Lyžovačka v Itálii s obytnou dodávkou ve čtyřech: Našli jsme skvělá místa i spaní hned u vleků

Mělo jít opravdu pouze o vyzkoušení. Hned první místo nás ale natolik nadchlo, že jsme objížděli jedno středisko za druhým. Nakonec z toho byl týden v Itálii, během kterého jsme navštívili několik parádních míst. Vždy se nám podařilo stát přímo u vleku.

Toto středisko ležící v Dolomitech se pro nás stalo naprostou srdcovkou, svou velikostí vás nikdy neomrzí. Byli jsme zde několikrát a ještě ho nemáme ani z poloviny prolyžované.

Nachází se zde známá Sella Ronda, která propojuje čtyři lyžařská střediska (Alta Badia, Val Gardena, Arabba a Val di Fassa E Carezza). Můžete si zvolit různou obtížnost a dá se projet během jednoho dne. Pokud jste zdatnější lyžaři, jde projet i za půl dne.

Je zde velké množství modrých krásných sjezdovek vhodných jak pro děti, tak pro lyžaře, kteří si chtějí pohodově zalyžovat. Pro ty, co mají rádi rychlejší jízdu, je zde dostatečné množství červených i černých sjezdovek. Samozřejmě je tady řada dětských atrakcí a to nemluvím o restauracích, které jsou u každého nástupiště. A protože jsme v Itálii, je samozřejmostí velmi chutné jídlo.

Právě pod tímto střediskem jsme objevili dokonce dvě místa pro stání obytných aut. První místo je zcela zdarma a na sjezdovku je to pouze přes silnici. Zde sice není žádný servis, ale když si dáváte ranní kávu s výhledem na Dolomity, nic víc nepotřebujete. Druhé místo je parkoviště, kde chtějí 5 euro za noc a kde jsou veřejné záchody. Toto parkoviště se nachází přímo u nástupní stanice.

Na tomto oblíbeném lyžařském vrcholu v Jižním Tyrolsku se nachází zvon Concordia 2000, který je největší a nejtěžší v celých Alpách. Na vrcholu je i několik restaurací a velký bufet, takže si zde opět každý najde své.

Okolní sjezdovky jsou spíše prudší, je tu několik modrých, které jsou fajn, ale místy bych je označila už červenou barvou. Červených a černých sjezdovek je tady pak nespočet, takže si na své přijdou jak zdatnější lyžaři, tak i děti, které jsou již trochu vylyžované.

Pro obytňáky je zde velké parkoviště, kde sice není žádný servis, ale zase to máte k lanovce opravdu jen pár metrů. I toto parkování je zdarma a dá se odsud dojít pěšky za patnáct minut do bazénu, což po lyžování bylo parádní a velmi to ocenily samozřejmě také děti.

Bormio je lyžařské středisko v oblasti Lombardie. Jezdí se zde světový pohár a nejdelší sjezdovka má něco přes tři kilometry. Dá se ale v pohodě sjet i s dětmi.

Není tu až tak velké množství restaurací, ale i tak se dá na sjezdovkách velmi dobře najíst. Jediné, co nás velmi nemile překvapilo, bylo množství větších kamínků na sjezdovce. A modře označené sjezdovky jsou zde spíše jako propojovačky mezi těmi červenými a černými.

Podařilo se nám zaparkovat na parkovišti Bormio 2000 u hotelu, kde jsme nikomu nepřekáželi ani nevadili. Super byly také ceny skipasů, které jsou tady o něco nižší, než v ostatních italských střediscích.

Livigno je veliké a známé lyžařské středisko. Tady si každý lyžař najde to své a jako bonus mezi jednotlivými sjezdovkami jezdí zdarma skibus. Na sjezdovkách jste většinou sami, nikomu se nevyhýbáte ani neuhýbáte. To bylo naprosto bezkonkurenční, skoro jako prázdné sjezdovky ve Francii (konkrétně Les Karrelis).

Nám se velmi zalíbilo v Mottolinu, kde je vedle sjezdovky umístěno letadlo, které má svou polohou lákat free sjezdaře k přeskoku. Kdo by čekal nějakou historku k nehodě letadla, tak bohužel. Opravdu zde bylo umístěno pouze jako atrakce.

Ceny skipasů jsou opět přívětivé, ještě více potěší ceny čokolády a hlavně ceny pohonných hmot, které jsou díky bezcelní zóně také velmi příznivé. My jsme na této zastávce parkovali hned pod sjezdovkou přes silnici. Na tomto místě byla k dispozici voda k načerpání i toalety.

Tohle středisko v severní Itálii vás nadchne znovu velmi nízkými cenami skipasů. Lyžování je zde také skvělé, opět si tady zalyžují jak velmi zkušení lyžaři, tak opatrní začátečníci či děti. Nečekejte žádné moderní lanovky, spíše původní, ale možná právě to mělo své kouzlo. Sjezdovky nebyly zaplněné a nebudete zde stát dlouhé fronty, pravděpodobně díky krkolomné a velmi dlouhé cestě sem.

Pokud se sem vydáte, obrňte se trpělivostí a nalaďte se na kochání horskými vesničkami po cestě. Zkoušeli jsme obě varianty cesty, jednu přes Švýcarsko a druhou přes Rakousko. Obě jsou kouzelné, ale ani o jedné bych neřekla, že je lepší nebo dokonce svižnější.

V Aprice jsme stáli na placeném parkovišti, které nás stálo 15 euro za noc. V ceně na tomto parkovišti byly veškeré služby a od sjezdovky jsme to měli opět pár metrů.

Zdroj: autorský text