Trip s dětmi a obytkou: Přes Rumunsko až do Řecka a přes Albánii a Chorvatsko zpátky

První den a odjezd z Moravy, kde jsme navštívili kukuřičné bludiště v Dolních Dunajovicích. To předčilo mé očekávání – bloudili jsme a hledali poklad i my dospěláci. Nakoupili jsme skvělé víno – čeká nás dlouhá jízda. Pak jme se vydali do termálních lázní Györ. Všechny bazény měly nad 34 stupňů – aaach. I ty s tobogány. Následoval večerní přejezd na Balaton, kde jsme zakempovali přímo u jezera.

Druhý den ráno jsme trávili na Balatonu, koupačka v jezeře, které velmi mile překvapilo. Všude samý jemný písek, voda velmi příjemná a čistá. Následoval přejezd k rumunskému jezeru Ghioroc. Ryby se chytaly, ale nechytly.

Na cestě jsme už třetí den. Tentokrát jsme si vyjeli na hrad, kde měl být vězněn hrůzostrašný Drákula. Opravdu na nás zapůsobila tajuplná atmosféra. Následoval očekávaný průjezd Transfagaraší, bylo to nejkrásnější a nejmalebnější údolí, jaké jsme v Evropě viděli. Chápu, proč je tolik vyhledávané motorkáři. A jako závěr nejsilnější zážitek pro nás všechny – medvědi v divočině. Navečer jsme to zabalili hned pod tímto údolím u rumunské řeky Arges.

Čekalo nás romantické probuzení u řeky Arges, kde se nám večer povedlo zaparkovat. Přejet k moři do Bulharska jsme se rozhodli přes Bukurešť, která je údajně nejošklivějším městem Evropy, ale za zmínku stojí pozoruhodné fontány, které zakončují hlavní silnici uprostřed města. A konečně příjezd k bulharskému moři u města Varna.

V Bulharsku je koupání opravdu ve vlnách, super je to hlavně pro děti, vydrží celé dny, skoro až noci. Já si jen stále vracela plavky na své místo. Výlet do delfinária byl pro mne premiérou, měla jsem obavy z týraných zvířat, ale ty se okamžitě rozpustily. Milující trenérka (nebo jak ji nazvat), nebála bych se říct, že s ní ti delfíni i šprýmovali. Opravdu moc hezký zážitek. Potom přesun na další bulharskou pláž, kde jsme báječně povečeřeli.

Z Bulharska jsme vyjeli hned po ránu. Jelikož se zkazilo počasí, rozhodli jsme se jet rovnou do teplého Řecka. Radost a nadšení z krásného a hlavně přívětivého Řecka nás neopustila do teď. Určitě víme, jestli se do nějaké země obytkou ještě několikrát vrátíme, je to právě Řecko. Navštívili jsme menší přístavní městečko Fanari, kde byla krásná pláž a moře teplé. Hned jsme věděli, že se nám odsud chtít nebude.

Opravdu se nám zde líbilo, proto jsme se rozhodli, že tady zůstaneme ještě jeden den, projdeme se místním městečkem a ochutnáme řeckou kuchyni.

Přesun zase o kousek dál, po cestě kouknout na želvičky, a že jich bylo. A pak zakempit na pláž s vrakem lodi. Milujeme šnorchlování a kolem vraku jsme s dětmi šnorchlovali poprvé.

Během večera se k nám přidalo pár Čechů, dopoledne se šnorchlovalo, poté jsme se vydali na vodopád na horu Olymp. Olymp je sice krásný, ale všude jsou obrovští ovádi, nedalo se zůstat, tak jsme utekli opět k moři.

Ráno jsme ještě dali krásnou koupačku v moři. Pak jsme se jeli podívat na kamenný most. Cesta byla opravdu náročná, posledních pět kilometrů nikdo v autě nevydal ani hlásku. Jelo se po vrcholcích hor na nezpevněných cestách, kde chybělo vždycky dvacet centimetrů ke srázu.

Když jsme dojeli k řece a mysleli, že máme vyhráno, tak jsme zjistili, že suchou nohou to nepůjde a projeli koryto řeky, což ještě neznamenalo konec, ale začátek několika pokusů vyjet na zpevněnou silnici. Byla to nepopsatelná úleva, když se to konečně podařilo. Hned na to jsme už byli bez signálu – sociální distanc. Řeka byla teplá, krásná a čistá. Most byl zkrátka kamenný, průrva řeky kouzelná. Jelikož bylo málo v ody, rozhodli jsme, že na noc zůstane v korytě řeky.

Protože se nám včera u řeky moc líbilo, rozhodli jsme se přejet k jiné. A vůbec jsme neprohloupili. Jo a v Řecku si mezi horami také chodí samovolně suchozemské želvy. Opět se nám povedlo zastavit přímo u koryta řeky, jen tahle už nebyla tak teplá, a to už není nic pro mě.

Dopoledne jsme se vydali na rafting po řece, u které jsme kempovali, bylo to spíše taková nenáročná projížďka, pak nás Emča přemluvila na místní zip-line, který byl hned naproti raftům. Nakonec se překonal i Elíšek, který má velký respekt z výšek, a jel se mnou v tandemu.

Odpoledne jsme se vydali už směr Albánie a její Blue Eye, barva té vody je neuvěřitelná a možná ještě hezčí než na fotkách. Ale o dost větší bomba by to byla, kdyby měla o několik stupňů víc, aby byla koupatelná…. Teda od nás to dali 3 ze 4 (ano, já jsem nebyla tak statečná), voda měla tak max. deset stupňů.

Jen pro příště bychom si hned na začátku půjčili elektro-koloběžky, protože betonová, sice nová, cesta k Blue Eye byla v tom vedru náročná. Albánie je opravdu nedotčená a v tom spočívá její velké kouzlo. Všude narazíte na oslíky, krávy, ovce a divoké koně. Večer jsme se přesunuli k termálním lázním Benjë, abychom je další den hned vyzkoušeli.

Termální lázně Benjë, za mě teda termální moc nebyly, spíše vlažnější, ale opravdu v nádherné přírodě s menšími vodopády. Pak přejezd opět k moři. Po cestě nás zlákala pro její blankytně modrou barvu ke koupačce řeka Vjosë. Řeky tady mají všechny odstíny modré. No pak už konečně vyzkoušet albánské moře. Večer nás překvapilo stádo divokých koní, kteří se přišli na večeřet do místní popelnice. Můžu říct, že člověk z nich má respekt a obchází je obloukem.

Dopoledne koupačka a zasloužený odpočinek u moře, pak přesun o kousek výše po pobřeží, kde už moře není tyrkysové a písek je tmavý, ale za to je teplejší než jejich termální lázně. Po cestě jsme obdivovali jejich mosty, na které jsme báli jít pěšky, natož autem. V místní restauraci jsme jedli nejlepší mořské plody.

Ráno jsme se vzbudili do deštivého počasí, tak jsme se rozhodli přesunout o kus blíž na sever ke Skadarskému jezeru. Ani tady se počasí však neumoudřilo. V noci nás překvapila taková bouřka, že NIKDO z nás nespal.

Počasí neporučíš, proto jsme se rozhodli pro další přesun přes Černou Horu. Byla jsem naprosto okouzlena výhledy, neskutečnými horami a přírodou. Pak trajektem do Chorvatska.

Chorvatské moře, ryby jako skály a malebná vesnička hned u hranic. Odpoledne jsme přejeli o kousek zase blíže na sever na místo, kde se vlévá řeka Neretva do moře. Je zde ráj pro kitesurfing, bylo co sledovat a opět se rybařilo, tentokrát úspěšně.

Dopolední koupačka v moři i v řece (v řece tedy spíš jízda) a přejezd k Zadaru na nafukovačky, které jsme dlouho slibovali. Díky nim jsme byli dvě hodiny bezdětní (pokud opomeneme, že jsem je stále sledovala, zda se neutopili). Večer následovala luxusní večeře s přáteli.

Změna místa a pryč od lidí. Povedlo se nám najít malý borový lesík přímo u moře. Po cestě jsme si dali luxusní pizzu. A pak už jen lehárko, klídek a pohodička.

Poslední ranní koupání v moři a přejezd do hor k vodopádům. Do malebné vesničky, místo bylo naprosto okouzlující, opravdu jsem čekala, ze každou chvíli někde vyleze víla nebo skřítek. Pak přejezd přespat k řece Korana.

Dopoledne jsme dali ještě koupačku v řece Korana, jelikož na stromě byla připevněná houpačka na stromu u břehu, já tam nespadla. Pak už přejezd do Rakouska k Attersee. A pak už hurááá domů.

Mapa celé cesty, vč. míst, kde jsme přespávali (a několika lokalit navíc), je na tomto odkazu.