Od Můstku k muzeu: Historie tramvajového provozu v podélné ose Václavského náměstí

Pyšný velkoměstský bulvár, kde se dalo jít do některého z mnoha biografů, nakoupit luxusní zboží i běžné potraviny, dát si u stánku voňavou klobásu i v pozdních hodinách, případně se jen tak bezcílně potulovat – to bývalo Václavské náměstí, jak jsme jej znávali před desítkami let.

K běžné fyziognomii tohoto velkoměstského centra patřily tramvaje, kdysi poctivě nazývané „elektrikami“. Proháněly se příčně v dolní části mezi Příkopy a ulicí 28. října, křižovaly (a dodnes křižují) velkolepou plochu mezi Jindřišskou a Vodičkovou ulicí, nahoře se stáčely do Mezibranské ulice nebo pokračovaly od monumentálního Myslbekova pomníku směrem na Královské Vinohrady. Ale od té doby se mnoho změnilo: Příkopy opustily tramvaje v polovině osmdesátých let, relativně poklidnou scenérii horní části zrušila výstavba a zprovoznění magistrály, chrlící tisíce aut denně v obou směrech, osudovým rozhodnutím, které Pražané i odborníci odsuzovali, byla likvidace provozu na samém konci roku 1980 a nedlouho poté i snesení trati. Metro se ukázalo jako nikoliv všemocné, autobusy a trolejbusy z tohoto centrálního bodu metropole zmizely už dlouho předtím – a dnes je jasné, že patrně natrvalo…

Přitom velkoměstský bulvár si většina tehdejších obyvatel a návštěvníků bez zvonících a hřmotících červeno-krémových vozů těžko dovedla představit. Ale realita neúprosných rozhodnutí je tvrdě postavila před hotovou věc, když 13. prosince 1980 v ranních hodinách opustila poslední linková souprava koleje v podélné ose náměstí. Stalo se po velmi dlouhé a pestré historii, během níž se měnily nejen používané vozy, ale i čísla linek a rovněž umístění kolejí.

Pokud pomineme křížení náměstí v příčném směru, tak první den řádného provozu od Můstku k budoucímu Národnímu muzeu nastal 20. května 1884. Jednalo se ještě o koněspřežnou tramvaj, za jejímiž skutečnými prvopočátky v pražském provozu stál Belgičan Edouard Otlet. Trať se dole na Můstku odkláněla na Václavské náměstí, procházela po jeho celé délce a v horní části odbočovala doprava tam, kde již dávno po kolejích není ani památky a poklidný rytmus nahradily infarktové stavy z centra směrem k současné podobě přemostění Nuselského údolí. Podle dobových zpráv představovalo tažení plného vozu stoupající tratí značnou zátěž.

V souvislosti s výstavbou podzemní dráhy s myšleným budoucím křížením na obou koncích Václavského náměstí se někdejší bulvár proměnil doslova v měsíční krajinu, byť s dobrými úmysly. Běžná doprava byla silně omezená, provoz tramvají se od konce šedesátých let přesunul na vysoké přeložky a mostní konstrukce, často v úrovni oken v prvním poschodí domů. Až do ukončení hrubé stavby v roce 1973 se soupravy proplétaly obousměrně podle potřeby vlevo či vpravo od jezdecké sochy svatého Václava.

V polovině devadesátých let se opět začalo veřejně hovořit o návratu tratí na Václavské náměstí. Po stavební stránce by „stačilo“ vrátit kolejové těleso zpět do středu plochy, odstranit dlažbu (pod ní se později dokonce objevily zlomky původního kolejového vedení) a položit novou trať. Větší problémy by samozřejmě přineslo opětovné křížení s několikaproudovou magistrálou. Projekt měl zřejmě stejný počet příznivců i odpůrců, ale nakonec začal vznikat projekt, který došel schválení.

Podle projektu budou jednotlivé tratě přesunuté opět blíž k domovním frontám, zatímco střed má být vyhrazen pěším. Tím se samozřejmě zredukuje možnost automobilové dopravy, která zde dostane pouze obslužnou funkci. Dojde ke značné redukci parkovacích míst – a je otázka, zda se toto řešení opět po letech neukáže jako poněkud krátkozraké.

Nemůžeme předjímat výsledky celé nákladné akce. Brzy to uvidíme na vlastní oči, protože provoz má být zahájený ještě před prázdninami 2027 (podle dnes platného generelu). Možná se občas do samotného centra podívají historické vozy během retrojízd, a to včetně dvounápravových elektrických vozů, které kdysi dávno pražskému provozu dominovaly, případně vozů typu T3 v původním stavu (z muzejních sbírek), tedy s jednoduchým ovládáním, čalouněnými sedadly a odporovou regulací. Bylo by to hezké, už jen pro připomenutí doby, která Václavské náměstí proměnila v živé centrum příjemné na pobyt a pohostinné pro všechny generace Pražanů i návštěvníků…

Zdroj: archiv autora, DPP