu během dlouhé cesty mnoha africkými státy, poznání života a společenských problémů, a zároveň publikaci novinářských zpráv z cesty, knih a vysílání rozhlasových i televizních reportáží.
Expedice Lambaréné zkrátka hýbala naší středoevropskou kotlinou…
A teď tu stojí před námi, poslední pozdně letní a časně podzimní prohřátý sluneční víkend dodává stříbřité karosérii až hvězdný lesk, jen tou kulisou není africká divočina nebo zátiší tovární expozice, ale malebné lesy v okolí Nového Města na Moravě, rybníku Medlov a obce Fryšava pod Žákovou horou.
Lambáda? Kdysi populární tanec, který proletěl i naší zemí? Tak tentokrát ne, dnes je to významový posun a zároveň majitelova zkratka pro novostavbu expedičního vozidla. Autor stavby a majitel, pan Luděk Šimůnek, nepokládá slova o replice za správná. „Není to replika, protože původní auto stále existuje,“ dodává, a je vidět, že podobné vysvětlení neříká poprvé.
Z jeho dalšího vyprávění jsme vyrozuměli, že jeho Tatra 138 původně nesla běžnou jeřábovou nástavbu. Novoměstský ctitel náklaďáků kopřivnické značky už ale v kolekci jeden autojeřáb měl, takže se nabízela možnost přestavby na jiné provedení. „Uvažoval jsem o klasickém dřevěném valníku, cisterně nebo něčem zvláštním. A pak mne napadla možnost obytného speciálu. Inspirovala mne i knížka Petra Bartůňka. A v Kopřivnici měli původní 138 Lambaréné,“ říká Luděk.
Pak už následovalo několik cest do tehdejšího muzea a mnoho hodin pod expediční 138, samozřejmě i s foťákem, aby si zvěčnil detaily uchycení cestovatelské nástavby, kterou představuje experimentální obytný box, pro expedici objevený díky neuvěřitelné náhodě a časové souhře.
Modul na Lambádě ovšem představuje „jen“ upravená nástavba z Pragy V3S, ale pokud nemáte po ruce srovnávací fotografii či původní cestovatelský speciál, je skříň na Lambádě doslova „klamák“. Obsahuje i repliky původních popisů a grafického dekoru i dvojici oken v přední části nástavby.
Ta se na původní vozidlo dostala po opravě. Během zkoušek se totiž původní cestovatelská 138 jemně položila na bok, tehdejší trojice oken byla zničená, nástavba lehce pochroumaná a ve vysokomýtské Karose museli přistoupit k rekonstrukci. Proto také expedice odjela až na Nový rok 1968 namísto plánovaného termínu odjezdu během Vánoc 1967.
Cesta za Lambádou nebyla jen tak obyčejná. Využili jsme totiž možnost návštěvy přátelského setkání party kolem historických náklaďáků. Luděk Šimůnek nacvičeným pohybem usedá za volant, osmiválec s výkonem 180 koní okamžitě naskakuje a Lambáda vyjíždí.
Zářící slunce se rozhoduje, jestli má svými paprsky hladit bílou střechy kabiny i nástavby či stříbřité plochy speciálu. Úzký průjezd mezi hustými stromy a nálety evokuje dojem cesty pralesní flórou, a pak už jen typická silnička mezi kopci nádherného koutu Českomoravské vysočiny…
Tatra se rozjíždí na louku, změny povrchu ze zpevněného na polní a luční nedělají šestikolovému (ano, Lambáda má stejně jako originální speciál vzadu jednoduché montáže kol, aby zadní kola sledovala vyjetou stopu předních a lépe se vypořádávala s málo únosným povrchem) vozidlu nejmenší problém. Vyjíždíme malebnou silničkou do kopce, projíždíme rázovitými vesničkami za mimořádné pozornosti kolemjdoucích, kteří si patrně už zvykli na to, že se vozidlo z kopřivnické sbírky nějakým „zázrakem“ pravidelně objevuje na silnicích v okolí Nového Města na Moravě.
Za sebou máme mohutnou nástavbu, která ale interiérem neodpovídá expedičnímu modelu. Najdeme tady dvě dvousedačky z autobusu Škoda 706 RTO Lux, rozkládací postel a další instaláty podle přání a představ majitele. Lambáda totiž občas slouží nejen jako přepravník, ale také jako vozidlo na srazy a setkání, či pojízdný hotel pro Luďka, jeho přítelkyni nebo partu dobrých kámošů…
A to by mohlo být asi vše. Lambáda má za sebou bezmála dvě desítky let postupných přeměn, ale práce určitě ještě nejsou u konce. To tvrdí i majitel – navíc my starší pamatujeme, že 138 VN Lambaréné odjížděla s jednoosým přívěsem. Bude? Nebude? To ukáže čas - veličina, která dává kráse možnost dlouhé existence. Takovou přejeme i Lambádě a jejímu sympatickému majiteli…
Zdroj: archiv autora
Celou partu, která měla bezmála devět dlouhých měsíců roku 1968 cestovat zčásti zcela nehostinnou Afrikou, tvořilo osm vynikajících jedinců. Pánové Bartůněk, Stöhr, Bárta, Vavroušek, Kropáček, Plaček, Topinka a Kunz si mezi sebou rozdělili funkce, ale mnohé se překrývaly. Museli to být experti nejen ve svém oboru, ale každý si rozšířil řidičské oprávnění na těžký nákladní automobil.
Jejich domovem se stala Tatra 138 VN „Lambaréné“ modelového ročníku 1967, dodaná kopřivnickou Tatrou na základě smlouvy, uzavřené s Karlovou univerzitou. Za základ konverze na cestovatelský speciál posloužil robustní vojenský valník, vybavený všemi potřebnými prvky včetně navijáku, kulatého střešního průlezu a nárazníku ve formě traverzy.
Zajímavý obytný box měl být sériovým doplňkem uvažované nové vojenské řady, plánované jako náhrada tehdy nejrozšířenějšího československého náklaďáku – Pragy V3S. Z náhrady ale sešlo a odstavený modul s tepelnou izolací a trojicí rozměrných oken měl být sešrotovaný, ale naštěstí se jej povedlo v poslední minutě zachránit a osadit na připravovaný speciál.
Úpravou se zabývala vysokomýtská Karosa, Tatra dostala palivové nádrže o obsahu 400 litrů a stříbřitý lak, který spolu s bílou střechou odráží tropické sluneční paprsky. Obytná část obsahovala šest sedaček s vysokým opěradlem, pocházejících z autobusu Škoda 706 RTO Lux, kuchyňskou „část“, cívkový magnetofon a velké množství úložných prostor. Osádka vařila díky plynovým bombám, umístěným v úzkých skříních na zádi obytného boxu. Konstruktéři mysleli i na pohodlné nocování, část osádky mohla sedět či spát pod boční markýzou či na zcela rovné střeše modulu. Tatra za sebou táhla jednoduchý přívěs a v něm dalších 400 litrů nafty v kanystrech.
Nezbytným prvkem se stala druhá sada pedálů, umístěná před spolujezdcem, protože jakkoliv všichni prošli základním řidičským výcvikem v nákladním automobilu, profesionální zkušenosti měl pouze Jiří Plaček, který mimo své hlavní práce za volantem sedával na místě spolujezdce a jen díky jeho bystré reakci a velkým zkušenostem neskončila expedice už cestou. Plaček sešlápnutím pedálů několikrát zasáhl a okamžitě napravil řidičské chyby nezkušených účastníků výpravy…
Expedice se do gabonské nemocnice bohužel nedostala, část vezených přípravků a léků byla předaná na lodi, a expedici čekal návrat do Prahy, která mezitím prožila invazi spojeneckých vojsk. Expediční vůz se podařilo zachránit a našel čestné místo v tehdejší expozici muzea národního podniku Tatra, odkud se nedávno vydal do nově otevřené expozice. A Lambáda? Ta svým vzezřením vzdává čest nejen značce a typu, ale i celé osmičlenné posádce!
