Arménie: Do skalního města Khndzoresk přes lanový most a muzeum, kde dáte za vstup pět korun

Náš výlet začal na letišti v Jerevanu, kde jsme si půjčili auto. Poté jsme se vydali, podle mě, na nejkrásnější místo v Arménii. Cesta trvala asi 3 hodiny. Příroda po cestě byla krásná, potkali jsme také několik starých kostelů, kterých je v Arménii spousta. Člověk ale musel být neustále ve střehu, jelikož cesta byla místy vyfrézovaná, ale díry nebyly označeny, takže je řidič dopředu neměl šanci vidět.

Cílem byla malá vesnice jménem Khndzoresk, kde se nachází také skalní město. Poslední 3 kilometry byly nesmírně dobrodružné. Po polní cestičce, kde si řidič musel dávat opravu pozor, aby vybral tu nejmělčí díru, jsme dorazili na parkoviště. Odtud se šlo krátkou procházkou zakončenou 451 schody do údolí. V údolí se nacházel lanový most. Jedná se o velice fotogenické místo. 

Také my jsme se nechtěli obejít bez fotky. Přišel za námi místní postarší muž a nabízel, že nám fotku udělá. Využili jsme jeho služeb. Následně nás pozval do jednoho ze skalních domů, ze kterého vytvořil malé muzeum. Na turisty byl připraven, měl překladač, díky kterému jsme porozuměli výkladu. Skalní město poslední obyvatelé opustili až v 70. letech 20. století. Okolo roku 1910 ve zdejších domech žilo bezmála 9 tisíc obyvatel. Vesnice sloužila místním také jako úkryt před nájezdníky a lupiči. Exkurze trvala asi 20 minut a stála 200 arménských dramů (tedy asi 15 korun za 3 osoby).

Poté jsme se vydali k mostu, který je dlouhý 160 metrů a nejvyšší bod je od země 60 metrů. Byl to zážitek. A ty výhledy okolo. Na druhé straně byla možnost využít projížďku městem na koni. My se vydali pešky. Minuli jsme studánku, přístřešek místního obyvatele a jeho osla, kostel a mnoho pozůstatků po skalních domech. Doufali jsme, že půjde obejít město okruhem, ale nešlo to, a tak jsme zpět museli stejnou cestou. 

Když jsme se asi po dvou hodinách vraceli přes most okolo ,„muzea“, místní průvodce nás pozval k večeři, kterou si se známými zrovna vychutnávali v nedalekém posezení. Všichni byli velice milí a pohostinní. Byl to neskutečný zážitek a nahlédnutí do místní kultury. Mezi místními je oblíbené jídlo z grilu doplněné o mnoho zeleniny. Jako příloha slouží chlebová placka. Všem nám moc chutnalo. 

Dlouho jsme se ale nezdrželi, jelikož nás čekalo ještě 451 schodů, tentokrát nahoru, zpět na parkoviště. Každému, kdo bude mít možnost se do Arménie podívat, toto místo doporučuji. Navíc je v okolí známé město Goris nebo nejdelší lanovka na světě v Tatevu, ale o tom zase příště.

Zdroj: autorský text