Overturismus je problém dnešní doby aneb když vám davy lidí šermující mobily zkazí celý den

Také si pamatujete na dobu, kdy se svět tak trochu zastavil během pandemie koronaviru? Ulice zely prázdnotou, příroda se mohla konečně znovu nadechnout a lidé si vážili i toho, že vůbec mohou vyrazit ven. Teď, zhruba dva roky poté co se život vrátil zase do starých kolejí, některá města a turistické cíle trpí ještě více návalem turistů než před pandemií.

Hlavním problémem jsou sami o sobě lidé a jejich chování. Honbou za zážitky a těmi nejlepšími fotkami se nebojí překračovat hranice. To však působí obtíže místním obyvatelům, životnímu prostředí, a nakonec i samotné kultuře. Jako skvělý příklad mohu uvést letošní zářijovou návštěvu turistického města Florencie.

Naivně jsem si myslela, že když už je dávno konec léta za námi, bude tu méně turistů. Nebylo. Ba naopak a upřímně si nedokážu představit, jak to tu vypadá v červenci nebo srpnu. Situace se navíc nemění ani v dalších týdnech, protože kamarádka, která byla ve Florencii shodou okolností teď v říjnu, popisovala úplně stejnou situaci.

Zatímco zaparkovat se dá ve Florencii docela dobře, i když je potřeba počítat s vyšší částkou za hodinu stání, čím víc se blížíte k turisticky exponovaným místům, tím začíná houstnout zalidněnost. Jakmile dorazíme k Ponte Vecchio (italsky starý most, u nás známý jako Most zlatníků), je situace podstatně horší.

Lidé jsou všude, vráží do vás, ani se neomluví, a ještě blbě koukají. Překáží a celkově vám ze zážitku z místa dost ubírají. V podstatě význam tohohle mostu ztratil kulturní hodnotu. Jasně, stále tu jsou obchůdky s výlohami plných zlata, ale to je tak vše.

Lidé prostě migrují z jednoho konce mostu na druhý a nevnímají vůbec nic jiného. Občas mi přišlo, že se tu prostě fotí, protože to dělají všichni ostatní. Přirovnat by se to dalo k našemu Karlovu mostu. Více turistů znamená vyšší míru odpadu a také třeba opotřebování historické dlažby, která se restauruje skutečně velmi těžko.

Situace se nelepší ani poté, co z Mostu zlatníků přecházíme na další turisticky oblíbené místo. Piazza Signoria, kde lze například obdivovat Neptunovu fontánu nebo Palazzo Vecchio. Zajít si můžete také do muzea Gucci. Tady to ovšem není ještě taková hrůza. To nejhorší na nás totiž ještě čeká, a to hned za pár minut, hned jak se dostaneme k Piazza del Duomo.

Je tu hlava na hlavě, fronta na vstup do katedrály di Santa Maria del Fiore se táhne okolo budovy až o další dvě ulice dozadu. Šílenství. Každý má telefon v ruce, aby si vyfotil 100 fotek jednoho místa, zatímco ani nevnímá, proč tu vlastně je a co může obdivovat. Dnešní doba se změnila. Pro hodně lidí je důležitější si místo vyfotit než ho řádně navnímat. Ostatně i sociální sítě přispívají svou měrou k overturismu.

Příkladem jsou influenceři, kteří si přidají na profil fotografii z nějakého místa a trefně připojí ještě hashtag „must-see“. Často je sledují stovky tisíc uživatelů, kteří se nechají dobrovolně ovlivnit. Následně stačí několik měsíců, aby takové místo návštěvníci zdevastovali jen pro stejně líbivou fotografii, jakou viděli u svého oblíbeného influencera. A pak se stane, že přesně pro stejné fotky stojíte najednou v řadě dalších 30 lidí a čekáte, až přijde vaše 5minutová chvilka zvěčnění. Není to trochu bizarní? 

Zpátky ale ke Florencii. Je zajímavé, že mimo epicentrum turismu kolem katedrály davů ubývá. My jsme si třeba v nedaleké uličce dali v podniku Oliandolo lahodný drink a o dalších pár ulic dál zase oběd v La Grotta di Leo, a to doslova za pár euro, přitom porce byla obrovská. Což by se samozřejmě na hlavní třídě nestalo.

To je mimo jiné i jedno z možných řešení nadměrného turismu, na které se města a země chtějí zaměřit. Tedy že se budou propagovat méně turisticky navštěvované ulice, místa či oblasti, aby se ulehčilo těm tradičním. Problém je, že i z těchto míst se dřív nebo později stanou stejně ohrožené oblasti. Takže to pravděpodobně asi nikomu nepomůže, jen se problém zase na chvíli oddálí.

Co by však mohlo pomoci, to jsou omezení a regulace návštěvníků. V tomto ohledu jsou asi nejznámější Benátky, které nejenže omezily denní nával turistů, ale jejich návštěvu ještě k tomu zpoplatnily. Samozřejmě takové řeší není aplikovatelné na všechna města. Na památky možná ano, ale opět to není komplexní řešení, protože se lidé budou kumulovat třeba před budovami, aby viděli aspoň něco.

Někdo by mohl oponovat tím, že turisté přinášejí peníze do ekonomiky. To je i není pravda. Návštěvníci sice utrácejí peníze v tamních obchodech, restauracích a při návštěvách památek, avšak krátkodobý ekonomický zisk nedokáže zacelit dlouhodobé škody, které ti stejní návštěvníci způsobují.

Ať už se jedná o opravy historických budov, ulic, nebo obnovu infrastruktury či ekosystému. Všechno je neskutečně drahé a v případě přírody často i nenávratné. K tomu si připočtěte ještě chování některých turistů v nočních hodinách – ostatně obyvatelé Prahy 1 by mohli vyprávět.

Paradoxem také je, že některé turistické destinace jsou pro změnu až moc závislé na návštěvnících. Pokud by se jejich přísun omezil, výrazně by klesla životní úroveň obyvatelstva a také ekonomika země. Jde tak pro příklad  o Maltu, Kypr nebo ostrov Phuket. Takže obyvatelé mohou čelit rozporuplných pocitů, protože na jednu stranu je nadmíra turistů štve a vytáčí, ale na druhou jsou důležitou součástí jejich živobytí.

Napište nám do komentářů, zda vás napadá, jak by se situace s nadměrným turismem dala vyřešit. Nebo si myslíte, že je to zacyklená situace, kterou v dnešní době už možná ani nejde zvrátit?

Zdroj: autorský text